Rok 2000, č. 5–6, s. 212–226

Socioekonomické postavení informačních profesionálů v dnešní společnosti- soukromý sektor 

poznámky

 

1) Např. Marc Porat rozlišuje v rámci informačního sektoru dva subsektory: primární informační sektor (jde v podstatě o to, co se dnes označuje pojmem informační průmysl), kam patří informační pracovníci organizací, které jsou primárně zaměřené na produkci informačních produktů a služeb, a sekundární informační sektor, kam zahrnuje informační pracovníky těch organizací, jejichž výstupem nejsou informační produkty a služby (např. pracovníci informačních středisek ve výrobních podnicích) (Porat, 1977).

2) V českém prostředí se pojmem “informační pracovník” zpravidla označují lidé působící v knihovnicko-informačních institucích. V této práci bylo nutné rozlišit mezi pojmem informační pracovník a informační profesionál, neboť v důsledku zkoumaných strukturálních změn v pracovní síle dochází k výraznému rozšiřování významu zejm. u pojmu informační pracovník.

3) Ve výsledcích studií zabývajících se tímto problémem existují velké kvantitativní odchylky, které vyplývají zejména z rozdílů ve vymezení základních pojmů, s nimiž se operuje (informační práce, informační povolání, informační odvětví apod.). Z tohoto důvodu lze tyto studie srovnávat pouze obecně, většinou s odhlédnutím od přesných kvantitativních výsledků. Tento problém vyplývá ze specifických ekonomických funkcí a vlastností informace (blíže Přibylová, 1999) a z absence sociální míry informace, neboť v rámci společenských a humanitních věd je informace jako taková neměřitelná.

Další diskutabilní otázkou je to, kdy se daná společnost stává informační společností. Existuje určitá obecná shoda, která pravděpodobně vyplynula z výsledků provedených výzkumů, že tento stav nastává ve chvíli, kdy např. procentuální podíl informačních povolání na celkové pracovní síle přesáhne hranici 50 %. Tento úzus je však komplikovaný díky výše zmíněnému problému vymezení základních pojmů. Různé práce se tak mohou lišit v časovém určení přelomu, kdy by se daná společnost měla stát informační společností a taky se tak děje. To znamená, že z výsledků výzkumů citovaných v tomto příspěvku můžeme určit obecné tendence vývoje k informační společnosti, avšak kvantifikace, jako v mnoha jiných případech ve společenských a humanitních vědách, je poměrně obtížná a závislá na přesvědčení jednotlivých autorů.

4) Produkce a distribuce znalostí ve Spojených státech

5) Informační hospodářství

6) Vliv Machlupových a Poratových zjištění měl mezinárodní rozměry. V 80. letech vydala např. OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj) studii, která přinesla údaje o velikosti informačního sektoru v různých zemích světa a potvrdila růst jeho podílu na většině rozvinutých ekonomik. Zejména v osmdesátých letech vznikaly potom v mnoha zemích samostatné studie zaměřené na definování a měření informačního sektoru. Jde např. o Japonsko, Austrálii, Jižní Afriku a západoevropské země.

7) Porat ve skutečnosti vytvořil 2 seznamy informačních povolání, z nichž jeden je restriktivnější, neboť nezahrnuje ta povolání, která nelze jednoznačně zařadit do informačního sektoru. Pravděpodobně proto, že Martin použila tento restriktivnější seznam, došla ke kvantitativně nižším výsledkům, nicméně, trendy ve vývoji informační pracovní síly odpovídají těm, k nimž došel Porat a před ním i Machlup.

8) Rutinní úkon je takový, který je charakteristický vysokou svázaností pravidly, tzn., že ten, kdo takový úkon provádí, nemá při této činnosti příliš velký prostor k využití vlastního duševního potenciálu, jinými slovy, provádí úkon mechanicky podle předem stanovených pravidel. Nerutinní úkon je na druhé straně charakteristický tím, že pracovníkovi je umožněno do značné míry využít vlastní duševní potenciál, nejde tedy o mechanické vykonávání téhož úkonu opakovaně. U nerutinních úkonů existuje málo pravidel, či téměř žádná. Zatímco je poměrně jednoduché rozlišit rutinní a nerutinní úkon, je mnohem obtížnější na tomto základě rozdělit samotná povolání, neboť každé z nich zpravidla zahrnuje více úkonů, z nichž některé mohou být rutinní a některé nikoli. U povolání, kde je to sporné, Martin rozhoduje o přiřazení daného povolání k jedné či druhé skupině na základě primárního výstupu daného povolání. Obecně také platí, že pracovníci vykonávající nerutinní povolání potřebují vyšší vzdělání než ti, kteří vykonávají rutinní povolání.

9) Pojmem “informační brokeři” se označují ti informační profesionálové, kteří samostatně podnikají v oblasti poskytování informačních služeb. Mohou to být jednotlivci i celé firmy, které mají předplacený přístup k různým informačním zdrojům a živí se poskytováním informačních produktů a služeb na přání zákazníka. Často tito lidé působí jako externí informační poradci v organizacích apod. Informační brokering zaznamenal v posledních letech značný vzestup a je příkladem informační profese, která vyžaduje silné podnikatelské schopnosti.

10) Pojem “knihovnicko-informační” je v této práci použit v případech, kdy se píše o komplexním spektru profesních aktivit (knihovnicko-informační práce či aktivity) nebo o pra-covnících, kteří mají odpovídající odborné vzdělání v oboru informační studia a knihovnictví (knihovnicko-informační pracovníci).

11) S tím souvisí diskuse o tom, zda by informační profesionál, který dosáhl titulu MLS (Master of Library Science) měl či neměl mít také titul MBA (Master of Business Administration). Na tuto diskusi v americ-kém prostředí narazíme poměrně často a souvisí se zkušenostmi absolventů knihovnicko-informačních programů ucházejících se o pracovní místa zejména v té oblasti trhu práce, kterou Cronin označuje jako “hinterland”. V praxi se totiž, jak dokazuje i zmíněný průzkum v Indianě, velmi často stává, že se ti, kdo rozhodují o přijetí či nepřijetí nového pracovníka na místo, na němž se může uplatnit informační profesionál, rozhodnou přijmout uchazeče s MBA místo s MLS. V Croninově průzkumu se pro MBA rozhodla téměř polovina zaměstnavatelů, kteří jsou přesvědčeni, že knihovnicko-informační vzdělávací programy neposkytují to, co oni od svých nových pracovníků očekávají. Proto dnes knihovnicko-informační programy v USA začínají rozšiřovat své nabídky předmětů, v nichž se studenti blíže seznamují s obchodním a podnikatelským prostředím.

Problém specializace v jiném oboru než v knihovnické a informační vědě není v USA středem diskusí, neboť knihovnicko-informační programy jsou určeny zejména těm, kteří již získali magisterský titul v jiném oboru. Na druhou stranu v souvislosti s touto problematikou např. Cronin uvádí, že je důležité, aby ve studentech knihovnické a informační vědy byly podporovány vlastnosti a hodnoty, které jdou za rámec již nabytého akademického vzdělání. Jde o podporu podnikatelského ducha a ochoty riskovat a vyhledávat příležitosti. To souvisí s potřebou překonat hluboce zakořeněné předsudky o konzervativnosti a nízké flexibilitě příslušníků knihovnicko-informační profese, které představují problém i ve Spojených státech.

12) Výraz “special librarian” (stejně jako výraz “special library”) nelze do češtiny uspokojivě přeložit. Jde o ty informační profesionály, kteří pracují v podnikových informačních střediscích či samostatně jako informační brokeři a jejichž práce je většinou spjata s nějakým konkrétním oborem, který tito lidé musejí dostatečně znát. V ČR by bylo možné tímto pojmem označit např. zaměstnance oborových a odvětvových informačních středisek bývalé soustavy VTEI, informační specialisty v podnicích a informační profesionály pracující samostatně. Vzhledem ke komplikovanosti v pojetí uvedených pojmů jsem v této práci za ekvivalent pro pojem “special librarian” zvolila pojem “informační profesionál”, přestože má tento pojem ve většině případů širší význam a zahrnuje všechny profese včetně knihovníků ve veřejných knihovnách apod. V této práci se však zaměřujeme především na informační profesionály v soukromé sféře, a tak použití pojmu informační profesionál ve smyslu “special librarian” nepředstavuje výrazné komplikace.

Pojem “corporate library” překládám jako podnikové informační středisko. Je také nutné poznamenat, že v důsledku zavádění nových informačních technologií a digitalizace se zejména v soukromých firmách v angloamerickém světě objevují označení jako “information resource center”, “information resource network” apod.

13) Rozhovor uskutečněný v rámci předmětu “Special Libraries and Knowledge Management” na School of Information and Library Science (University of North Carolina) v lednu 1999.

14) Převzato z reklamního materiálu IRN.