Rok 2000, č. 5–6, s. 240–241

Dne 27. srpna 2000 zemřel ve věku nedožitých 75 let PhDr. Milan Vokroj, jenž zejména v 70. a 80. letech právě končícího dvacátého století zanechal nesmazatelnou stopu v českém hudebním knihovnictví a hudebně dokumentační práci, respektovanou i v zahraničí.

V posledně uvedeném ohledu to byla především nynější Česká národní skupina IAML (Mezinárodního sdružení hudebních knihoven), dříve Čs. skupina IAML nebo AIBM (původně užívanější zkratka francouzská), založená v roce 1971. Dr. Vokroj zde působil nejdříve jako místopředseda, později jako tajemník. V rámci iniciativy k ustavení tohoto orgánu mu náleží zásluha vpravdě průkopnická.

Nejinak lze hodnotit jeho činnost v komisi pro veřejné hudební knihovny ČR, u jejíhož zrodu v roce 1977 stál. Teoretická i praktická problematika veřejných hudebních knihoven byla totiž těžištěm činnosti dr. Vokroje a nejvlastnějším smyslem jeho poslání. Svou veřejně vzdělávací a výchovnou, přednáškovou, instruktivní i publicistickou činností významně přispěl k rozvoji našeho hudebního knihovnictví a v tomto směru vytvořil odkaz trvalé hodnoty. Po zásluze jsme si takto připomenuli odkaz a památku dr. Vokroje na III. semináři veřejných hudebních knihoven v Hradci Králové v září 2000, shodou okolností zaměřeném mj. právě na problematiku vzdělávání a kvalifikace hudebních knihovníků.

Na přelomu 70. a 80. let dr. Vokroj organizoval a realizoval týdenní hudebně knihovnická bienále v jihočeských Milenovicích a obdobně byl žádaným a oblíbeným aktivním účastníkem dalších hudebně knihovnických akcí v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Kromě toho se podílel na vzniku závažných koncepčních materiálů, zejména Zásad organizace a rozvoje hudebních pracovišť veřejných knihoven ČR, publikovaných roku 1982, a na přípravě Metodických pokynů k nim, dále na první verzi Stanov ČNS IAML, v upravené podobě publikovaných v roce 1987.

Hojné a vyhledávané byly články dr. Vokroje v knihovnických časopisech Čtenář a Čitateľ především v 70. letech. Velkou pozornost v nich věnoval netradičním dokumentům. Toto zaměření ostatně rozvíjel přinejmenším už od své disertační práce Audiovizuální studovny ve veřejných knihovnách (1974). I na tomto poli uplatňoval osobitý výchovný a instruktivní akcent. Vokrojův “seriál” Zakládáme hudební oddělení. Poznámky o pracovních postupech ve veřejných knihovnách ČR, vycházející ve Čtenáři v období 1980-1981, byl ve své době mezi knihovníky doslova hitem. Jednalo se o populárnější pendant ucelené odborně instruktivní příručky Audiovizuální prostředky z hlediska teorie knihovnictví a typové klasifikace dokumentů. K otázkám modelování audiovizuálních pracovišť ve veřejných knihovnách ČSR (Praha, 1979), vydané tehdejší Státní knihovnou ČSR, dnes NK ČR.

Odborná aktivita dr. Vokroje se do jisté míry uzavírá roku 1985. V prosinci tohoto roku se v Okresní knihovně v Písku uskutečnilo dvoudenní výroční zasedání ČNS IAML, věnované problematice veřejných hudebních knihoven u příležitosti životního jubilea dr. Vokroje. Ten na konci téhož měsíce odchází na zasloužený odpočinek, nicméně i poté vždy ochotně přispívá fundovaným názorem, konzultací i radou. Ve specializovaném čísle ústředního periodika IAML Fontes artis musicae, vydaném u příležitosti mezinárodní konference IAML v Praze 1991 a věnovaném hudebním knihovnám v tehdejší ČSFR, pak ještě publikoval stať Hits or Fugues? Two trends in musical education in the audio libraries of Czechoslovak public libraries - Hity nebo Fugy? Dva směry v hudební výchově ve fonotékách československých veřejných knihoven (FAM, 1991, č. 4, s. 303-305).

Záběr a zájmy dr. Vokroje byly vskutku mnohostranné a někdy až kuriózní. Navíc disponoval nevšedním literárním talentem. Dokládá to poeticky půvabná, vytříbeným stylem napsaná knížka Za chvíli začnou kosové. Muzikál ve dvanácti podobenstvích (Praha, Supraphon 1972) mj. pojednávající vztah hudby vážné a zábavné. Úsměvný příběh však není jen hodnotnou popularizací hudby, ale vypráví i o stroji, mechanicky přenášejícím hudbu živě hranou na klávesový nástroj do grafického záznamu. Snahami o konstrukci dotyčného mechanismu se autor opravdu vážně zabýval.

Snad nejdůležitější ovšem byla zdánlivě “drobná”, každodenní práce dr. Vokroje v písecké okresní knihovně, kterou dokázal obdařit jedinečným osvětovým a výchovným akcentem. Za zmínku a snad i pokračování v této souvislosti rozhodně stojí jeho ojedinělý výzkum, založený na shromažďování a vyhodnocování bezprostředních verbálních reakcí uživatelů-posluchačů individuálně (do sluchátek) reprodukované hudby. V práci s kolektivem i v individuálních rozhovorech takto všemožně a cílevědomě rozšiřoval obzory návštěvníků a uživatelů svého milovaného hudebního oddělení.

Nepřestaneme si vážit odborné erudice dr. Milana Vokroje, nerozlučitelně spjaté s hlubokou lidskou moudrostí obecně. Ideálním spojením odborného i lidského rozměru své osobnosti a svého celoživotního působení nás vždy fascinoval a účinně inspiroval. Vše dokázal nádherně stmelit svým laskavým a noblesním humorem. Humor suus honor est - humor je jeho ctí!

Julius Hůlek