Rok 1999, č. 6, s. 288–290

EVROPSKÉ PROHLÁŠENÍ JMÉNEM EVROPSKÝCH AKADEMICKÝCH A VĚDECKÝCH KNIHOVEN

Sdružení evropských vědeckých knihoven (Ligue des Bibliothéques Européennes de Recherche - LIBER) je základním sdružením hlavních evropských národních, akademických a vědeckých knihoven. Reprezentuje a prosazuje zájmy národních, akademických a vědeckých knihoven v Evropě. Mezi jeho členy patří většina národních, akademických a vědeckých knihoven v evropských zemích.

LIBER vyhlašuje jménem evropských národních, akademických a vědeckých knihoven a při vědomí potřeb národní, akademické a vědecké obce níže uvedené evropské Prohlášení a žádá Evropskou komisi, členy Evropského parlamentu, Rady ministrů a národních vlád, aby věnovali zvláštní pozornost zajištění vyváženého a promyšleného řešeni zásadních otázek autorských práv, které je třeba v následujících měsících vyřešit.

1. Vědecké knihovny jsou základem jak pro výzkum, tak pro akademické vzdělání

Vědecké knihovny:

Akademický výzkum v zásadě vyžaduje přístup k celému spektru publikovaných materiálů. Žádný samostatný výzkumný pracovník ani knihovna si nemůže dovolit zakoupit celé spektrum publikovaných materiálů týkající se daného výzkumného tématu. To v důsledku vede k tomu, že výzkumný pracovník potřebuje knihovnu a knihovna potřebuje společenství knihoven.

Schopnost knihoven vyměňovat si mezi sebou na vyžádání výzkumné materiály pro své uživatele je životně důležitým požadavkem pro povzbuzení výzkumu ve společnosti.

V elektronickém světě objem publikovaných materiálů roste: existence internetu například výrazně zjednodušuje okamžitou distribuci předtisků a dalších dokumentů vědecké komunitě bez potřeby zvláštních investic do publikování. Nicméně zajištění trvanlivosti a dlouhodobé přístupnosti elektronických materiálů je ve srovnáni s tištěnou formou mnohem složitější.

Je v zájmu akademické a vědecké komunity, aby jí národní, akademické a vědecké knihovny mohly poskytovat trvalý přístup ke všem nezbytným výzkumným materiálům bez ohledu na to, kde a kdy byly tyto materiály publikovány. Aby tak knihovny mohly činit, potřebují dobře vyvážené předpisy upravující oblast autorských práv; to se týká zejména elektronického prostředí.

2. Omezení a výjimky v Bernské úmluvě

Od vzniku Bernské úmluvy byla v mezinárodním právu přijímána zásada, že autoři mají výlučné právo udílet svolení nebo zakázat rozmnožování svých děl. Nicméně Bernská úmluva zároveň uznala omezeni a výjimky v určitých případech, které nejsou v rozporu s normálním využíváním díla a nezpůsobují neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům autora.

V tomto právním rámci si pak jednotlivé evropské země vytvořily vlastní národní pravidla pro ošetření těchto omezení a výjimek. V důsledku toho mohou knihovny v Evropě pořizovat a nabízet kopie výzkumných materiálů z publikovaných děl (přímo nebo prostřednictvím prezenčních výpůjček).

V minulosti tyto předpisy zaručovaly nezbytnou úroveň poskytování informací výzkumným pracovníkům a studentům. I když už si knihovna nemohla z finančních důvodů dovolit pokračovat v předplácení časopisů, považovalo se za přijatelné, že tato knihovna poskytla uživateli na vyžádáni kopii z publikovaného díla, které získala od jiné knihovny prostřednictvím meziknihovní výpůjčky.

3. Smlouva WIPO o autorských právech: vyvažování práv autorů a zájmů široké veřejnosti

Smlouva WIPO o autorských právech (Ženeva,1996) v preambuli k dokumentu praví, že byla zformulována “při vědomí potřeby udržet rovnováhu mezi právy autorů a zájmy široké veřejnosti, zejména pak vzdělávacími, výzkumnými, a možností přístupu k informacím, jak je odráží Bernská úmluva". Odsouhlasený text článku 1.4 praví, že existující omezení nebo výjimky se uplatní i v případě elektronických informací a že - pokud to bude třeba - by měly být vytvořeny nové výjimky.

Návrh Direktivy využívá těchto možností mimořádně restriktivním způsobem.

4. Kopírování pro vzdělávací, výzkumné a informační účely

Kopírováni pro vzdělávací, výzkumné a informační účely je ve většině členských států Evropské unie legální. Toto právo musí přetrvat i do digitálního věku. Je nezbytné zachovat možnost kopírování pro vzdělávací, výzkumné a informační účely.

Kopírování v rámci knihoven, archivů, dokumentačních středisek, vzdělávacích zařízení atd. je nezbytné:

5. Právo sdělování (Right of Communication)

Smlouva WIPO o autorských právech zavádí nové exkluzivní právo sdělování veřejnosti (right of public communication), které dovoluje veřejnosti přistupovat k těmto dílům z místa a v čase, které si sami vyberou.

Uživatelé akademických a vědeckých knihoven představují definovanou skupinu registrovaných čtenářů, nikoliv širokou veřejnost v nejširším slova smyslu. To by mělo být uvedeno v Direktivě spolu s jasným vymezením výjimek poskytovaných pro účely výzkumu a vzdělávání. Knihovnám musí být dovoleno umožnit uživatelům prohlíženi a nahlížení do legálně získaných digitálních a elektronických materiálů pro vzdělávací nebo výzkumné účely. Jakýkoliv požadavek na udělování svolení nebo placení poplatků pro takovéto užití odebírá uživatelům knihoven jejich základní práva, která jim až dosud byla poskytována při využívání knihoven. Důvodová zpráva k Direktivě předpokládá, že tyto záležitosti by mělo řešit licenční ujednání mezi zúčastněnými stranami; je však nepřijatelné, aby práva uživatelů byla závislá na vůli vlastníka autorských práv, zda uvolni svá díla pro užití v knihovně či nikoliv.

6. Prohlášení

Evropské národní, akademické a vědecké knihovny vyzývají Evropskou komisi a vlády zemí Evropské unie, aby využily plného rozsahu zákonných možností nabízených Smlouvou WIPO o autorských právech pro formulaci dobře vyvážených předpisů upravujících oblast autorských práv tak, aby tyto předpisy pokrývaly vzdělávací, výzkumné a informační potřeby a zajistily rovný přístup k elektronickým a k tradičním tištěným materiálům. To bude nejefektivnější způsob povzbuzení ekonomického rozvoje Evropského společenství a rozmnoženi bohatství všech jeho členů.

srpen 1998