|
|
Rok 2000, č. 2-3, s. 89-91
V lednu letošního roku (24.-26. 1.) se konalo již osmé studentské symposium
BOBCATSSS (http://www.bobcatsss.com/home.htm), letos pod názvem
ACCESS
2000: Intellectual Property vs. The Right of Knowledge. Konferenci letos
hostila Jagiellońská univerzita sídlící v polském Krakově. Původní myšlenka
pořádat každoročně trochu nezvyklou knihovnickou konferenci zaměřenou na
setkávání profesionálů a studentů oboru zemí západní a východní Evropy
pochází z Holandska, od dr. Ruuda Bruynse z amsterdamské knihovnické školy.
Zvláštností konference je to, že je celá koncipována, organizována a zajišťována
studenty kodaňské Královské školy knihovnictví a informačních věd (http://www.db.dk/)
ve spolupráci se studenty knihovnických škol hostitelské země, letos tedy
studenty krakovské univerzity. Konference se pravidelně koná počátkem roku
v některé z východoevropských zemí. Hostitelskými městy již byly mj.
Budapešť, Bratislava, letos Krakov a příští rok to bude Vilnius. “Vlastníkem”
konference je sdružení EUCLID (http://www.elt.sk/euclid/index.htm).
Konference poskytuje studentům knihovnických škol velmi zajímavou šanci
jakési hry na skutečnost: vyzkoušet si na vlastní kůži všechny problémy
související s přípravou poměrně velké mezinárodní konference - výběrem
témat a přednášejících počínaje, přes přípravu vlastních referátů, až po
zajišťování konferenčních sálů, ubytování účastníků, propagaci konference
a další organizační a administrativní práce s přípravou akce související.
Letošní téma - dostupnost informací - kontroverzně vyhrocené do konfliktu
práva na duševní vlastnictví s právem na vědomosti přineslo řadu zajímavých
témat souvisejících zejména s novými informačními médii, internetem a digitalizací
informačních obsahů. Pro českého účastníka témat obzvláště zajímavých v
souvislosti s připravovanými změnami autorského zákona.
Podstatu celého problému a všechny další příspěvky předznamenal brilantní
úvodní referát Charlese Oppen-heima, profesora informačních věd univerzity
v Loughborough “Budoucnost duševního vlastnictví v informační společnosti
(The Future of Intellectual Property in The Information Society)”. Zdůrazňuje
se zde mj.:
Duševní vlastnictví je poměrně novým společenským jevem: historie patentů,
copyrightu, chráněných obchodních známek atd. se počíná teprve v 17. století
a současná situace se vyvinula teprve v posledních několika letech. Původním
obsahem patentů a copyrightu bylo řešení konfliktů mezi monarchou a jeho
poddanými a záměrem bylo získávání peněz pro stát. Teprve v současnosti
se do popředí dostává aspekt lidských práv či aspekt ochrany individuální
vložené práce. V řadě zemí se klade důraz na individuální ekonomickou
prosperitu (zejm. USA a Spojené království), jiné zdůrazňují aspekt ochrany
osobní reputace, ale i zde začíná ekonomické hledisko převládat. Pojem
intelektuálního vlastnictví tedy zahrnuje napětí mezi jistým monopolem
podporujícím invenci a vznik nových myšlenek a produktů a všeobecným prospěchem
lidstva podmíněným potřebou neomezené svobodné výměny informací. Tato oblast
se vyznačovala křehkou rovnováhou, která je nyní ovšem ohrožena.
Ještě donedávna knihovny nakupovaly knihy a časopisy, které si uživatelé
půjčovali, resp. části textů kopírovali. Kopírování bylo jakýmsi seberegulujícím
procesem, protože bylo nákladné, výsledné kopie kvalitou neodpovídaly originálu
a kopírování bylo snadno kontrolovatelné. To se počátkem 90. let změnilo
- knihovny začaly po nakladatelích stále častěji požadovat povolení
digitalizace textů, což nakladatelé vnímali jako akutní ohrožení svých
zájmů - digitalizovaný text lze snadno množit v totožné kvalitě a
libovolném množství kopií prakticky zadarmo, lze jej upravovat při
zachování původní formy a tak jej “falzifikovat”, redukovat tak příjmy
nakladatelů a ohrožovat jejich profesní pověst. Nakladatelé tedy pochopitelně
k digitalizaci textů odmítali svolení dát a v polovině 90. let se tak dostali
do nesmiřitelného rozporu s knihovnami. Tlak na vydavatele stupňovaly některé
aktivity typu Digital Library Initiative (např. http://www.nsf.gov/pubs/1998/nsf9863/nsf9863.htm)
v USA či programu e-Lib (http://www.ukoln.ac.uk/services/elib/) ve Spojeném
království. Navzdory postojům řady knihoven, které považovaly nakladatele
za vyděrače a nepřátele svobodného toku informací a žádaly jejich bojkot,
se podařilo uskutečnit řadu jednání, jejichž výsledkem byla doporučení
týkající se výjimek z copyrightu v prostředí elektronických publikací,
základních algoritmů pro výpočet poplatků za svolení k digitalizaci, definicí
termínů obsažených ve smlouvách a vzorových klauzulí smluv. Problém nicméně
přetrvává a lze očekávat další tlak vlastníků autorských práv ve směru
posilování legálních práv vlastníků, požadavků technických řešení bránících
ilegálnímu kopírování, požadavků zavazování klientů formou kontraktů, smluv
s uživateli apod. Tlak nevyvíjejí pouze nakladatelé, ale projevuje se např.
ze strany EU v podobě směrnice “o harmonizaci určitých aspektů autorských
a souvisejících práv v informační společnosti” (http://europa.eu.int/comm/dg15/en/intprop/intprop/copy2.htm),
která by - vešla-li by v platnost - výrazně posunula obsah práva ve prospěch
držitelů copyrightu a v neprospěch uživatelů a knihoven. Tento trend signalizuje
snahu vlastníků o získání monopolu a znemožnění přístupu ke znalostem,
resp. jeho zpoplatnění, není ovšem nevyhnutelný, a to z řady důvodů. Patří
mezi ně např. názor mnoha vlád ztotožňujících se s argumentem, že základní
lidská práva jsou stejně důležitá, ne-li důležitější, než potřeba chránit
průmysl. Potřeby lidských bytostí jsou důležitější než potřeba zisku. Řada
zemí se domnívá, že autorskou ochranu není třeba dále posilovat a že přístup
k informacím patří mezi základní lidská práva. Kromě toho nemá smysl vypracovávat
zákony, které populace z větší části ignoruje, ať již z důvodů jejich nespravedlnosti
či bezvýznamnosti, a je velmi obtížné vynutit jejich dodržování. To se
týká zejména internetu.
Zdá se, že současná legislativní ochrana autorských práv je dostatečně
silná a není důvodu vycházet víc vstříc vlastníkům. Jejich pokusy o narušení
křehké rovnováhy by se mohly ukázat kontraproduktivní. Řada zemí se k pokusům
o posílení autorskoprávní ochrany postaví negativně, v jiných zemích je
uživatelé budou obcházet, resp. budou-li jim tvrdší zákony vnucovány, dojde
k protestům, možná i násilným, stávající konsensus se zhroutí a prospěch
z toho nebude mít nikdo.
Zazněla řada dalších zajímavých přednášek, z nichž na prvním místě
je třeba jmenovat referát pana Mogense Damma, předsedy Dánské knihovnické
asociace, na téma “Význam dostupnosti informací pro jednotlivce v novém
tisíciletí (The Importance of Information Accessibility for the Individual
in the New Millenium)” (nachází se v programové příloze sborníku Welcome
to Krakow… ), pojednávající právo na svobodný přístup k informacím jako
jedno z nejzákladnějších lidských práv a jeho odraz v zásadních dokumentech:
Všeobecné deklaraci lidských práv (např. http://web.iol.cz/just/120.html),
Manifestu UNESCO o veřejných knihovnách (http://www.nkp.cz/o_knihovnach/Manifest_UNESCO.htm)
a Kodaňské deklaraci (http://www.nkp.cz/o_knihovnach/KoDekl.htm)
a v práci mezinárodních sdružení (např. FAIFE - http://www.faife.dk/, EBLIDA
- http://www.eblida.org/). Referát se zabýval ideologickými, ekonomickými
a technologickými příčinami existence bariér ve svobodném přístupu k informacím,
vznikající společností dvou tříd - informačně bohatých (vrstvy s přístupem
k nejnovějším informačním technologiím) a informačně chudých (ekonomicky
chudých vrstev, handicapovaných občanů, ale také starší generace a nekvalifikovaných
vrstev) a možnostmi veřejných knihoven přispět k řešení tohoto problému
(příkladem je nový návrh dánského knihovnického zákona nařizující knihovnám
bezplatně zpřístupňovat internet), a nakonec copyrightem, zejména jeho
současným neblahým vývojem. Závěrem referátu zaznělo vážné varování:
Podaří-li se nám právo na svobodný přístup k informacím učinit skutečně
obecně uznávaným a informace obecně dostupnými, můžeme doufat ve vývoj
světa ku společnosti osvícených, možná šťastnějších a zcela jistě bohatších
občanů. V opačném případě, stane-li se dostupnost informací privilegiem
uzavřené elity, nedostupným pro pasivní (či revoltující!) většinu lidstva,
staneme se světem pro omezenou skupinu lidí - a to nebude počátek, ale
konec informační společnosti.
Není možné zde podrobněji zmínit všechny referáty zabývající se nejrůznějšími
aspekty svobodné dostupnosti informací od filozofických, až po zcela
konkrétní problémy každodenní praxe. Zájemce odkazuji na dva svazky proceedings
[lit. 1,2] z konference uložené ve fondu Knihovny knihovnické literatury
NK ČR. Přesto se nemohu nezmínit o několika dalších, přinejmenším formálně
se vymykajících referátech a akcích.
Především se jedná o experimentální seminář uspořádaný v rámci konference
sdružení FAIFE (http://www.faife.dk) na téma
“Knihovny a intelektuální
svoboda (Libraries and Intellectual Freedom)”. Kromě základních informací
o činnosti FAIFE byl předmětem semináře skupinový brainstorming nad tématem
tak, jak se odráží v etických kódech knihovnického povolání v některých
zemích. Seminář vyvolal nečekaně živou diskusi o etice knihovnického povolání
a praktickém významu její kodifikace v etických kódech (tváří v tvář totálnímu
selhání kódu francouzských veřejných knihoven v již proslulém konfliktu
řady jihofrancouzských knihoven s cenzurními zásahy obecních představitelstev
ovládaných pravicovou Le Penovou Národní frontou) a nakonec i diskusi na
téma neomezený přístup k informacím versus omezující zásahy v případě kontroverzních
témat (pornografie, násilí, zbraně… ). Diskutující se - možná symptomaticky
- rozdělili na zastánce neomezeného přístupu ze zemí bývalého sovětského
bloku a zastánce umírněných cenzurních zásahů, zde ze severských zemí.
Tématem dostupnosti kontroverzních informací se zabýval projekt
slovinských studentů “Promiňte, jak mám spáchat sebevraždu? (Excuse me,
How Do I Commit Suicide?)”. Slovinští studenti za základ svého výzkumu
vzali články 8 a 9 slovinského knihovnického etického kodexu, které slovinským
knihovníkům nařizují zajišťovat naprosto svobodný přístup k informacím
a bránit jakýmkoli pokusům o cenzurní zásahy, přičemž z nich snímá odpovědnost
za obsah a použití zpřístupněných informací. Metoda projektu byla založena
na inscenování reálné situace: 21 dobrovolníků z řad studentů v nejrůznějších
slovinských knihovnách požadovalo informace na kontroverzní témata (nekrofilie,
sebevražda, vyobrazení či fotografie mrtvol). Výsledky výzkumu nebyly nezajímavé
- zveřejněny jsou ve jmenovaném sborníku.
Dalším formálně zajímavě připraveným referátem byla případová studie
holandských studentek “Kdo je vlastník copyrightu? (Who is the Copyright
Owner?)” provedená jako divadelní představení, inscenace soudního procesu,
který má spravedlivě rozhodnout o vlastníkovi autorských práv mezi znesvářeným
stranami, které představují autor, zástupce univerzity, jejímž pracovníkem
autor je, a zástupce nakladatele, který má autorovu práci vydat. Celé představení
končí po vyslovení všech argumentů otevřeným koncem, protože problém
ani zdaleka není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Celý projekt byl nicméně nesmírně zajímavý odvážným provedením půvabných,
inteligentních a vtipných holandských studentek.
Tradicí se již asi stane to, že Českou republiku zastupuji pilným nasloucháním
prakticky pouze já, který mám studentská léta již poměrně dávno za
sebou. Naše knihovnické školy BOBCATSSS od počátku z jakýchsi záhadných
důvodů absolutně ignorují, možná mají důvod, třeba české studentky
knihovnictví nejsou tak krásné jako holandské a studenti neumějí
tak dobře anglicky, anebo že by ústavy informačních studií neměly informace...
Kdo ví. V každém případě je to nesmírná škoda a především zmarněná veliká
šance pro české studenty oboru (a tudíž i pro české knihovnictví). Snad
by se tedy alespoň pražský Ústav informačních studií a knihovnictví mohl
probrat z pohodlného spánku a cosi učinit - litevský Vilnius, kde se příští
rok bude koncem ledna konference opět konat, tentokrát na téma Democracy,
Information and Knowledge in the Open Society: The Role of Libraries, přece
je velmi zajímavé místo, přinejmenším pro výlet.
Jindřich Pilař
Literatura:
1) Welcome to Krakow. Practical information, Programme and Keynote Speeches. Proceedings of the 8th international BOBCATSSS Symposium on Library and Information Science, Jagiellonian University, Krakow, Poland, January 26-20, 2000. - Copenhagen : Royal School of Library and Information Science, 2000. - 32 s.
2) ACCESS 2000: Intellectual Property vs. The Right of Knowledge. Proceedings of the 8th international BOBCATSSS Symposium on Library and Information Science, Jagiellonian University, Krakow, Poland, January 26-20, 2000. - Copenhagen : Royal School of Library and Information Science, 2000. - 295 s.
