|
|
Rok
2001, č. 1, s. 57-58
Setkání k vyhodnocení čtyřleté
práce na kooperačním projektu, jež se konalo 21. 11. 2000, bylo pro mne
podnětem k zamyšlení a ohlédnutí.
Přiznávám nyní, že při první
zmínce o přípravě tohoto projektu jsem příliš nevěřil jeho úspěšné realizaci
vzhledem ke statisícům záznamů zpracovávaných po řadu let podle různých
pravidel (někdo si možná vzpomene na jiný ambiciózní projekt, KAZAP, Katalog
zahraničních periodik na území Československa, který skončil tuším už u
písmene "A").
Pamatuji si, jak na konferenci
Knihovny současnosti v Seči v roce 1995 jednala o přestávce dr. B. Stoklasová
s ředitelem ústecké státní vědecké knihovny, že jsou poslední knihovnou,
která ještě nepřislíbila svou účast v projektu. Tehdy jsem ho přemlouval,
aby se SVK Ústí nad Labem také zapojila. Dr. Stoklasová totiž slibovala,
že celá převedená databáze by byla k dispozici ve všech zúčastněných knihovnách
a to jsem považoval za výhodné, abychom pro rešerše nemuseli jezdit do
Prahy (jak je zřejmé, tehdy nás ani nenapadlo, že zpracované záznamy budou
volně dostupné přes internet). Poněvadž bylo argumentováno, že v SVK na
to nemají pracovní kapacitu, přislíbil jsem, že bych se na retrokonverzi
podílel dílčím úvazkem 0,2, rovněž tak jsem měl příslib další pracovnice
z naší fakultní knihovny, takže posléze se i SVK Ústí nad Labem do tohoto
projektu zapojila.
Ve 2. pololetí 1996 jsem
v Národní knihovně absolvoval školení v práci se speciálním programem,
následně zpracovával zkušební záznamy a od ledna 1997 již začala práce
na přiděleném ročníku Bibliografického katalogu, jehož záznamy byly naskenovány,
digitalizovány a naším úkolem bylo převádět jednotlivé údaje původního
záznamu do příslušných polí a podpolí UNIMARCu. Shodou okolností se stalo,
že od dubna 1997 se do zpracování zapojila i moje manželka, původním povoláním
zubní laborantka (z důvodu nemoci z povolání v částečném invalidním důchodu),
která marně hledala zaměstnání. Neměla sice žádnou praxi v práci s počítačem,
natož znalosti bibliografického popisu - ale neměla na vybranou. Denní
práci vždy zkopírovala na disketu a já jsem večer doma kontroloval záznamy
a vysvětloval nejasnosti (přitom jsem měl možnost porovnávat, jak určité
údaje záznamu odlišně chápe "normální člověk" proti knihovníkovi); postupně
se však zapracovala.
Když se práce na projektu
rozběhly, ukázalo se, že projekt byl dobře promyšlený a zorganizovaný.
Kladně hodnotím speciální software vyvinutý firmou Comdat, zpracování příručky
pro zpracovatele, zaškolení na zkušebních záznamech, funkci revidujících
pracovníků, hodnocení kvality záznamů. Někdy jsem nebyl zcela spokojen
s odpověďmi na konkrétní dotazy, ale jsem si vědom, že mnohdy muselo jít
o kompromis a nemohla být zcela rigorózně dodržována katalogizační pravidla,
když šlo o převod záznamů a nikoliv o katalogizaci "de visu".
Práce na projektu měla přínos
i pro nás, zpracovatele. Máme teď pevně zažitá unimarcovská označení polí
a podpolí. Pochopili jsme, že "osm stupňů" není označení stupňovitosti
jako u piva, ale že jde o formát osmerku (a v soupise 1901-1925 i dále
rozlišenou jako úzkou, širokou, příčnou nebo lexikální). Pro některé z
nás byly nové pojmy frontispis, zetaprint nebo tisk zvratmo.
Podobně jako ve filmu Cesta
do pravěku cestují hoši proti proudu času ze čtvrtohor do prvohor, my jsme
postupně zpracovávali stále starší záznamy, nořili se do hloubi starších
katalogizačních instrukcí. Současně jsme mohli porovnat českou knižní literární
produkci jednotlivých let. V 70. letech to byla literatura období normalizace,
např. mnoho záznamů o Leninovi, marxismu, nestravitelné formulace anotací.
V 60. letech se mj. objevily prvotiny dnes známých vědců i politiků. V
50. letech bylo vydáváno výrazné množství překladů z ruštiny a i původní
práce měly mnohdy uvedeno "zpracováno s přihlédnutím k sovětským zkušenostem".
V době Protektorátu množství literatury v němčině včetně instruktážních
příruček pro Hitlerjugend. Ve 30. letech kabaretní kuplety nebo záznamy
knih v maďarštině (u nich mi pomohlo, že v našem domě máme sousedku Maďarku).
V prvním čtvrtstoletí (soupis Nosovský - Pražák) množství děl psavců jako
Zahradník - Brodský nebo výroční zprávy středních škol.
Jako perličku mohu uvést
jeden případ: v záznamu bylo uvedeno "Ilustroval Josef Ill." se dvěma "L"
. Na editačním řádku je použito bezpatkové písmo Arial, tudíž malé "L"
vypadá stejně jako velké "I". Knihovnice proto usoudila, že když byl panovník
Josef II., může být ilustrátor Josef III.
Domnívám se, že realizovaný
projekt představuje dobrý vklad do nastávajícího 21. století. Zásluhu na
něm mají všichni zúčastnění. Měli bychom však vzpomenout i na ony bibliografy
století 20., bez nichž by projekt nebyl možný - pány Nosovského, Pražáka,
Živného, Tobolku, Kunce i mnoho dalších, jejichž práce byla projektem zhodnocena
a bude sloužit dalším generacím.
