Rok 2004, roč. 15, č. 3, s. 169-171

Augustin Merta – život a dílo

Josef Schwarz

Význam a přínosy Augustina Merty pro českou informační vědu a knihovnictví

Ing. Augustin Merta, CSc., patří k nestorům a zakladatelům informační vědy u nás. Jeho hlavní přínos spočívá v konstituování a rozpracování teorie informační vědy, v tehdejším pojetí „sociální informatiky“, které se věnoval v řadě studií a zejména ve své kandidátské práci [6] vydané v roce 1970 pod názvem Společenské aspekty komunikace odborných informací [10]. Mertův teoretický zájem o obor však nebyl akademický, pramenil z vlastních praktických zkušeností a poznatků z budování informačních systémů v konkrétních oborech a institucích. A. Merta zpočátku své profesní dráhy, kterou nastoupil v roce 1949, působil v oborech koroze a povrchové ochrany kovů, organizace a řízení strojírenství a zdravotnické techniky jako vedoucí informačních, resp. dokumentačních středisek. Budování a řízení oborových informačních středisek jej přivedlo k otázkám efektivní organizace a struktury informačních procesů a systémů vědeckých a technických informací; tyto problémy později (v letech 1963–1968) řešil v rámci své činnosti v Československé akademii věd (ČSAV), kde mj. pracoval na návrhu optimálního řešení knihovnicko-informační sítě. Přirozeným vyústěním jeho úsilí o bezprostřední praktickou aplikaci nejnovějších teoretických poznatků bylo jeho působení na pozici ředitele úseku výzkumu a racionalizace Ústředí vědeckých technických a ekonomických informací (v letech 1969–1970), které však v době nastupujících normalizačních čistek dobrovolně opustil.
Integrální součástí Mertova profesního působení je také jeho pedagogická činnost, která zásadně ovlivnila několik generací studentů a které se Merta věnoval od roku 1953 nejprve jako externí učitel na katedře knihovnictví a vědeckých informací FF UK (dnes Ústav informačních studií a knihovnictví), od roku 1972 pak jako vědecký a pedagogický pracovník této katedry. Své poznatky a zkušenosti sděloval také formou stovek jednotlivých přednášek a školení pro knihovníky a informační pracovníky.
Snaha A. Merty o sledování nejnovějšího vývoje oboru jej přivedla ke spolupráci s mnoha významnými zahraničními teoretiky (např. jedním ze zakladatelů sovětské školy sociální informatiky A. I. Michajlovem) a k aktivní činnosti v řadě orgánů zahraničních institucí, mj. v mezinárodní redakční radě časopisu Information Processing and Management (v letech 1963–1992; v letech 1963–1974 vycházel časopis pod názvem Information Storage and Retrieval), výboru FID/RI, Poradním sboru UNESCO pro projekt UNISIST, vědecké radě Mezinárodního centra vědeckých a technických informací (MCVTI) v Moskvě (do r. 1973) a dalších.

Odbornou praktickou, vědeckou a pedagogickou činnost A. Merty doprovázela vždy činnost publikační, jejímž výsledkem je téměř 180 monografických i článkových prací publikovaných v českém i zahraničním odborném tisku (blíže viz oddíl Bibliografie Augustina Merty).



Základní životopisná data Augustina Merty¹⁾

 

30.11.1914	Narozen v hornické rodině v Radvanicích (dnes součást Ostravy).
1932	Maturoval na reálce v Ostravě.
1932–1942	Učitelem na jednotřídce v obci Koválovec na západním Slovensku (1932–1935), později (1935–1942) odborným učitelem (předměty matematika, kreslení a tělocvik) na měšťanských školách ve Slezské Ostravě a Radvanicích.
1937–1939	Absolvoval vojenskou prezenční službu.
1939	Po demobilizaci v březnu 1939 se zapojil do činnosti ostravské skupiny odbojové organizace Obrana národa2), která prováděla zejména zpravodajskou činnost a převáděla vojenské a politické osobnosti do Polska. Po odhalení skupiny se po určitou dobu ukrýval u příbuzných v Přáslavicích na Hané.
1942–1944	S manželkou Ludmilou se ilegálně přes rakouské Alpy a Lichtenštejnsko dostal do Švýcarska, kde byli krátce uvězněni v Buchsu. Po intervenci vedoucího Československé kanceláře při Společnosti národů v Ženevě dr. Jaromíra Kopeckého byli oba propuštěni a spolupracovali s kanceláří až do podzimu 1942. Protože se A. Merta hlásil do československé zahraniční armády, byl pověřen ilegálním převodem skupiny osmi vedoucích vojáků československé armády do Marseille. Po německém záboru zbytku Francie ovšem museli pokračovat dále ilegálně přes Pyreneje do Španělska, kde však byla celá skupina zatčena frankovskou policií a uvězněna v Geroně a Barceloně a později převezena do koncentračního tábora v Miranda de Ebro v Katalánsku. Na jaře 1943 byl tábor rozpuštěn a A. Merta se spolu se skupinou 60 Čechů a Slováků dostal přes Gibraltar konvojem do Velké Británie, kde vstoupil do československé zahraniční armády. Odsud byl přidělen do zpravodajské sekce československého ministerstva zahraničí, měl několik relací v češtině a angličtině v česko-slovenské sekci BBC. Na jaře 1944 se na vlastní žádost vrátil do československé zahraniční armády.
1944–1945	Jako tankista se účastnil invaze do Francie a operace obléhání přístavu Dunkerque3). Byl vyznamenán válečnými medailemi Za chrabrost, Za zásluhy, Za členství v Čs. obrněné brigádě ve V. Britanii, Junácký kříž. Po válce obdržel Pamětní medaili k 20. výročí osvobození ČSSR (1965), Pamětní medaili k 50. výročí ukončení 2. světové války (1995), Medaili k 55. výročí konce 2. světové války (2000).
1945–1948	Po návratu do Československa byl přijat do zpravodajské sekce ministerstva zahraničí, kde pracoval až do února 1948, kdy se jako bývalý voják západní československé zahraniční armády stal jedním z terčů politické perzekuce a byl propuštěn (do roku 1963 byl z tohoto důvodu propuštěn celkem ze čtyř zaměstnání).
1945–1949	Studoval Vysokou školu politickou a sociální, kterou ukončil v roce 1949 získáním titulu inženýra.
1948–1949	Působil na hotelové škole v budově dnešní Vysoké školy ekonomické jako učitel angličtiny a tělocviku. Z místa byl propuštěn z politických důvodů.
1949–1963	Působil v informačních a patentových střediscích v resortech strojírenství a zdravotnictví. Pracoval v n. p. Kovofiniš (vedoucí dokumentace), n. p. Vývoj, Technicko-organizačním výzkumném ústavu strojírenském – TOVÚS (vedoucí studijního oddělení) a n. p. Chirana (vedoucí střediska VTEI a patentů).
1953–1972	Externím učitelem na katedře knihovnictví a vědeckých informací Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK) – předmět Rešeršní teorie, metodika a technika.
1961–1963	Postgraduální studium patentového inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně.
1963–1968	Po částečné rehabilitaci československých zahraničních vojáků působil jako výzkumný pracovník ve Středisku pro vynálezy a vědecké informace ČSAV4), kde mj. realizoval tříletý průzkum komunikace informací na většině pracovišť akademie. Návrh vzešlý z tohoto průzkumu nebyl pro nezájem vedení a ústavů akademie realizován.
1967–1970	S kolektivem spolupracovníků realizoval státní výzkumný úkol L-1-09 „Výzkum systému VTEI v ČSSR“, jehož výsledků bylo využito při formulování programu státní informační politiky pro období 1971–1975.
1968	Vědeckým tajemníkem ústředního ředitele ÚVTEI; v tomtéž roce Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy (FSVP UK) předložil na oboru logiky svou kandidátskou disertační práci Společenské aspekty komunikace odborných informací ve vědě [6].
1969–1970	Ředitelem úseku výzkumu a racionalizace ÚVTEI; z této funkce odešel kvůli změněné politické situaci.
1970	23. dubna obhájil na FF UK5) svou kandidátskou disertační práci a 7. května mu byl udělen titul kandidáta filozofických věd. V tomtéž roce byla obhájená práce vydána ÚVTEI (pod zkráceným názvem Společenské aspekty komunikace odborných informací [10]).
1971	Odchod do odbojářské penze.
1971–1975	V rámci programu P-18 státní informační politiky se podílel na řešení „Projektu informatické výchovy uživatelů VTEI“, který navazoval na projekt řešený v letech 1968–1970 v rámci státního výzkumného úkolu L-1-09, jenž byl zaměřen na popis a analýzu soudobého stavu vzdělávání uživatelů informací v Československu i zahraničí.
1972–1984	Interním vědecko-pedagogickým pracovníkem katedry knihovnictví a vědeckých informací FF UK (předměty sociální informatika, teorie a praxe rešerší).
1984–1990	Externím spolupracovníkem katedry knihovnictví a vědeckých informací FF UK.
1988	1. vydání Anglicko-českého slovníku informatiky (spoluautorka Dagmar Mertová) [132].
1994	2. vydání Anglicko-českého slovníku knihovnictví a informatiky (spoluautorka Dagmar Mertová) [133].
1998	Ocenění odborných aktivit udělením Pamětní medaile Univerzity Karlovy v rámci oslav 650. výročí jejího založení.
1999	Od francouzského ministerstva obrany obdržel diplom Za spoluúčast na osvobození Francie v letech 1944–45. A. Merta má hodnost plukovníka v. v.

Poznámky:


¹⁾ Sestaveno na základě zdrojů, uvedených v bibliografii v podkap. Práce o Augustinu Mertovi; řadu informací upřesnil a doplnil přímo A. Merta v osobní komunikaci (rukopisný materiál v držení autora). Panu Augustinu Mertovi za poskytnutí těchto cenných informací děkuji, děkuji také Dagmar Mertové a Barboře Benešové za jejich zprostředkování. Za poskytnutí upřesňujících informací vztahujících se k Mertově kandidatuře děkuji Ondřeji Polišenskému z Archivu Univerzity Karlovy.

²⁾ „Obrana národa (ON) – čs. vojenská odbojová organizace z let 2. sv. války. Vznikla koncem března 1939 jako tzv. podzemní armáda a její síť zasahovala i do Sudet a na Slovensko. K hlavním formám činnosti patřilo organizování odchodů čs. dobrovolníků do zahraničí, zpravodajství, sabotážní činnost a příprava ozbrojeného povstání. Vedle býv. vojáků z povolání její kádr tvořili členové ČOS, býv. legionáři, železničáři, zaměstnanci pošt a jiných státních organizací. Poč. 1940 se podílela na vytvoření Ústředního vedení odboje domácího. Od konce r. 1939 byla vystavena několika úderům gestapa, které vyvrcholily 31. 12. 1941 zatčením posledního velitele ON gen. B. Homoly. Na činnost ON navázaly další voj. ilegální skupiny, které se uplatnily zejm. za povstání v květnu 1945.“ Universum 3 : všeobecná encyklopedie – multimediální verze. Verze 3.1. Aktualizované vydání. [CD-ROM]. [Praha] : Euromedia Group, 2003.

³⁾ „Dunkerque [denkerk, vlámsky Duinkerk] – přístav. m. a pevnost na fr. pobřeží Lamanšského průlivu poblíž belg. hranice [...] Ve 2. sv. válce 20. 5. až 4. 6. 1940 z obklíčeného D. evakuace brit. expedič. sboru (215000 Britů) a část fr. armády (120000 Francouzů). Koncem války od 8. 10. 1944 do 9. 5. 1945 obléhala něm. posádku čs. obrněná brigáda z Vel. Británie.“ Universum 3 : všeobecná encyklopedie – multimediální verze. Verze 3.1. Aktualizované vydání. [CD-ROM]. [Praha] : Euromedia Group, 2003.

⁴⁾ Konkrétně se jednalo o Řídící útvar vědeckých informací, který působil při Středisku pro vynálezy a vědecké informace (SVVI) od roku 1961. V roce 1968 byl sloučen se Základní knihovnou ČSAV.

⁵⁾ To, že práce byla podána na FSVP UK, ale obhájena na FF UK, bylo způsobeno tehdejší reorganizací dotyčných fakult UK.