 |
|
|
|
|
Graham Cornish
Následující příspěvek je upraveným překladem článku publikovaného v časopise Library Management, roč. 17, č. 4 (1996), s. 30-33. Jeho autor se zabývá problematikou autorského práva v British Library.
Úvod
Chápání současného vztahu
mezi knihovnami a autory jako do určité míry konfliktního soužití, jak
lze usuzovat z názoru některých pracovníků informačního průmyslu, vzniklo
trochu nešťastným spojením různých vývojových etap. Ve své podstatě je
tento konflikt zbytečný a uměle vyvolaný a jeho posuzování z této perspektivy
může vést ve svém důsledku pouze k narušení základů přirozené a vzájemné
závislosti mezi knihovnami a držiteli autorských práv.
S nástupem digitálních technologií
určených ke zpra-cování textu, zvuku a obrazu byly horizonty knihovnické
profese natolik rozšířeny, že rozsah služeb, které mohou být dnes uživatelům
nabídnuty, je v podstatě neomezený. Dokumentem může být manipulováno
nejen v rámci jeho původní formy, ale prostřednictvím stahování, kopírování,
editování a úprav souborů mohou být z informací z různých zdrojů vytvořeny
soubory informací tak, aby vyhovovaly individuálnímu uživateli, případně
aby byly vytvořeny úplně nové výrobky, které mohou být následně nabízeny
na otevřeném informačním trhu.
Úloha knihovny a knihovníka
K tradičnímu poslání knihovníka
patřilo shromažďování a uchovávání dokumentů, později se součástí tohoto
poslání stala ještě snaha o lepší zpřístupnění těchto dokumentů a šíření
veřejného povědomí o nich. Následkem měnících se struktur poskytování informací
však může dojít k tomu, že uživatelé si budou informace vyhledávat přímo
v jejich zdrojích, aniž by se na knihovnu obraceli. To by teoreticky mohlo
signalizovat konec knihoven v jejich současném pojetí. Mnohem pravděpodobněji
k tomu však nedojde, neboť za prvé, knihovny samy jsou velkým zdrojem informací,
a za druhé, uživatelé nemohou mít přístup ke všem zdrojům a při hledání
nejvhodnějšího zdroje pro své potřeby vyžadují určité nasměrování. Stejně
jako v případě databází i zde bude vždy existovat poptávka po zprostředkovateli
a třebaže se role tohoto zprostředkovatele změní, nikdy nezmizí docela.
Úloha knihovny se nicméně přesune od poskytování informací a dokumentů
k poskytování souborů informací důležitých a zajímavých pro konkrétního
uživatele, ve většině z nich bude redukován nebo zcela eliminován "rušivý"
faktor. Poptávka po informacích, o jejich potřebě ani nemluvě, je zejména
v průmyslovém světě setrvalým rysem současných kulturních struktur. Informace
lze poskytovat různými způsoby, například prostřednictvím novin, časopisů
a učebnic, vysílání, televize, teletextu, zvuku, videa, obrazů (images)
nebo online systémů. Všechny tyto druhy dokumentů a nosičů se běžně nacházejí
v knihovnách a jsou knihovníky zpracovávány. Ve vyspělejších sférách průmyslu
dodávání informací nebyli knihovníci prostě přejmenováni na "informační
vědce", ale jako mávnutím kouzelného proutku přeměněni na "vědce
vědomostní". Od vědomostního vědce se neočekává, že informaci poskytne,
ale že ji uživateli přetlumočí. Tento konkrétní trend je příčinou toho,
že knihovníci, kteří se nacházejí v takové situaci, jsou žádáni o patřičná
data, souborově adekvátně upravená, na dané téma nebo se zaměřením na určité
aspekty tématu. Takto vytvořený soubor pak bude směsicí statistik, zpracovaných
dat, práva, firemních údajů, ekonomických projekcí a předpovědí a určitých
dokumentů. Získání takových informací se od vědomostních vědců očekává,
ať už ve formě dokumentů nebo jiných nosičů, buď lokálně nebo ze vzdálených
zdrojů. Uživatel se v takové situaci jen málo zajímá, kde nebo jak byl
dokument získán; důležité je, že splňuje jeho aktuální potřebu. I když
takový případ pochází z jednoho extrému spektra poskytování informací,
přesto je symptomatický pro vzrůstající trend na všech úrovních informačního
průmyslu. Dokumenty jsou považovány za nosiče informací v nejširším slova
smyslu. Termín "informace" bychom navíc neměli chápat v jeho užším významu.
Obsah nefaktického písemného projevu je mnoha lidmi vnímán jako informace
a daleko více než na formě, ve kterém je dodána, záleží na dodání samém.
Zřejmým dokladem tohoto přístupu je nárůst používání audiokazet automobilisty,
cestujícími ve veřejné dopravě i lidmi věnujícími se fyzické rekreaci,
čímž se nahrazuje kdysi běžná četba.
Role knihovny se neomezuje
pouze na zprostředkování určitého výběru publikací a informací konkrétní
skupině uživatelů. Knihovna je klíčovým faktorem ve vydavatelském průmyslu
jako takovém. I když by se asi nikdo nepřel o to, že vydavatelé provozují
svou činnost s cílem dosažení zisku, základem činnosti tohoto průmyslu
je rozšířit veřejné povědomí o tvorbě vydávaných autorů. Pokud odhlédneme
od trhu s rekreační četbou, většina autorů skutečně píše ne pro zisk, ale
za účelem šíření myšlenek. Oslovit všechny potenciální čtenáře určitého
díla není však ani v autorově, ani ve vydavatelově moci. Je k tomu zapotřebí
zprostředkovatelů. Knihkupci, kteří splňují část této role, poskytují pouze
takové dokumenty, které se pravděpodobně budou prodávat, čímž je tato jejich
role omezena na dokumenty komerčně atraktivní. Oproti tomu knihovny využívají
milióny lidí, kteří nikdy nezamýšleli informace kupovat a ani k tomu nemají
dostatečné ekonomické prostředky.
Knihovna tak poskytuje rozhraní
mezi vydavatelem a jím neovlivněným a neovlivnitelným trhem, a tím umožňuje
efektivnější dosažení jednoho z cílů publikování - oslovení veřejnosti.
V silách vydavatelů není dosáhnout všech potenciálních odbytišť svých výrobků,
protože k dosažení tohoto cíle jim schází přímý kontakt s těmito skupinami.
Stejně omezené možnosti mají vydavatelé i v poskytování určitého rozsahu
produktů, který je běžně limitován jejich vlastní produkcí, případně produkcí
jejich přidružených společností. Knihovny však mohou, a daří se jim to,
oslovovat širokou uživatelskou obec. Součást jejich nabídky navíc tvoří
daleko širší okruh produktů, než mohou nabídnout vydavatelé a dokonce i
někteří další zprostředkovatelé (knihkupci, subskripční agenti, poskytovatelé
databází). Hlavní motivace knihoven totiž nespočívá ve finančním ohodnocení,
i když nedostatek prostředků může být důvodem k omezení rozsahu poskytovaných
služeb. Na celém světě jsou v případě veřejných knihoven a většiny vysokoškolských
a odborných knihoven tyto služby z větší části zabezpečovány z peněz daňových
poplatníků. Knihovny, které jsou hlavními zdroji informací a patřičně si
váží své jedinečné role v oslovování tolika uživatelů, pochopitelně chtějí
a potřebují zvládnout využívání nových možností. Pokud se v rámci tohoto
procesu přestanou spoléhat na "papírový" průmysl, alternativou bude využívání
materiálů v rozličných elektronických formátech, které s sebou přinášejí
mnohá úskalí včetně nepovoleného kopírování, redistribuce, úprav souborů
nebo dokonce nového vydání pod jinou značkou. Budou-li poskytovatelé dokumentů,
ať v klasických knihovnách nebo v komerčním sektoru, chtít vyjít vstříc
měnícím se požadavkům svých zákazníků, budou muset na některé z výše uvedených
postupů přistoupit.
Spolupráce mezi knihovnami
Všechny požadavky uživatelů knihovny nemohly být nikdy v minulosti uspokojeny pouze z vlastních knihovních fondů a původ toho, čemu dnes říkáme poskytování dokumentů (a co bylo dříve nazýváno "meziknihovní výpůjční službou") můžeme vysledovat až do středověku. V dnešním světě je půjčování nahrazováno kopírováním. Takovýto způsob dodávání dokumentů, který byl kdysi v podstatě málo významnou součástí služeb knihovny, dnes zásadní měrou přispívá k toku informací a v rapidně se měnícím technologickém věku jeho role stále nabývá na významu, zatímco jeho praktická realizace se průběžně usnadňuje. Průmysl dodávání dokumentů se ocitá ve fázi, kde naráží na otázky týkající se elektronického kopírování, uchovávání, přenosu a pružnosti, kterou tento průmysl nabízí při novém vytváření souborů, s cílem vyhovět specifickým informačním požadavkům uživatele. Jak bylo v této stati již uvedeno, úloha knihovny se změní z poskytování informací o dokumentech a následně dokumentů samotných na rozhodování, které dokumenty budou vůbec poskytnuty. Dokumenty jsou nosiče informací v nejširším slova smyslu. To má pochopitelně zásadní vliv na charakter knihoven i na poskytování dokumentů.
Nároky
Zprostředkovatelé informací,
jakými jsou například knihovny, informační agenti a poskytovatelé databází,
musí být schopni pro své uživatele provádět určité základní operace. Mezi
jinými to jsou:
• získání přístupu k dílu;
• uchovávání díla;
• opakované dodávání kopií
díla v různých formátech podle potřeb zákazníka;
• využívání dalších trhů,
ke kterým vlastníci práv nemusí mít přístup;
• poskytování dalších služeb,
které vydavatelé nejsou schopni nebo ochotni vyvinout.
Vůbec hlavní výzvou je spolupráce knihoven a držitelů práv na řešení problémů s cílem vytvořit takové prostředí, ve kterém obě entity mohou svou prací přispívat ke zdokonalení toku informací bez ohrožování vzájemných charakteristických a oboustranně významných rolí. Dalším úkolem potom je najít cestu k dosažení výše vyjmenovaných předpokladů. Pokud se to nepodaří, budou poškozeni jak držitelé práv, tak jejich uživatelé a zároveň s nimi i ti, kteří mezi nimi tvoří komunikační kanál. Obě strany se musí podílet na vytvoření atmosféry vzájemné důvěry, která bude podporována potřebnou technologií a pomocí které budou uspokojeny potřeby všech zúčastněných. Nedostát takové výzvě by vedlo k vytvoření informačního průmyslu, který není schopen uspokojit potřeby a očekávání svých uživatelů. Vydavatelům by tak byl znemožněn přístup k velkému segmentu trhu, kterému se snaží sloužit, a knihovnám a ostatním zprostředkovatelům by byl upřen přístup k širokému okruhu dokumentů, pro které se z pohledu uživatelů vyhledávajících informace stávají nepostradatelnými. V současné době jsou za základ spolupráce považovány techniky ochrany dokumentů a vybírání poplatků za jejich užívání. Držitelé práv považují absenci těchto prvků za narušování své finanční suverenity, zatímco knihovníci chápou jejich realizaci jako vážné ohrožení volného toku informací. Skutečnou výzvou je najít řešení uspokojivé pro oba protikladné pohledy.
Ekonomické aspekty
Knihovny a další zprostředkovatelé
informací se živí využíváním duševního vlastnictví jiných lidí. Většina
národních legislativ, stejně jako mezinárodní konvence jakou je např. Bernská
konvence, obsahují ustanovení, která poskytují uživatelům dokumentu ošetřeného
autorským právem určitá privilegia bez nutnosti odškodňovat vlastníka autorských
práv. Obecnou výjimkou je, že kopírování nesmí poškodit ekonomické využití
díla jeho vlastníkem. Aplikace těchto privilegií je však stále obtížnější
vzhledem ke dvěma důležitým změnám. Vzrůstající schopnost knihoven získávat
materiál v elektronické formě a také digitalizovat současné papírové fondy
zhoršuje odolnost dokumentu proti všem druhům kopírování; na druhé straně
vznik různých organizací zabývajících se reprodukčními právy (RRO - Reproduction
Rights Organizations) umožňuje držitelům práv vymoci autorské honoráře
v situacích, ve kterých to předtím nebylo možné. Kopírování, které dříve
nebylo považováno za ohrožování ekonomického využití díla, protože autorské
honoráře nebylo možné vymáhat, se dnes ohrožením stává, protože autorské
honoráře lze nárokovat stejně snadno za jednotlivé kopie vyhotovené pro
soukromé účely jako za jiné formy kopírování.
Většině RRO však bohužel
nebyl poskytnut mandát k licencování elektronického kopírování existujícího
textu a už vůbec ne ke spravování autorského práva na dokument vydaný v
prvé řadě v elektronické formě. Vzhledem k tomu, že stále více informací,
ať už v textovém, obrazovém nebo audio formátu, je zpřístupňováno výhradně
touto cestou, nabývá tento problém na závažnosti.
Výše popsaný model, kdy
vydavatelé nemohou nabídnout svůj výrobek vysokému počtu konečných uživatelů
a vzniká potřeba zprostředkovatelů - knihkupců, poskytovatelů databází
a knihoven, se odráží také v řetězci poskytování informací. Chtějí-li výrobci
informací poskytnout informace jednotlivým uživatelům, ani oni se neobejdou
bez zprostředkovatelů, jakými jsou např. informační agenti a knihovny.
V obou případech tak dochází k potřebě určitého rozhraní mezi výrobcem/držitelem
práv a uživatelem. V prvním případě je tímto rozhraním RRO, ve druhém,
ať už bude nazvána jakkoli, knihovna. Z toho lze logicky vyvodit,
že tyto dva druhy organizací - RRO a knihovny - by měly vytvořit vzájemně
výhodné formy spolupráce. RRO poskytnou základní mechanismy, pomocí kterých
držitelé práv získají honorář za použití jejich díla, a knihovny poskytnou
obdobný mechanismus umožňující dokument využívat. Budoucnost prostředí
Informační superdálnice by tedy měla spočívat ve sloučení obou rolí s cílem
sloužit jak uživateli, tak držiteli práv v poskytování informací a ve spravování
plateb.
Držitelé práv nemají k dispozici
takový mechanismus, který by jim umožnil přímý styk s větším počtem jednotlivých
konečných uživatelů: tato role je jako na míru šitá knihovnám. Je to proto,
že - přes různé nesouhlasné komentáře - většina vlastníků práv považuje
knihovníky za schopné vykonávat roli "důvěryhodného zástupce". Tento argument
se v mnohém liší od toho, který knihovny považuje za poškozovatele ekonomických
zájmů držitelů práv. Jakmile bude jednou vytvořen rámec pro vybírání honorářů
(nebo v některých případech naopak nevybírání), budou knihovníci vnímáni
jako skupina nejpravděpodobněji schopná zajistit jeho řádnou aplikaci a
vymáhání. To může mít za následek mnoho nadbytečných žádostí o dodání dokumentů,
které mohly být uspokojeny z vlastních zdrojů knihovny. Pro tento případ
zabudovali někteří knihovníci do svých vyhledávacích systémů mechanismus,
který zabraňuje automatickému vytváření žádostí o dodání dokumentů.
Knihovny, v současné době
máme na mysli především knihovny veřejné, již dnes plní důležitou roli
v mechanismu odměňování autorů prostřednictvím systému veřejného výpůjčního
práva. K tomu však dochází v relativně nízkém počtu zemí a tento
systém se vztahuje pouze na omezené druhy děl. Nejen ve světě, ale dokonce
i v Evropě se tedy tento systém využívá velmi zřídka.
Příležitosti
Podaří-li se nám splnit výše
zmíněné požadavky a nalézt konstruktivní mechanismy k jejich řešení, otevře
se nám množství lákavých příležitostí, přinášejících s sebou veliký potenciální
prospěch pro všechny účastníky informačního průmyslu. Odpovídající ochrana
a platební mechanismy umožní majitelům poskytnout svůj materiál do širokého
oběhu a také jeho uložení v knihovnickém prostředí bez zbytečných obav
ze zneužití a úniku zisku. Knihovnám tak bude umožněno pokračovat v jejich
práci a oslovovat svými sbírkami stále širší obec uživatelů a přitom poskytovat
stále kompletnější a v přístupu k uživatelům individuálnější služby. K
uživatelům se tak dostane dobře zpracovaná potřebná informace včas, s minimální
byrokracií a maximální pružností. To vše má samozřejmě svoji cenu: cenu
vývoje odpovídajících mechanismů, cenu za využití mimo velmi omezená povolení
poskytovaná v rámci různých legislativ, cenu ve formě reálné sumy za individuální
služby, která umožní průmyslu a obchodu prosperovat. Bude-li však produkt
představovat za tuto cenu skutečnou protihodnotu, pak ti, kteří jej prodávají,
budou ochotni investovat do jeho širšího marketingu, poskytovatelé širokého
spektra služeb najdou možnosti, jak tyto služby financovat, a ten, kdo
tyto informace potřebuje nejvíce, je bude schopen zaplatit, zejména zváží-li
jejich prospěch pro vývoj svých vlastních výrobků. Pochopitelně se nevyhneme
tomu, že budou uživatelé, kteří, ač budou potřebovat informace ve vyčerpávající
a komplexní formě, nebudou disponovat dostatečnými ekonomickými prostředky,
které by jim dovolily odkupovat je ze systému. Ve světě, kde i takové základní
potřeby, jakými jsou zdravotní péče a vzdělání, jsou revidovány v kontextu
rovnováhy mezi státem a jednotlivcem, bude nutné, aby poskytování informací
zaujalo své místo mezi těmi službami, v jejichž subvencování může docházet
ke změnám na základě v té době platných okolností.
Knihovny nabízejí služby
vytvářené s ohledem na potřeby moderního informačního prostředí. Mají-li
zastávat tuto zásadní roli i nadále, je třeba dosáhnout porozumění mezi
nimi a ostatními účastníky informačního průmyslu. Uživatelé musí být vedeni
k pochopení skutečné hodnoty dokumentů, které chtějí využívat, a jejich
ekonomického významu pro průmysl jako celek; zprostředkovatelé informací
si musí být stále vědomi toho, že fungují díky využívání duševního vlastnictví
jiných; držitelé autorských práv musí zase zvážit klíčovou roli knihoven
při šíření jejich prací. Mezi ochranou a přístupem musí být udržena rovnováha;
vážnější narušení této rovnováhy by mělo za následek zásadní omezení v
tvorbě nových děl, což může mít na nakladatelský průmysl obecně pouze negativní
vliv. Důležitou roli tu hrají technologie, zákon a vzdělání, ale cesta
vpřed bude nakonec určována změnami v přístupu, důvěrou a společnými cíly.
