 |
|
|
Rok 2004, roč. 15, č. 3, s. 185-193 Komentovaná antologie textů Augustina MertyJosef Schwarz
Úvod
Dílo Augustina Merty je dodnes inspirativní a v mnoha ohledech i aktuální, přestože od publikace nadpoloviční většiny Mertových prací uplynulo již více než 30 let. Čím to, že nás mohou oslovovat texty tak staré? Jistě je to dáno osobností autora, který dokázal své myšlenky precizně formulovat a vystihnout jádro věci, měl výjimečný přehled o aktuálních oborových trendech, viděl dál než většina jeho současníků a přitom se nebál kriticky poukazovat na dobové nedostatky a problémy. To však k tomu, aby odborný text po takové době nezastaral, nestačí. Mertovy texty zůstávají aktuálními právě i proto, že se řada odborných problémů a praktických nedostatků, které ve svých textech popisuje vždy velmi otevřeně a výstižně, příliš nezměnila, často pouze změnila jméno. Tento krátký výbor z textů A. Merty má tedy nejen ukázat rozmanitost jejich námětů, ale také nabídnout (kritickou) reflexi myšlenek v nich obsažených, a to s více než čtvrtstoletým, v některých případech však až téměř půlstoletým odstupem.
Poznámka: Komentář je uveden kurzívou, následuje vybraný text, na jehož konci je uvedena citace dokumentu, ze kterého text pochází. Původní pravopis textů je zachován, gramatické chyby a překlepy jsou odstraněny, nebo se na ně upozorňuje.
Antologie Úloha oborového informačního střediska a systém VTEI Již záhy poté, co A. Merta začal v roce 1949 pracovat v informačních a dokumentačních střediscích v různých průmyslových podnicích (viz kap. Augustin Merta – život a dílo), si začal uvědomovat důležitost informační činnosti pro efektivní organizaci práce v instituci. Toto své poznání na řadě míst později formuloval: [...] průmyslový podnik nemůže ustrnout ve svém rozvojovém
programu, neboť jeho výrobky by v několika letech zastaraly a přestaly by plnit
svou společenskou funkci prostředku k neustálému zvyšování hmotné a kulturní
úrovně pracujících. Jelikož jsme státem s velkým průmyslovým exportem, je třeba,
aby naše výrobky dosahovaly světové úrovně. Jedním ze základních předpokladů
splnění tohoto požadavku je ovšem plynulé, relativně úplné získávání a studium
informací o stavu daného oboru ve všech vyspělých státech. Množství těchto
informací je dnes tak obrovské […], že se ukázalo naprosto nutné vytvořit
speciální informační útvary, které mají zajistit vedoucím a ostatním rozvojovým
pracovníkům systematické zjišťování, zpracování a využití informací, neboť na
tyto práce by sami nikdy časově nestačili. Vždyť i tam, kde informační útvar
pracuje dobře, zabírá rozvojovým pracovníkům studium a zhodnocení dodaných
informací 30 – 60 % jejich času. Proto bylo nezbytné vybudovat střediska TEI, která by měla předpoklady pro usměrnění řídicí a rozvojové činnosti výrobních a výzkumných organizací do oblasti technicky a hospodářsky nejvýhodnější. Bohužel řada našich vedoucích a rozvojových pracovníků si tyto souvislosti neuvědomuje a proto zajištění informovanosti řádně vybudovanými středisky a referáty TEI nevěnuje náležitou pozornost. Středisko poddimenzované, s nekvalifikovanými pracovníky a bez náležitého vybavení (zejména rozmnožovacími a kopírovacími prostředky) pak plní pouze část svých úkolů, na škodu závodu i celého národního hospodářství.
MERTA, A. Technickoekonomická příprava rozvoje, hlavní úkol oborových středisek VTEI. Metodika a technika informací, 1960, č. 8, s. 4–5 Ve druhé ukázce přistupuje A. Merta k problému poněkud jinak, ale hlavní myšlenky jsou obdobné. V závěrečné pasáži si také povšimněme zmínky o dobovém stavu systému VTEI: Předpokladem permanentního sledování, dohánění a předhánění nejvyspělejších světových podniků daného oboru je dobrá organisace získávání a vyhodnocování informací, neboť proces technického rozvoje je vlastně trvalým nastavováním původních technických nápadů a jejich technologické realisace k tomu, co bylo světovou vědou a technikou až dosud vytvořeno. Tam, kde informace o dosavadním stavu oboru nejsou v rozvojové činnosti uvažovány, zvyšuje se nebezpečí opakovaného čili zbytečného výzkumu a vývoje, nepřihlížíme-li k risikům patentoprávním. Z hospodářského hlediska je tato činnost mrháním veřejnými prostředky finančními i materiálními a příkladem nehospodárnosti s časem nejkvalifikovanějších pracovníků. Proto je jedním z důležitých úkolů řídících pracovníků neustálé srovnávání vlastních výrobků a jejich technologie s nejvyspělejšími konkurenty (případně spolupracujícími závody v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci) ve vyspělých průmyslových státech. […] …míra úplnosti informací o situaci vlastní a situaci s mírou odbornosti a pohotovosti v určování vlastních nedostatků nebo výhod vůči ostatním průmyslovým konkurentům je jedním z důležitých momentů účinného řízení na úrovni výrobní-hospodářské jednotky a samozřejmě též na úrovních vyšších i nižších.[…] Je třeba konstatovat, že vedoucí pracovníci na všech stupních chápou již dnes důležitost informovanosti vlastní a svých podřízených pro úspěšné řízení technické politiky jim svěřených jednotek. Máme již normy pro organisaci a metodiku činnosti informačních útvarů všech stupňů. Zbývá však nejdůležitější, proměnit slibné představy v činy. To je sice úkol značně obtížný jak pro řídicí pracovníky, tak i pro pracovníky útvarů TEI, avšak úkol, jehož splnění znamená reálné možnosti dalšího rozkvětu našeho průmyslu.
MERTA, A. Problém informovanosti pracovníků výrobních hospodářských jednotek. Jemná mechanika a optika, 1959, roč. 4, č. 11, s. 369–370, 373 O tři roky později se však zdá, že „slibné představy“ v činy převedeny nebyly a Merta proto dobový stav hodnotí velice kriticky: Podrobíme–li situaci v zajišťování informovanosti pracovníků v ČSSR objektivní kritice, zjistíme, že není utěšená. Příčiny nedostatků jsou jak u řídících pracovníků tak u pracovníků v tvarech VTEI. Spočívají hlavně – v nedostatečně prozkoumaných a propracovaných metodách informační činnosti pro řídící pracovníky; – v podceňování metody informační přípravy rozhodnutí u značné části řídících pracovníků; – důsledkem nedostatku uvedeného v předchozím bodě je nevyhovující personální a materiální vybudování středisek a referátů VTEI i centrálních informačních institucí; – v nedostatečné kvalifikaci informačních inženýrů a techniků, způsobené nezajištěním řádné výuky těchto specialistů ve školských a resortních výchovných institucích; – v nedostatečné a mnohde žádné koordinaci činnosti informačních pracovišť v rámci VHJ, resortů, celostátním, případně v rámci RVHP
MERTA, A. Funkce VTEI v řídící hospodářské činnosti. Metodika a technika informací, 1962, č. 8/9, s. 19 O rok později se Merta k situaci v systému VTEI opět vrací, aby předložil svou představu o jeho efektivním fungování. Základem soustavy musí být především vzdělaní informační specialisté: […] informační činnost (VTEI) není pouhou registrací, uchováváním a lineárním poskytováním žádaných informací, neboť v koloběhu informací „člověk–společnost–člověk“ dochází jak v regulující tak v operativní složce (vědecké nebo výrobní) k přehodnocení a využití (transformování) v paměti zachycených informací. K optimálnímu využití informací potřebuje informační odborník z povolání i použivatel informací mít jasno v teorii a metodice příslušné oblasti řízení (regulace) nebo operativní činnosti vědecké či výrobní. Nejasnost v teorii vědeckého řízení a vědeckotechnické metodologii se totiž nutně nepříznivě odráží i v metodice VTEI. Proto ještě dnes vidíme i v nej-vyspělejších útvarech VTEI tolik prakticismu a samoúčelnosti. Aby se i VTEI postavily na pevnou teoretickou a metodickou základnu, musí mít informační odborníci vyhovující znalosti z obou oblastí, pro něž hlavně pracují, tj. z metodologie vědeckého řízení a metodologie vědecké a technické tvůrčí činnosti. K této poslední počítáme též vědeckou organizaci výrobního procesu
MERTA, A. První kniha o základech technické metodologie u nás. Metodika a technika informací, 1963, č. 3, s. 76 Bez zajímavosti také není ani Mertovo hodnocení vztahu mezi knihovnictvím, resp. bibliografií, a oblastí VTEI. Merta zpočátku vidí slibné možnosti v jejich spolupráci: Je jisto, že VTEI těží bohatě z výtěžků své starší sestry, knihovědy, že bez dobré bibliografie a blibliografických [sic!] znalostí nemůže být dobře vypracována rešerše (průzkum), avšak to všechno jsou fakta druhotná. Jádrem problému VTEI zůstává požadavek zajistit všemi cestami informovanost příslušných pracovníků, nutnou pro efektivní řízení na všech stupních a pro řešení rozvojových, výrobních i ekonomických otázek v průmyslu. […] Knihovnická a bibliografická základna VTEI obstarává, eviduje a bibliograficky popisuje a třídí zdroje informací. Studijní technik, který je nositelem činnosti VTEI[,] pracuje s informacemi, které třídí, srovnává, vyvozuje závěry a celkové i dílčí výsledky své práce předává k využití příslušnému řídicímu nebo rozvojovému pracovníkovi. V této informační a studijní činnosti jsou zdroje jako takové otázkou druhotnou[,] i když mají pro komplex VTEI podstatnou důležitost. Proto tam, kde vládne naprostá shoda mezi studijním technikem a knihovníkem […], může být dosaženo na obou stranách dobrých výsledků.
MERTA, A. Problémy vědeckotechnických a ekonomických informací v průmyslu. In Knihovna. Sv. 3. Praha : SPN, 1962, s. 480-481 Později však hodnotí – zejména z teoretických pozic – bibliografii jako ustrnulou a málo funkční součást informační činnosti: Současná, byť i metodicky a technologicky dobře propracovaná teorie bibliografické činnosti postrádá funkční skloubení s teorií komunikace, teorií systémů a zejména teorií informačních systémů a s teoretickou informatikou vůbec. Chybí funkční vazba na sociální epistemologii. Ve své metodice [bibliografie] většinou ustrnula na základních typech extenzivních bibliografií a nepropracovala celou pyramidu bibliografických prací, začínaje zezdola vyčerpávající bibliografií, přes adresní selektivní bibliografii a hodnotící sumarizaci rozvoje v daných oborech za určité období až k informačním průzkumům jako podkladům pro rozhodování o strategii výzkumu, vývoje a výroby v dané oblasti. […] Jsem si plně vědom neoprávněnosti kritiky pokud jde o klasifikaci a metodiky základních kvalitativních stupňů bibliografických prací, avšak postrádám zdůraznění funkce dnešní bibliografie a informatiky vůbec jako nástroje socializace vědy, výroby a řízení nejen v systémech techniky s její vědeckou základnou, ale ve všech ostatních sociálních aktivitách. Tato výtka míří i k těm informatikům, kteří zdůrazňují a studují pouze technologické a automatizační problémy sběru, ukládání, selekce a distribuce informací, nepřihlížejících k faktu, že tvorba a směna informací je jevem po výtce sociálním a že tedy každý informační (knihovnicko-bibliografický) systém pracuje pro a v rámci svého širšího sociálního systému, který jako soubor mimosystémových faktorů zpětnovazebně mohutně ovlivňuje jeho informatické chování v daném společenském okolí.
MERTA, A. Vztah bibliografie k informatice. In Česká bibliografie. Sv. 13. 1976, s. 67-68 Merta si ovšem uvědomuje, že oddělení bibliografie, resp. knihovnictví a informační činnosti je do značné míry umělé a že je žádoucí překonání tohoto stavu: … [termín] “library and information science” ukazuje na rozumné spojení problému komunikace VTEI s jejich nezbytným knihovnickým (fondovým) zázemím. To ovšem neznamená, že by i v USA nebyly terminologické rozpory mezi jednotlivými školami a autory, propagujícími názvy “information science”, “library science”, “informology”, atd. Profese knihovníka má v zahraničí mnohem vyšší společenský status a vědecké knihovny jsou dnes nositelem teoretického i praktického řešení výstavby automatizovaných systémů VTEI a jejich sítí, jako i systémů a sítí veřejných knihoven na všech úrovních. Domnívám se, že v ČSSR dosud dožívá anachronismus v rozdělování na knihovníky jako nositele osvětových úkolů, jež jsou obviňováni (někdy právem) ze staromilství v používaných metodách a zařízeních, a informatiky jako nositele automatizačních snah v přenosu odborných informací. V poslední době dochází ke zvýšení spolupráce obou legislativně oddělených soustav.
MERTA, A. Výzkumné a laboratorní pracoviště jako nezbytná složka vysokoškolského učiliště v oblasti informační a knihovnické vědy. Československá informatika, 1983, roč. 25, č. 11, s. 322 Teoretické základy informační vědy Kromě vzdělaných a zkušených pracovníků je pro rozvoj oboru potřeba něco více; něco velmi obtížného, přesto nutného: teorie. Tento požadavek A. Merta vyjadřuje již v úvodu ke své monografii Třídění informací z r. 1959: [...] dnes široce rozvětvená informační praxe postrádá
pevných teoretických základů. Již pouhý pokus o přesnější popis a výklad
hlavních pojmů jako jsou „dokumentace, dokument, rešerše, záznam“ a pod.,
znamenal úpornou práci. Bylo třeba zamyslet se nad celým komplexem činností,
které jsou zahrnovány pod pojem vědecko-technických a ekonomických informací,
ujistit si, co je společné a co rozdílné mezi dokumentační a bibliografickou
metodou, hledat historické kořeny vzniku dokumentace z technického knihovnictví
a poukázat, čím je nutno doplnit staré dokumentační metody, aby se staly
nástrojem zvyšování efektivnosti řízení a výroby.
MERTA, A. Třídění informací : [(metodická pomůcka pro pracovníky technických knihoven a pracovníky v útvarech vědeckotechnických a ekonomických informací v průmyslových organisacích)]. Praha : Knihovna vysokých škol technických - Ústřední technická knihovna, 1959, s. 1-2 K přesnějšímu vymezení teorie a vědy, která by ji rozvíjela, se A. Merta vrací až v roce 1967, kdy se objevují jeho první články o informatice jako nové vědní disciplíně: V zahraničí a zčásti i u nás je ve vědeckých kruzích jasno, že zákonitá nezbytnost oboustranného, zpětnovazebního oběhu informací mezi jejich tvůrci a uživateli má nejen svou často živelnou praxi, ale též teorii. Pravda – tato teorie je dosud v samých začátcích a její tvůrci se snaží o jasné vymezení pozorovaných objektů a pracovních metod, o určení jejího místa v dnešním systému vědy a stanovení vztahů k hraničním oborům. Sám název disciplíny není dosud ve světě ani u nás jednotný. Autor se osobně přiklání k návrhu skupiny vědeckých pracovníků VINITI, která doporučuje název „informatika“. U nás se používá označení informatistika (Cigánik) nebo teorie vědecké informace, sémantická teorie informace apod. V anglosaských zemích se vžilo označení information science. Všichni teoretici se však shodují v tom, že jde o společenskovědní obor polydisciplinárního charakteru s úzkými vztahy k filosofii, logice, psychologii, sociologii, matematice, kybernetice, lingvistice a sémantice. Rovněž elektronika a jiné technické obory, zabývající se vývojem a výrobou informačních strojů a zařízení, vykonávají značný vliv na informatiku. Z objektů, které jsou předmětem zkoumání v informatice, jsou zatím nejlépe objasněny prameny informací, tj. hmotné nositele informací. Sám elementární pojem informace ve smyslu informatiky však dosud čeká na přesnou definici, i když se o ni řada autorů, zejména v SSSR, pokusila […]. […] …informace (pramen informace) může mít několik hodnot: faktovou, popisnou nebo motivační. Zatímco prvé dvě lze na základě analýzy primárního pramene abstrahovat a v redukované podobě uložit pod adresami pořádacích znaků v paměti informační soustavy, motivační hodnotu přisuzuje informaci každý uživatel sám, a to se značnou růzností a dočasnou platností. Tuto diferenciaci nutno mít na paměti při stanovení úkolů každého konkrétního informačního systému, neboť domněnka, že informační útvar bude schopen objektivně zachycovat též motivační hodnotu jednotlivých pramenů informačního fondu, musí skončit diskreditací útvaru VI [vědeckých informací] a jeho pracovníků.
MERTA, A. Myšlenkové směry v oblasti vědeckých informací. Metodika a technika informací, 1967, č. 8/9, s. 3-4 Potřeba teorie rozhodně není samoúčelná: kromě toho, že pomáhá řešit metodologické a praktické problémy budování a rozvoje informačních systémů, měla by mít i zcela přímý dopad na koncové uživatele ohrožené informační neurózou či naopak informační deprivací (povšimněme si také, že Merta v roce 1967 mluví o filtračních agentech, které nazývá inspirativním termínem „děliče“): …v lidské společnosti uzrál velmi vážný problém: jak zbavit dnešního člověka traumatu, způsobeného nezvládnutelnými informacemi, jimž je každodenně vystaven téměř každý jedinec. Jak známo, oba extrémní stavy, informační deprivace a informační přetížení, vedou ke kolapsu osobnosti. Dnešní společnost je zahlcována takovým množstvím informací, potřebných k vykonávání jakéhokoliv povolání i k využití volného času, že se v něm doslova utápí a začíná se objevovat kuriózní jev relativní ignorance z nadbytku informací. Tuto situaci znají zejména vyšší řídící pracovníci, u nichž vědomí existence a potřeby zaregistrování nezvládnutelného množství informací, nutných pro rozhodován a řízení, vede často k těžkým neurotickým stavům a onemocněním. Tento jev začíná hrát v posledních desetiletích vážnou úlohu zejména ve vědě a technice. Všeobecně se zde hovoří o „informační explozi“ nebo „informační krizi z nadbytku nezpracovatelných relevantních informací“. Důsledky tohoto nežádoucího stavu znamenají pro lidstvo miliardové ztráty ve zbytečně vyplýtvané tvůrčí a řídící kapacitě vědců a rozvojových i produkčních pracovníků. Je jasné, že východisko nutno hledat v nasazení optimálních filtrů, které by bez omezení tvůrčí svobody přisunovaly adresním skupinám příjemců pouze informace relevantní. Aby tyto „děliče“ informací pracovaly společensky prospěšně, je třeba dokonale znát a analyzovat vznik a toky informací v jednotlivých informačních okruzích tak, aby pro danou společenskou skupinu v daném prostorovém a časovém vymezení bylo možno vytvořit a realizovat nejúčinnější modely informačních systémů. Jelikož žádný z dosavadních vědních oborů nebyl schopen řešit tento složitý problém jako nedělitelný celek, začala se v posledním desetiletí formovat nová vědní disciplína „teoretická informatika“ […].
MERTA, A. Myšlenkové směry v oblasti vědeckých informací. Metodika a technika informací, 1967, č. 8/9, s. 1-2 Ona nová vědní disciplína by však neměla být ledajaká. Podle Merty by měla mít tyto charakteristiky: Chce-li informatika a její nadřazená disciplína, „obecná věda o informaci“ vstoupit do systému vědy jako její nová samostatná větev, musí být schopna odpovědět kladně na tyto požadavky: 1.poskytnout soubor teoretických a metodologických poznatků aplikovaných přímo na oblast vzniku a transferu informací, 2.stanovit obecné principy charakteristické pro informační sféru a být schopna aplikovat tyto principy na řadu problémů, 3.vypracovat měřítka pro kvantifikaci proměnných v informační oblasti, 4.mít k dispozici nástroje, techniky a výzkumné metody pro řešení informačních problémů 5.být schopna provádět v oblasti informační komunikace experimenty s reprodukovatelnými výsledky, 6.být reprezentována skupinou osob se společným zájmem, pracujících na problémech podobné povahy, vztahujících se k informatice.
MERTA, A. Informatika jako věda a praxe. Metodický zpravodaj [UVTI], 1973, č. 1, s. 5–6 A i když vlastně není zcela jasná povaha oné disciplíny, její potřeba je neoddiskutovatelná: Kedysi [v roce 1968 – pozn. JS] bol som napísal v Metodike a technike informácií článok: ‘Je informatika vednou disciplínou alebo púhou technikou práce s informáciami’ [5]. Aj keď eště dnes nevieme bezozbytku dokázať, že je vedou, vieme, že je určite teóriou. Najpravdepodobnejšie se nám tu rodí nová vedná disciplína, ktorá má, pochopiteľne svoju aplikáciu jako ju má medicína. Preto existuje aj naša užitá informatika a používa určité techniky. Avšak hoci by sme na tieto otázky nevedeli spoľahlivo odpovedať, faktom vždy ostane, že tu existuje spoločenský jav, ktorý má veľmi vážne dôsledky a zasahuje všetky oblasti ľudskej činnosti.
MERTA, A. Problém sprostredkovacích činiteľov v komunikácii informácií. In Zborník z teoretického seminára o vzťahoch knihovníctva, bibliografie a informatiky, Banská Bystrica, 19.–20. máj 1970. Martin : Matica slovenská, 1971, s. 167–168 Informační pracovník a jeho vzdělávání Jak již bylo zmíněno výše, nezbytným základem rozvoje oboru jsou kvalifikovaní lidé, kteří se musí umět vyrovnat se zvyšujícími se nároky na absolventa profese: V důsledku nezbytného mechanizování a automatizování celého komplexu VTI dochází k podstatné změně profesionálního profilu informačního specialisty. Mimo odborných a jazykových znalostí se po něm vyžaduje schopnost vypracování a realizace projektu mechanizovaných soustav VTI pro dané odvětví, obor nebo specializaci. Tento úkol předpokládá vyřešení obtížné otázky vytvoření informačního jazyka pro danou oblast a účelovou algoritmizaci zpracovacích a rešeršních operací. Obě povolání „informačního vědce“ a „informačního inženýra“ se tím stávají příkladem nového typu vysokoškoláků syntetického charakteru určených pro řešení taktickostrategických úkolů v dané vědecké nebo technické oblasti. Jak získat zájemce o studium a práci v tomto náročném a dnes většinou nevděčném oboru, jak zajistit dobrou přípravu těchto specialistů normálním vysokoškolským studiem a postgraduálním doškolováním absolventů všech vysokých škol – zůstává zatím celosvětově otevřeným problémem. […] Domníváme se, že obojí formy, tj. atestační postgraduály i řádné vysokoškolské studium mají své oprávnění.
MERTA, A. Jak dále po moskevském symposiu o mechanizaci VTI. Technická knihovna, 1965, č. 11, s. 329 V rozporu s aktuálními potřebami však Merta viděl možnosti dobové vzdělávací soustavy jako velmi omezené: Současné knihovnické a informační výukové programy na
vysokých a středních školách u nás i v zahraničí nevyhovují dostatečně úkolům,
před kterými dnes stojí informatik nebo knihovník, který má prostředkovat
efektivní komunikaci nové nebo retrospektivní informace mezi jejich tvůrci a
uživateli. Humanisticky vzdělaní knihovníci a informatici stojí často bezradně
před nezbytností vybudovat kybernetický systém odborných informací na různých
úrovních od národní bibliografie po úzce specializované systémy jednotlivých
disciplín vědy nebo techniky. Nutnost využití kybernetických strojů vyžaduje
algoritmizaci hlavních částí informačního procesu. Splnit tento úkol ovšem
předpokládá patřičné znalosti matematiky, statistiky, teorie informace,
matematické lingvistiky atd. Nezbytnost systémového přístupu k analýze a
projektování počítačových soustav VTEI ovšem vyžaduje znalost metod
sociologických a sociálně psychologických. Práce se stroji výpočetní,
telekomunikační a reprografické techniky předpokládá určité technické a
programátorské znalosti.
MERTA, A. Úvodem k tematickému číslu MTI o výchově informačních pracovníků. Metodika a technika informací, 1970, č. 3, s. 1-2 To Mertu vedlo k tomu, aby sám navrhl, jak by měla nová podoba profese a studia vypadat: Především by mělo dojít k podstatné změně toho, co je nazýváno informatickým jádrem studia. Výběr předmětů by měl vycházet nejen z požadavků znalostí nutných pro zajišťování technologie transferu VTEI, tedy z infor-mačního systému VTEI v užším slova smyslu, ale i znalostí o konstrukci a chování informatického systému v širším slova smyslu [podtrhl AM], tj. otázek vzniku a oběhu pramenných elementů informačního fondu na vstupu a vlivu množiny uživatelů VTEI na výstupu systému. […] Splnění této podmínky znamená poskytnout studentovi oboru informatiky poměrně slušné znalosti psychologických, sociálně psychologických a sociologických metod a podrobné znalosti z hraničních oborů informatické psychologie a sociologie, bez nichž nemůže účinně analyzovat a popsat informatické prostředí, v němž informační systém VTEI jakéhokoliv druhu a úrovně hraje specifickou roli.
MERTA, A. Vliv změny komunikačního modelu VTEI na výchovu informatiků v okruhu rekognoskativních informací. In K základním otázkám výchovy knihovníků a informačních pracovníků. Praha : Katedra knihovnictví a vědeckých informací FSVP UK, 1972, s. 111-113 Otázka informačního vzdělávání byla později řešena komplexně v rámci státního úkolu v letech 1971–1975 (viz kap. Augustin Merta – život a dílo). O poznatcích získaných v rámci projektu Merta mj. píše: Cílem … státního úkolu [informatické výchovy žáků a studentů všech škol a mimoškolní informatické výchovy absolventů] bylo ‘připravit současnou a zejména nastupující generaci pro život v rozvinuté socialistické společnosti v podmínkách nadcházející vědeckotechnické revoluce z hlediska tvorby, rozšiřování a zejména využívání odborných informací při rozhodování v řídících, tvůrčích, produkčních a jiných společensky důležitých procesech.’ Konkretizace tohoto cíle vyúsťuje do pragmatických úkolů: – modernizace a zvýšení efektivnosti výchovně výukového procesu na školách všech cyklů, vytvoření takových návyků a zručností v práci s informacemi u všech učitelů a žáků, které vzdělávanému subjektu umožní zvládnout během studia téměř exponenciální růst nových poznatků ve všech vědních, technických a ostatních oborech. – změna dosavadní výukové metody všech předmětů tak, aby již samo zadání studijních úkolů nutilo žáky či studenty využívat vedle učebnic též dalších pramenů VTEI, uložených ve školních i mimoškolních knihovnách nebo informačních střediscích v regionu školy – zvýšení efektivnosti činnosti absolventů středních a vysokých škol v kterékoliv profesní funkci tím, že budou schopni získat ke každému důležitému rozhodnutí buď sami, nebo pomocí informačních institucí optimální množství relevantních informací Tohoto cíle […] má být dosaženo dvěma formami: 1.školskou výchovou jako součástí základního, středoškolského a vysokoškolského vzdělání 2.mimoškolní výchovou […] jednotně metodicky řízenou […] a realizovanou příslušnými institucemi pro mimoškolní výchovu […] [zvýraznil AM]
MERTA, A. Československý systém výchovy uživatelů VTEI. Československá informatika, 1976, roč. 18, č. 12, s. 324 Informační vzdělávání a s ním i informační gramotnost uživatelů však nikdy komplexně vyřešeny nebyly. Už krátce po ukončení výše zmíněného projektu Merta konstatuje nedostatečnou implementaci většiny zásad a postupů, které byly v rámci projektu vytyčeny: Realizace informatické výchovy vysokoškoláků není uspokojivá. Na některých „informaticky“ pokrokových fakultách se sice do osnov předmětů „Úvod do studia…“ nebo „Metodologie tvůrčí práce“ apod. dostalo informatice několik hodin, avšak toto suplování nemůže nahradit systémově podložený přístup […]. […] …ani fakt, že projektant [=A. Merta – pozn. JS] připravil pro MŠ návrh metodických směrnic pro zavedení informatiky na všech vysokých školách, nepřispěl v dostatečné míře k úspěšnější realizaci projektu. Nastala poněkud kuriózní situace, kdy obě realizátorská ministerstva i většina rektorů se staví k projektu kladně, avšak důsledky tohoto přístupu se ve složité struktuře řízení a organizace vysokého školství projevují nepříliš uspokojivě. Projektant se proto jako poradce realizátorů přiklonil k druhé variantě řešení, která upouští od požadavku samostatného předmětu a zahrnuje informatiku jako organickou součást všeobecných předmětů jako jsou Úvody do studia, Metodologie tvůrčí práce a na učitelských zaměřeních Obecná pedagogika apod. Ovšem jako při řešení ostatních naléhavých úkolů ve školství velmi mnoho záleží na postoji vedoucích pracovníků školství a rektorů a děkanů jednotlivých vysokých škol. Lze proto s radostí konstatovat, že na některých fakultách byly zavedeny informatické přednášky nebo semináře a že se díky nadšení a kvalifikaci přednášejících těší značné pozornosti studentů.
MERTA, A. Realizace projektu informatické výchovy vysokoškolských studentů. In ULBRICHOVÁ, M. (ed.). Výchova studentů na vysokých školách k tvůrčí práci a využívání vědeckých a technických informací : sborník ze semináře konaného 22. září 1978 v Praze. Praha : ÚVTEI, 1979, s. 19-20 Situace nebyla lepší ani po několika letech, i když se mj. začaly rýsovat alespoň určité možnosti spolupráce odpovědných institucí: … Sepětí čisté, co nejhlubší teorie s pragmatizací výuky, zaměřené na laboratorní výcvik v používání moderní výpočetní a transferové techniky, se nám jeví […] jako zcela nezbytné pro plnění úkolů ukládaných současnou společností. […] Nástup takovéto cesty [v českém prostředí] brání nedostatečné materiální i personální vybavení všech tří vysokých škol. Domnívám se, že vedoucí všech tří kateder by měli nastoupit energičtější cestu k nápravě, ovšem s plnou podporou jejich nadřízených orgánů. Spolupráce, potvrzená dohodou pražské katedry VIK a ÚVTEI a s SK ČSR, nabízí možnost využití jejich zařízení a jejich specialistů jako externích učitelů až do doby, kdy budou i uvedená pedagogická pracoviště v oblasti vědeckých informací a knihovnictví vybavena vlastními laboratořemi.
MERTA, A. Výzkumné a laboratorní pracoviště jako nezbytná složka vysokoškolského učiliště v oblasti informační a knihovnické vědy. Československá informatika, 1983, roč. 25, č. 11, s. 322 Problém, který přetrvává dodnes, je i dostatek kvalifikovaných učitelů na školách různých stupňů: Nositeli informatizace výuky jsou především učitelé, kteří ovšem dnes o moderní informatice a principech informační přípravy rozhodování sami mnoho nevědí. Je proto nutné, aby ve výukových programech všech vysokých škol učitelského zaměření byla zahrnuta informatika (vědní) jako jeden ze stěžejních předmětů všeobecné pedagogicko-didaktické přípravy.[…] Jestliže budeme mít informaticky myslící a pracující učitele na středních a základních školách, pak bude možno očekávat, že povedou i své žáky z přesvědčení a nikoliv „z musu“ ke kvalifikovaném využívání odborných informací.
MERTA, A. Informatická výchova na středních školách v ČSSR. In Výchova k využívání odborných informací : sborník ze semináře „Příprava k využívání odborných informací na středních školách“ konaného 29. října 1980 v Praze. Praha : ÚVTEI, 1981, s. 36-37 Po letech, v r. 1989, hodnotí A. Merta tuto část svých odborných snah velmi skepticky: K velkým zklamáním patří fakt, že z mnou vypracovaného a úspěšně odoponovaného projektu systému informatické výchovy uživatelů [...] bylo po třinácti letech realizováno jen velmi málo, i když byl dalšími autory v různých expertizách využíván.
MERTA, A. Pamětníci vzpomínají. Československá informatika, 1989, roč. 31, č. 1, s. 23 Informační technologie jako nezbytný, nikoliv však postačující základ informační činnosti Kromě rozvoje teoretických základů oboru a lidských zdrojů si A. Merta uvědomoval, že moderní informační služby nemohou existovat bez technického zázemí, na což jako jeden z prvních upozorňoval již v roce 1964: Jediným řešením rozporu mezi množstvím existujících informací a možností spotřebitelů dostat se k jejich optimálnímu množství je vytvoření soustav mechanizovaného a později automatického zpracování, výběru a sdělování informací. Není daleko doba, kdy budou běžně na trhu samočinné počítače, překladové a samoučicí stroje s dostatečně velkými paměťovými prvky. Mnohem obtížnější však je připravit pro tyto stroje příslušný informační jazyk a jeho algoritmizaci jak pro zpracovací, tak využívací operace. Tyto otázky se usilovně snaží řešit současná matematická lingvistika spolu se sémantikou, matematickou logikou, matematikou, kybernetikou a elektronikou. Současné výsledky nejsou dosud na patřičné výši. Názory na uspokojivé řešení se velmi rychle mění […]. V ČSSR jsme bohužel na tomto poli, mimo dílčí oblast strojového překladu a tím spojených otázek lingvisticko-matematických, značně zaostali, neboť popravdě nutno přiznat, že nemáme dosud jediné vědecké pracoviště v ČSAV ani na universitách, které by se těmito problémy v celé šíři zabývalo. […] […] jediným řešením vážného problému zpracování informací v kterémkoliv oboru je přechod od tradičních metod k mechanizovaným a automatizovaným způsobům. Bude přitom nutno řešit velký komplex složitých otázek organizace a řízení duševní práce jednotlivců i společenských celků v řadě oblastí činnosti lidské společnosti. Málo vědeckých a řídicích pracovníků si však dosud uvědomuje, že nové metody organizace směny informací mezi jednotlivcem a společností povedou k hlubokým psychologickým a sociologickým změnám v oblasti řídicí činnosti.
MERTA, A. Nebojme se počítačů : (zkušenosti s použitím počítače Gamma pro zpracování a selekci informací metodou koordinovaného heslování). Metodika a technika informací, 1964, roč. 6, č. 5, s. 12-13, 24-25 Merta své předpoklady vzápětí začal testovat v praxi při experimentech se systémem INDORES (INformační DOkumentačně-REšeršní Soustava – projekt srovnával čtyři druhy „mechanické“ selekce informací – průhledové štítky, okrajové děrné štítky, děrnoštítkové stroje a počítač), kdy si ověřil, že technické nástroje mohou sloužit pouze jako podpora pro práci kvalifikovaných pracovníků: V dosavadní fázi komplexního projektu INDORES byly získány tyto zkušenosti: – více než na strojích záleží na intelektuální úrovni návrhu informační soustavy, tj. vyjasnění cílů a volbě vhodných metod zajišťujících dosažení předpokládaných rešeršních výsledků – důležité je důkladné propracování pořádací soustavy VTI, která musí býti schopná zodpovědět i složité rešeršní dotazy všech kategorií spotřebitelů informací – při tvorbě dokumentačního jazyka projektu nutno věnovat plnou pozornost nejen jeho lexikální, ale i syntaktické (gramatické) stránce – při indexaci je nutno uvažovat všechna předpokládaná rešeršní hlediska, podle nichž může být dokument zpětně požadován – pokud bude funkci prostředníka mezi dokumentem a strojem a mezi tazatelem a strojem plnit člověk (informační specialista), nutno věnovat hloubkové analýze a indexaci dokumentů optimální čas – indexaci musí provádět odborník z oboru VTI – […]
MERTA, A., TOMAN, Jiří. INDORES - projekt čtyř metod mechanické selekce informací. Metodika a technika informací, 1967, č. 4, s. 16-17 Později, když se v zahraničí začaly vyvíjet online (dialogové) informační systémy, podobné typy experimentů, alespoň zpočátku, nebylo z technických důvodů možné provádět: Škoda, že u nás nemáme dosud za sebou ani primitivní experimentální fázi s on-line systémy, což je dáno nedostatkem nezbytných terminálů a spojového zajištění v dnešní, ale zejména budoucí spojové kapacitě v ČSSR. Nicméně je třeba tuto techniku a metody strojového ukládání, selekce a distribuce VTEI i u nás pečlivě studovat a zařadit do výzkumného programu P 18.
MERTA, A. Čtvrtá cranfieldská mezinárodní konference o automatizovaných systémech VTEI. Československá informatika, 1974, č. 2, s. 87 Merta si důležitost online služeb plně uvědomoval, viděl však také nedostatky, které bránily jejich plně funkčnímu rozvoji v českých podmínkách (situace zmíněná v posledním odstavci se v podstatě začíná pomalu měnit až dnes, s rozvojem virtuálních referenčních služeb): Motto: Dialogové, interaktivní informační systémy budou nejvýraznějším rysem informační revoluce v nadcházejícím věku informací. […] Dosavadní dávkové off-line rešeršní služby nejsou většinou schopny podřídit svou selekční technologii časových potřebám tazatele, ačkoliv je to především on, kdo určuje společenskou užitečnost kteréhokoliv informačního systému. Teprve vyrobením terminálů schopných vstupovat do bází dat bez ohledu na prostorovou vzdálenost mezi nimi a ústředním počítačem, resp. jím ovládanými bázemi bibliografických anebo faktografických dat splnilo sen uživatelů a rešeršérů – okamžitého odpovězení rešeršního dotazu. Kombinace SDI systému s OLRT (on-line-real-time) zodpovídáním retrospektivních dotazů je dnes charakteristickým rysem moderního systému VI/VTEI. […] Značným nedostatkem [v českém prostředí], který často anuluje rychlost poskytování bibliografických rešerší[,] je neschopnost soustavy poskytovat v reálném čase kopie plných textů pertinentních pramenů. Tím jsou brzděny všechny další formy využití stavových informací všemi skupinami uživatelů.
MERTA, A. On-line rešeršní služby revolučním zvratem ve filozofii rekognoskativních informačních systémů. In Infos’80. Bratislava : Alfa, 1980, s. 91-93, 97 Po překonání technických překážek však není vyhráno, zvláště v socialistickém Československu. Body 2 a 3 však platí plně a beze změny i v současnosti: Díky postupnému zavádění výpočetní, spojové a rozhodovací techniky v čs. soustavě VTEI, dosahuje dnes potenciální fond vědeckých a technických poznatků v ČSSR okolo 60 miliónů bibliografických záznamů, dostupných prostřednictvím databázového centra ÚVTEI-ÚTZ a terminálové sítě v nespřaženém (off-line), ale stále více i ve spřaženém (online) režimu. Využití těchto možností u koncových uživatelů je však relativně nízké, a to zejména vzhledem k „antiinformačnímu syndromu“ vyvolanému u řídících a tvůrčích pracovníků: 1.neúčinným mechanismem řízení a plánování VTR, který dosud nevyvíjí dostatečný tlak a kontrolu kvality informační přípravy rozhodování v jednotlivých etapách tvůrčí činnosti a její realizace ve výrobní a ekonomické sféře národního hospodářství; 2.nízkou informační gramotností, tj. znalostmi a dovednostmi práce s odbornými informacemi ve všech skupinách uživatelů, získanou již během školní přípravy a dále prohlubovanou v profesní praxi; 3.nedostatečnou úrovní propagace a referenčních služeb, poskytujících informace o konkrétních knihovnických a informačních službách.
MERTA, A. Vývojové trendy komunikace VTEI. In Aktuální otázky sdělování a využívání informací : sborník prací. Praha : ÚVTEI, 1988, s. 8 Poselství Tento stručný výbor uzavíráme optimistickým poselstvím Augustina Merty, které ani po 15 letech neztratilo nic ze své aktuálnosti a naléhavosti: ...vzkaz a přání naší mladé generaci informatiků a knihovníků: Vybrali jste si obor perspektivní pro nastávající „věk informací“. Zvládnutí teoretických a pragmatických základů profese informatika je ovšem náročné, a má-li se tento obor stát nejen vašim povoláním, ale doslova posláním, vyžaduje to mimořádný zájem nejen během studia, ale v celém vašem produktivním věku. Informatika je jedním z moderních oborů, integrujících poznatky celé řady vědních disciplín, jejichž rozvoj bude neustále ovlivňovat vaši specializaci. To znamená celoživotní vzdělávání formálními i neformálními cestami. K tomu, abyste se rychle a úspěšně stali odborníky, nutně potřebujete styk s ostatními „informaticky vyvinutými“ zeměmi, neboť ani sebepilnější studium literatury nenahradí poznatky a zkušenosti získané pobytem v kvalitních informačních institucích a osobními kontakty s tamními kolegy. Bez studijních pobytů a praxí a bez účasti na mezinárodních kongresech, konferencích a seminářích se jen obtížně propracujete do „invisible college“ našeho oboru. A proto vám přeji, abyste si v co největší míře tyto možnosti pílí a talentem vybojovali.
MERTA, A. Pamětníci vzpomínají. Československá informatika, 1989, roč. 31, č. 1, s. 23 Výbor z recenzí prací Augustina Merty Závěrem připojujeme výbor z recenzí některých publikací A. Merty, který má za cíl přiblížit, jak Mertovo dílo hodnotili jeho současníci.
MERTA, A. Společenské aspekty komunikace odborných informací. Praha : ÚVTEI, 1970. 209 s. Hlavní zásluhou recenzované práce je skutečnost, že autor ukázal charakter, předmět, používané metody, celkovou koncepci i praktickou aplikaci informatiky jako nově se konstituující vědní disciplíny. Mertova práce přispěje jistě podstatnou měrou k posílení argumentace o nutnosti i formálního přijetí nového vědního oboru a ukazuje těm, kteří dosud pochybovali o oprávněnosti tohoto požadavku, průřez výzkumným úsilím věnovaným u nás i v zahraničí oboru informatiky.
KOFNOVEC, L. Komunikace odborných informací. Metodika a technika informací, 1970, č. 9, s. 44 Skladebně tvoří dílo, které autor původně předložil jako kandidátskou práci[,] poněkud nesourodý celek. Tato nesourodnost nemusela být závadou v kandidátské práci, je únosná i ve formě tohoto vydání, které autor nazval experimentálním studijním textem. Definitivní knižní vydání, které autor připravuje [nikdy nevyšlo – pozn. JS], by však vyžadovalo vydat dílo nejméně jako dvě publikace. [...] Nejcennější částí díla jsou kapitoly o informační komunikaci ve vědě a technice. Využívaje svých bohatých zkušeností i své erudice, autor propracovává to, co ve svých komunikačních teoriích zpracovala řada zahraničních autorů. [...] Mertův osobitý tvůrčí přístup spočívá v tom, že na základě obecnějších poznatků o společenské komunikaci rozebírá specifičnost komunikace odborných informací ve vědě a poukazuje na její některé aspekty: sociálně psychologické, sociologické a filosofické. [...] Část Mertovy práce, jíž se autor pokusil dát širší teoretické zarámování tím, že učinil pokus o konstituování informatiky a jejího místa ve vědě, je sice velmi záslužná, nicméně však také značně diskusní a v některých svých partiích problematická. [...] Uvedení vědní discipliny do souvislosti s jinými vědními obory, její zatřídění do systému věd, jak se o to Merta pokouší, tvoří pouze část úkolu konstituovat novou vědní disciplinu. K jejímu plnému ustavení by však bylo potřeba stanovit její vnitřní systém, definovat nejen samotnou disciplinu, ale její základní pojmy, určit její specifické metody atd. Diskusní zůstává především otázka předmětu informatiky. Musíme vyjít z toho, že informatika dnes stejně jako mnoho jiných tvořících se vědních disciplin, nepředstavuje homogenní teorii a pravděpodobně jí dlouho ještě nebude. [...] Závěrem lze shrnout, že Mertova práce je neobyčejně podnětná a cenná zejména svou analýzou společenské komunikace ve vědě. V úsilí o konstituování informatiky jako vědního, studijního a profesního oboru znamená podstatný krok.
CEJPEK, J. Augustin Merta. Společenské aspekty komunikace odborných informací. Praha, ÚVTEI 1970. 209 s. Bibliografický časopis, 1970, č. 2/3, s. 121-124. …byla [to] právě práce A. Merty: Společenské aspekty komunikace odborných informací […], která sehrála u nás mimořádnou úloh v úsilí o „polidštění“ informatiky. Autor v ní pojímal informatiku jako syntetickou vědní disciplínu sociálně vědní povahy, a tím ji přiblížil na Západě prosazované informační vědě.
CEJPEK, J. Přírůstek odborné lexikografie. I ’95, 1995, roč. 37, č. 3, s. 82.
MERTA, A., MERTOVÁ, D. Anglicko-český slovník informatiky. 1. vyd. Praha : ÚVTEI, 1988. 215 s. Když vidí recenzent mezi zpracovateli publikace, kterou má podrobit kritickému rozboru, tak reprezentativní obsazení, jako je tomu v tomto případě, ztrácí chuť do práce. Jmenovaní jsou totiž pověstní bezpříkladně profesionálním postojem k práci [a] nelze očekávat, že by jejich „sítem“ pošel jakýkoliv omyl, nepřesnost či nedůslednost. Svoji šanci zde může mít jen hnidopich. Navíc berou kritickému recenzentovi vítr z plachet samotní autoři hutnou předmluvou, v níž vysvětlují, proč byl slovník sestaven takto a ne jinak a jaké hranice si zvolili pro stále ještě vágně vymezený obor „informatika“. Autoři berou tento obor v socioinformačním pojetí a vedle tradičních informatických oborů „východního ritu“ (VTEI, bibliografie, knihovnictví a nauka o knize) a tradičních informatických oborů „západního ritu“ (výpočetní a sdělovací technika) zahrnuli termíny i z oborů méně tradičních (reprografie, knihařství, polygrafie a vydavatelství) i z oborů hraničních (sociologie, psychologie, jazykověda, logika, sémiotika, matematika, kybernetika, statistika a ekonomika).
Příruční slovník informatiky. Technická knihovna, 1990, roč. 34, č. 7, s. 217.
Seznam zkratek
|
|
|
