LOW, Kathleen. Casanova was a librarian : a light-hearted look at the profession. Jefferson : McFarland, 2007. 176 s. ISBN 978-0-7864-2981-3.

Autorka, která je konzultantkou pro knihovnické programy a pohybuje se v našem oboru přes dvacet let, popisuje humornou i vážnou formou v 11 kapitolách, kdo všechno ze slavných osobností byl knihovníkem. Především se snaží vysvětlit a mnohdy vyvrátit zažité stereotypy o tom, že knihovníci jsou nudní lidé, pro které svět začíná a končí ve zdech knihoven. Kniha je doplněna bibliografií, rejstříkem a vtipnými ilustracemi. Autorka čerpá svoje poznatky především z prostředí amerických knihoven a z amerických reálií (např. mnozí z uvedených knihovníků jsou nositeli Pulitzerovy ceny).

V první kapitole (Slavní knihovníci) je 31 medailonků osobností z řad vědců, filozofů (Immanuel Kant, David Hume), nám známých knihovnických osobností (např. Melvil Dewey), básníků (Jorge Luis Borges) a spisovatelů (bratři Grimmové), skladatelů (Hector Berlioz), politiků aj. Někteří z nositelů těchto slavných jmen si v knihovnách jen přivydělávali, ale pro mnoho z nich to byl začátek kariéry. Giacomo Casanova (1725-1798), jehož jméno je v názvu knihy, se v závěru života stal knihovníkem na zámku Duchcov u hraběte Josefa Karla Emanuela z Valdštejna.

Druhá kapitola (Fakta o knihovnících) popisuje kolik je knihovníků v USA a jaké jsou typy knihovníků. Jaká kvalifikace jsou požadována v různých typech knihoven (veřejné, akademické, školní aj.), kde se z lidí mohou stát knihovníci? Zároveň však vyvrací všeobecně známá fakta o knihovnících - jsou to opravdu plaché, pokorné, zakřiknuté starší dámy? Opravdu jen chodí po knihovně a napomínají druhé, ať jsou potichu? Jsou to skutečně blázni, kteří nosí vlasy stažené a sepnuté do drdolu? Milují svoji práci? Kolik vydělávají? (V kapitole jsou uvedeny statistické údaje USA z roku 2004) Jsou řediteli knihoven většinou ženy? Jsou knihovníci "použitelní" i v jiných profesích a má sama knihovnická profese budoucnost? Mnohé otázky jsou vtipné, jiné vážně míněné. Autorka někdy domněnky vyvrací, jindy jim dává zapravdu.

Třetí kapitola pojednává o rekreaci, zdraví a zábavě knihovníků. Poskytuje vážný pohled na zdravotní rizika v knihovně, např. padající regál s knihami, kožní problémy, dýchací problémy, problémy spojené se syndromem nemocné budovy, bolesti hlavy, bolesti zad apod.). Knihovníci jsou denně vystavování prachu, plísním. Navíc každodenní práce s veřejností je také stresová. Knihovníci ovšem nejsou imunní ani proti hraní počítačových her.

Čtvrtá kapitola uvádí vtipy a hádanky z knihovnické profese, co se vše se dozvíte při telefonickém rozhovoru, zajímavosti z pracovní korespondence atd.

Pátá kapitola popisuje knihovníky v politice a veřejném životě, filmu a knihách, včetně pornografie. Knihovníci se v politice uplatnili na všech politických úrovních, např. Arthur Larson (1910-1993), který byl mluvčím prezidenta Eisenhowera. V Kongresu byl prvním profesionálně vzdělaným knihovníkem (člověkem s knihovnickým vzděláním) major R. Owens. V r. 1983 byl zvolen do Sněmovny reprezentantů. Knihovníci jsou všeobecně vnímáni jako morální, inteligentní, vzdělaní lidé. Autorka si všímá toho, že ve filmech se nejprve vyskytovali knihovníci v malých rolích, pak i ve velkých a dokonce byli představováni jako hrdinové. V kapitole jsou dále jmenovitě popsány filmy humorné, akční, muzikály či dramata. Přehled o knihovnících ve filmu najdete také v publikaci Tevis, Ray a Tevis, Brenda. The image of librarians in cinema, 1917-1999. Jefferson: McFarland, 2005. ix, 230 s. ISBN 0-7864-2150-9, která je v knize také zmiňována.

V knihách samotných se knihovníci objevují již od těch dob, kdy jsou knihovníci nazýváni knihovníky – ať již se jedná o knihy odborné, humorné, detektivky nebo romány. I zde jim autoři přisoudili jak vedlejší, tak hlavní role.

Šestá kapitola se zaměřuje na vtipné knihovníky, kteří figurují v mnoha úsměvných situacích, které všichni ze své profese známe. Knihovníci jsou také terčem karikaturistů a tématem komiksů. Také z této oblasti vyšlo několik knih.

Sedmá kapitola pojednává o básních a písních o knihovnících a pro knihovníky – o zvycích knihovníků, o lásce v knihovně, o dětském knihovníkovi, dokonce o katalogizátorovi, referenčním knihovníkovi …. Současně někteří lidé z naší profese jsou zpěváci a skladatelé (např. Rob Lopresti). Autorka upozorňuje na milostné písně, knihy o tom, jaké to je být knihovníkem, jsou zde uvedeny i některé texty písní. Sbírky básní napsal David Drake. Básně jsou věnovány knihovníkům, knihovnám, knihám.

Osmá kapitola popisuje, že každá profese je plná rozporů. Jinak ji popisují média a jinak se vidí sami knihovníci. Lze knihovníky zařadit mezi spíše bezbarvé jednotlivce, radikální ozbrojence, intelektuály, či je zařadit do úplně jiné skupiny? Že nemohou být sexy symbolem? Tato kapitola to vyvrací. Chce-li být knihovník-muž přitažlivý, má se nechat inspirovat Casanovou! Jeho postavou, oblečením, vědomostmi, rozhledem, neboť Casanova nebyl jen svůdce žen, ale i spisovatel, voják, hráč a knihovník. Mnoho jiného zajímavého se čtenář dozví v této dlouhé pasáži knihy.

Devátá kapitola přibližuje ideální knihovníky/knihovnice. Již materiály z konce 19. a začátku 20. století popisují schopnosti a dovednosti knihovníků a kupodivu mnohé z toho platí dodnes. Ideální knihovník by měl být: vůdcem, učitelem, entuziastou, stále se vzdělávajícím člověkem. Má vést děti a dospělé ke správné četbě, má být učitelem učitelů, vzdělávacím činitelem v komunitě (1896). Diskrétní, katolický, psát články (1900). Knihovnice-žena musí být dobrá hospodyně a tudíž udržovat knihy v čistotě a pořádku. Musí se vzdělávat. Znakem moderních knihoven má být aktuální katalog, studovna, dětské oddělení, konverzační místnost (1901). Knihovnice musí být silná ve vědomostech. Informace má hledat především v encyklopediích, měla by znát nejnovější poznatky z vědy a techniky a ty pak šířit dál (1910). Člověk, který zamýšlí stát se knihovníkem, musí mimo jiné vědět: kdy, kde a kým byla vydána ta která kniha, znát spisovatele z konkrétních dob, intuitivně vědět, co který čtenář žádá a hledá. Knihovna musí být v kontaktu se školami, závody, kluby, s univerzitami, se všemi lidmi bez ohledu na pohlaví, rasu, národnost, zdravotní stav (1898). Knihovnice je schopna najít a přinést knihu, kterou potřebujete (1910). Knihovník je dále představen v roli učitele, cenzora nevhodné literatury, ochránce knih, moudrého a stále se vzdělávajícího člověka ochotného všem lidem kolem sebe pomoci, majícího své pevné místo v komunitě, klubu, společnosti; v roli ochránce vědomostí a moudrosti, přístupného novým věcem, povzneseného nad lidské nedostatky a nevědomosti, který se zabývá svým povoláním i ve svém volném čase. Je výborný přítel, tím že čte a studuje novou literaturu, obohacuje své okolí a vždy ví, kde má jakou informaci hledat.

Desátá kapitola – všichni vypráví vše o knihovníkovi – má čtenáře seznámit s jinými zajímavými aspekty a daty ohledně knihovníků, například s nadanými knihovníky. Popisuje knihovníky, kteří získali práci v Kongresové knihovně, a způsob, jakým se tam dostali. Dále tato část knihy vyvrací představu (to snad i celá kniha), že knihovníci jsou nudní lidé bez špetky kreativity. Autorka představuje několik talentovaných lidí, ať už ve sportu, umění, literatuře apod. Popisuje také pověry o knihovnách a knihovnících a uvádí i strašidelné historie.

Jedenáctá kapitola pojednává o zajímavých faktech z minulosti a současnosti knihoven. Na několika stranách je zde popsána téměř celá historie knihoven, samozřejmě ve zkratce Měla by čtenáři pomoci pochopit, čím knihovny v minulosti procházely a jaké jsou jejich současné podmínky.

Autorka si ve své knize klade za cíl vyvrátit zažité názory lidí na knihovnickou profesi. Snaží se reagovat na to, že "knihovnictví je klidná, tichá a nestresová práce" nebo že když někdo pracuje v knihovně, tak "musí rád a hodně číst". To se jí povedlo. Humornou formou vyvrací mýty a polopravdy. Ukazuje knihovníky v úplně jiném světle, než jsme zvyklí. Dokazuje na příkladech z historie i současnosti, že tato profese má své místo ve společnosti, a také, že lidé pracující v knihovnách se mohou uplatnit i v úplně jiných odvětvích/oblastech. Autorka se pravděpodobně snaží knihou dokázat, že knihovny a knihovníci měli, mají a budou mít své místo ve společnosti. Ovšem, když půjdou s dobou.

Mgr. Renáta Salátová

CITACE:
Salátová, Renáta. LOW, Kathleen. Casanova was a librarian : a light-hearted look at the profession. Knihovna plus [online]. 2013, č. 1 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus131/salat.htm>. ISSN 1801-5948.