Audioknihy a jejich vliv na dětské čtenářství [Alžběta Škytová]

Bc. Alžběta Škytová / Informační studia a knihovnictví Masarykovy univerzity Brno / skytova.alzbeta@seznam.cz

Článek s názvem "Audioknihy a jejich vliv na dětské čtenářství" se primárně zabývá definicí audioknih a také dětským čtenářstvím v souvislosti s audioknihami. První část je soustředěna na audioknihy od jejich vzniku až k jejich následnému rozdělení. Dále obsahuje popis neziskových projektů, vydavatelství i knihoven, jejichž fond je soustředěn na zvukové knihy. Obsahem druhé části je definice dětského čtenářství, které začíná v rodině a dále pokračuje při povinné školní docházce například četbou doporučovanou. V práci je i popis projektů na dětské čtenářství a podporu audioknih pro děti. Článek obsahuje popis nově vznikajícího projektu Audioknihy.net.

Klíčová slova: audioknihy – zvukové knihy – audioknihy pro děti – dětské čtenářství – předčítání – povinná četba – projekty na podporu dětského čtenářství a audioknih pro děti – Audioknihy.net.

The article named "Audiobooks and their impact to children's reading" deals primarily with the definition of audio books and children's reading in connection with audiobooks. The first part is focused on audiobooks from their inception to their subsequent distribution. Also contains a description of the non-profit projects, publishing and libraries, the fund is focused on audio books. Content of the second part is the definition of children's reading which begins in the family and continues to compulsory schooling as recommended reading. The work is a description of projects to support children's reading and audiobooks for children. The article includes a description of an emerging project Audioknihy.net.

Keywords: audiobooks – sound recorded books – audiobooks for children – children's audio books – children's reading – reading – compulsory reading – projects on support of children's reading and children's audiobooks – Audioknihy.net.

Úvod

Audioknihy mají různé názvy jak u nás, tak i ve světě: audioknihy, zvukové knihy, mluvící knihy, audiobooks, hörebuch a další. Audioknihy nejsou jen potěchou a variantou pro klasické čtenáře, ale i pomocí pro zrakově postižené. Jelikož audioknihy patří mezi auditivní dokumenty, používáme k jejich zprostředkování náš sluch.

Pod pojmem audiokniha můžeme dnes chápat zvukový záznam nějakého díla nebo přednesu, který je zaznamenaný na zvukových nosičích (audio CD, audiokazeta, CD MP3) nebo v prostředí internetu. Zprostředkovatelem je hlas člověka, který audioknihu načetl, a médium, kde je uložena.

"Audioknihy jsou většinou spojeny s knižní předlohou, podle které jsou nahrány. Při poslechu audioknih komunikuje posluchač s dílem pomocí technického zařízení (reproduktoru) a nemá bezprostřední kontakt s tvůrci nahrávky."[1]

Pokud si člověk chce poslechnout audioknihu, má více možností, a to díky rozmanitosti médií, na kterých je audiokniha uložena. Některé jsou však finančně i technicky náročnější. Audioknihy jsou jistou vzpomínkou i připomenutím rozhlasu a jejich her, kde probíhá čtení a tak i přenos hlasu. V České republice je ukázkou Český rozhlas. Audioknihy jsou řešením i pro zrakově postižené, jelikož člověk potřebuje pro jejich vnímání pouze sluch, nikoli zrak. Když člověk audioknihu poslouchá, slyší jen namluvený text, a pokud nezná knižní předlohu (i zfilmovanou), vytváří si představy o popisovaném ději. Audiokniha je nejen výhodná pro zrakově postižené, ale i pro lidi, kteří neumějí číst (děti a negramotní).

V České republice nejsou audioknihy zatím tak rozšířeny jako v okolních anglosaských zemích. "Trend, který byl zaznamenán v USA, potvrdila podobně vzrůstající čísla také v Evropě. Evropský trh nelze s americkým srovnávat, ale určitý posun v rostoucí oblibě zvukových knih byl již zaznamenán např. ve Velké Británii či v Německu."[2] U nás se hlavně prodávají audioknihy, jejichž předlohou jsou bestsellery, v okolních zemích i v Americe to je odborná literatura. Počet vydavatelství u nás není velký (Radioservis, Audiostory, Tympanum, Supraphon), avšak jejich produkce se snaží zaplnit náš malý trh, který se audioknihám musí teprve přizpůsobit. Naše vydavatelství vydávají jak nahrávky pro děti, tak knižní bestsellery i knihy zlatého českého fondu.

"Poslech audioknihy dává zážitku z literárního díla další rozměr, často naopak může zájem o literaturu podnítit."[3] "Hojně rozšířený názor, že poslech mluvené knihy je pouhou náhražkou četby a odvádí čtenáře od tištěné podoby, zahraniční zkušenosti nepotvrzují."[4] Tak proč je český národ vůči audioknihám tak zaujatý? Najdou si audioknihy cestu ke svým posluchačům v České republice? A to i k dětským posluchačům?

Rozdělení audioknih

Pokusila jsem se rozdělit audioknihy podle toho, na kterých médiích jsou zaznamenány, a podle literární předlohy, která může být zkrácena nebo ponechána ve své původní podobě. Médium, kde je audiokniha uložena, má vliv na to, kde a na jakém zařízení si nahrávku bude uživatel pouštět. Cena je ovlivněna nejen typem média, ale i tím, jak jsou audioknihy dlouhé – zda jsou nějakým způsobem zkráceny.

Audiokniha může být uložena na nejrůznějších nosičích. Od těch nejjednodušších, které byly využívané již na začátku vzniku audioknih, až po dnešní moderní dobu, kdy je častější stahování z internetu. "Na počátku byly zvukové interpretace literárních či hudebně-literárních děl šířené na gramofonových deskách – vyprávěné anekdoty, pohádky, kabaretní scénky, dialogy Spejbla a Hurvínka nebo monology Vlasty Buriana. Jedním z prvních vrcholů se stal sedmnáctideskový komplet Haškova Švejka převyprávěný v sedmdesátých letech Janem Werichem. Skutečný rozmach zažily audioknihy souběžně s rozšířením magnetofonových kazet v sedmdesátých letech 20. století, a to především ve Spojených státech amerických. Jednou z prvních byla samozřejmě audiokniha kompletní Bible v angličtině."[5]

Jakmile mluvíme o historii a prvních audioknihách, musíme zmínit, že jedním z prvních nosičů ve světě byla audiokazeta. Velký rozmach zažila i u nás, jelikož byla po gramofonových deskách jediným dostupným médiem. Dnes audiokazety již mizí z prodejních pultů. Tento trend ústupu začal s nástupem CD. Formát audiokazet zatím zcela jistě nevymizí, jelikož jsou přehrávače audiokazet stále zabudovány v automobilech především starších typů. I většina českých rodin má ještě ve svých domácnostech přehrávače na audiokazety (magnetofony). Což na jednu stranu brání naprostému vymizení. Dalším nesporným faktem zůstává, že zrakově postižení lidé je stále využívají – příkladem je fond Macanovy knihovny. Například i vydavatelství Audiostory má část své produkce na audiokazetách, ty jsou však prodávány jen na různých veletrzích a v omezeném množství. Největší nevýhodou je snadné poškození pásky (zamotání, přetržení), a také její malá životnost. Nejvíce se audioknihy na audiokazetách vyskytují v knihovnách pro zrakově postižené jako pozůstatky prvních audioknih.

V dnešní době je CD jedním z nejrozšířenějších médií na uchování zvukového záznamu a tak i audioknih.

Ve formátu MP3 jde o kompromis mezi kvalitou a délkou nahrávky, čili maximální velikostí souboru. Pro poslech audioknih v takovémto formátu je nutný počítač s vhodným softwarovým vybavením nebo jiné zařízení (MP3 přehrávač), které tento formát podporuje. Pro audioknihy je to výhodný formát, jelikož na jedno CD se vejde více zvuku a kvalita je pro běžného posluchače k nerozeznání. Nevýhoda je přehrávání v osobních automobilech – většina autorádií ještě nezahrnuje MP3 přehrávač. Dnes můžeme převádět z klasického CD i na formát MP3 a naopak, a to pomocí konvertovacích programů. Plusem je i cena, která se s počtem vydaných CD ve formátu MP3 zmenšuje.

Jedná se zde o stažení hudby ze serverů, nejčastěji ve formátech MP3 a WAV, a o uložení například na harddisk v počítači. Výhodou stahování je nízká cena, jelikož do ceny není nezahrnuto médium, na které byly soubory nahrané. Ke stažení je nutný počítač s připojením na internet a zařízení, kde je možné si soubory přehrávat – v poslední době je například pozorován poslech audioknih v přístrojích iPod a iPhone. Všechny metody mají své výhody a nevýhody, někde je nutné zaplatit a jinde ne. Specializované webové stránky, kde si lze audioknihy stáhnout, jsou u nás I-legalne.cz a Allmusic.cz. Různé diskuze o audioknihách obsahují odkazy s možností stáhnutí zadarmo, avšak mnoho z nich je nelegálních. To je další problém audioknih.

Tento druh média je pro audioknihy nejvíce rozšířen v Japonsku. Minidisk (MD) spatřil světlo světa v roce 1991 díky firmě Sony. Ta se rozhodla vytvořit médium, které by bylo podobné CD. Za výhodu lze považovat výdrž baterie, malou pravděpodobnost poškození, připojení k počítači, malou velikost – dobrá přenosnost. Kvalita nahrávky se rovná kvalitě záznamu na audio CD. Nevýhodou je již zmiňovaná nerozšířenost a také možná nekompatibilita. Za výkonné přehrávače se cena pohybuje od desítky dolarů až po stovky.

Playaway vznikl v americkém Ohiu. Je to spojení přenosného přehrávače a digitálního média. Největší výhodou je fakt, že obsah celé knihy, a to bez ohledu na její délku, je možno přehrát na jednom médiu (uvádí se délka až osmdesát hodin). Dalším důvodem, proč by Playaway mohl prorazit do světa, je malá velikost a hmotnost, a tak i možnost poslouchat kdykoliv a kdekoliv. Nejsou již potřeba žádné přehrávače. K jejich poslechu jsou nutná jen sluchátka a napájení z jedné AAA baterie. Avšak na svůj boom v ČR si musí ještě delší dobu počkat.

Audioknihy se liší svojí délkou (zkrácené, nezkrácené) a tím, zda jsou nahrány podle knižní předlohy. Tak je tedy možné je podle těchto kritérií rozdělit. Každý posluchač zvolí délku audioknihy tak, jak mu vyhovuje, a podle toho, kde ji například poslouchá nebo kolik má času na její poslech.

Nezkrácené knihy, anglicky UNABRIDGED, patří mezi takové audioknihy, které byly načteny nezkráceně podle jejich literární předlohy. Což znamená, že načitatel přečte celou knihu od začátku do konce, bez zásahu a úprav textu. Tiráž se nenačítá. Na začátku audioknihy tak může být zmíněn název vydavatelství, reklama a například hudební doprovod, který většina audioknih již má.

ABRIDGED audiobooks (zkrácené audioknihy) patří mezi takové knihy, které byly nějakým způsobem zkráceny. Text je tak načten v podobě, která se nejprve konzultuje a upravuje. Člověk, který se podílí na vzniku audioknihy, musí dát pozor na to, aby zkrácení neublížilo audioknize. To znamená, aby posluchači neunikly důležité části a hlavně obsah. Může tak vynechat třeba zbytečně popisné pasáže. Zkrácené audioknihy nevznikají z nezkrácených, avšak nahrávají se samostatně. Důvodem pro poslech zkrácených audioknih je menší časová i finanční náročnost.

Do sekce ostatních audioknih patří například dramatizace – zaznamenaná kniha je upravena a převedena do podoby scénáře, což může být pro posluchače jiným zážitkem. Na načítání se totiž podílí více než jeden načitatel. Do této skupiny spadají i zaznamenané rozhovory, semináře a nahrání hlasu, které nemají s knižní předlohou nic společného.

Proces vzniku audioknih

Proces zrození audioknihy není jednoduchý a někdy je zdlouhavý. Nejprve se vybere předloha, podle které audiokniha vznikne. Výběr probíhá podle různých kritérií (např. dle oblíbenosti titulu u čtenářů). Každé vydavatelství se soustředí na rozdílné audioknihy, aby náš trh byl různorodý a nebyl přehlcen stejnými tituly. Poté se musí vyřešit autorská práva. Volné nahrání audioknihy je možné 70 let od smrti autora knižní předlohy. Práva na vydání knihy a audioknihy se řeší u každé zvlášť. Poté, co se sejde tým s režisérem audioknihy, který řídí nahrávání, nastane doba pro výběr interpreta (interpretů), který propůjčí audioknize svůj hlas. Role režiséra je důležitá a většinou to jsou rozhlasoví režiséři, kteří mají s tímto tématem zkušenosti. Každý hlas není ideální pro každou audioknihu, proto není výběr interpreta jednoduchý. Určitou roli zde hraje i to, jak je herec známý a oblíbený. Po výběru herce nejprve musí proběhnout hlasové a mikrofonové zkoušky. Poté může nastat samotný akt nahrávání. Doba, za kterou se audiokniha nahraje, je závislá na délce audioknihy, na počtu i šikovnosti načitatelů. Hudba je nedílnou součástí audioknih. Ty většinou nejsou celé hudebně podbarveny, ale hudební doprovod je pouze jejich zpestřením. Nakonec je důležité nahrávku sestříhat a vyčistit od nedokonalostí. Obal audioknih může být různý. Ať už jako klasický jewel box, slim box nebo krásný papírový obal. Vydavatelství Tympanum má na svých audioknihách název titulu a jméno autora v Braillově písmu, a to jak na obalu, tak i na samotném CD.

Trh v České republice

Hned na úvod musím poznamenat, že množstvím vydaných audioknih se velmi lišíme od ostatního světa. Česká republika není na poslech knih zatím uzpůsobena, a tak jejich oblíbenost není taková jako například v Americe. Důvodem, proč nejsou audioknihy rozšířeny, může být i menší propagace, a také to, že si neprosadily své místo v knihkupectvích. Na jednu stranu jsou na vině i knihkupci, kteří na CD vytvoří malé místo, a to třeba i z nedůvěry k nim. To, co by audioknihám mohlo pomoci, je poslechové stání, které se snaží do knihkupectví zavést vydavatelství Tympanum. To je nyní v Praze a snad postoupí i do dalších měst.

Myslí si snad dnešní lidé, že mít sbírku audioknih je jiné než mít sbírku klasických knih? Mnoho obyvatel audioknihám nevěří, jsou toho názoru, že se je snaží odvést od klasického čtení. Průzkumy o audioknihách tvrdí to, že čtení přece jen převažuje nad poslechem audioknih. Starší generace byla zvyklá poslouchat Český rozhlas s jeho rozhlasovými hrami, ale dnes jsou pro poslech audioknih více flexibilnější mladší generace, které mají blíž k novým technologiím. Celkově internetové obchody dnes velmi prosperují, jelikož zákazníci si rádi objednávají z klidu domova. Stačí vám pouze registrace a poté si musíte "dobít kredit" pro nakupování. Placení je možné přes účet nebo přes mobilní telefon. A tak na trh vstoupily dva projekty Allmusic.cz a I-legalne.cz, ve kterých je možnost si audioknihu stáhnout.

Radioservis je společnost založená při Českém rozhlase, která se zabývá vydáváním knih, CD s hudbou i mluveným slovem a vydáváním Týdeníku rozhlas. Mezi jeho hlavní produkci patří mluvené slovo z archivu Českého rozhlasu. Společnost vznikla v roce 1991, v roce 1999 převzal Radioservis katalog hudebních nosičů vydavatelství Českého rozhlasu a začal vydávat vlastní CD a MC.[6]

Vydavatelství se nesoustředí na žádnou cílovou skupinu, a tak v nabídce můžeme naleznout jak starší tituly, tak i novější, a to pro celou populaci České republiky. Jako hlavní médium pro zvukové knihy je použito CD. Společnost má nejen internetový obchod, ale i reprezentační prodejnu v Praze a další pobočky po celé ČR.

Příběh do ucha – Audiostory je název dalšího vydavatelství v České republice, které se soustředí pouze na mluvené slovo. Audiostory má ve své tvorbě více než 100 audioknih. Původně nahrávky byly na audiokazetách, ale postupem času se tento formát stal zastaralým a nahradila ho CD. Jeho tvorba se nesoustředí pouze na jednu cílovou skupinu, i když tomu tak na začátku bylo. Hlavní myšlenkou při jeho vzniku bylo oslovení: žen/matek ve středním věku, které nenakupují jen pro sebe, ale pro celou rodinu. Projekt vznikl jako malá rodinná firma v roce 1991, díky zakladatelce PhDr. Jindřišce Novákové, kterou vedla k založení vydavetelství láska k rozhlasové tvorbě. Svoji inspiraci čerpala v americké a kanadské tvorbě. A právě její prestiží je vytváření soukromého zlatého fondu zvukových nahrávek četby, určeného pro milovníky literatury a uměleckého slova na mikrofon z řad zdravých i zdravotně handicapovaných lidí.[7]

Dnes je významná spolupráce s vydavatelstvím Popron Music. A tak se modernizuje a pokouší se získat pro audioknihy nové načitatele a také zajímavé tituly. Audioknihy je možné zakoupit v knihkupectvích, pomocí internetového obchodu Popron a Audiostory, a také v prodejnách s CD.

Název vydavatelství Tympanum je podle latinského označení pro ušní bubínky, přes které jde zvuková vlna při poslechu zvuku. Audiokniha se čte ušima. "Do audioknihy se nezačtete, ale zaposloucháte..." Tato věta je sloganem vydavatelství Tympanum, které vzniklo před třemi lety v Praze. Na jeho vzniku se podíleli dva studující architekti Karel Černošek a Josef Burkovský, kteří zaplňovali poslechem mluveného slova svůj čas při rýsování. Nabídka v České republice je již neuspokojovala, tak se rozhodli založit své vlastní vydavatelství a vydávat tak vlastní audioknihy, které lze také stáhnout z internetu na stránkách Allmusic.cz a I-legalne.cz. Vydavatelství vydává audioknihy na CD nosičích, jen v málo případech se jedná o CD ve formátu MP3. Snaží se prosadit audioknihy do knihkupectví, a to tím způsobem, že by v každém vznikla poslechová místa. Zákazník by si mohl pustit zkušební aplikaci, kde by byly krátké ukázky audioknih z více vydavatelství. Aplikace byla poprvé veřejně vyzkoušena na veletrhu Svět knihy 2009 v Praze.

Vydavatelství se také snaží vybírat kvalitní režiséry (Jan Jiráň, Aleš Vrzák) a samozřejmě i načitatele, což jsou profesionální herci. Vydavatelství se snaží přizpůsobit zrakově postiženým a být tzv. Blind friendly. Na každém obalu je název a autor v Braillově písmu. Některé audioknihy mají takovéto označení nejen na bookletu, ale i na CD. Projekt vznikl ve spolupráci se SONS (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých) a Knihovnou a tiskárnou pro nevidomé K. E. Macana.

Vydavatelství Tympanum dostalo grant z Mezinárodního Visegradského fondu, a tak mohl vzniknout projekt s názvem Rozečtený Visegrad. Vznikly tak čtyři audioknihy ve formátu MP3 od čtyř mladých autorů ze čtyř různých zemí. Za Českou republiku to byl Jaroslav Rudiš se svým románem Potichu. Cílem projektu je pozvednout povědomí o současné literatuře, seznámit s nejvýraznějšími knihami mladé generace autorů a zároveň přispět k šíření moderní myšlenky audioknih. Letos vzniknou další audioknihy pod tímto projektem.

Starší ze dvou českých online obchodů se jmenuje Allmusic.cz, který vznikl na podzim roku 2006 a patří do skupiny Vltava Stores. Jeho hlavní myšlenkou je legální stahování hudby, které doplní ztráty při nelegálním stahování a při poklesu kupování hudby na klasických nosičích. Allmusic.cz nabízí stahování jedné skladby nebo celého alba do počítače i do mobilního telefonu. Vyhledávání je možné podle názvu audioknihy a podle žánru v sekci "Mluvené slovo".

Mladším sourozencem Allmusic.cz je projekt I-legalne.cz. Jeho slogan zní "Stahuj hudbu i legálně", což mluví za vše. Jako u předchozího projektu je samozřejmostí krátká ukázka stahované hudby nebo audioknihy. Placení je takové, že si zákazník může objednat tarif na měsíc, tři měsíce nebo na rok a zaplatí paušál, díky němuž pak může stahovat soubory neomezeně po dobu trvání tarifu. Technologii chránící portál I-legalne.cz před nelegálním stahováním nabízené hudby dodaly společnosti Apple a Microsoft. Audioknihy se nachází v sekci s názvem "Mluvené".

Projekt Mluvící kniha vznikl v roce 1995 v Praze, a to za přispění Pavla Musila, jenž je sám zrakově postižený. Jelikož mu nepříznivá situace na trhu s audioknihami nebyla lhostejná, rozhodl se s tím něco udělat a jeho povolání zvukaře mu v tom pomohlo. Projekt Mluvící kniha manželů Jiřiny a Pavla Musilových se soustředí na zvukové knihy, které jsou určeny pro nevidomé nebo pro lidi, kteří mají problémy se zrakem. Audioknihy z jejich produkce jsou uloženy v odděleních pro zrakově postižené jednotlivých knihoven a také v pražské Macanově knihovně, která je zadarmo poskytuje. Zvukové knihy byly načteny profesionálními herci, a to členy Národního divadla a Vinohradského divadla. Pokud se na nosič zaznamenává divadelní hra, nahrávání probíhá přímo v divadle při představení a poté se ve studiu upraví.

Knihovny a audioknihy

Na úvod musím poznamenat, že je mnoho knihoven, které ve svém fondu mají audioknihy nebo se o to alespoň snaží. Ale v České republice je půjčování audioknih v knihovnách na menší úrovni než v ostatních zemích světa. České knihovny se snaží pomalu dohánět okolní státy, a to především proto, aby usnadnily handicapovaným přístup k literatuře. Audioknihy v knihovnách se musí řídit autorským zákonem.

Prezenční půjčování je možné hned po vydání audioknih a jejich zakoupení do knihoven. Absenční výpůjčka je možná až po uplynutí devíti měsíců od vydání. Jelikož knihoven, které nakupují do svých fondů audioknihy přibývá, rozhodla jsem se vybrat několik českých knihoven na ukázku. Většinou jsou audioknihy uloženy v hudebních odděleních, kterých u nás přibývá.

Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana je jednou z největších institucí, která se specializuje na audioknihy a zpřístupňuje zrakově postiženým informace. "Posláním je zpřístupňovat nevidomým a těžce zrakově postiženým občanům informace i umělecké hodnoty, a to prostřednictvím Braillova slepeckého písma, zvukových záznamů, reliéfní grafiky a digitálních textů."[8]

Zřizovatelem knihovny je Ministerstvo kultury. Produkuje dokonce dva zvukové časopisy a její produkce zvukových knih je kolem sto titulů ročně. Nevýhodou Macanovy knihovny je, že přístup k jejímu fondu mají jen zrakově postižení, kteří se prokáží průkazem ZTP nebo doporučením od očního lékaře. Důvodem pro to je, že některé knihy jsou namluveny speciálně pro zrakově postižené a ještě pro ně platí autorský zákon. Takovéto audioknihy mají ze zákona výjimku, a tak se nemohou půjčovat ostatním zájemcům. Namluvena může být jakákoliv audiokniha podle knižní předlohy, která není zkrácena a neobsahuje hudbu.

Hudební knihovna se sídlem v Mahenově knihovně v Brně se pyšní vznikem roku 1962, kdy byl vyčleněn do zvláštního úseku základní fond hudebnin, knih o hudbě a gramodesek. Knihovna má ve svém fondu kolem 514 CD ze všech žánrů, 1 115 audiokazet, 6 823 gramodesek a samozřejmě literaturu o hudbě. Jako každá knihovna nabízí prezenční výpůjčky (gramodesky, CD novinky v ochranné lhůtě) i absenční výpůjčky (hudebniny ze skladu, CD, audiokazety) a místo, kde je možné si tituly poslechnout. Místnost je vybavena přehrávači CD a gramofonových desek, samozřejmě křesly k pohodlnému poslouchání a prostorami ke studiu.

Krajská knihovna v Karlových Varech má své nahrávky knih uloženy v oddělení pro handicapované. Nevýhodou je, že do tohoto oddělení si pro audioknihy mohou přijít jen nevidomí, kteří se registrují a prokáží potvrzením od svého očního lékaře, průkazem ZTP nebo doporučením od SONSu (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých). Jedná se však i o osoby s tělesným postižením, které mají problém držet knihu nebo v ní listovat. Zaregistrovaní mohou využít i zařízení k převodu tištěných materiálů na obrazovku počítače, který je doprovázen hlasem. Jelikož je mluvené slovo žádané, má knihovna A-Klub, kde je možné půjčit si CD s mluveným slovem.

Dětské čtenářství a vliv audioknih na něj

"Čtenář si prožitek z četby může umocnit i poslechem v profesionálním podání. Poslech není náhražkou za akt vlastního čtení, ale dává uměleckému textu další rozměr. Ke kráse slova psaného se připojuje krása slova mluveného. Čtenář se stává i posluchačem a přejme si, aby se z prvotního posluchače stal čtenář. Čtenář a posluchač v jedné osobě vnímá literaturu i poezii více smysly. Čte a naslouchá, hodnotí i srovnává," říká PaedDr. Marie Hanzová.[9]

Jako existuje desatero přikázání, knihy mají své desatero,[10] audioknihy by neměly být výjimkou:

Zvukové knihy se mohou stát mostem mezi posloucháním a čtením klasické knihy. Při obou činnostech se rozvíjí dětská představivost, což je důležité pro další rozvoj. Nesmíme zapomínat na to, že prožitek z knihy a audioknihy může být stejný, záleží však na přístupu každého z nás.

Čtení je schopnost intelektuálního zpracování textu a zároveň pochopení literárního nebo informačního obsahu.[11]

Poslech znamená vnímání zvuku prostřednictvím našeho sluchu. A díky poslechu audioknih se nám ostří poslechové dovednosti. Je také prokázáno, že co člověk slyší, lépe si zapamatuje. A u dětí to platí také.

Knihovníci i učitelé jsou toho názoru, že poslech audioknih je vlastně zradou klasických knih a odrazuje od nich. To však není pravda, jsou pouze jejich alternativou a doplněním, a to i ve vzdělávání, nejen v našem volném čase.

Jak neodradit dítě od poslechu audioknih? Důležitá je první zkušenost. Stejné je to u čtení. Pokud je dítě nuceno číst literaturu, která se mu nelíbí, může to jeho pozdější vztah ovlivnit. Existují také různé druhy audioknih – ne všechny se hodí pro všechny dětské uši. Nesmíme zapomínat na zvukové efekty u audioknih pro děti, které mohou rozvíjet vnímání.

Může přivést kniha dohromady celé rodiny? Dnes už to tak není. V tomto mají výhodu spíše audioknihy – členové rodiny se mohou sejít a společně se tak zaposlouchat do audioknihy. Rodiče mohou dítě nechat samo rozhodnout, zda bude text poslouchat nebo ho jen číst. V Americe jsou na to již uzpůsobeni: pokud vychází dětská kniha, tak ve stejném intervalu vyjde i kniha namluvená. Pro dyslektiky jsou audioknihy ve spojení s klasickými knihami nejlepším řešením vnímání literatury. Jelikož mají problémy se čtením, audioknihy jim nabízí řešení, jak vnímat literaturu bez vybočování z kolektivu.

Dětské čtenářství

První otázka je: Co je to vlastně čtenářství? "Pojem, který se používá zejména v souvislosti s dětskou populací; plánovité a cílené rozvíjení četby zejména za pomoci škol, knihoven a jiných vzdělávacích institucí; rozvíjení, které je často doprovázeno institucionálně organizovanými kampaněmi a podpůrnými akcemi."[13]"Není pouze jediný důvod, který by rozhodoval, zda a jak čtenářství dítěte vznikne nebo nevznikne."[14] Ovlivňuje jej spousta podnětů a také osob, které mohou dítě ke čtení přivést. Jsou to rodina, škola a také knihovna. V rodině vzniká první seznámení s knihou a čtením. Jelikož se dítě snaží napodobovat to, co vidí kolem sebe. Z toho vyplývá, že pokud doma alespoň jeden z rodičů čte, dítě se ho snaží napodobovat. Nepostradatelnou součástí budování takového vztahu jsou i rozhovory o knihách, které by rodiče se svými dětmi měli vést. Vhodné je také seznámení dítěte s domácí knihovničkou či návštěva knihovny nebo knihkupectví.

Škola má také své nezastupitelné poslání. Největší míru na zprostředkování kontaktu dítěte s knihou mají učitelé na prvním stupni a učitelé českého jazyka, kde se vztah ke knihám prohlubuje. "Učitelé by neměli zapomínat na zpětnou vazbu, která má žáka více upozorňovat na nedostatky nebo chválit za jeho zdary."[15] Rozhodně by se děti neměly do čtení nutit, aby si tím nezkazily svůj vztah ke knihám. Může se tak stát s povinnou (doporučenou) četbou, kterou učitelé zadávají na základních školách.

Knihovna je dalším místem, kde si dítě může budovat svůj vztah k literatuře a čtení. Mnohdy jsou knihovnice rádkyněmi ve vhodné četbě a těmi, s kým se děti o knihách baví. Rodiče nesmí zapomínat na to, že by knihovnu měli se svými dětmi navštěvovat alespoň prvních pár let, i zde mohou probíhat rozhovory o knihách, které tak děti obohatí. V knihovnách po celé České republice vznikají projekty na podporu dětského čtenářství. Podle mého názoru jich je přiměřené množství, ale je otázkou, jaký je poměr mezi těmi, kteří se takových akcí účastní, oproti tomu, kolik dětí nečte vůbec.

Děti čtou méně nebo raději vůbec. V dnešní době, kdy se raději podívají na televizi nebo si zapnou počítač, je to velká škoda, jelikož knihu nic nenahradí. Mohou v ní nalézat dostatečnou slovní zásobu nebo jen inspiraci a odpočinek.

Každý někdy zažil situaci, kdy naslouchal slovům a větám, která četl někdo jiný. Ať už od rodičů slýchal pohádky nebo například ve škole při různých vyučovacích hodinách poslouchal čtení své paní učitelky nebo spolužáků. Při naslouchání se každý soustředil na hlas člověka, který předčítal, a třeba jen zavřel oči a snil. Z předčítání se stal rituál, kterého se mnohdy nechceme zbavit. Předčítání ovšem není soukromý akt, ale nesmíme zapomínat, že již nečteme jen pro sebe. Volba látky ke čtení musí být společensky přijatelná, a to jak pro čtenáře, tak pro posluchače. Předčítání je očistou, potěšením i poučením. Stává se osobnějším, než kdybychom si četli sami. Naše tempo čtení a náš hlas přizpůsobujeme okolí a také pokud nasloucháme, naše ucho se podřizuje hlasu jiného člověka. Akt předčítání nás nutí být pozornější a pečlivější, což znamená, že nepřeskakujeme slova a věty nebo celé nezáživné odstavce. Obřad předčítání nás vlastně zbavuje svobody, aniž bychom si to uvědomovali. Nemáme na výběr. Nasloucháme tomu, kdo nám zprostředkovává četbu pomocí sebe.

Vědci se shodli na tom, že předčítání (pravidelné) dítě učí jazyku, myšlení, posílí paměť a sebevědomí. Tak proč tedy nepředčítat, když je to tak jednoduché. Potřebujeme jen knihu a náš vlastní hlas, který se tak stává bohatstvím. Předčítání není pouze pro malé děti. I v dospělosti totiž toužíme po tom, aby nám někdo předčítal, jelikož se tak snažíme alespoň částečně vracet do dětství. Audiokniha je vlastně namluvené slovo na nosiči, a to podle nějaké předlohy. Ve většině později uvedených případů jde o předčítání z knih nebo materiálů. Předčítání ovšem není zaznamenáno na žádném hmotném nosiči. Můžeme tedy mluvit o předčítání jako o prapůvodci audioknih.

Je otázkou, co všechno můžeme považovat za předčítání. Autorské čtení, kde autor nebo interpret předčítá ze svých knih, které vznikly pod jeho perem. V kostele také vzniká určitý druh předčítání. Biblioterapie je metoda, kdy se používá četba, předčítání a kniha, jako léčebná metoda. Probíhá buď formou samostatného čtení, nebo předčítání. "Biblioterapie je metoda psychoterapie využívající léčebné a podpůrné účinky četby."[16]

"Bez ohledu na to, kolik máš práce, ta nejdůležitější věc, kterou můžeš učinit pro budoucnost svého dítěte, je kromě projevů lásky a objímání také každodenní hlasité čtení a radikální omezení televize."[17]Autorem této věty je pan Jim Trelease z USA, hlavní propagátor myšlenky rodičovského předčítání dětem.

Tzv. rodičovské předčítání (většinou čtení před spaním) má velkou tradici, a to ve formě čtení z knížek nebo jen jako ústní vyprávění příběhů. "Pravidelné každodenní čtení dětem před spaním je obrovským vkladem do budoucího života, na což dítě nikdy nezapomene."[18] Snad každému rodiče četli pohádky před tím, než se odebral do říše snů. Dnes tato tradice upadá, a to hlavně ze strany rodičů, jelikož nemají na své děti tolik času, z důvodu velkého pracovního vytížení a dalších záležitostí. Dalším problémem je, že rodiče nemají na své děti trpělivost. To souvisí s celou dnešní uspěchanou a nervózní dobou.

S knihou by dítě mělo přijít do styku velmi brzy. Už v době jednoho roku dítě vnímá předčítání, a to je právě ta doba, kdy mohou rodiče své dítě s knihou poprvé seznámit. Nejprve je vhodné začít krátkými literárními útvary a postupem času náročnost na literaturu zvětšovat. Delší texty přicházejí na řadu později, kdy dítě dokáže lépe soustředit svou pozornost. Nejprve to jsou leporela, kde jsou dětem ukazovány obrázky a rodiče si vymýšlí příběhy a pohádky, které se váží k obrázkům. Kolem tří let jsou to právě básničky a říkadla. Mnohdy je dětem stačí několikrát přečíst a hned je znají nazpaměť. Délka "předčítání" může být nejprve jen pěti minutová. Záleží na přístupu rodiče k dítěti, které to v různém věku po svých rodičích vyžaduje. Když děti chtějí složitější literaturu a delší čas předčítání, nastává čas pohádek. Ty jsou mnohdy inspirací, zdrojem vysvětlení a poučení, co by neměly dělat.

Výběr knihy pro předčítání závisí většinou na rodiči, pokud dětský posluchač nepřijde s knihou, kterou by si chtěl nechat předčítat a zajímá ho. Například na webových stránkách "Celé Česko čte dětem" jsou knihy rozděleny podle věku, které by mohly být pro rodiče inspirací. Knižní trh je naplněn dětskou literaturou, avšak ne vždy vhodnou a kvalitní. Dětští posluchači potřebují literaturu, která bude rozvíjet jejich fantazii a představivost. Knihy nabízejí nepřeberné množství materiálu pro dětskou představivost (např. ilustrace), na rozdíl od televize, kde má dítě před sebou celý obraz a kde je právě představivost odsunuta. Také to, že děti předčítání nezajímá, můžeme odbourat čtením o koníčcích a věcech, které děti baví a zajímají. Pokud jsou děti větší a umí již sami číst, neznamená to, že by rodiče měli s předčítáním přestat. Naopak. Také není potvrzeno, že pokud dítě naslouchá předčítání svých rodičů, stane se později lepším čtenářem. Ale rodiče mají své dítě k literatuře vést a snažit se v něm vybudovat vztah. Výchova ke čtenářství nezávisí jen na rodičích, ale i na škole a knihovně.

Výsledky nejrůznějších čtenářských průzkumů doma i v zahraničí ukazují, že v rodinách, kde rodiče mají vlastní knihovnu, se více věnují sebevzdělávání a vedou k tomu i své děti. Ty pak mají ke knížce blíže než v rodinách, které tráví volný čas sledováním televize nebo videa.[19]Při předčítání se také buduje citová vazba a důvěrná atmosféra mezi tím, kdo čte a tím, kdo poslouchá. Nejlepším příkladem je rodina. Předčítání se může stát také rituálem, který může vést ke zlepšení vztahu rodič – dítě. Faktem je, že audioknihy se nemohou stát náhražkou tohoto druhu předčítání. Jsou opět jen doplňkovým materiálem.

I české knihovny se podílí na propagaci předčítání svými mnoha projekty. Jedním z nich je Škola naruby. Ta se snaží podporovat čtenářství v rodinách tím způsobem, že rodiče dětem čtou před spaním a ti je za to známkují.

Nesmíme zapomenout, že i ve škole se jedná o předčítání, a tím i budování vztahu ke čtenářství. "Významnou činností pro podporu vyjadřování žáků je pravidelné předčítání žákům a jejich aktivní poslech."[20] Poměrně malá část učitelů svým žákům předčítá a potom s nimi o textu hovoří. Ve většině případů se spíše jedná o to, že jeden čte nahlas a ostatní spolužáci mu naslouchají. Jedná se například o hodiny českého jazyka nebo dějepisu. Při předčítání je důležitá vhodná motivace, která vzbudí zájem žáků o poslech. Po dočtení by měly následovat další aktivity, a to rozhovory, vyprávění děje s obměněným koncem či začátkem (rozvoj fantazie), výtvarné a dramatické zpracování části děje. Předčítání je velmi významné nejen pro rozvoj vyjadřování, ale je také velmi účinnou aktivitou podporující motivaci žáků a jejich rozvoj čtenářství.

Děti a audioknihy

Obliba audioknih u dětí může být způsobena navracením se k předčítání od rodičů. Každý to zažil, když byl malý, a tak se jako větší snažíme vracet alespoň prostřednictvím audioknih. Pomocí zprostředkovaného hlasu a média posloucháme knihy, které jsme milovali, sami četli nebo po jejich čtení (předčítání) toužili. Můžeme se tak vrátit do dětství. Audioknihy pro děti u nás mají delší historii než ostatní audioknihy. Protože do ní počítáme produkci na gramofonových deskách a poté na audiokazetách.

Děti dnes čtou velmi málo, proč by tedy audioknihy nemohly prohloubit vztah ke knihám a literatuře? Sice pomalu a jinou formou – poslechem. Je-li dítě ještě malé, buduje se u něj vztah ke knihám pouze, pokud se mu zprostředkuje zábavnou formou. Děti se dnes věnují spíše počítačům a televizi. Rodiče se je snaží od těchto "strašných" věcí odtrhnout a zkouší to různými způsoby. Jedním z nich může být poslech audioknih. Při této činnosti děti rozvíjejí svoji představivost. To, že jsou audioknihy rozšířené i mezi dětmi, je díky znalosti internetu, který je u mladší generace velmi oblíbený a umí se v něm orientovat, stahovat zvukové soubory atp. O generaci dnešních dětí můžeme říci, že jsou informační a přizpůsobivější.

Co je u audioknih pro děti důležité dnes? Dnes je to samozřejmě titul a také hlas načitatele, který by měl u dětí vzbuzovat jistý pocit klidu a bezpečí. Také nesmí být příliš rychlý nebo nudný, aby děti neodradil od poslechu. I když bude načitatel známou a populární osobností, nemusí to nutně znamenat, že bude dětský posluchač s nahrávkou spokojený a čtení mu bude příjemné. Audioknihy pro děti by také měly zaujmout grafickou úpravou (obalem, obrázkem).

Každé z našich vydavatelství vydává i nějaké audioknihy pro děti. Nabídka se pohybuje od Pipi Dlouhé Punčochy přes Harryho Pottera až po klasiku české a světové literatury. Co dnes děti poslouchají? Knižní bestsellery děti hltají, snaží se je přečíst co nejdříve a co nejvíc se jim přiblížit. To je možné i prostřednictvím audioknih. Příkladem může být právě Harry Potter.

Stále je na školách povinnost nebo alespoň doporučení číst klasickou českou i světovou literaturu, jako tomu bylo dříve. Dnešní žáci a studenti mají však možnost ušetřit si čtení dlouhých knih jejich poslechem. Ať už přes načtené knihy na audio CD nebo například při projektu Vem Boženu do města. Audioknihy dnes začínají být i součástí různých dětských časopisů jako přílohy. Většinou to jsou pohádky a krátké příběhy.

Důvodem, proč děti audioknihy poslouchají, je i možnost učení se dalšímu jazyku. Děti mohou poslouchat například pohádky v angličtině a učit se tak novému jazyku pomocí nových slovíček.

Dnes děti vlastní speciální přehrávače, které jim umožní poslouchat i audioknihy. Nesmíme však zapomínat na mobilní telefony, které je mohou také přehrávat (pokud jsou přizpůsobené k přehrávání hudby a mají paměťovou kartu, na kterou se audiokniha uloží). Novinkou v poslechu jsou i technologie iPod a iPhone.

V projektu s názvem "Děti čtou nevidomým dětem" vzniklo již osm audioknih. Na načítání se podílejí děti, které tvoří audioknihy pro zrakově postižené děti. Cílem projektu je přivést školáky k toleranci a pochopení handicapu nevidomých a současně podpořit zájem zdravých dětí o čtení.[23] "Knihovna každoročně vyzve školy ke spolupráci na vytvoření zvukové nahrávky a všichni, kteří se chtějí do projektu zapojit, si musejí knihu nejprve dobře přečíst. Teprve potom se mohou přihlásit do konkurzu."[24] Děti musí umět nejen dobře číst, ale mít i příjemný hlas vhodný k nahrávání. Knihy, které vyšly v nákladu dvě stovky kusů, se dostaly do internátních škol pro nevidomé, do poboček SONS a také do poboček hudebních oddělení knihoven. Zájem o tyto audioknihy byl i ze strany rodičů postižených dětí.

Povinná četba na základních školách

Povinná četba na základních školách (a někdy i gymnáziích) je a byla postrachem pro žáky i jejich učitele. Žáci se mnohdy trápí nad literaturou, která pro ně v tomto věku není čtivá a zábavná. I přesto se učitelé mnohdy snaží své žáky ke čtení donutit, avšak tímto je spíše odradí. V současnosti je situace na většině škol taková, že učitelé předkládají doporučené seznamy, které umožňují zvolit si od daného autora jakýkoliv titul, počet knih na těchto seznamech se zmenšuje i s cílem rozvést u čtenářů samostatnost ve čtení, protože mnoho potencionálních čtenářů dnes ztrácí chuť číst, a to i kvůli televizi a internetu.

Nutno říci, že na učiteli každé školy závisí, jaký seznam knih pro své žáky vytvoří, jakou četbu jim doporučí a zda vůbec bude doporučenou četbu vyžadovat. V nových osnovách (tzv. rámcových programech) se o povinné ("doporučené") četbě nemluví, záleží na každé škole, jak si rámcový program připraví. Na základních školách bylo pravidlem vést si svůj čtenářský deník, do kterého si každý žák po přečtení knihy zapsal obsah a další poznámky ke knize. Trend jejich vedení už není tak velký a populární, jelikož se mnohé čtenářské deníky objevují na internetu a tak žáci často jen okopírují obsah díla a knihu si nepřečtou.

V knihovnách tvoří velkou část výpůjček právě povinná četba, i když mnoho z těchto knih mají čtenáři ve svých domácích knihovnách. Bohužel, školní knihovny mnohdy nejsou vybaveny tak, aby uspokojily zvídavé čtenáře, ale základní povinnou četbu většinou obsahují.

Jaké knihy by měly být součástí doporučené četby? Takové, které by žákům v jejich věku pomohly rozvíjet svoji osobnost, schopnost komunikovat a vyjádřit se. A také, aby je nadchly ke čtení a vyrostli z nich čtenáři, kteří dále budou navštěvovat knihovny a knihkupectví a číst pro radost. Důležitou součástí této četby by měly být i knižní novinky, které děti pohltí a přečtou si je bez nátlaku učitelů a někdy i svých rodičů. Příkladem by mohl být Harry Potter a podobné knihy. Zde je důležité přizpůsobit se tomu, co děti opravdu baví. Řešením mohou být i audioknihy, které by povinnou četbu mohly doplňovat a nikoli nahrazovat, jelikož čtení nemůže nic nahradit.

Projekt na podporu audioknih a čtenářství

Vem Boženu do metra

Název "Vem Boženu do metra" vybízí mladé čtenáře (žáky a studenty), aby si stáhli (ve formátu MP3) a poslechli povinnou četbu kdekoliv a kdykoliv, třeba právě v metru. Projekt Českého rozhlasu, přesněji stanice Čro 3 Vltava, vstoupil na světlo světa začátkem školního roku 2008.

Na stránkách Českého rozhlasu si posluchači mají možnost vybrat zatím jen mezi klasiky české literatury. Navíc stránky obsahují i malé textové medailonky o autorech, kde je možnost dozvědět se základní informace o spisovatelích. Uživatelé mají možnost najít zde další pořady Českého rozhlasu o literatuře. Jistě takovou příležitost ocení nejen žáci, kteří mají možnost vstřebat mnohdy nezáživnou povinnou literaturu, ale i učitelé, kteří mohou tyto nahrávky využívat ve svých hodinách jako zpestření výuky. Právě projekt "Vem Boženu do metra" je možností, jak se mohou mladí lidé dostat ke knize jinou cestou, tedy poslechem. Dozajista ocení audioknihy i starší čtenáři, kteří mají rádi českou klasickou literaturu nebo jsou nějakým způsobem zrakově postižení a nemohou si takovéto knihy "vychutnat" čtením.

Jak si poslechnout vybrané dílo? Jde to velmi jednoduchým způsobem, stačí k tomu pouze počítač s reproduktory a připojení k internetu. Při poslechu na internetu stačí pouze kliknout na označení "play" a zaposlouchat se. Stahování je také jednoduché, postačí jen soubor stáhnout do svého počítače. Na webových stránkách se nachází kolem devatenácti autorů spolu s jejich čtyřiceti díly. Rozhlas má v plánu díla přidávat, ale jejich aktualizace není taková, jak by si čtenáři přáli. Avšak, jak jsem se již zmínila, závisí to i na autorských právech.

Mezi autory děl se nachází klasici jako Božena Němcová, Alois Jirásek, Karel Hynek Mácha a mnoho dalších. Načitatelé jsou Jiřina Bohdalová, Jan Pivec a Otakar Brousek.

Napadá mě však otázka, jestli by se projekt neměl jmenovat jinak, jelikož povinná četba se ze škol pomalu vytrácí a nahrazuje ji četba doporučená. Pokud by se na tento projekt poskytlo více peněz, mohlo by tak vzniknout více takových záznamů, a to by potěšilo jak Český rozhlas, tak posluchače audioknih.

V praktické části vznikl web, který měl doplňovat povinnou (doporučenou literaturu) na základních školách a nižších stupních gymnázií. Nejprve vznikl seznam knih a podle nich byly dohledávány audioknihy, aby mohl vzniknout seznam zvukových knih. V mnoha případech takové audioknihy nejsou k dispozici, tudíž jsem je nahradila jinými tituly od téhož autora. Takový seznam je praktický a je přitom zřejmé, že v dnešní době audioknihy nebudou k dispozici přímo ve školách, ale bylo by vhodné navázat spolupráci s knihovnami a podpořit například samostudium žáků.

Projekt Audioknihy.net

Projekt Audioknihy.net vznikl díky předmětu Aplikační seminář, který je vyučován na magisterském studiu oboru Informační studia na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jelikož jsme chtěli svůj zájem o audioknihy dále rozvíjet, vytvořili jsme zde šestičlennou skupinu, která má za úkol propagovat audioknihy. Chceme docílit toho, aby se povědomí o audioknihách ve společnosti zvýšilo a lidé o nich získali více informací a aby audioknihy poslouchali a podporovali. Audioknihy jsou tu totiž pro všechny − nejen pro zrakově postižené. Mohou být skvělou alternativou také pro ty, kteří například "neradi čtou".

Díky projektu vznikl portál www.audioknihy.net, kde jsou všechny informace ze světa audioknih i o našem projektu. Pracujeme na vytvoření rozcestníku všech vydaných audioknih na území České republiky. Seznam audioknih bude obohacen krátkou ukázkou, anotací, obalem a dále například tagy. Audioknihy budou řazeny do tématických seznamů například podle zájmu, věku. Databáze by měla být provázána na informace o dostupnosti, kde je možno audioknihu půjčit v knihovně nebo zakoupit. Rozcestník by měl být stále aktuální a audioknihy by měly přibývat s tím, jak je vydavatelství vyšlou na trh. Dále se snažíme informovat o novinkách týkajících se okruhu zvukových knih – informace o nově vydaných audioknihách, technologiích, akcích vydavatelů, články od odborníků, atp. Rozhovory s lidmi ze světa zvukových knih jsou také součástí našeho portálu, ať už se jedná o vydavatele, herce – načitatele nebo režiséry. Součástí webu je fórum, kde se mohou lidé vyjádřit k tématům, která je zajímají. Dále chceme pořádat různé akce, poslechové večery nebo akce pro děti. Nepostradatelná a důležitá je také informovanost knihovníků i vydavatelů a jejich účast na odborných konferencích, protože se stále máme co učit o nových trendech, kterými audioknihy bezpochyby jsou. Také se snažíme o informování prostřednictvím publikování článků v různých odborných i laických časopisech nebo webových stránkách včetně sociálních sítí jako Facebook a Twitter, kde máme svůj profil. Dále bychom chtěli nahrávat i vlastní audioknihy. Přemýšlíme o Erotickém koutku nebo o čtení poezie na pokračování. Prozatím jsme například zorganizovali křest pro vydavatelství Tympanum, které se konalo v Brně. Také jsme se představili na studentské konferenci Infokon 2009.

Doufáme, že náš projekt se bude dále vyvíjet a růst, a to spoluprací s hudebními odděleními knihoven, vydavatelstvími, knihkupectvími nebo vytvořením sekce s názvem "audioknihy" v již zaběhnutých projektech jako Bibliohelp nebo Čtesyrád.

Naše cesta i cesta audioknih je a bude ještě kostrbatá, ale i tak doufáme, že se nám vše povede.

Poznámky

[1] PAVLOVSKÝ, Petr. Audiokniha – nové médium? A2 [online]. 2009, č. 5 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: <http://www.advojka.cz/archiv/2009/5/audiokniha-nove-medium/>. ISSN 1803-6635.

[2] Městská knihovna Frýdek-Místek : Audioknihy - Aktuální téma [online]. 2001 [cit. 2009-06-03]. Dostupný z WWW: <http://www.mkmistek.cz/index.phpoption=com_content&task=view&id=77/>.

[3] SOŠKOVÁ, Andrea. Audiobooks aneb Knížky do ucha. Týdeník Rozhlas [online]. 2008, 38 [cit. 2009-06-03]. Dostupný z WWW: <http://www.radioservis-as.cz/archiv08/36_08/36_tema.htm/>. ISSN 1213-2098.

[4] Tamtéž.

[5] PAVLOVSKÝ, Petr. Audiokniha – nové médium? A2 [online]. 2009, č. 5 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: <http://www.advojka.cz/archiv/2009/5/audiokniha-nove-medium/>. ISSN 1803-6635.

[6] Radioservis : Provozovatel internetového obchodu [online]. 2000 [cit. 2009-06-03]. Dostupný z WWW: <http://www.radioservis-as.cz/katalog/provozovatel.php/>.

[7] Audiostory : O nás [online]. 2006-2009 [cit. 2009-03-31]. Dostupný z WWW: <http://www.audiostory.cz/www/index.php?page=onas/>.

[8] KTN : O nás [online]. 1996 [cit. 2009-06-03]. Dostupný z WWW: <http://www.ktn.cz/index/>.

[9] Klasika české poezie jako audiokniha [online]. 2008 [cit. 2008-02-24]. Dostupný z WWW: <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=275&Itemid=2446/>.

[10] PENNAC, Daniel. Jako román. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2004. 117 s. ISBN 80-204-1140-2.

[11] SIMPSON, Carol. Editor´s Notes : The Talce of the Tape. Library Media Connection. 2006, no. 7, s. 8.

[12] CARDILLO, Arnie; et al. Tuning in to Audiobooks : Why Should Kids Listen? Children & Libraries : The Journal of the Association for Library Service to Children Winter 2007. 2007, s. 42-47.

[13] TRÁVNÍČEK, Jiří. Čteme? : Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize. 1. vyd. Brno : Host, 2008. ISBN 978-80-7294-270-1. str. 35.

[14] Tamtéž, str. 11.

[15] CHALOUPKA, Otakar. Škola a počátky dětského čtenářství. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. ISBN 80-85865-41-6. s. 21.

[16] KISK. Biblioterapie [online]. 2008 [cit. 2009-06-03]. Dostupný z WWW: <http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Biblioterapie/>.

[17] Celé Česko čte dětem [online]. 2006 [cit. 2009-03-06]. Dostupný z WWW: <http://www.celeceskoctedetem.cz/>.

[18] Program ŠKOLA NARUBY. Ikaros : Elektronický časopis o informační společnosti [online]. 2009, roč. 13, č. 4 [cit. 2009-04-21]. Dostupný z WWW: <http://www.ikaros.cz/node/4728/>. ISSN 1212-5075.

[19] Program ŠKOLA NARUBY. Ikaros : Elektronický časopis o informační společnosti [online]. 2009, roč. 13, č. 4 [cit. 2009-04-21]. Dostupný z WWW: <http://www.ikaros.cz/node/4728/>. ISSN 1212-5075.

[20] WILDOVÁ, Radka. RVP : Metodický portál : Vybrané didaktické problémy výuky prvopočátečního čtení [online]. c2005-2009 [cit. 2009-05-30]. Dostupný z WWW: <http://www.rvp.cz/clanek/6/33/>. ISSN 1802-4785.

[21] MALINA, Jirka. Český rozhlas : iTunes 6.0 a iPod [online]. c2000-2009 [cit. 2009-05-30]. Dostupný z WWW: <http://www.rozhlas.cz/podcast/recenze/_zprava/269122/>.

[22] JANEČEK, Vladislav. Živě : Apple iPhone : Recenze na celou hodinu [online]. 2007 [cit. 2009-05-30]. Dostupný z WWW: <http://www.zive.cz/Clanky/Apple-iPhone-Recenze-na-celou-hodinu/sc-3-a-137323/default.aspx/>. ISSN 1212-8554.

[23] RTM TV : Děti z Libereckého kraje načetly audioknihy pro slepé [online]. c2009 [cit. 2009-05-30]. Dostupný z WWW: <http://www.tvrtm.cz/deti-z-libereckeho-kraje-nacetly-audioknihy-pro-slepe-id-2005.html/>.

[24] Tamtéž.

Allmusic.cz : Sahování hudby [online]. 2006-2008 [cit. 2009-03-31]. Dostupný z WWW: <http://www.allmusic.cz/>.

APA - Audio Publisher Association : About APA [online]. c2007 [cit. 2009-05-31]. Dostupný z WWW: <http://www.audiopub.org/about.asp/>.

Audiobookradio.net : Listen to spoken word internet radio station [online]. 2006 [cit. 2009-06-03]. Dostupný z WWW: <http://www.audiobookradio.net/>.

Audioknihy.net [online]. 2009 [cit. 2010-01-12]. Dostupný z WWW: <http://audioknihy.net/>.

CARDILLO, Arnie ; et al. Tuning in to Audiobooks : Why Should Kids Listen? Children & Libraries : The Journal of the Association for Library Service to Children Winter 2007. 2007, s. 42-47.

Cdknihovna.cz : audioknihy ve formátu mp3 [online]. 2006 [cit. 2009-03-06]. Dostupný z WWW: <http://www.cdknihovna.cz/>.

COX CLARK, Ruth. Audiobooks for children : Is This Really Reading? Children & Libraries : The Journal of the Association for Library Service to Children Winter 2007. 2007, s. 49-50.

CHALOUPKA, Otakar. Rodina a počátky dětského čtenářství. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 104 s. ISBN 80-85865-40-8.

CHALOUPKA , Otakar. Škola a počátky dětského čtenářství. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 101 s. ISBN 80-85865-41-6.

KTN : Hlavní činnosti [online]. 1996 [cit. 2009-06-03]. Dostupný z WWW: <http://www.ktn.cz/about/>.

LibriVox [online]. 2005 [cit. 2009-06-02]. Dostupný z WWW: <http://librivox.org/>.

MANGUEL, Alberto. Dějiny čtení. 1. vyd. Brno : Host, 2007. 480 s. ISBN 9788072942312.

PENNAC, Daniel. Jako román. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2004. 117 s. ISBN 80-204-1140-2.

Playaway : Pre-loaded Digital Audio, Audiobooks [online]. 2009 [cit. 2009-03-07]. Dostupný z WWW: <http://www.playawaydigital.com/>.

Program ŠKOLA NARUBY. Ikaros : Elektronický časopis o informační společnosti [online]. 2009, roč. 13, č. 4 [cit. 2009-04-21]. Dostupný z WWW: <http://www.ikaros.cz/node/4728/>. ISSN 1212-5075.

Radioservis a.s. : Vydavatelství Českého rozhlasu [online]. 2009 [cit. 2009-03-31]. Dostupný z WWW: <http://www.radioservis-as.cz/>.

Rosteme s knihou : PROJEKT KAMPANĚ NA PODPORU ČTENÍ KNIH V ČR POD ZÁŠTITOU SVAZU ČESKÝCH KNIHKUPCŮ A NAKLADATELŮ. Bulletin SKIP [online]. 2006, roč. 15, č. 1 [cit. 2008-02-26]. Dostupný z WWW: <http://skip.nkp.cz/Bulletin/Bull06_118.htm/>.

SIMPSON, Carol. Editor´s Notes : The Talce of the Tape . Library Media Connection. 2006, no. 7, s. 8.

ŠKYTOVÁ, Alžběta. Audioknihy [online]. 2009 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: <http://audioknihy.wz.cz/>.

ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Český rozhlas : Audioknihy v Česku se neprosazují lehce [online]. c1996-2009 [cit. 2009-05-30]. Dostupný z WWW: <http://www.radio.cz/cz/clanek/111012/>.

ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Nadace Mluvící kniha uspořádala den otevřených dveří [online]. c1996-2009 [cit. 2009-04-21]. Dostupný z WWW: <http://www.radio.cz/cz/clanek/34379/>.

ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. V nadaci Mluvící kniha známí herci načítají knihy pro nevidomé [online]. c1996-2009 [cit. 2009-04-21]. Dostupný z WWW: <http://www.radio.cz/cz/clanek/47441/>.

TRÁVNÍČEK, Jiří. Čteme? : Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize. 1. vyd. Brno : Host, 2008. 207 s. ISBN 978-80-7294-270-1.

Tympanum audioknihy : Projekt (připravujeme) [online]. 2006 [cit. 2009-03-31]. Dostupný z WWW: <http://www.tympanum.cz/projekt/>.

WILDOVÁ, Radka. RVP Metodický portál : Vybrané didaktické problémy výuky prvopočátečního čtení [online]. c2005-2009 [cit. 2009-05-30]. Dostupný z WWW: <http://www.rvp.cz/clanek/6/33/>. ISSN 1802-4785.

CITACE:
Škytová, Alžběta. Audioknihy a jejich vliv na dětské čtenářství. Knihovna plus [online]. 2010, č. 2 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus102/skytov.htm>. ISSN 1801-5948.