|
|
Julius Hůlek
Rok 2001 je - kromě jiného
- rokem padesáti let IAML (Mezinárodního sdružení hudebních knihoven, archivů
a dokumentačních středisek). Při této příležitosti nás těsně před Vánocemi
2000 požádala Maria Calderisi Bryce z Kanady (jedna z nejvýznamnějších
osobností IAML za poslední dvacetiletí a v letech 1986-1989 prezidentka
IAML) o sdělení libovolných osobních a dokonce přímo osobně laděných vzpomínek
na naše první kontakty s IAML, na setkání s významnými osobnostmi IAML,
dále na zajímavé zážitky a události v rámci tohoto sdružení atp., o nejrůznější
odborné spolupráci ani nemluvě.
Rok 2001 je však zároveň
rokem třicátého výročí ustavení Československé skupiny IAML, jejímž ústrojným
pokračováním je dnešní Česká národní skupina IAML (dále ČNS IAML). Obě
výročí nás bezprostředně vybízejí nejen ke vzpomínání, ale i k bilanci
a hodnocení jako možným variantám na obě jubilejní témata.
V rámci stručného úvodníku
se bohužel musíme omezit jen na to nejnutnější - na základní skutečnosti,
fakta a trendy, a to ještě jen čistě subjektivní optikou. Vůbec by nebylo
na škodu, kdybychom v tomto jubilejním vzpomínání v příštích číslech periodika
Národní knihovna našli následovníky. Avšak žádná účelová okolnost z nás
nesejme povinnost obsáhlejšího shrnutí a zhodnocení naší dosavadní spolupráce
s IAML v kontextu padesáti let existence IAML.
Sám jsem poprvé přišel do
kontaktu s informacemi o IAML na podzim 1976, kdy jsem začal pracovat v
hudebním oddělení Národní knihovny v Praze (tehdy Státní knihovny ČSR),
které mj. plní funkci sekretariátu ČNS IAML. Začátkem srpna 1980 jsem se
zcela neočekávaně (zastupoval jsem tehdejší tajemnici naší národní skupiny
IAML Jitřenku Peškovou) zúčastnil kongresu IAML v Cambridgi ve Velké Británii.
Byl to pro mne zážitek na celý život. Byl jsem tenkrát vůbec poprvé na
Západě. "Zblízka", bezprostředně a názorně, jsem mohl poznávat strukturu
a fungování IAML na pozadí výročního zasedání. Měl jsem štěstí, že v Cambridgi
jsem se seznámil s mnoha významnými představiteli i řadovými členy IAML.
Mnozí z nich v tomto sdružení stále aktivně působí, s některými z nich
jsem dodnes v pravidelném kontaktu a stali se z nás skuteční přátelé.
Tak jsem se například seznámil
s profesorem Barry S. Brookem z USA. I on patří ke kmenovým osobnostem
v historii IAML. V letech 1977 až 1983, tedy ve dvou funkčních obdobích,
působil jako prezident IAML, později ještě jako prezident Mezinárodní hudební
rady (IMC). Už od tohoto prvního setkání mi imponoval jedinečným propojením
odborné autority s hluboce lidským cítěním, osobitým smyslem pro humor
a porozuměním vůči mladým lidem. V Cambridgi jsem se také poprvé setkal
s Pamelou Thompsonovou z Londýna, nynější prezidentkou IAML, která mě příjemně
překvapila pěknou češtinou a která - nechci se mýlit - byla na výročním
setkání IAML tak jako já poprvé.
Brzy po Cambridgi, na podzim
roku 1981, jsem byl v souladu s tehdejšími zvyklostmi jmenován ministerstvem
kultury ČSR předsedou Čs. skupiny IAML. Tato funkce mi umožnila celkem
pravidelnou účast na výročních konferencích a kongresech IAML. Odtamtud
získávané zkušenosti postupně determinovaly moje další odborné působení
a jeho prostřednictvím se zároveň svým způsobem promítaly do dalšího vývoje
hudebního knihovnictví u nás. Spolupráce s IAML se stávala stále významnějším
pojmem a také "účinnou zbraní" při prosazování pozitivních a svobodných
snah v podmínkách dřívějšího socialistického režimu.
Mocným impulzem pro mne
osobně byla moje účast na kongresu IAML v květnu 1983 v USA, ve Washingtonu,
D.C., zejména pokud jde o poznání skvěle vybavených hudebně dokumentačních
institucí všeho druhu včetně sítě veřejných knihoven. (Pokud jde
o jednotlivosti, pak nezapomenutelným dojmem na mne tehdy zapůsobila koncepčně
i obsahově skvělá, bohatě dokumentovaná hudebně etnografická přednáška
Severoameričana Dona L. Robertse v hlavním sále Kongresové knihovny, pozdějšího
prezidenta IAML v letech 1992 až 1995). Dalším pro nás důležitým momentem
byla výroční konference IAML konaná v červenci 1987 v Amsterodamu. Tam
jsem poprvé jménem naší národní skupiny oficiálně oznámil, že naše země
a její hlavní město Praha chtějí hostit některou z příštích výročních konferencí
nebo kongresů IAML. V podmínkách so-cialistického státu to byl opravdu
nelehký závazek a sama příprava byla podle toho adekvátně obtížná - zkušenost
z pořádání podobné akce jsme zatím postrádali.
Naše snahy posléze vyvrcholily
mezinárodní výroční konferencí IAML, uspořádanou v srpnu 1991 v Praze.
Pražská konference byla velkým úspěchem i satisfakcí českého hudebního
knihovnictví a hudebně dokumentační práce zejména v oblasti RISM (Mezinárodní
soupis hudebních pramenů), veřejných a vědeckých hudebních knihoven. Dopadla,
myslím, skvěle, došlo tu k novým bilancím, pozitivním konfrontacím i k
otevření nových problémů, byly navázány nové kontakty, nová přátelství.
Hodnota těchto "zisků" byla o to větší, že jsme ji nabyli v optimálním
kontextu mezinárodního zájmu, kterému se tehdy naše země těšila.
(Ještě k přípravě konference:
dodnes vzpomínám na pomoc a operativní schůzky přípravného výboru konference,
především ty, kterých se účastnila Veslemöy Heintz ze Švédska, generální
tajemnice a pozdější prezidentka IAML (v letech 1995 až 1998); její podíl
na přípravě a tím i úspěchu konference byl skutečně významný a nezastupitelný).
Čas přípravy pražské konference
IAML, její realizace a vyznění (shodou okolností se zhruba kryje s obdobím
let 1989 až 1992, kdy jsem zastával funkci jednoho ze čtyř viceprezidentů
IAML) lze nazvat "zlatým obdobím" našich dosud nejužších kontaktů s IAML
a důležitým impulzem pro další vývoj hudebního knihovnictví a hudebně dokumentační
práce v ČR v průběhu 90. let dodneška.
Během třiceti let existence
České národní (dříve Československé) skupiny IAML se v jejím čele vystřídali
celkem čtyři předsedové. Při této příležitosti je třeba vzpomenout a ocenit
nezapomenutelnou a vpravdě průkopnickou zásluhu našich předchůdců a zakladatelů
Skupiny v čele s Vladimírem Dvořákem (Univerzitná knižnica Bratislava),
prvním předsedou. Po nedobrovolném vakuu v činnosti Skupiny v letech 1977
až 1981 (ovšem ani tehdy naše kontakty s vedením IAML a hlavní oblasti
spolupráce nebyly přerušeny), motivovaném personálně politicky v souvislosti
s osobností V. Dvořáka, funkci předsedy zastával Julius Hůlek (Národní
knihovna ČR, Praha), a to od roku 1981 až do dubna 1999 s malou přestávkou
1992 až 1993.
V letech 1992 až 1993 byla
předsedkyní ČNS IAML Blanka Červinková (Městská knihovna v Praze), a to
zdaleka ne jen epizodicky, jak by se na první pohled mohlo zdát. Svou aktivitou
ve Skupině i v mezinárodním přesahu získala značný respekt zejména v řešení
autorskoprávní problematiky využívání netradičních hudebních dokumentů
(její zásluhou se ve prospěch ČR do této oblasti vložilo vedení IAML).
Mj. měla zásadní podíl na přípravě a realizaci výroční konference IAML
1991 v Praze, na revizi a formulaci dodnes platných stanov ČNS IAML (původní
verze pochází z roku 1987) a v uvedeném období navíc působila jako jeden
ze čtyř viceprezidentů IAML. Současná předsedkyně Skupiny Zuzana Petrášková
(NK ČR) se po odborné i organizační stránce rovnoměrně věnuje problematice
nejen vědeckých, ale i veřejných hudebních knihoven ve prospěch adekvátního
podílu obou sfér ve spektru hudebního knihovnictví ČR.
Máme-li na závěr několika
slovy shrnout a zhodnotit základní trendy v dosavadním vývoji ČNS IAML,
pak můžeme konstatovat, že celá osmdesátá léta se odvíjela ve znamení hledání
nové vlastní identity. Důraz byl položen na budování Skupiny jako celku
při zachování dalšího rozvoje úspěšných dílčích oborových specifik dosavadní
mezinárodní spolupráce (zejména RISM, vědecké hudební knihovny a nověji
především oblast veřejných hudebních knihoven). V dalším slibném rozvoji
našich snah nás po zmíněné pražské konferenci v raném polistopadovém období
"zaskočily" důsledky rozpadu československého státu (k roku 1983) - bylo
nutné dosavadní Čs. skupinu IAML transformovat na dvě svébytné národní
Skupiny, českou a slovenskou. Ustavení ČNS IAML ovšem představovalo organizačně
i časově větší potíže, než jsme původně předpokládali. Vleklé řešení organizačních
problémů nás zdržovalo od žádoucí odborné činnosti rozdělené do několika
odborných pracovních skupin. Nicméně odborná specifická problematika zcela
opuštěna nebyla a ve druhé polovině 90. let přichází stále více ke slovu.
Vedoucí "stálicí" je spolupráce s RISM, pokračuje spolupráce s RILM (Mezinárodní
soupis literatury o hudbě). Ve druhé polovině 90. let se nově prosazuje
spolupráce s RIdIM (Mezinárodní soupis hudební ikonografie) a je formulován
projekt České národní fonotéky. Dřívější mnohaleté zkušenosti i aktuální
kontakty s IAML mají vliv na nový rozvoj veřejných hudebních knihoven v
ČR.
O tomto - prozatím posledním
- článku vývoje ČNS IAML se koneckonců můžeme dočíst na stránkách naší
pravidelné rubriky. Potěšitelný je zejména rozvoj aktivity ČNS IAML na
poli veřejných knihoven především v souvislosti s podzimními bienále v
Hradci Králové.
