|
|
Ve zcela nové ediční řadě
nesoucí titul Hudební památky minulosti v jižních Čechách vychází jako
první svazek partitura vzácného hudebního rukopisu, dnes uloženého ve Státním
archivu Třeboň, pracoviště Český Krumlov. Autorem vydání a vědecké studie
je Martin Ho-ryna, českokrumlovský rodák, kterému se vyplnil, jak sám v
předmluvě přiznává, "naivní mladický sen" věnovat se vydávání hudby
české renesance. Na tuto etapu hudební historie autor (absolvent hudební
vědy na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze) zaměřil svou muzikologickou
činnost; provádí výzkum nejenom samotného hudebního projevu, ale také hudebního
života a hudební teorie v Čechách ve 14. až 17. století. Jako vedoucí vokálního
souboru Dyškanti má navíc ještě výjimečnou možnost objevené a vydané prameny
české renesance oživit.
Pramen byl vydán v již zmíněné
ediční řadě ve Státní vědecké knihovně v Českých Budějovicích v roce 2000
pod názvem 22 vícehlasých hymnů z rukopisu Kaplanské knihovny v Českém
Krumlově č. 9; má 26 stran textu studie, 88 stran notové edice, 11 stran
příloh. Práce vznikla za finančního přispění Ministerstva kultury České
republiky, prostředky na vydání poskytla Grantová agentura České republiky.
Edice je zájemcům k dispozici v hudebním oddělení Národní knihovny ČR pod
signaturou 59 E 10443 a je též v prodeji za 230,- Kč.
Práce je věnována rukopisnému
sborníku vícehlasých skladeb ze 16. století, který se dochoval v Českém
Krumlově. Studie se zabývá vznikem rukopisu, jeho repertoárem a fungováním
tohoto repertoáru v rámci bohoslužeb v kostele sv. Víta v Českém Krumlově.
Hlavní částí práce je edice dvaceti dvou vybraných skladeb v partituře.
Jde tedy o monografii
věnovanou jednomu určitému hudebnímu rukopisu. V rámci našich pramenů hudby
16. století jde o pramen ojedinělý, v mezinárodním kontextu však vykazuje
vztahy k celé řadě dalších rukopisných a tištěných sbírek s podobným a
zčásti shodným repertoárem. Na základě znalosti těchto pramenů se editorovi
podařilo určit původ značné části českokrumlovského rukopisu a identifikovat
autory několika anonymně zapsaných kompozic. Ukázalo se, že určitý podíl
na vzniku repertoáru mají i původem domácí a další v Čechách působící autoři,
zejména pokud se jedná o Balthasara Harzera-Resinaria, dosud počítaného
spíš do kontextu německé hudby, Kryštofa Hecyra, Jana Simonidese Montana
a několika autorů z okruhu kapel císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II. Repertoár
rukopisu byl určen k provozování při svátečních nešporách a bohaté archivní
prameny v Českém Krumlově umožnily editorovi rekonstruovat řadu poznatků
o interpretech (žácích školy) a dobových zvyklostech spjatých s provozováním
nešporního repertoáru.
Publikované
skladby jsou z větší části pro čtyři hlasy, asi z jedné třetiny pro pět
hlasů, polyfonie se zpravidla střídá s chorálem. Vzhledem ke svému určení
pro malý žákovský sbor sestavený z několika chlapců před mutací a asi obdobný
počet dospělých mladíků je těžiště této hudby v poměrně vysokých hlasech
a lze je bez větších problémů obsadit současným smíšeným sborem. Repertoár
vznikal několik desítek let a zahrnuje tak kompozice nejrůznějších stylů
a zároveň i různé náročnosti, od velmi prostých písňových skladeb, které
jsou v převaze, až po umělejší imitační polyfonii. Některé ze skladeb byly
(podle počtu zjištěných výskytů - např. Fit porta Christi pervia od K.
Hecyra) bezpochyby populární ve své době, a mohly by pro svou nespornou
hudební kvalitu a přístupnost najít oblibu i u dnešních zájemců o starou
hudbu. Pro ně připojil editor několik poznámek týkajících se interpretace.
Edice skýtá poměrně bohatý
materiál o určitém historicky vzniklém a fungujícím hudebním repertoáru,
který se tak podařilo vrátit ze zapomnění do dnešní doby a předložit potenciálním
zájemcům o jeho interpretaci. Odborná úroveň edice i studie svědčí o dlouholetých
zkušenostech editora s materiálem. Rovněž grafická stránka je výsledkem
péče, která byla přípravě publikace věnována. Pro tyto kvality by měla
edice najít cestu jak k odborníkům, tak k interpretům.
