Rok 1999, č. 1, s. 27

Muzikologická konference o hudební dokumentaci v Bratislavě

PhDr. Julius Hůlek, 

Mgr. Zuzana Petrášková

Národní knihovna ČR

Konference Hudebněhistorické prameny - dokumentace, ochrana, prezentace se uskutečnila ve dnech 24. až 26. listopadu l998 v budově Bašty Luginsland v areálu Bratislavského hradu. Uspořádalo ji Hudební muzeum Slovenského národního muzea.

Konferenci otevřel zásadní referát Dariny Múdré, přední specialistky na dokumentaci hudebních pramenů historického charakteru na Slovensku, zaměřené zejména na slovenskou hudební kulturu 18. století. Její příspěvek “Instrument der Musikwissenschaft? - Slovenský katalog hudebněhistorických pramenů, projekt a rezultáty v letech 1967 až 1989” už svým názvem předeslal smysl celé třídenní akce (připomeňme, že německé sousloví parafrázuje snahy bývalého hlavního redaktora mezinárodní akce RISM Joachima Schlichteho po smyslu soupisových aktivit týkajících se hudebních pramenů, zejména historicky vzdálenějších). Ve svém obsáhlém a obsažném příspěvku podala přehled zpracovaných sbírek svého druhu, dosud publikovaných soupisů, pramenů využitých k ediční činnosti, zrekapitulovala trojstrannou spolupráci na tomto poli mezi bývalým Československem, Maďarskem a Rakouskem, zhodnotila dosavadní spolupráci mezi slovenskou a českou soupisovou akcí, o nichž ještě bude řeč, včetně nezastupitelné pomoci notového incipitového katalogu Souborného hudebního katalogu v hudebním oddělení Národní knihovny ČR při četném zjišťování a ověřování autorsky sporných či anonymních skladeb.

Současný stav slovenské soupisové akce zhodnotila Miriam Lehotská (její současný garant) a nastínila její perspektivy. Plynulé pokračování vstupní trojice zásadních příspěvků završila Zuzana Petrášková (NK ČR) charakteristikou a systematikou Souborného hudebního katalogu v NK ČR. Slovenský i český katalog vznikaly a rozvíjely se ve stejné době (polovina 60. let) a navíc mají řadu společných rysů i problémů - včetně přechodu na automatizovaný systém PIKaDO.

Všechny tři referáty vyvolaly spontánní diskusi (diskuse, jak ještě uvidíme, byla vůbec silnou stránkou bratislavské konference). Debatovalo se o možnostech publikování hotových soupisů, možnostech finanční podpory činnosti pojednávaných soupisových akcí, ale především o jejich využívání včetně publikování samotných hudebních pramenů. Byly diskutovány i stále nejasné otázky jako je copyright informačních bází, “zdravě” relativní omezení badatelského přístupu ke sbírce, která je právě zpracovávána a další.

První blok konference, nazvaný Historie, současnost a perspektivy dokumentace hudebněhistorických pramenů na Slovensku a v zahraničí, byl de facto retrospektivní přehlídkou činnosti předních institucí věnujících se uchovávání, ochraně a zpracování hudebněhistorických dokumentů. Viera Sedláková rekapitulovala činnost Oddělení hudebních rukopisů Matice slovenské v Martině, zvláště vydávání edice faksimilií Monumenta Musica Slovaca, dvanácti ročníků sborníku Hudobný archív, přinášejícího informace o zpracovaných sbírkách, jakož i další způsoby prezentace pramenů formou výstav a podkladů pro nahrávky a interpretační účely. Obdobně referovala o povaze fondů Literárního a hudebního muzea v Banské Bystrici a jejich prezentaci formou soupisů výstav, koncertů a CD-ROM Marianna Bárdiová. Automatizovaný program zpracování užívaný Hudebním muzeem SNM představily Jana Kalinayová a Gabriela Šedová - jde o uživatelsky “přívětivý” program Digles base 4, který má tendence k vývoji nových verzí podle námětů uživatelů a jeho údaje lze konvertovat do jiných struktur i transportovat do textových editorů. První den konference uzavřel důkladný příspěvek Klause Keila, současného vedoucího redaktora dlouholeté retrospektivní bibliografie hudebních pramenů RISM (Mezinárodní soupis hudebních pramenů) ve Frankfurtu nad Mohanem, o široké, vpravdě celosvětové aktivitě jeho pracoviště.

Ve druhém bloku konference, nazvaném Metody a nástroje zpracování hudebněhistorických pramenů, přednesly dvě muzikoložky z Muzea české hudby v Praze hutné příspěvky týkající se fondu jejich instituce - jednak tamějšího hudebního archivu (Markéta Kabelková) a jednak sbírky sekundárních hudebních pramenů, zejména oddílu koncertních programů (Kateřina Maýrová). Bylo by dobře, kdyby oba mohly být publikovány v odborném tisku s odpovídající dokumentaristickou přílohou. Uvedené příspěvky předcházel referát mladé moravské muzikoložky Jany Slimáčkové, objevně srovnávající tzv. Dubenovu sbírku v Uppsale s proslulou lichtenštejnskou hudební sbírkou z Kroměříže, jedinečným, evropsky významným pramenným zdrojem poznání barokní hudby 17. století.

Třetí tematický blok Vědeckovýzkumné projekty v oblasti hudební historiografie zahájila příspěvkem Marta Hulková, v němž shrnula především zkušenosti z vlastní ediční praxe vydávání pramenů staré hudby na Slovensku, včetně výhledů do budoucna. Příspěvek Janky Petöczové vhodně upozornil na památky vícesborové hudební tvorby ve spišských hudebněhistorických archivech (geograficky původní tvorbou žánrově hojněji zastoupené než v ČR). K těžišti tohoto tematického bloku výrazně přispěl Ladislav Kačic “kmenovým” tématem výzkumu hudby řeholních řádů na Slovensku, čímž zároveň skrytě připomenul, že by právě jemu mělo být věnováno daleko více pozornosti i v ČR, a to vzhledem k dochovanosti pramenů i celých sbírek. Poté navázala Darina Múdra a shrnula své bohaté zkušenosti a znalosti v mezinárodním kontextu (zejména vzhledem k sou-pisové akci RISM) a rozšířila tak svůj zásadní příspěvek z minulého dne.

Dvakrát byla věnována pozornost slovenské duchovní písni (rozumí se, že v rozmezí zhruba 16. až 18. století), a to jak evangelické (L’udovít Vajdička), tak katolické (Peter Ruščin). Oba badatelé, reprezentující jak střední, tak mladou generaci, se tématu zhostili výborně. Jde o téma, které eminentně zajímá také českou sféru, na Slovensku navíc na sebe zvýšenou měrou upozorňuje též problematika duchovní písně pravoslavné i židovské, včetně duchovní písně jazykově německé.

V třetím bloku pak pokračoval prof. dr. Jiří Sehnal z brněnské Masarykovy univerzity souhrnnou, dokumentačně bohatě podloženou studií “Dějiny hudby na Moravě jako problém”. Důležitou “doplňkovou” funkci plnily různorodé, ale tematicky závažné příspěvky o hudbě 19. století na Slovensku (Jana Lengová), o tamějším hudebním “nástrojářství” (Eva Szorádová) a o výzkumu sekundárních hudebních pramenů, vhodně doplňujícím jeho český pendant.

Páteří referátů dvoudílného čtvrtého bloku nazvaného “Ochrana pramenů” byl, vedle věcně shrnujícího a komentujícího Vladimíra Bukovského, důkladný příspěvek Ivana Galamboše už svým názvem výmluvně po-ukazující na komplikovanost daného tématu - “Spolupráce správce fondu - historika, restaurátora - při vytváření restaurátorského záměru pro restaurování historických pramenů”. Byl příkladně doplněn bohatou názornou dokumentací a komentáři.

Poslední třetí den (respektive půlden) konference vyplnil pátý blok nazvaný Formy prezentace hudebněhistorických pramenů a výzkumů. Dlužno říci, že předčil všechna očekávání tím, že zdaleka nebyl pouhým “apendixovým” článkem programu, jak by se ze srovnání se závěry jiných podobných akcí snad mohlo zdát. Naopak - ve světle názorů v pozitivním slova smyslu teoretizujících praktiků se začaly zřetelněji rýsovat perspektivní důsledky smysluplné hudební dokumentace. Z hlediska vydávání staré hudby je nahlédl Vladimír Rusó, širší formulaci problému nabídl příspěvek Prezentace hudebněhistorických prací: kde kdy, jak? (Alžběta Rajterová), těsně spojený s “lamentací” hudebního vydavatele (I. Valentovič) a nakonec bylo v této souvislosti upozorněno na smutnou perspektivu zániku odborného periodika vskutku kosmopolitní úrovně “Musicologica Slovaca”.

Bylo dobře, že na tak mnohostranné konferenci o hudební dokumentaci bylo pojednáno i o problematice hudební ikonografie (Eva Paulová), byť ze zdánlivě limitovaného pohledu jedné instituce - Muzea české hudby v Praze. Navazující příspěvek Ivana Mačáka, známého a navýsost kompetentního slovenského specialisty na hudební ikonografii a organologii, se zdánlivě “nenápadným” názvem “Prezentace výsledků hudební dokumentace prostřednictvím výstav” lze hodnotit jako jednu z dominant zdařilé a příkladné akce.

Dobře připravená a zorganizovaná specializovaná konference slovenských kolegů názorně demonstrovala nepostradatelnou propojenost hudebnědokumentační práce s muzikologií. V tom - lze se domnívat - zdravě nastavila zrcadlo svým českým partnerům. Na druhé straně musíme připomenout, že hudební dokumentace v ČR to má mnohem těžší - už jen proto, že objem reálně dochované pramenné základny (a tím pádem i její zpracovanosti) tu je mnohonásobně vyšší. V Bratislavě se také hodně diskutovalo - věcně, problémově i kriticky, a to v průběhu odvíjejícího se programu se vzrůstající intenzitou. Za všechny zmíníme alespoň trefné a zasvěcené diskusní příspěvky předního slovenského muzikologa a hudebního estetika prof. dr. Pavola Poláka, specializovaného na hudbu baroka a klasicismu.

Bratislavská konference nejen v pravý čas, ale i vkusně a opravdu reprezentativně pamatovala na doprovodné společenské akce. Mladý varhaník Marek Vrábel na večerním koncertu druhého konferenčního dne příjemně překvapil a udivil neomylnou virtuozitou i citlivou dramaturgií, konkrétně výběrem jedinečných historických pramenů historického charakteru zařazených do programu, dokumentujících kulturu varhanního umění na Slovensku v minulosti, spolu se známými jmény varhanního repertoáru časově vzdálenějších období i našeho století (J. S. Bach, A. P. F. Boëly a především úchvatný Miloš Sokola na závěr). Recepce v prostorách Bratislavského hradu, která vystřídala koncert, byla příležitostí k neformálnímu diskusnímu dořešení mnohého, co na konferenci bylo předneseno.

Předvánoční konference o hudební dokumentaci v Bratislavě, týkající se především hudebních pramenů historické povahy, poskytla na závěr roku 1998 pěkný příklad erudovanosti a připravenosti slovenských muzikologů, jakož i příslib jejich perspektivní a plodné spolupráce s českými kolegy, zejména z řad mladší generace. Jestliže z pojednávaného třídenního rokování vyjde slibovaný sborník, přibude jeden svazek potřebné a dlouho postrádané instruktivní literatury pro muzikology a hudební historiky, kteří se zabývají dokumentací.