Rok 2001, č. 2, s. 81–90
Richard Papík
Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK
Ze složitého udělat jednoduché, z jednoduchého běžné a z běžného příjemné.
K. Stanislavskij
Způsob uživatelské interakce s počítačem je stejně tak důležitý jako vlastní činnost počítače. Jinými slovy lidské rozhraní, jak toto začíná být nazýváno, je stejně tak zásadní, jako procesor, operační systém nebo programové prostředí.
John Anderson (řečeno v roce 1988)
Koncový uživatel
Koncový uživatel, člověk v komunikaci s informačním systémem či informační
službou přímou či zprostředkovanou informační institucí nebo informačním
specialistou, je středem celého problému, kolem kterého se odehrávají procesy
spojené s vyhledáváním informací v in-formačních a počítačových systémech.
Není nutné toto chápat jen jako důsledek “humanizace” přiblížení
výpočetní
techniky a informačních systémů člověku, ale je to zejména důsledek silného
konkurenčního prostředí [např. KESSELMAN - WATSTEIN, 1988] v oblasti vývoje
a provozování počítačových a informačních systémů a snahy oslovit zákazníka
a produkt/službu mu prodat.
Komunikaci člověk - počítač (human-computer inter-action, dále HCI),
včetně procesů relevantního vyhledávání informací, uživatelských rozhraní
a jiných atributů informačních systémů, respektive informačních technologií
(IS/IT), v rozvojových tendencích určuje zejména konkurenční prostředí.
Je-li dnes uživatelské rozhraní na vysoké funkční úrovni, stává-li
se elektronická komunikace obecně standardem a další nezbytnou funkční
gramotností, je to důsledek konkurenčního prostředí v daných oborech. Toto
není v rozporu s humanistickým chápáním (informačního) světa, ale klíčem
pro pochopení, co se vlastně dnes v těchto zmíněných oblastech informačního
a počítačového světa odehrává.
Příklad:
Příkladem orientace IS/IT ke koncovému uživateli z pohnutek konkurenčních
mohou být dnešní dialogové (online) služby databázových center. Služby
center a metody přístupu k nim jsou dnes zásadně postaveny na přívětivém
uživatelském rozhraní na principu grafického rozhraní (graphic user interface,
GUI). Každé databázové centrum má kromě klasického (“konzervativního”)
přístupu na principu textového režimu vyhovujícího zejména pokročilým
rešeršérům, kteří ovládají příkazový (dotazovací) jazyk, také hypertextově
orientovaný WWW přístup. Hypertextově orientované rozhraní se zavádělo
v posledních letech a jednotlivá světová databázová centra se doslova předháněla,
čí nabídka bude v rozhraní WWW úplnější a s lepšími vyhledávacími rozhraními.
Příklady však nemusíme hledat jen u databázových center, ale velmi poučný
je i vývoj v oblasti automatizovaných katalogů (OPAC). Existuje i několik
studií, které se zabývají vlivem uživatelského rozhraní na koncového uživatele
[např. PETERS, 1991]. Můžeme říci, že došlo k integraci dialogových informačních
systémů s hypertextově orientovaným prostředím, což umožňuje uživateli
snadnější přístup k informacím, jejich volnější a méně formalizovaný výběr
a zároveň realizaci nejrůznějších kombinací založených nejen na analytickém
přístupu k vyhledávání, ale i na intuitivních postupech v rešeršním procesu.
Uživatelské rozhraní má 2 základní složky:
Můžeme uvažovat i rozhraní v běžném reálném světě, nejenom ve vztahu k počítačovému (informačnímu) systému, a jmenovat činnosti, které rozhraní vyžadují - ovládání telefonu a dalších služeb telekomunikačního průmyslu, ovládání prostředků masové komunikace (televizní nebo rozhlasový přístroj), rovněž “elementární” záležitosti jako ovládání výtahu, spuštění mikrovlnné trouby, řízení automobilu mají uživatelské rozhraní. Velmi inspirativní je v tomto případě publikace D. A. NORMANA z roku 1988 s názvem The Design of Everyday Things. V tomto textu uvažujeme jen o rozhraní mezi člověkem a informačním systémem (počítačem).
Komunikace s objekty (např. s dialogovými informačními systémy) má 2 základní přístupy, které rozdělujeme a posuzujeme na základě:
předchozích zkušeností
očekávání, jak systém bude pracovat při jeho užití
Aby koncový uživatel mohl se systémem komunikovat přes přátelsky orientované uživatelské rozhraní (user-friendly interface), je nutná ze strany tvůrců, “architektů” a projektantů informačního systému znalost oboru interakce člověk-počítač (human-computer interaction) v souvislosti s návrhem a vytvářením informačních systémů (information design).
Obsah “human-computer interaction” jako mezioborové disciplíny
V České republice se v žádném z předmětů
oboru informační věda nestuduje
problematika vztahu člověk-počítač. Na technických školách a vývojových
pracovištích v ČR je tato záležitost chápána spíše jako technologická záležitost
a je v izolovaných případech zkoumána z pohledů počítačové vědy. Je to
pochopitelné, ale ne plně dostačující.
Z pohledu jiných oborů, například humanitních a sociálních, se pojem
“human-computer interaction” (HCI) často zužuje na psychologické aspekty
kolem komunikace “lidského zdroje” s počítačem, což je opět velké
zjednodušení a značně nepřesné. Stejně tak tento poměrně mladý obor
(přibližně 40 let) není zcela totožný s ergonomií (má k ní ale velmi blízko
a kořeny jsou právě zde - viz dále v textu souvislosti s ergonomií) a není
také součástí ani nepřesně používaného názvu oboru “inženýrská psychologie”
(tento název se nejeví respektovaným v psychologických terminologiích,
jeho obsah již ale ano).
Obor human-computer interaction je podobně jako informační věda
oborem
průnikovým.
Obor HCI je ovlivňován a naplňován zejména obory a oblastmi [FAULKNER, 1998, s. 3-6]:
Vztah oboru HCI k informační vědě
Má HCI vztah k informační vědě?
Domnívám se, že úzký. Ve světě je rovněž
chápán (možná i působením jeho představitelů v expertních strukturách a
skupinách informační vědy) jako obor s vazbami a rozhraním k informační
vědě. V zahraničí se touto problematikou zabývá pravidelně celá řada periodik
z oblasti informační vědy nebo s ní hraničních periodik [viz např. DAVIES,
1992; NORTON, 1992; SOUTTAR, 1995; CARROLL, 1997; SHACKEL, 1997;
BASTIEN, 1999] a řada autorů, kteří publikují některé své rozsáhlejší práce
na rozhraní informační vědy a HCI [výběrově SHNEIDERMAN, SHACKEL, MARCHIONINI]
a někteří z nich v rámci univerzit přednášejí na školách informační a knihovní
vědy.
Human-computer interaction zkoumá “koncového uživatele” velmi detailně.
Koncový uživatel a jeho okolí (a také jeho chování nebo informační potřeby)
jsou rovněž zkoumány informační vědou a zaměřují se na něj aplikačně informační
služby, které rovněž informační věda zkoumá a navrhuje jejich koncepci
a optimalizaci. M. KÖNIGOVÁ [1984, s. 41-56] ve vztahu ke konstrukci informačního
systému VTEI (tj. vědeckých technických a ekonomických informací) přímo
deklaruje, že uživatel je v podstatě centrálním a určujícím činitelem celého
informačního systému. Bez respektování potřeb konkrétních uživatelů systém
pracuje do jisté míry naprázdno a z hledisek ekonomických neefektivně.
Uživatel komunikace informací (například vědeckých, technických a ekonomických)
coby předmět a cíl zkoumání oboru informační a knihovní vědy se u
nás odráží publikačně např. v pracích I. WIESENBERGERA nebo
A. MERTY, či V. SMETÁČKA, a přestože jde o “klasické” představitele
tohoto oboru u nás a jejich práce zaměřené na uživatele a jejich chování
v informačních procesech byly psány před několika desetiletími, na jejich
analýzy uživatelů a informačních potřeb uživatelů se dá v mnoha směrech
navazovat i dnes.
Koncový uživatel je intenzivně zkoumán oborem HCI v několika jeho oblastech,
ale zejména je to v oblasti zvané uživatelské rozhraní. S pojmem
“koncový uživatel” je spojena rovněž oblast návrhu a projektování
[např.
KÖNIGOVÁ, 1984; ROWLEY, 1990; JANČAŘÍK 1983] informačních systémů.
Podobné zájmy má i informační věda, a to nejen v projekční části, ale později
ve zkoumání a vyhodnocování užívání systémů koncovým uživatelem.
Není pochyb, že uživatelské rozhraní, coby prostředník komunikace mezi
informačním systémem (počítačem) a uživatelem (člověkem), ovlivnilo zájem
o vyhledávání v informačních systémech a v elektronických zdrojích typu
bází dat. Éra současného rozvoje internetu tuto oblast jenom umocnila v
podobě nástupu nových vyhledávacích prostředků a rozhraní v komunikaci klient/server, která je pro internet charakteristická. Rozhraní “information
science” a “human-computer interaction” jsou zřetelná a budou se více a
více naplňovat a propojovat.
Problematika HCI historicky
Právě s ohledem na souvislost s oborem informační věda není nezajímavý
vývoj HCI. Historicky bychom mohli hledat počátky v tzv. na člověka orientovaných
disciplínách, human-oriented disciplines [SHACKEL, 1997, s. 970-986].
Těmito disciplínami, které dnes vytvářejí teorie a praxi kolem HCI, byly
například filozofie, fyziologie, medicína, psychologie. Ergonomie se pochopitelně
přidala až v tomto století. Ve Velké Británii se datuje do období
1. světové války.
2. světová válka pak rozvinula zkoumání vztahu strojů a člověka. Mj.
jedním z částečných synonym pro současný akronym HCI je termín “man
machine commu-nication”. V roce 1949 vznikla ve Velké Británii Ergo-nomics
Research Society. V roce 1957 byla v USA založena společnost Human Factors
Society (od roku 1994 pak přejmenovaná na Human Factors & Ergonomics
Society). Na mezinárodní scéně pak působí od roku 1959 International Ergonomics
Association.
Počítačově orientované disciplíny
jsou v předválečné době spojené se
jménem Vannevar BUSH (MIT, differential analyzer z roku 1930), v době 2.
světové války se jménem Howard AIKEN a jeho projektem Harvard Mark 1 z
roku 1943 a projektem Colossus z roku 1943 a po válce pak s projektem ENIAC
z roku 1946, Manchester Mark 1 (Velká Británie 1948) či opět britským projektem
EDSAC z roku 1949 …
Další, po celá 50. léta postupně rozvíjené projekty vzešly z vojenských
zájmů o oblast v blízké budoucnosti nazývanou HCI (jak podobné později
i s internetem v 60. letech). V roce 1959 se (poprvé doloženě) objevuje
článek B. SHACKELA Ergonomics for a computer. V roce 1960 pak
konferenční příspěvek J. C. LICKLIDERA Man-Computer Symbiosis.
Následuje celá řada událostí 60. let v oblasti počítačových a informačních
technologií - např. rozhraní WYSIWYG (“what you see is what you get”),
hypertext a několik dalších invencí, které ovlivnily komunikaci člověka
s počítačem. V roce 1969 se pak konalo první mezinárodní sympozium
k problematice “HCI”.
V letech 1970-1985 se nový obor plně etabloval a posléze až do dnešních
dnů se již kvalitativně a kvantitativně dynamicky rozvíjí.
Z hlediska informační vědy je pozoruhodné, že B. SHACKEL [1997]
sleduje
další zlomy (významné právě pro informační vědu), mezi které nepočítá jen
internet a hypertext, ale právě i digitální knihovny, elektronické časopisy
nebo faktor koncového uživatele v různých souvislostech a perspektivách
a několik dalších témat zkoumaných rovněž informační vědou.
Přestože by bylo zajímavé věnovat se historickým souvislostem vzniku HCI, ukončím tento vstup do historie konstatováním, že i historie HCI potvrzuje společná témata s informační vědou a tudíž si zaslouží bližší zpracování a zájem. (Pozn.: Problematiku HCI plánuji stále více impementovat do stávajícího předmětu Rešeršní činnost, který vyučuji na ÚISK FF UK, a v případě příznivých podmínek z něj učinit i samostatný předmět, nejdříve výběrového charakteru.)
Pohled na uživatele z hlediska návrhu, tvorby a aplikace uživatelského rozhraní
Nastíním souvislost mezi návrhem a tvorbou uživatelského rozhraní a koncovým uživatelem. Ani tvorba, ani využívání se nedají dost dobře oddělit, pokud uvažujeme rozhraní v širších souvislostech.
Uživatelské rozhraní můžeme velmi jednoduše definovat jako komunikační
kanál mezi uživatelem a systémem [MARCHIONINI, 1997, s. 41].
Kvalita uživatelského rozhraní podmiňuje vztah uživatele ke zpřístupňovanému
systému (např. k databázi). Optimální uživatelské rozhraní by mělo umožnit
uživateli vyhledávat v dialogovém systému i bez znalosti informační problematiky,
resp. také výpočetní techniky [MUECK - SPANNABAUER, 1989, s. 33-37]. Systém
se má přizpůsobit uživateli, ne uživatel systému. Kritéria optimálnosti
uživatelského rozhraní mohou být:
V každém případě, uvažujeme-li uživatelské rozhraní pro interaktivní režim, máme bezvýhradně na mysli generace uživatelsky přátelských rozhraní a systémů (user-friendliness, user-friendly). Stanovení principu tzv. přátelskosti je však vágním vyjádřením a neexistují přesné specifikace, co je “ještě přátelské” a co “už ne”. Teprve po rozšíření dialogových systémů je možno rozumět termínu user-friendliness [TRENNER, 1987, s. 99-107] například takto:
Systém přátelský k uživateli musí být schopný
vyhovět všem kategoriím
uživatelů a rychle a efektivně plnit jejich požadavky, musí mít flexibilní
a adaptabilní rozhraní. Pojem lze i kvantifikovat, a to vyjádřením počtu
minimálních kroků vedoucích k řešení a relevantním informacím.
Dialogový informační systém s dobře navrženým uživatelským rozhraním
vyžaduje minimální přípravu uživatele k využívání [ROWLEY, 1990, s. 92-93].
Dnes se u systému předpokládá kontextuální nápověda a učicí
funkce.
Druhy modelů tvorby uživatelského rozhraní
Platí zde například současný model vytváření (projektování)
rozhraní “user-centered design” [MANDEL, 1997, s. 249-251]. Systém se člověku
přizpůsobuje v porovnání s předchozí historií informačních systémů mnohonásobně
více, neboť koncový uživatel - člověk byl vtažen do etap návrhu rozhraní.
Připomínám, jak už bylo řečeno ve stručných historických reminiscencích
k problematice HCI, že v 50. letech uživateli byli především matematici
a specializovaní vědci, v 60. letech počítačoví a informační specialisté,
v 70. letech - již v éře minipočítačů - odborníci ne-počítačově orientovaní,
v 80. letech v podstatě každý a v 90. letech a na přelomu století může
být uživatelem kdokoliv a navíc může být mobilní.
V kontextu těchto souvislostí je nutné zmínit, že ve vztahu uživatele
k návrhu uživatelského rozhraní informačních systémů rozlišujeme 3 historické
etapy projektování systémů s ohledem na uživatelské rozhraní:
Je tu i jiný pohled na modely projektování uživatelského rozhraní
zvaný “human-centered design” [JACOBSON, 1999, s. 64-98], tedy model,
který je velmi úzce zakomponován do teorie i praxe human-computer interaction.
Na problém rozhraní se tvůrce rozhraní dívá v širokých dimenzích prostředí,
v nichž se člověk pohybuje, včetně kulturních vlivů, sociálně-psychologického
prostředí, vzdělanostní struktury, dovedností a schopností, samozřejmě
technologické a technické základny, apod. Středem takovéhoto modelu
rozhraní je tedy člověk v nejširších souvislostech, proto “human-centered”.
Myslím, že výstižný je výrok experta v oblasti uživatelského rozhraní
D. NORMANA [cit. dle MANDEL, 1997], který v roce 1995 prohlásil, že:
“K vytváření technologií, které budou vyhovovat lidem, je nutno studovat
člověka. Nyní studujeme technologie. A lidé se přizpůsobují technologiím.
Nastal čas obrátit tento trend a přizpůsobit technologie lidem.”
Je možno i vyslovit myšlenku na základě vlastního sledování a vyhodnocování “kybernetického prostoru” (cyberspace), odborné literatury, publikační aktivity světových center - zejména laboratoří human-computer interaction, ale i osobních rozhovorů s odborníky v oboru HCI, resp. také HCI v rozhraní s informační vědou, profesory Benem SHNEIDERMANEM a Garym MARCHIONINIM, že takové obory, jakými je například antropologie, vstupují do řešení informačních systémů více, než se na první pohled předpokládá. Také informační věda může vysledovat jisté průniky s antropologií stejně jako “information retrieval”, resp. aplikační “online retrieval”, nebo “human-computer interaction”. Uživatelské rozhraní a jeho návrh může respektovat nejen mezinárodní zvyklosti, ale zaměřovat se i na cílovou skupinu regionální. Přístupy, rozsah rozhraní, to vše je rozmanité. Podmínkou zůstává orientace na uživatele (člověka).
S využitím názorů T. MANDELA [1997] je možné sumarizovat, co se očekává od tvorby uživatelského rozhraní informačních systémů, a to směrem k tvůrcům i k uživateli:
Při tvorbě uživatelského rozhraní se pro usnadnění výše uvedených očekávání může přistupovat k jeho návrhu a vytváření ze 3 pohledů - modelů, které mohou hledat přirovnání, metaforu, ve stavbě domu [MANDEL, 1997, s. 25-36].
Modely pak můžeme rozdělit na:
Human-computer interaction a ergonomie
Vztah komunikace člověk - počítač a ergonomie je velmi úzký, protože již bylo naznačeno, že se obor HCI v podstatě z ergonomie etabloval. Je na místě zpřesnit strukturálně pojem ergonomie. Obecně je to vědní obor zabývající se vztahem člověka a pracovního procesu. Z jejího předmětu zkoumání a metod vyplývá, že jde o obor průnikový s několika dalšími obory, kam můžeme zařadit především disciplíny a oblasti jako psychologické obory, medicínské obory - za všechny stačí uvést anatomii, dále jsou to například sociologie, architektura a design a několik dalších oborů. Asociativně má vztah i k oboru informační věda, a to zejména ve vazbě na automatizované informační systémy.
I. NOY (současný prezident Mezinárodní ergonomické asociace) dělí ergonomii na 3 základní obory (je to ovšem pouze jeden ze způsobů, jak ergonomii dělit):
Pokud ergonomii spojíme s komunikačním procesem
člověk - počítač, pak
tělesným pohodlím při práci s počítačem se zabývá fyzická
ergonomie. Důležitost
takové disciplíny jako antropometrie je nepopiratelná [praktickými příklady
zmiňuje též DAVIES, 1992]. Např. A. C. MATIAS se spolupracovníky
[1998a, s. 55-56 a taktéž 1998b, s. 213-226] popisuje tzv.
carpal tunnel syndrome (CTS) u lidí profesně pracujících u terminálů.
Jedná se o bolestivé postižení hybnosti zápěstí. Problematika bolestivosti
a onemocnění páteře v důsledku sezení u obrazovek počítačů je rovněž v
zorném poli fyzické ergonomie, ale ne předmětem tohoto textu, proto
jen stručná zmínka a odkaz na použitou literaturu. Důraz zde kladu
na vizuální vnímání informací z počítačových displejů, které využívají
např. informační specialisté a koncoví uživatelé v komunikaci s databázovými
centry, knihovnami, automatizovanými katalogy a dalšími informačními elektronickými
zdroji. Většina komunikace s dialogovými systémy se odehrává v procesu
příjmu informace zrakem.
Vizuální ergonomie
Zařazením by bylo možné ji uvést
na rozhraní mezi fyzickou a psychickou ergonomii.
Část ergonomie - vizuální ergonomie - je však zajímavá pro tvůrce a
uživatele dialogových prostředků pro vstup do bází dat (např. informační
pracovníky - rešeršéry) nebo pro vstup do interaktivních multimédií
ze strany různých uživatelských skupin (např. děti, studenti, starší věkové
skupiny, lékaři, chemici …). Je jí věnována pozornost v odborných článcích
oborových periodik informační a počítačové vědy (v podstatě ale jen ve
svě-tě), nejenom v časopisech ergonomických a pracovně hygienických [DAVIES,
1992, s. 4-9]. V časopisech oboru HCI je tato problematika nejvíce a pravidelně
zmiňována.
Zejména účelné je studium a analýza mezinárodní normy ISO 9241 (ČSN EN ISO 9241) - viz následující kapitola. Přeložena do češtiny existuje jen v několika málo řadách, je nutné pracovat s anglickým nebo německým textem, což zřejmě stěžuje přístup z důvodu jazykové bariéry k těmto normám ze strany některých tvůrců informačních systémů v ČR. Faktem také zůstává, že odborníci na tvorbu dialogových systémů v českém prostředí (objektivně konstatováno: mnohdy i ve světě) neznají základní standardy a konvence, podle kterých lze informační produkt a způsoby vyhledávání informací v tomto systému kvalitativně i kvantitativně hodnotit [BASTIEN - SCAPIN - LEULIER, 1999, s. 299-322].
Důležitost norem řady ISO 9241 pro vedení dialogu s informačními systémy
Problém pracovních stanic (workstation) je řešen
příslušnými normami
ISO. Pokud uvažujeme vedení dialogu s informačními systémy, jejichž výstup
přijímáme převážně zrakem (zrakovým analyzátorem), pak je na místě pracovat
s mezinárodní normou ISO 9241.
ISO 9241, která nese plný název Ergonomic requirements for office work
with visual display terminals (VDTs) neboli Ergonomické požadavky na kancelářské
práce se zobrazovacími terminály a byla vypracována technickou komisí ISO/TC
159, má následující strukturu:
HCI a kognitivní procesy
Poznávání (cognition) můžeme chápat jako
interpretaci informací
pocházející z okolního světa a přijímanou našimi smyslovými analyzátory.
Problematika kognitivních funkcí je částečně sledována informační vědou.
Zejména tam, kde tušíme rozhraní oboru informační věda s umělou inteligencí,
a také pochopitelně na rozhraní s počítačovou vědou a tradičně s
psychologickými disciplínami. Aplikací mohou být např. neuronové sítě,
které sehrají velkou budoucí roli ve vyhledávacích a učících se (znalostních)
systémech. Modelování neuronových sítí se stalo novou mezioborovou disciplínou
a její rozhraní s human-computer interaction a informační vědou je odvoditelné
a tušitelné.
Problematikou kognitivních funkcí se průřezově k problematice komunikace
člověk - počítač zabývá i obor human-computer interaction [FAULKNER, 1998].
HCI se zajímá o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů.
Počítačové a informační systémy dnes komunikují na úrovni všech lidských
smyslů, které náš okolní svět mapují, tedy:
Pochopitelně úroveň poznání k jednotlivým smyslovým analyzátorům je
rozlišná a různorodě naplněná co do počtu výzkumných aktivit. Nejvíce poznatků
je shromážděno k problematice percepce informací zrakem. Vizualizační
schopnosti dnešních informačních systémů jsou pokročilé a jsou předmětem
zkoumání mnoha týmů laboratoří HCI ve světě. Informační vizualizace
je reálnou oblastí, kam dnes směřuje i zájem bibliografických, faktografických
a plnotextových bází dat, hybridních systémů, digitálních knihoven a speciálních
softwarových podpor vyhledávání informací [HAWKINS, 1999, s. 88-90].
Principem je, že lidské oko (zrak) interpretuje zobrazená (vizualizovaná)
data podstatně rychleji a mnohem efektivněji než text.
Informační vizualizace (information visualization) má v současnosti
jako sub-disciplína oboru human-computer interaction 2 základní směry výzkumu:
Oblast human-computer interaction není zaměřena jen na komunikaci zrakem přijímaných informací, přestože zrakem v podstatě přijímáme více než 90-95 % informací z okolního světa, které jsou později zpracovány v mozku. Systémy pracující na jiných smyslových úrovních jsou rovněž zkoumány, ale jejich aplikační pole je úměrné ekonomickému prostředí a zázemí pro jejich výzkum.
Příklad:
Může to být problematika hlasové komunikace s akcio-nářskými agendami,
burzovními systémy apod., tedy všude tam, kde jde o komunikaci co nejvíce
přirozenou koncovému uživateli, který přichází většinou za účelem
uspokojení informační potřeby ze světa obchodu. Nejeví se nyní reálné,
že by systémy plnotextových bází či zdroje v digitálních knihovnách dat
pracovaly na bázi hlasem ovládaných systémů (voice controlled systems).
Nicméně si takovou záležitost dokáži představit již jako řešitelnou, nicméně
ekonomicky náročnou. První pokusy však již byly činěny právě při
vyhledávání
v bázích dat velkých databázových center, ale zdůrazňuji, že vše se nachází
na pouhé experimentální či ověřovací úrovni, například v databázovém centru
WESTLAW (např. WestlawTalk). Do rutinních služeb nabídky hlasového
vstupu/výstupu u tak velkých databázových souborů nejsou ještě aplikovány.
Některé pokusy se však realizují ve vztahu ke vzdělávacím aktivitám
- studentům nebo dětem ve školách, kde už podobné systémy pracují na úrovni
multimédií typu např. encyklopedie.
Systémy rozpoznávání řeči, které dnes jsou funkční, se dělí na části [VERHAEGHE, 1992, s. 95]:
D. T. HAWKINS v jiné své práci věnující se specifickým hardwarovým rozhraním [1994] shledává řadu nedostatků u hlasového vstupu:
Je pochopitelné, že trend se ubírá k systémům nezávislým na mluvící
osobě. Syntéza řeči má význam především v telefonním styku, kde nejsou
k dispozici obrazovky, na nichž by se zobrazovaly informace dialogu. Tato
komunikace má význam i pro uživatele se zbytky zraku. Hlasově ovládané
uživatelské rozhraní může být kompatibilní s grafickými uživatelskými systémy,
anebo tvoří komplementární nabídku pro uživatele, který si zvolí sobě bližší
komunikaci jedné z nabídek. Je zřejmé, že při rozvíjení těchto rozhraní
pro ovládání informačních systémů musí spolupracovat několik vědních oborů.
Rozhodující komunikace s vyhledávacími systémy se však dnes děje přes zrakový
analyzátor.
Odborníky v HCI v podstatě zajímá efektivita zrakového vnímání informací
ve vztahu k prezentovaným výstupům z informačních systémů, tedy například
již zmíněná vizualizace. Aplikace jsou různé, ale v oblasti vyhledávání
je to problematika kolem tzv. search engines, které vyhledávají v
podstatně méně sofistikovaném prostředí. Jinou aplikací jsou bibliometrické
analýzy nebo tvorba sémantických map [HAWKINS, 1999, s. 88-89]. Lidské
oko (zrak) se v těchto aplikacích lépe orientuje a interpretuje zobrazená
(vizualizovaná) data podstatně rychleji a mnohem efektivněji než text.
K problematice rychlosti vyhodnocování textu a obrazové informace si
dovoluji transformovat schéma VIITANIEMIHO modelu percepce a chápání informací
pro čtení [PAPÍK, 1992] na techniku “browsingu”, prohlížení, listování
obrazovek (viz obrázek dále) ve vztahu k rychlosti, která je dynamickou
veličinou.
Vizuální vnímání je více spojeno s pravou mozkovou hemisférou než s
levou. Uvážíme-li fakt, že multimediální prostředky dnes stimulují pravou
mozkovou hemisféru, je to dobrá podpora tvořivého a s intuicí spojeného
myšlení. Toto schéma upraveně prezentuji na následujícím obrázku.
Na hranici psychické ergonomie [SMITH, 1997, s. 1002-1003] a
vizuální ergonomie je např. uspořádání objektů nacházejících se na obrazovce
počítače. Touto problematikou se lze zabývat i v oblasti návrhu hypertextových
dokumentů a jejich zásad tvorby.
Do sféry vizuálního vnímání patří i problematika čtení z obrazovky
počítačů. Existuje celá řada studií, které porovnávají schopnost a
efektivnost
uživatelů přijímat informace z obrazovek terminálů a počítačů. Uplatňují
se nejen výše zmíněné vlivy vizuální, ale i psychické (částečně může tuto
oblast ovlivnit i ergonomie organizační).
Příklad:
Po experimentu [WRIGHT - LICKORISH, 1983, s. 227-235] byl prezentován
výsledek v časopise Behaviour and Information Technology, že čtení z obrazovky
počítačů je o 27 % pomalejší než z papíru. Velmi přínosná je např. práce
Reading from paper versus reading from screen [DILLON - MACKNIGHT - RICHARDSON,
1988].
Příklad:
Nesnáze, které vznikají při potřebě prohledávání nelineárních elektronických
dokumentů (např. na bázi hypertextu), podporují dezorientaci uživatelů.
Uživatelé při prohledávání často ztrácejí souvislosti, zapomínají, jaké
úkoly vlastně chtěli sledovat, a místo toho je toto prohledávání nutí
sledovat,
zda přicházejí na cokoliv relevantního jejich osobním zájmům [FOSS, 1989,
s. 407-411].
Uživatel je často přehlcován informacemi
z obrazovek počítačů nebo
dialogových informačních systémů. Může k tomu přispívat i nevhodný design
informací prezentovaných na displeji, nejenom například technická kvalita
výstupního zařízení [JACOBSON, 1999].
Otázka formátů, množství informací, které jsou pak prezentovány
softwarovými produkty a jsou výsledkem například prezentovaných výstupních
formátů z dialogového systému, které komunikují směrem k uživateli a které
respektují např. i jeho paměťové schopnosti (například parametry krátkodobé
paměti), přehlednost informací, strukturovanost informací, jsou otázky
velmi podstatné. Stejně tak vývoj nových rozhraní v laboratořích HCI včetně
již zmíněného hlasového vstupu/výstupu, světelných per, třídimenzionálních
displejů a dalších vizualizačních pomůcek [MARCHIONINI, 1991].
Doporučení jsou již často formulována, podložena navíc experimenty
v laboratořích HCI. Dialogové systémy by měly respektovat fyziologické
a psychické schopnosti člověka, nebo ještě lépe cílové skupiny uživatelů
systémů (např. děti v roli vyhledávajících v dialogových systémech typu
encyklopedie). Souvislost s nadměrným množstvím informací, které přetěžují
naši psychiku, je nesporná.
Jako příklad takového informačního systému přehlceného podněty mohu
uvést hypertext obecně, k němuž je potřeba přistupovat s jistou vyhledávací
strategií a nenechat se dezorientovat [FOSS, 1989].
Hypertext, který sice odpovídá přirozenosti lidského myšlení asociovat
další myšlenky (v tomto případě je umožněn přechod na další informační
uzly a hypertextové odkazy), může působit více psychických problémů při
technice vyhledávání informací zvané browsing (prohlížení, listování) proti
cíleným vyhledávacím analytickým strategiím (např. s využitím dotazovacího
jazyka při rešeršních strategiích).
Nezbytná je také pro účely vizualizace informací na zobrazovacích jednotkách
terminálů strukturace informace do struktur “podobných” uživatelovu
myšlení (je-li to možné a je-li známa například cílová skupina - příklad
vědec-chemik, vědec-lékař, obchodník, student-středoškolák, student-vysokoškolák
technického typu, předškolní dítě atd.). Poznání mentálních modelů uživatele
je podstatné a existuje několik metod, jak toho dosáhnout, nebo respektive
přiblížit se výsledku co nejvíce objektivnímu. P. J. DANIELS
[1986, s. 272-304] vytváří hodnotící přehled mentálních a kognitivních
modelů a zdůrazňuje, že všichni účastníci komunikace musí znát model protější
strany, jinak dorozumění není možné. Doporučuje se model, který
analyzuje spíše individuálního uživatele než tzv. typického. Implicitní
modely jsou vhodné pak tam, kde uživatel není schopen přesně specifikovat
informační požadavky.
Mentální modely a jejich metody poznávání hrají úlohu při
koncipování
bází dat textových a obrazových a jejich vztahu k metodám vyhledávání.
HCI tuto problematiku rovněž sleduje a prakticky se poznatky realizují
při vývoji interaktivních multimediálních systémů. Informační věda se touto
problematikou rovněž zabývá.
Nepříznivé stavy způsobené přehlcením nebo špatnou organizací informací
jsou pak zesilovány dalšími faktory, např. psychologickým typem
člověka,
jeho odolností, zkušeností. Slabší typ (např. převaha typu melancholika
v osobnosti) je jistě ohrožen více než silnější (např. převaha typu sangvinika,
flegmatika).
Proto dodržování určitých ergonomických zásad v komunikaci s koncovým
uživatelem je ze strany producenta dialogového systému také otázkou
marketingovou.
Podobně je vidět i chování uživatelů internetu při návštěvách webovských
prezentací (jde také o vyhledávání, například na úrovni browsingu). Existuje
“syndrom 20 sekund”, kdy uživatel je ochoten čekat na odezvu. Jinak je
stresován a opouští komunikaci přechodem na jiný objekt.
Bylo by nesprávné domnívat se, že ergonomie je obor zabývající se jen
designem tvarovým zejména v průmyslu, ale právě naopak - ovlivňuje komunikační
styly člověka s informačními systémy. Má velmi blízko k oblasti uživatelských
rozhraní a jejich návrhů, zvyšuje nebo snižuje možnost bariér v komunikaci
se systémy.
Ergonomické zásady a zásady vyplývající z teorií HCI uplatněné
v praxi jsou také otázkou ekonomickou a obchodní, neboť mohou rozhodnout
o komerční úspěšnosti například prodeje vyhledávacího systému, multimediálních
produktů, využívání databázových center, digitálních knihoven a jiných
zdrojů elektronických informací. Všechny současné dialogové systémy - ať
už přístupné síťově, přes CD-ROM i volně na internetu - jsou ovlivněny
těmito zásadami - při generování rozhraní, vedení dialogu nebo v systému
nápovědy.
V neposlední řadě jsou to efekty pedagogické, zvláště v éře neustálého
(někdy až nekritického) zvyšování a přeměňování kvalifikace, kdy mnohé
prostředky na podporu výuky pracují a budou pracovat na bázi interakce
a v modelu člověk - počítač - člověk (např. prvky distančního vzdělávání
via síťové prostředky).
Informační technologie v krátkém časovém rozpětí radikálně urychlily
rozvoj společnosti a pozitivně přispěly k jeho kvalitě. Přispěly ke kvalitě
v pracovním procesu i ve volném čase člověka. Avšak technický a technologický
rozvoj byl vždy chápán tak, že spolu přináší i rizika. Z historie je známo,
že mnoho průmyslových i technologických inovací přineslo vedle sociálního
prospěchu nedostatky, zvláště pokud jsou inovace nesprávně aplikovány,
nebo nejsou regulovány [DAVIES, 1992]. Velmi výrazně se to projevilo i
při zavádění informačních technologií.
Závěr
Cílem textu bylo ukázat, jak důležité je ve vztahu k procesům vyhledávání
uživatelské rozhraní. Uživatelské rozhraní a jeho složky nezkoumají jen
obory počítačové vědy, ale je to oblast střetu mnoha oborů. Snad nejvíce
se zajímá o tuto problematiku multidisciplinární oblast zvaná human-computer
interaction. Její souvislost se světem informační a knihovní vědy je patrná.
Ne nadarmo mají např. studenti informačně-knihovnických škol amerických
univerzit možnost absolvování předmětů, které se výše nastíněnou problematikou
podrobně zabývají. Osobně také postrádám problematiku HCI a uživatelského
rozhraní ve vztahu k vyhledávacím procesům, a to v celé ČR a na různých
typech škol. Pokud tento článek přinesl komplexnější pohled na zmiňovaný
problém, pak splnil cíl dnešního pokračování o vyhledávání informací. Celá
dnešní problematika se dá doprovodit dalšími desítkami praktických
příkladů a případových úloh z oblasti databázových systémů, center a digitálních
knihoven a bude prostor se jim věnovat v dalších souvislostech a směrech.
Oblast vyhledávání informací je neskutečně dobrodružná a dynamická …
Literatura:
ADAM, N., AWERBUCH, B. and SLOMIN, J. Globalizing business, education, culture through the Internet. Communications of the ACM, 1997, roč. 40, č. 2, s. 115-121.
ANDROSJUK, V. G. O nekatorych individualno-psichologičeskich osobennostjach ponimanija teksta. Nauč.-techn. Inform., Ser. 2, 1981, č. 5, s. 1-4.
Architektura otevřených systémů. Softwarové noviny, 1992, č. 9, s. 24-26.
ASPILLAGA, M. Screen design: location of information and its effects
on learning. Journal of Computer-Based Instruction, 1991, roč. 18,
č. 3, s. 89-92.
ATKINSONOVÁ, R.L., ATKINSON, R.C., SMITH, E.E. and BEM, D.J. Psychologie. Praha : Victoria Publishing, 1996. 862 s.
BASTIEN, J.M.C., SCAPIN, D.L. and LEULIER, C. The ergonomic criteria and the ISO/DIS 9241-10 dialogue principles : a pilot comparison in an evaluation task. Interacting with Computers, 1999, č. 11, s. 299-322.
BUSCH, E. Search and retrieval. How to evaluate large text-retrieval systems. Byte, 1992, č. 6, s. 271-276.
CARROLL, J.M. Psychology as a science of design. Annual Revue of Psychology, 1997, roč. 48, s. 61-83.
COVE, J. F., WALSH, B.C. Online text retrieval via browsing. Inform. Process. Mgmt., 1988, roč. 24, č. 1, s. 31-37.
DAVIES, J.E. Enhancing life at the interface. Library Management, 1992, č. 3, s. 4-9.
DILLON, A., MACKNIGHT, C. and RICHARDSON, J. Reading from paper versus reading from screen. Computer Journal, 1988, roč. 31, č. 5, s. 457-464.
EHLERS, H.J. How colour can help visualize information. In: 6th International online information meeting. Oxford : Learned information, 1982, s. 185-200.
FAULKNER, CH. The essence of human-computer interaction. New York : Prentice Hall, 1998. xvi, 196 s.
FOSS, C.L. Tools for reading and browsing hypertext. Inform. Process Mgmt, 1989, roč. 25, č. 4, s. 407-418.
FRANTS, V.I., SHAPIRO, J. and VOISKUNSKII, V.G. Automated information retrieval. Theory and methods. San Diego : Academic Press, 1997. xiv, 367 s.
GREGORY, R.L. Eye and brain : the psychology of seeing. Oxford : Oxford University Press, 1998. 277 s.
HASEBROOK, J. Multimedia-Psychologie. Heidelberg : Spektrum Akademische Verlag, 1995. xxii, 330 s.
HAWKINS, D.T. Breaking the keyboard barrier : voice input to information retreival systems. Online, Nov-Dec 1994, s. 66-68.
HAWKINS, D.T. Information visualization : don’t tell me, show me! Online, 1999, roč. 23, č. 1, s. 88-90.
HAWKINS, D.T., LEVY, L.R. and MONTGOMERY, K.L. Knowledge gateways: the building blocks. Inform. Process. Mgmt, 1988, roč. 24, č. 4, s. 459-468.
HORMANN, J.V. Die grosse Herausforderung. IBM Nachrichten, 1991, roč. 41, č. 304, s. 7-13.
JACOBSON, R.E. Information design. Cambridge : The MIT Press, 1999. xvi, 357 s.
JANČAŘÍK, M. Zásady projektování a zavádění AS VTEI. Praha : ÚVTEI,
1983. 55 s.
JANOŠOVÁ, A. Psychologické aspekty informačního procesu. In: Aktuální
otázky sdělování a využívání informací. Praha : ÚVTEI 1988, s. 117-149.
KESSELMAN, M., WATSTEIN, S. B. End-user searching. Services and providers. Chicago : American Library Association, 1988. ix, 230 s.
KÖNIGOVÁ, M. Teorie systémů vědeckých, technických a ekonomických informací. Praha : ÚVTEI 1984. 120 s.
MANDEL, T. The elements of user interface design. New York : John Wiley and Sons, 1997. xxii, 440 s.
MARCHIONINI, G. Information-seeking strategies of novices using a full-text electronic encyclopedia. Americ. Soc. Inform. Sci., 1989, roč. 40, č. 1, s. 54-66.
MARCHIONINI, G. Psychological dimension of user-computer interfaces. Syracuse : ERIC Digest ; ERIC Clearinghouse 1991. 10 s.
MARCHIONINI, G. Information seeking in electronic environments. New York ; Cambridge : Univ. Press, 1998. xi, 224 s.
MARCHIONINI, G., SHNEIDERMAN, B. Finding facts. vs. browsing knowledge in hypertext systems. IEEE Computer, 1988, roč. 21, č. 1, s. 70-80.
MATIAS, A.C., SALVENDY, G.: Carpal tunnel syndrome causation among VDT operators. Occup. Ergonomics, 1998, č.1, s. 55-56.
MERTA, A. Společenské aspekty komunikace odborných informací. Praha : ÚVTEI, 1970. 209 s.
MERTA, A.: Vývojové trendy komunikace VTEI. In: Aktuální otázky sdělování a využívání informací. Praha : ÚVTEI, 1988, s. 7-39.
MÜCK, G.H., SPANNBAUER, G. Benutzeroptimale Schnittstellenkonzepte für Faktenrecherchen in einer Werkstoffdatnebank. Nachrichten Dokumentation, 1989, roč. 40, č. 1, s. 33-37.
NIELSEN, J. Noncommand user interefaces. Communications of the ACM, 1993, roč. 36, č. 4, s. 83-89.
NIELSEN, J. Multimedia and hypertext. The Internet and beyond. Cambridge : AP Professional, 1995. xviii, 485 s.
NORTON, B. Human resource implications of adopting IT. Aslib Proc., 1992, roč. 44, č. 9, s. 299-303.
PAPÍK, R. Naučte se číst. Praha : GRADA, 1992. 184 s.
PAPÍK, R. Vliv kvantitativního růstu informací na psychiku člověka s důrazem na vizuální vnímání. Možnosti efektivnějšího příjmu informací. In: Acta Bibliotecalis et Informatica. Opava : Slezská univerzita 1996, s.73-82.
PAPÍK, R. Využití nových médií v marketingu. In: Marketing: jeho moderní a efektivní využití. Sborník z konference Institute for International Research konané ve dnech 26.-27.5. 1997 v Praze. Wien : I.I.R. 1997, s. 21-43.
PAPÍK, R., MICHALÍK, P., MICHALÍK, P. a NOVÁČEK, L.: Internet - ekonomické, marketingové a finanční aplikace : Strategie vyhledávání a prezentace. Praha : EKOPRESS, 1998. 220 s.
PAPÍK, R. Trendy v rozvoji informačních služeb. In: Automatizace knihovnických procesů. Sborník ze 7. ročníku semináře pořádaného ve dnech 9.-10.6. 1999 v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem : EKAS 1999, s. 23-26.
PETERS, T.A. The online catalog : a critical examination of public use. Jefferson : McFarland, 1991. xiv, 266 s.
ROWLEY, J.E. The basics of systems analysis and design for information managers. London : Clive Bingley, 1992. 158 s.
SHACKEL, B. Human-computer interaction - whence and whither? Journal of the American Society for Infomation Science, 1997, roč. 48, č. 11, s. 970-986.
SHAW, D. Readability of documentation for end user searches. Online Rev., 1989, roč. 13, č. 1, s. 3-8.
SHNEIDERMAN, B., BYRD, D. and CROFT, W.B. Sorting out searching a user-interface framework for text searchers. Communications of the ACM, 1998, roč, 41, č. 4, s. 95-98.
SMETÁČEK, V. Průzkum uživatelů informací : metodická příručka. Praha : ÚVTEI, 1974. 228 s.
SMITH, M.J. Psychosocial aspects of working with video displays terminals
(VDTs) and employee physical and mental health. Ergonomics, 1997, roč,
40, č. 10, s. 1002-1115.
SOUTTAR, J. Designing information for on-screen display. Managing Information,
1995, roč. 2, č. 3, s. 23-24.
STERNBERG, R.J. Cognitive Psychology. Fort Worth : Harcourt Brace Coll. Publ., 1996. xx, 555 s.
TAGUE, J., SCHULTZ, R. Evaluation of the user interface in an information retrieval system. Inform. Process. Mgmt, 1989, roč. 25, č. 4, s. 377-389.
TAYLOR, A., FARRELL, S.: Information management in context. Aslib Proc., 1992, roč. 44, č. 9, s. 319-322.
TRENNER, L. How to win friends and influence people : definitions of user-friendliness in interactive computer systems. Journal of Information Science, 1987, roč. 13, č. 2, s. 99-107.
TUFTE, E. The user interface : the point of competition. Bulletin of the American Society for Information Science, 1992, roč. 18, č. 5, s. 15-17.
VERHAEGHE, B. Vzhůru k rozpoznávání plynulé řeči. Byte, 1992, č. 4, s. 95.
VIITANIEMI, E. Has there been a decline in reading ability among pupils of finnish ‚comprehensive‘ school? Scandinav. J. Educ. Research, 1983, roč. 27, č. 4, s. 183-200.
WIESENBERGER, I. Vytváření profilů uživatelů odborných informací. Praha : ÚVTEI-STK, 1974. 60 s.
WRIGHT, P., LICKORISH, A. Proof-reading texts on screen and paper. Behaviour
and Information Technology, 1983, roč. 2, č. 3, s. 227-235.
