|obsah| |index autorů | | index názvů | | index témat | | archiv |
Knihovna
2014, ročník 25, číslo 1, s. 126-129
Od roku 2006 si sborník Studia bibliographica Posoniensia, který vydává pravidelně jednou ročně Univerzitná knižnica v Bratislavě, získal své věrné čtenáře na Slovensku i v řadách české odborné veřejnosti. Jeho nejnovější ročník je věnován tématu, které se v poslední době zaslouženě těší zvýšenému zájmu odborníků, a tím je výzkum čtení jako kulturně historického fenoménu. Zde recenzovaný sborník tím navazuje na tematiku ročníku předchozího, který svými příspěvky o významu výzkumu čtení a čtenářství upozorňoval na zahraniční zkušenosti s možnostmi interdisciplinárních přesahů literární vědy a knihovědy do oblasti knižní kultury a inspiroval v tomto ohledu mnohé slovenské i české badatele. Jak naznačuje úvodní redakční poznámka sborníku, jeho vydavatelé nepovažují téma za nijak vyčerpané a hodlají se mu věnovat i v budoucnu.
Dvanáct uveřejněných studií přistupuje k tématu z rozdílných aspektů, pramenných východisek a zřetelů k odlišnostem kulturního vývoje v čase i místě. Lze je proto roztřídit do několika tematických skupin.
První studie „Výzkum čtenářství ve vztahu ke knižní kultuře raného novověku – poznámky k problematice“ z pera českého badatele Jana Pišny, pracovníka pražské Strahovské knihovny, je věnována především metodologickým otázkám včetně úvah o proměnlivosti období raného novověku, které autor pro české prostředí vymezuje jako dobu mezi druhou polovinou 70. let 15. století a rokem 1792, a je zaměřena především na anatomii knihy ve vztahu ke čtenáři vnímanou z řady podstatných aspektů. Autor zdůrazňuje, že vzájemné ovlivňování mezi čtenářem, knihou a jejich okolím je důvodem, proč se postupné identifikování sociokulturních stop knižního chování na základě znalosti knižní kultury v čase a místě musí stát východiskem pro další interdisciplinární a týmové výzkumy vývoje čtení a čtenářství v jeho dějinném vývoji.
Autorem další české studie „Čtenářské životopisy (metodologická reflexe plus zpráva z terénu)“ je Jiří Trávníček, pro něhož je v několika posledních letech výzkum čtenářství stěžejním odborným tématem. Z východiska definování životopisného vyprávění se dostává k charakteristice čtenářského životopisu se zdůrazněním jeho významu především pro sebereflexi a poznání sebe sama. Vychází z dosavadních výsledků čtenářských výzkumů organizovaných od roku 2007 Ústavem pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. ve spolupráci s Národní knihovnou ČR. Tyto výzkumy byly vedeny ve dvou liniích, a to kvantitativní v podobě statistického reprezentativního průzkumu dospělé populace v pravidelných pěti- a tříletých intervalech, dále pak kvalitativní v podobě čtenářských biografií získávaných s pomocí strukturovaného rozhovoru, dodatečně přepisovaného do lineárního vyprávění.
Další skupina příspěvků se věnuje sledování rozličných aspektů historického vývoje vztahu knižní kultury a čtenářství na základě podrobných analýz různých typů historických pramenů. Jak naznačuje už název studie „Knižné oznámenia 15. storočia ako nástroj komunikačnej politiky. 2. časť (kníhkupecké knižné oznámenia)“, autorka Lucia Lichnerová v ní navazuje na první část zaměřenou na vydavatelská knižní oznámení, zatímco ve zde publikované druhé části se věnuje knižním oznámením knihkupeckým. Shrnuje jejich vzájemné odlišnosti a podává podrobný rozbor dochovaných knihkupeckých knižních oznámení ze sedmdesátých a osmdesátých let 15. století, tištěných v Benátkách, Norimberku a Miláně. Sleduje jejich distribuci a charakterizuje jednotlivé profese, které se na ní podílely. Zamýšlí se i nad příčinami vymizení této podoby knižních oznámení na konci 15. století a jejich nahrazením novějšími formami lépe odpovídajícími potřebám knižního trhu.
Do druhé poloviny 18. století nás zavede článek Ivony Kollárové „Čitateľské preferencie v jozefínskej dobe“. Dopady josefínských reforem (reforma cenzury a uvolnění knižního trhu) na vývoj čtenářských zájmů autorka sleduje na základě informací z dobových satirických pojednání (Johann Friedel, Joseph Richter), studia osobní korespondence vzdělanců, knihkupeckých katalogů a cenzurních seznamů. Velkou pozornost věnuje novému jevu – vzniku veřejných čítáren ve slovenských městech, jejich provozu, dochovaným katalogům a dochovaným zprávám o cenzurních kontrolách nabízených knih.
Další tři příspěvky se zabývají výzkumem čtenářství v novověku na území Slovenska. Lívia Kurucová se v článku „Čítanie slovenského ľudu v 2. polovici 19. storočia“ zaměřila především na kritická hodnocení úrovně čtenářství ve slovenských lidových vrstvách, publikovaná ve druhé polovině 19. století na stránkách slovenských periodik. V hledání příčin nízké úrovně čtenářství panovala mezi současníky značná nejednotnost v tom, zda v té době chyběla dobrá slovenská literatura nebo naopak o ni nebyl zájem. Autorka se zabývá rovněž rozborem publikovaných doporučení jak v obecné rovině, tak s výčtem konkrétních doporučených knih. Pozornost věnuje i varováním před nevhodnou četbou a shrnuje dobová opatření ke zvýšení počtu pravidelných čtenářů dobré literatury. Příspěvek „K problematike čítania pre ženy z pohľadu slovenského ženského hnutia od poslednej tretiny 19. po začiatok 20. storočia“ napsal Karol Hollý, který se otázkám ženské emancipace na Slovensku delší dobu věnuje. Při výzkumu četby určené pro slovenské ženy vychází z pojetí ženského hnutí jako integrální součásti slovenského národního hnutí, kdy okruhy inteligence soustředěné kolem redakcí dvou ženských časopisů Dennica a Živena usilovaly zejména o podporování četby, a to především slovenské a slovanské literatury, i hledání literárního žánru vhodného pro Slovenky. Opírá se o názory na čtenářství žen na Slovensku tak, jak byly publikovány v dobovém tisku. Upozorňuje však, že podrobné analýzy jejich reálného vlivu na denní realitu slovenských čtenářek by si vyžadovaly nejen samostatný příspěvek, ale i další bádání v příslušných pramenech.
S problematikou literatury určené ženám souvisí také další příspěvek „K problematice ženských pseudonymov v slovenskej literatúre na prelome 19. a 20. storočia“, jehož autorkou je Dana Hučková. Se stále silnějším prosazováním ženských autorek ve slovenské literatuře od osmdesátých let 19. století souvisela nejen jejich touha po osobní seberealizaci, ale zejména snaha vychovávat i vzdělávat slovenské čtenářky a nahradit tak tehdejší nedostatečné školní vzdělání děvčat. Protože v této oblasti vstupovaly na pole vymezené spíše „mužskými kritérii,“ skrývaly často svou ženskou identitu nejdříve za anonymitu, v 18. a zejména v průběhu 19. století za pseudonymitu výběrem mužského pseudonymu. K emancipaci jejich autorské prezentace tak docházelo až na počátku 20. století.
Významným zdrojem pro výzkum čtenářství a čtení jsou knižní fondy, a to jak sbírky fyzicky dochované s možnostmi zjišťování proveniencí jejich svazků, rozboru čtenářských přípisků a čtenářských značek včetně analýz dochovaných knihovních pomůcek, tak rovněž dobové zprávy o těchto sbírkách, čtenářské reflexe jejich vlastníků a řada dalších písemných pramenů.
Takto jsou zaměřeny další tři studie recenzovaného sborníku. Z pera Zity Perleczké pochází článek „Bibliotheca Corviniana. Svetoznáma knižnica Mateja Korvína“, pojednávající o několika historických etapách vzniku a vývoje této věhlasné knihovny Matyáše Korvína (1443–1490) až do jejího tragického konce v roce 1526. Při hledání motivace ke vzniku sbírky, její obsahové skladby, oborového a prostorového uspořádání autorka vychází z rozboru dobových oslavných spisů velebících jak Matyáše Korvína, tak jeho slavnou knihovnu, která v době svého rozkvětu na sklonku Korvínova života obsahovala takřka 2 500 svazků. Z nich se dnes podařilo dohledat přibližně dvě stě svazků roztříštěných ve 49 knihovnách na celém světě. Na možnosti výzkumu čtenářství v rámci studia institucionálních knihoven, v tomto případě knihoven kolejí jezuitského řádu, je zaměřena pozornost Marty Špániové v jejím příspěvku „Jezuitské knižnice – prameň skúmania dejín čitatel´stva“. V rámci pravidel mezinárodně kodifikovaného vzdělávacího programu jezuitského řádu byl sestaven dokonalý pedagogický systém, který zahrnoval rovněž bezchybné fungování knihoven na všech stupních řádové organizace, unifikaci školní i mimoškolní četby a její dostupnost nejen pro členy řádu, ale i pro studenty, novice a výjimečně také pro další důvěryhodné osoby.
Kolejní knihovny byly dokonale organizované, pečlivě spravované a doplňované, na vysoké úrovni byla rovněž jejich katalogizace. Na území dnešního Slovenska vznikla hustá síť jezuitských kolejních knihoven, jejichž dochované katalogy poskytují dostatek informací o skladbě fondů i doklady reflexe řádových postulátů na doporučenou a zakázanou četbu. K nejoblíbenějším spisům ze starověké, scholastické i řádové literatury autorka sleduje rovněž dochování tištěných exemplářů těchto děl pocházejících ze slovenských tiskáren. Výzkum osobních knihoven slovenských osobností je v recenzovaném sborníku zastoupen článkem „Osobná knižnica evanjelického kňaza Juraja Raaba“, v němž Peter Sabov informuje o výzkumu knihovny, kterou během svého života shromáždil evangelický kněz Juraj Raab Kello (1900 – cca 1960). Po jeho smrti se dostala do fondu Slovenskej národnej knižnice v Martině. Její zatím jen částečná rekonstrukce zahrnuje 478 svazků, i když je zřejmé, že původně byla mnohem rozsáhlejší a že byla systematicky a cílevědomě budována nákupy, dary nebo výměnou. Většina svazků byla opatřena exlibris nebo podpisem vlastníka, v několika případech svazky nesou stopy knihařských oprav.
Na produkci bratislavských tiskáren 18. a 19. století v oboru lexikonů, odborných a jazykových slovníků se zaměřila Katarína Bokrošová v příspěvku „Lexikóny a slovníky z produkcie bratislavských tlačiarní v 18. a 19. storočí“. Rozbor dochovaných jazykových i odborných příruček se slovníkovou části, dále pak jazykových slovníků i odborných lexikonů dokládá, že tyto pomůcky vykazují četné společné rysy. Ve sledovaném období byly do té míry aktualizovány, aby dobře plnily svou úlohu studijních a pracovních pomůcek.
V poslední studii nazvané „Učebnice a čítanky v knižnici SNM – Múzea židovskej kultúry“ Kamila Fircáková představuje soubor učebnicové a čítankové literatury dochované v knižním fondu bratislavského Múzea židovskej kultúry, které je jedním z oddělení Slovenského národného múzea. Zaměřuje se na rozbor více než stovky učebnic a čítanek tištěných v evropských jazycích, z nichž nejstarší pocházejí z přelomu 18. a 19. století a nejnovějšími jsou skripta z roku 2012. Soubor systematicky třídí podle původu na literaturu židovské provenience a na knihy vydané na Slovensku, v Čechách i dalších zemích.
V pravidelných rubrikách na konci sborníku je zpráva Gabriely Žibritové s osobní vzpomínkou na profesora Karola Głombiowského (1913–1986) a se zdůrazněním trvalé aktuálnosti jeho odborných prací k otázkám výzkumu čtenářství jako historického fenoménu. V rubrice recenzí nalézáme hodnocení tří publikací vydaných v roce 2012: prvním je čtvrtý svazek maďarské národní retrospektivní bibliografie, registrující tisky vydané na území bývalých Uher v letech 1656–1670. Druhou recenzovanou publikací je čtvrtý svazek Sprievodcu po historických knižniciach na Slovensku, tedy pokračování rozsáhlého díla vydávaného od roku 2001 se zaměřením na shrnutí současného stavu historických knihoven na území Slovenska a dosud obsahující údaje o celkem 99 knihovnách nebo jejich pozůstatcích. Jako třetí je recenze publikace Kniha 2012: zborník o problémoch a dejinách knižnej kultúry. Obsahuje texty příspěvků přednesených na mezinárodním semináři konaném ve dnech 21.–23. listopadu 2011 v Bratislavě pod názvem Odraz českých a slovenských vzťahov v staršej knižnej tvorbe.
Každá studie je opatřena anglickým resumé, v samém závěru svazku je umístěn seznam všech sedmnácti autorů, kteří do tohoto recenzovaného sborníku přispěli včetně údaje o místě jejich působiště.
Lze tedy shrnout, že sborník Studia bibliographica Posoniensia 2013, jehož editorkou byla Miriam Poriezová, obsahuje řadu pečlivě vybraných studií, které pro oblast výzkumu čtení jako kulturně historického jevu nejen poskytují významné metodologické podněty, informují o dosavadních výsledcích výzkumu rozdílných typů pramenů k tomuto tématu, ale také kladou řadu nových otázek podnětných pro budoucí bádání a poskytujících inspiraci pro další následovníky.
PhDr. Alena Richterová, CSc., Národní knihovna ČR
CITACE:
Richterová, Alena. Studia bibliographica Posoniensia 2013. Sestavila Miriam Poriezová. Bratislava: Univerzitná knižnica v Bratislave, 2013. 192 s. ISBN 978-80-89303-40-3, ISSN 1337-0723 . Knihovna [online]. 2014, roč. 25, č. 1, s. 126-129 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna141/14126.htm>. ISSN 1801-3252.
| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |
| index autorů | | index názvů | | index témat |