|
|
Virginia Walsh
Následující příspěvek je
upraveným překladem článku z časopisu IFLA Journal, roč. 23, č. 1 (1997),
s. 13-16. V září 1996 byl autorkou přednesen na společném setkání ICA (International
Council on Archives -Mezinárodní rada archivů) a IFLA v čínském Pekingu.
Úvod
Před více než šedesáti lety sepsal Lin Yutang1) svůj recept na ideální mysl jako směs tří zrnek skutečnosti, dvou zrnek snů, tří humoru a dvou citlivosti. V naší úvaze na téma budoucnosti knihovnické profese a snaze o její formulaci by nám takto vyrovnaný přístup jenom prospěl. Nohy musíme mít pevně na zemi a zachovat si tak kontakt s realitou spolu s pochopením problematiky, měli bychom zdokonalit naši předvídavost o věcech budoucích a prokázat citlivost ke kulturním, politickým a ekonomickým odlišnostem jednotlivých států, které dohromady tvoří moderní globální komunitu. Smysl pro humor nám pomáhá udržet si perspektivu.
Kyberprostor
Vývoj moderních informačních
technologií dal vzniknout celému novému slovníku. Knihovníci už byli označováni
za bojovníky na informační superdálnici, kybernetické knihovníky a navigátory
ve znalostní ekonomice. Třebaže jen nemnozí si mohou legitimně přisvojit
tento statut v kyberprostoru, všichni by k němu měli směřovat. Nové informační
technologie staví celou knihovnickou obec před určitá rizika i před další
možnosti. Tyto možnosti musíme využít, v opačném případě bychom riskovali
odsunutí naší profese v současném světě na vedlejší kolej.
Ne všichni informační odborníci
přijali nové technologie s nadšením. Nedostatek zdrojů spolu s nedostatečným
školením mnohým zkomplikovaly situaci. Použijeme-li válečné analogie, řekněme
si, že bitevní pole kyberprostoru je zaminováno a nám se již podařilo na
několik takových min šlápnout. Autorské právo, ochrana fondů, povinný výtisk,
ochrana osobnosti, regulace obsahu a cenzura - to vše jsou oblasti, které
volají po rychlém a promyšleném řešení.
Naše dobrodružství v kyberprostoru
jsou opodstatněná pouze do té míry, pokud slouží potřebám současných a
budoucích uživatelů. Kdo jsou? Co chtějí? Takové musí být naše otázky,
chceme-li se pohnout dopředu a přesvědčit vlivné a zdroje poskytující instituce
a jednotlivce o tom, že informační odborníci mají ústřední a nezaměnitelnou
roli v řízení a poskytování informací.
Řízení digitalizované knihovny
vyžaduje podstatný posun v našem přístupu k práci. George Nichols, generální
ředitel Australian Archives, tuto pozici shrnul následovně: "...elektronické
záznamy mohou být velmi pomíjivé, je velmi snadné je vytvořit i vymazat,
média, na kterých jsou uloženy, jsou poměrně zranitelná, nejhorší však
zřejmě je, že software, pomocí kterého je zajišťován přístup k záznamům
a jejich použití, zastarává až s alarmující rychlostí."2)
Regulace obsahu
Regulace obsahu online informací
se v poslední době stala kontroverzním tématem na celém světě. Poznámku
o nedostatku silničních ukazatelů na "informační superdálnici" jsme již
všichni slyšeli. Mnozí zdůrazňují, že právě anarchie je hlavní silou internetu.
Při postupně vrcholící diskusi o usměrňování obsahu se však stále zesiluje
tlak na určitou formu organizace informací, která by uživatelům umožnila
předem určit povahu informací, které chtějí buď prohlížet, nebo ignorovat.
Knihovníci, jakožto poskytovatelé přístupu, neustále zápasí s problémy
regulace na internetu, neboť tlak na zpřístupnění digitálních informací
je stále o krok napřed před řešeními v oblasti veřejných postupů. Jak se
tedy máme postavit k tzv. "společenským normám", když tuto často diskutovanou
koncepci nelze nijak definovat? K odlišnostem v "normách" nedochází jen
mezi jednotlivými státy, ale i v samotném jejich rámci. Ti z nás, kteří
mají přístup k internetu, měli možnost sledovat vývoj opatření zabývajících
se mravností informací, které jsou součástí zákona o telekomunikacích ve
Spojených státech. V Austrálii jsme v průběhu posledních tří let zaznamenali
tři návrhy regulace informací poskytovaných online.
Chceme-li nalézt řešení
této složité problematiky, budeme v probíhající diskusi potřebovat všechna
Lin Yutangova zrnka skutečnosti, snů, citlivosti a humoru, která nám pomohou
v boji za svobodu informací a přístup k širokému okruhu dokumentů a současně
k pochopení toho, že specifické skupiny uživatelů by měly být před
určitými informacemi chráněny. Často citované tvrzení, že technologická
řešení technologických problémů se prostě objeví, nás jako by nabádá tuto
debatu omezit. My bychom však měli přicházet s vlastními řešeními a spolupracovat
při řešení tohoto problému. V mezinárodním měřítku je pak třeba formovat
partnerství, která zajistí dosažení globálního řešení toho, co je ve své
podstatě globálním problémem.
Autorské právo
Vzhledem k tomu, že
informace jsou konvertovány do digitální podoby a stále častěji jsou v
této podobě i vytvářeny, se otázka ochrany autorských práv velmi zkomplikovala.
V době poměrně nedávné jsme byli svědky výrazné polarizace názorů. Na jedné
straně stojí ti, kteří tvrdí, že autorské právo již pozbylo na důležitosti.
Z druhé strany zase zaznívají návrhy nových a širších práv, zvýšené ochrany
a větší kontroly v rukou vlastníků (držitelů) autorského práva. Jako vždy
můžeme řešení hledat kdesi uprostřed. Z diskuse o problémech autorského
práva v Austrálii vyplynulo mimo jiné, že zákon o autorském právu musí
být dále schopen efektivně poskytovat spravedlivou a přijatelnou rovnováhu
mezi platnými zájmy držitelů práv duševního vlastnictví a veřejným zájmem
o spravedlivý a přiměřený přístup k širokému spektru informací.
Řešit otázky autorského
práva není v současné době jednoduchý úkol. Přebytek právního žargonu,
multiplicita mezinárodních orgánů, ekonomické dopady a politické zájmy,
to vše se spojilo v jeden rušivý prvek. Distribuční, komunikační a reprodukční
práva vyžadují v digitálním světě společnou intelektuální snahu ze
strany knihovníků celého světa a mezinárodní asociace jsou důležitými prostředky
pro vytváření přijatelných řešení. Problémy spojené s autorským právem
nelze řešit provizoriem, zejména v době, kdy tok informací je více než
kdy jindy internacionalizován.
Tradiční role
Zatímco informační společnost
projevila v minulých letech určitou posedlost online komunikačními technologiemi,
stačí jen zavítat do kterékoli předměstské knihovny, abychom si uvědomili,
že ve skutečnosti stále převládá poskytování tradičních knihovnických služeb.
Závislost na tradičních "papírových" materiálech převládá i na univerzitách,
školách a v odborných knihovnách. Součást služeb stále ještě tvoří akvizice,
katalogizace a referenční služby. "Papírové" materiály jsou restaurovány
a uchovávány. Ředitelé knihoven mají i nadále povinnost přijímat a propouštět
pracovníky, připravovat rozvoj, vymýšlet strategický plán, shánět sponzory
a propagovat svou knihovnu na trhu.
Studie z roku 1993, zabývající
se projevy z australských knihovnických konferencí uveřejněnými v
knihov-nických publikacích3), identifikovala pět oblastí, na které se soustředil
největší zájem. Asi nás nepřekvapí, že v průzkumu byla jako hlavní zájmová
oblast zjištěna sféra elektronických služeb. Za nimi následovaly
kvalita a hodnota služeb, asijští a tichomořští sousedé Austrálie, problémy
řízení a konečně i tradiční zájmy knihovnické profese (budování sbírek,
bibliografická kontrola apod.). Studii její autor shrnul slovy: "Byl zjištěn
jen malý zájem o tradiční dokumenty, které stále tvoří a v dohledné době
budou tvořit drtivou většinu našich knihovních sbírek. Mám zde na mysli
knihy a další dokumenty tištěné na papíře. Neprojevilo se ani mnoho důkazů
zájmu o tradiční uživatele informačních služeb."
Tato tradiční role nesmí
však být ve spěchu při aplikaci nových technologií opomíjena.
Knihovny v rozvojových zemích
Jistě stojí za povšimnutí,
že ve výše zmíněné studii se vysoko umístil zájem o australské sousedy
z asijské a tichomořské oblasti. Knihovny rozvojových zemí zaujímají v
aktivitách knihovnických asociací průmyslového světa zvláštní místo. Dokud,
a pokud, tyto země nebudou mít přístup k online technologiím, nebudeme
nikdy moci využívat všech výhod přinášených globální infrastrukturou.
Zároveň s rostoucí poptávkou
po online službách ve třetím světě však zůstávají problémy s poskytováním
tradičních knihovnických služeb na té nejzákladnější úrovni rozvoje a uchovávání
sbírek. O vzdělávání a školení v oblasti knihovnictví je velký zájem a
z velké míry závisí na spolupráci průmyslového světa při poskytování různých
vzdělávacích programů, které by zajistily přísun schopnostmi vybavených
pracovníků do knihoven. Tlak na to, aby bylo vyhověno tradičním knihovnickým
službám, vzdělávání a školicím kurzům a aby zároveň bylo dosaženo napojení
na online služby, přesahuje možnosti těchto národů. Pomoc poskytovaná jednotlivými
zeměmi a IFLA by neměla být kategorizována jako filantropická, ale měla
by být vnímána jako nezbytné přispění k většímu prospěchu globální profese
a komunity, které slouží. Z této transakce plynou výhody pro obě strany.
IFLA v prvních letech své
existence fungovala jako kolegiální fórum pro odborníky z oblasti knihovnictví
západních průmyslových států. Od roku 1927 se rozrostla na vskutku mezinárodní
orgán a zformovala se do organizace, které se daří identifikovat nejen
potřeby třetího světa, ale i povinnosti průmyslového světa tyto potřeby
uspokojit. Důkazem zájmu IFLA o rozvojové země bylo vytvoření Core
Programme for the Advancement of Librarianship in the Third World (ALP
- Ústřední program pro pokrok v oblasti knihovnictví třetího
světa ) zaměřeného na vzdělávání, školení a rozvoj gramotnosti.
Americký ekonom John Kenneth
Galbraith se znovu vrací ke své koncepci soukromého blahobytu a veřejné
bídy ve své publikaci The Good Society4) z roku 1996. Jeho stupnice standardu
veřejného života v sobě zahrnuje kvalitu škol, parků, knihoven, policejní
ochrany a veřejné dopravy. V rámci mezinárodní komunity jsme všichni obohaceni
možností spolupracovat pro obecný prospěch. Zlepšení kvality knihovnických
služeb je pro nás pro všechny prioritou a odpovědností, na kterou musí
přistoupit i ti, kteří stojí mimo okruh knihovnické profese.
Smysl pro komunitu
Jedna z vysoce pozitivních
charakteristik domácí a mezinárodní knihovnické scény je obdivuhodný smysl
pro komunitu, který je jedním z rysů knihovnické profese. Tento smysl
pro udržování komunity je nesporně naší silnou stránkou, zároveň je však
důležité, aby nás tato schopnost neoddalovala od potřeby vstupovat do efektivních
partnerství s ostatními členy informačního sektoru, kteří nám mohou pomoci
nasměrovat naši činnost do budoucnosti.
Knihovny se zásadní měrou
podílejí na rozvoji a udržování "dobré" společnosti. Nelze je považovat
za anachronismus v novém a neohroženém světě kyberprostoru, ale za citlivá
závaží, vyvažující potřeby uchovávání našeho národního dědictví,
též za pomocníky při rozvoji gramotnosti, za prostředek pro vzdělávání
a školení, za rekreační středisko a středisko aktivit společnosti a zároveň
za turistickou atrakci. Jak se rozšiřuje přístup k informacím za použití
digitálních technologií, roste i poptávka po knihovnických službách. Orientace
na správné informace, spoluvytváření informační gramotnosti a navigace
na "superdálnici", to vše bude zprostředkováváno knihovnami současně s
pokračujícím uspokojováním poptávky po tradičních knihovnických službách.
Jsme vystaveni riziku, že současná a budoucí poptávka ještě rozšíří propast
mezi informačně chudými a informačně bohatými členy lokální i globální
komunity. Zároveň však dnes máme více možností než dříve tuto mezeru překrýt.
Závěrem
Lin Yutang napsal, že skutečnost
+ sny + humor = moudrost. Reinhold Niebhur, další autor píšící ve třicátých
letech dvacátého století, sepsal tuto známou Modlitbu vyrovnanosti: "Bůh
obdaruj nás milostí, abychom s vyrovnaností přijímali věci, které se nedají
změnit, odvahou, abychom změnili věci, které by změněny být měly a moudrostí,
abychom dokázali rozlišit jedno od druhého."
Při práci na rozvoji naší
vize budoucnosti knihoven, při využívání nabízených možností a při vyhýbání
se jejich úskalím mějme vždy dostatek moudrosti k tomu, aby naše práce
byla konána pro dobro všech lidských bytostí, neboť knihovnám jejich místo
v samém středu vesmíru bezpochyby náleží.
1) LIN YUTANG. The
Importance of Living. Kingswood : Windmill Press, 1938.
2) YORKE, Stephen
(ed.). Playing for Keeps, The Proceedings of an Electronic Records Management
Conference Hosted by the Australian Archives. Canberra, Australia, 8-10
November 1994, p. 4.
3) HARVEY, Ross. Information
Professionals in Australia. Australian Library Journal, November 1993,
vol. 42, no. 4, p. 300-308.
4) GALBRAITH, J.K.
The Good Society : the Humane Agenda. New York : Houghton Mifflin, 1996, p. 14.
