Informační gramotnost ve zdravotnictví se zaměřením na rozvoj informační gramotnosti pacientů [Anna Vyčítalová]

Mgr. Anna Vyčítalová /Univerzitní knihovna Západočeské univerzity v Plzni

Článek popisuje aplikaci konceptu informační gramotnosti v oblasti zdravotnictví, se zaměřením na rozvoj informační gramotnosti pacientů. Nejprve je stručně nastíněna problematika vzniku a rozvoje informační gramotnosti ve zdravotnictví s důrazem na terminologii. Následně jsou představeny vybrané aktivity amerických odborných organizací a institucí. Poslední část je zaměřena na analýzu stavu této problematiky v Česku.

Klíčová slova: informační gramotnost ve zdravotnictví, pacienti, zdravotnické informace, odborné instituce a organizace, Spojené státy americké, Česko

The article describes the application of the information literacy concept in the healthcare, focusing on patients’ information literacy development. Firstly, the establishment and development of the concept are briefly introduced with emphasis on the terminology. Subsequently, the U. S. selected activities of professional organisations and institutions are presented. The last part is aimed at analysis of the state of the issue in the Czech Republic.

Keywords: health information literacy, patients, health information, professional institutions and organisations, United States of America, Czech Republic

Úvod

Informační gramotnost ve zdravotnictví je poměrně novým pojmem, který se vyvinul v důsledku rozvoje obecného konceptu informační gramotnosti, zdravotní gramotnosti a informační exploze v oblasti zdravotnických informací spojené s nástupem internetové služby World Wide Web (dále jen WWW) a rozvojem nových médií. S ohledem na primární aplikaci informační gramotnosti v akademické sféře byly dříve programy informačního vzdělávání zaměřeny především na cílovou skupinu studentů medicíny a také zdravotnických profesionálů (tj. lékařů, fyzioterapeutů, radioterapeutů, porodních asistentek, klinických psychologů apod.), k nimž na počátku nového tisíciletí přibyla nově také cílová skupina pacientů (laiků). Vymezení této nové cílové skupiny v rámci koncepce informačního vzdělávání ve zdravotnictví bylo podmíněno změnou informačních potřeb pacientů, jež byla důsledkem transformace postavení pacienta v oblasti zdravotnictví a také vztahu lékař-pacient [Cullen, 2004, s. 1-2].

Předmětem tohoto článku, který vznikl na základě diplomové práce [Andrlová, 2011a] obhájené v září 2011 na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK, je vznik a rozvoj informační gramotnosti ve zdravotnictví se zaměřením na cílovou skupinu pacientů. Nejprve jsou stručně objasněny teoretické základy vzniku a rozvoje konceptu informační gramotnosti ve zdravotnictví s důrazem na terminologii. Další část je zaměřena na praktickou aplikaci programů pro rozvoj informační gramotnosti ve zdravotnictví orientovaných na pacienty v amerických odborných organizacích a institucích. Poslední část článku popisuje analýzu stavu řešení této problematiky v České republice, která byla zpracována na základě analýzy vybrané české odborné literatury a průzkumu provedeného ve vybraných českých odborných knihovnách. Výsledky tohoto výzkumu naznačují, že česká odborná veřejnost plně reflektuje problematiku kolísavosti kvality zdravotnických informací ve vztahu k jejich využití pacientem, ale v současné době ještě není připravena ji řešit prostřednictvím programů cíleně zaměřených na zvyšování informační gramotnosti pacientů.

Východiska

Pacient byl dříve chápán jako pasivní příjemce zdravotní péče, tj. jako ten, který trpí a čeká, až mu bude pomoženo. Lékař zaujímal vůči pacientovi tzv. paternalistický (rodičovský) vztah, který byl založen na bezmezné důvěře pacienta ve znalosti a dovednosti jeho rodinného lékaře [Haškovcová, 2007, s. 12-14]. Pouze lékař rozhodoval, zda a v jaké míře poskytne pacientovi nebo jeho rodině informace o jeho zdravotním stavu. K uspokojení základních informačních potřeb pacientů běžně dostačovala konzultace s lékařem, popř. běžné sdílení zkušeností od příbuzných nebo známých a doplňkově také knihy typu domácí lékař, různé druhy herbářů, bylinářů atp.

Po druhé světové válce doznal vztah lékař – pacient významných změn, které byly zapříčiněny především prudkým rozvojem medicíny, vznikem specializovaných medicínských oborů, detabuizací vědeckého poznání a hnutím v oblasti lidských práv a později také práv pacientů. Americké a evropské iniciativy zaměřené na ochranu práv pacientů se od poloviny sedmdesátých let intenzivně orientovaly na vytvoření a implementaci tzv. kodexů práv pacientů [Bártlová, 2005, s. 121–122; Doležal, 2007, s. 15–19]. Kodexy se zaměřily převážně na ochranu základních práv, jako je např. právo na zdravotní péči, právo na důstojnost, právo na soukromí, právo na informace atd. Vztah lékaře k pacientovi se proměnil z paternalistického v partnerský. Pacient nabyl nových práv, ale také větší míry spoluzodpovědnosti, tj. byl nucen větší měrou aktivně participovat na zdravotní péči, což sekundárně vedlo k nárůstu jeho informačních potřeb.

Informační potřeby jsou v současné době saturovány nejen klasickými cestami (jak už bylo popsáno výše), ale od vzniku internetu a především služby WWW také prostřednictvím internetových, resp. webových informačních zdrojů. Zvýšenou poptávku po internetových informačních zdrojích dokládají mezi jinými i tři studie věnované informačnímu chování uživatelů zdravotnických informací (zejména pacientů) provedené Internetovou nadací Pew (Pew Internet Foundation). Procentuální podíl uživatelů internetu v USA, kteří vyhledávají na internetu zdravotní informace, se v posledních pěti letech pohybuje kolem 80 % [Fox, 2006, s. 1; Fox, 2008, s. 1; Fox, 2011, s. 1–5].

Tento trend je možné v menší míře pozorovat také v zemích Evropské unie (dále jen EU), nevyjímaje Českou republiku. Pro srovnání: průměrný procentuální podíl občanů všech zemí EU, kteří vyhledávají zdravotnické informace na internetu, činil v roce 2010 34 % ze všech občanů ve věkovém rozmezí 16–74 let, resp. 49 % z uživatelů internetu, v Česku činil tento podíl 21 % ze všech občanů ve věkovém rozmezí 16-74 let, resp. 31 % z uživatelů internetu [Český statistický úřad, 2012a].

Webové informační zdroje se vyznačují oproti klasickým informačním zdrojům (s výjimkou informačních zdrojů z oblasti alternativní medicíny vysokou mírou kolísavosti kvality, která je dána zejména volným charakterem publikování v prostředí WWW. Na internetu může publikovat prakticky kdokoli jakýkoli obsah bez garance původnosti nebo kvality, která je u tištěných informačních zdrojů často zaručena recenzním řízením [Robins, 2010, s. 13; Eysenbach, 1998]. Dalším důležitým aspektem internetově dostupných zdravotnických informací je jejich vysoká míra dynamičnosti. Každá na internetu publikovaná informace – zejména v oblasti zdravotnictví, kde je tempo poznání velmi rychlé – vyžaduje neustálou evaluaci a údržbu. Pokud nejsou tyto předpoklady zajištěny, stávají se informace neaktuální, nerelevantní a především nedůvěryhodné [Cline, 2001, s. 685; Stvilla, 2009, s. 1782].

Kolísavost kvality internetově dostupných zdravotnických informací může mít v případě získání a využití takto nekvalitní, matoucí nebo dokonce mylné zdravotnické informace významný negativní dopad na individuální zdravotní stav jedince^¹

Problematika kolísavosti kvality zdravotnických informací (resp. medicínských informací)^² dostupných na internetu je v současné době řešena především pomocí množství různých norem kvality zdravotnických informačních zdrojů [Eysenbach, 1998; Risk, 2001; Adla, 2002]. Mezi nejznámější zástupce těchto norem patří např. aplikace DISCERN [University of Oxford, 1997], americká certifikační služba URAC [American Accreditation Healthcare Commission, 2003], certifikační služba HON [Health on the Net Foundation, 2012a] atd.

Informační gramotnost ve zdravotnictví

Normy kvality informačních zdrojů jsou významným krokem pro organizaci a filtraci zdravotnických informací v prostředí internetu, nereagují však bezprostředně na informační potřeby cílové skupiny pacientů, protože nepomáhají přímo rozvíjet jejich samostatnou orientaci v prostředí internetu, tj. nerozvíjejí schopnost samostatně vyhledávat, hodnotit a efektivně využívat zdravotní informace pro rozhodnutí o zdravotním stavu. Tyto schopnosti jsou zakomponovány v rámci konceptů několika gramotností (viz. obr. 1) [Anton, 2006a, s. 49-51]. Předmětem tohoto článku je informační gramotnost ve zdravotnictví, kterou však nelze chápat bez základního nástinu gramotností (viz pravý kruh Gramotnosti na obr. 1), ze kterých tento koncept vychází a které s ním bezprostředně souvisí. Koncept informační gramotnosti ve zdravotnictví primárně vychází z informační gramotnosti a ze zdravotní gramotnosti. Schopnosti, které jsou obsaženy v tomto konceptu, jsou podmíněny dalšími gramotnostmi, jako je především základní gramotnost (basic literacy), počítačová gramotnost (computer literacy) a také tzv. informatika pro pacienty (consumer informatics nebo také consumer health informatics)^³, která sice není klasickým příslušníkem skupiny gramotností, ale je podstatná pro schopnost využití internetu k aktivní participaci na zdravotní péči.

Obr. 1 Model gramotnosti a zdravotních výsledků [Anton, 2006b, volně převzato a přeloženo do češtiny]

Informační gramotnost vykazuje hned několik styčných bodů se zdravotní gramotností. Jedná se zejména o schopnosti získat přístup k informacím, pochopit je a umět je využít pro vlastní potřebu. Tyto komponenty jsou významnou součástí velkého množství definic informační i zdravotní gramotnosti. Nový druh gramotnosti – informační gramotnost ve zdravotnictví – vytváří přidanou hodnotu, kterou je schopnost kritického myšlení aplikovaná přímo na oblast zdravotnictví. Zároveň je nutné dodat, že hlavní cílovou skupinou informační gramotnosti ve zdravotnictví nejsou zdravotničtí profesionálové, ale pacienti.

Zřejmě první definici informační gramotnosti ve zdravotnictví (health information literacy) publikovala v roce 2003 Pracovní skupina pro informační gramotnost ve zdravotnictví (Health Information Literacy Task Force, dále jen HILTF) Asociace lékařských knihoven (Medical Library Association, MLA) [Medical Library Association, 2003]. Členové HILTF nejprve porovnali a analyzovali existující definice informační gramotnosti a zdravotní gramotnosti, přičemž se zaměřili především na definice publikované v USA. Následně vybrali jednu definici informační gramotnosti a dvě definice zdravotní gramotnosti, na jejichž základě vytvořili pracovní definici informační gramotnosti ve zdravotnictví.^⁴

Jako výchozí definice informační gramotnosti byla vybrána známá definice Americké knihovnické asociace (American Library Association, ALA), která informačně gramotného jedince popisuje jako člověka, který je schopen rozpoznat, kdy potřebuje informaci, tuto informaci vyhledat, zhodnotit a efektivně využít [American Library Association, 1989, odst. 3]. Mezi výchozí definice zdravotní gramotnosti byla zařazena jednak jednoduchá definice publikovaná organizací Pfizer, která zdravotní gramotnost vymezuje jako schopnost přečíst zdravotnické informace, porozumět jim a chovat se podle nich [2002], jednak Ratzanova definice^⁵, podle níž zdravotní gramotnost určuje, do jaké míry mají jednotlivci schopnost získávat, zpracovávat a porozumět základním zdravotním informacím a službám, které jsou nezbytné pro příslušná rozhodnutí ohledně jejich zdraví [2000].

Informační gramotnost ve zdravotnictví byla na základě výše popsaných definic vymezena jako soubor schopností, které jsou nezbytné pro rozpoznání informační potřeby po zdravotnické informaci, identifikovat vhodné informační zdroje a využít je pro vyhledání relevantních informací, zhodnotit kvalitu informací a jejich využitelnost pro danou situaci, analyzovat tyto informace, porozumět jim a využít je ke správnému rozhodnutí o svém zdraví [Medical Library Association, 2003].

Definice informační gramotnosti ve zdravotnictví obsahuje všechny čtyři základní schopnosti, které obsahuje základní koncept informační gramotnosti, tj. schopnost identifikovat informační potřebu, informaci vyhledat, zhodnotit a efektivně ji využít. Schopnost identifikovat informační potřebu je vztažena na speciální druh informací – na zdravotnické informace. Schopnost vyhledat požadovanou informaci je zde rozdělena do dvou kroků – výběr informačních zdrojů a jejich efektivní využití pro vyhledání požadovaných informací. Schopnost zhodnotit vyhledané informace je spojena s kvalitou informace a zejména se schopností efektivně zhodnotit, zda je daná informace využitelná pro situaci, v níž se jedinec nachází, jako např. důležité rozhodnutí o léčbě, rozhodnutí, zda jít nebo nejít k lékaři apod. Schopnost využít informace je popsána jako schopnost aktivně aplikovat získanou informaci na rozhodnutí o svém zdraví, tj. informaci analyzovat, porozumět jí a použít ji v procesu rozhodování o daném zdravotním problému.

Další definice propojuje koncept informační gramotnosti ve zdravotnictví s pojmem „uživatelé vyhledávající online zdravotnické infomace“ (online health seekers) používaným v závěrečné zprávě z průzkumu uskutečněného Internetovou nadací Pew v roce 2005 [Fox, 2005, s. 1]. Jennifer Banas vytvořila na základě výše popsaných pojmů poněkud komplikovaný koncept online schopností informační gramotnosti ve zdravotnictví (online health information literacy skills), který je definován jako soubor schopností potřebných k nalezení, vyhledání, analýze a využití informací nalezených na internetu [2008, s. 229]. Autorka klade velký důraz na proces analýzy (resp. hodnocení) zdravotnických informací vyhledaných na internetu, přičemž vychází z výukových materiálů zaměřených na pacienty vytvořených americkou Národní lékařskou knihovnou (National Library of Medicine, NLM) nebo MLA.

Programy pro rozvoj informační gramotnosti ve zdravotnictví se zaměřením na cílovou skupinu pacientů v současné době vznikají zejména ve vyspělých zemích, jako je USA [Shipman, 2009], Kanada [Kloda, 2006], Velká Británie [Marshall, 2006], Austrálie [Yates, 2009], Singapur [Mokhar, 2006], Polsko [Kisilowska, 2008], Slovinsko [Tržan-Herman, 2010] atd., ale také v zemích třetího světa, jako je např. Etiopie [Bayissa, 2009].^⁶ Kromě výše popsaných národních iniciativ se rozvíjejí i iniciativy na půdě mezinárodních organizací [Mezinárodní federace, 2011] a také iniciativy založené na spolupráci jednotlivých univerzit z různých zemí světa [Webber, 2011].

Většina popsaných aktivit je zaměřena na informační gramotnost ve zdravotnictví obecně, tj. neimplementuje tento koncept přímo na určité obory nebo přístupy. V současnosti se objevují tendence vytvářet specializované modifikace informační gramotnosti ve zdravotnictví jako např. genomová gramotnost (genomic literacy), což je koncept vytvořený aplikací konceptu informační gramotnosti na oblast genomiky. Genomová gramotnost je definována jako schopnost definovat informační potřebu, vyhledat genomickou informaci a aplikovat ji ve zdravotnickém i lékařském kontextu [Tarver, 2010].

Další podstatnou oblastí je aplikace informační gramotnosti ve zdravotnictví v kontextu medicíny založené na důkazech (evidence-based medicine) [Schardt, 2011, s. 1–2]. Spojení těchto dvou konceptů může přinést pacientům jednoduché vyřešení problému obtížné identifikace kvalitních zdravotnických informací dostupných na internetu. Lepší úroveň informační gramotnosti pacientů a tím vlastně i lepší úroveň jejich kritického myšlení povede k pochopení potencionálních přínosů i rizik, která jsou spojena s vybraným důkazem, ke zlepšení komunikace mezi lékařem a pacientem, a v důsledku také k informovanému rozhodnutí o zdravotním stavu^⁷.

Nejširší spektrum aktivit se v současné době rozvíjí na půdě amerických organizací a institucí, přičemž vůdčí úlohu v této oblasti hraje výše zmíněná MLA ve spolupráci s NLM, Národními ústavy zdraví (National Institutes of Health, dále jen NIH) a Národní sítí lékařských knihoven (National Network of Libraries of Medicine, dále jen NNLM).

MLA rozvíjí svoje aktivity v této oblasti intenzivně od roku 2003, kdy byla vytvořena již zmíněná Pracovní skupina pro informační gramotnost ve zdravotnictví [Shipman, 2009, s. 2]. Kromě výše zmíněné pracovní definice informační gramotnosti ve zdravotnictví byl vytvořen soubor výukových a metodických materiálů, který byl následně umístěn na tématické webové stránce v rámci portálu MLA (viz obr. 2)^⁸, a logo informační gramotnosti ve zdravotnictví (na obr. 1 se vyskytuje pod titulkem Health information literacy) [Medical Library Association, 1999a].

Hlavním účelem celé webové stránky je vnést řád do univerza zdravotnických informací, aby byli pacienti i odborníci pracující v oblasti zdravotnictví schopni nalézt a využít kvalitní zdravotnické informace a zvýšit povědomí o úloze informačních profesionálů ve zdravotnictví pro lepší orientaci v univerzu zdravotnických informací. Všechny výukové materiály umístěné na webové prezentaci jsou nějakým způsobem zaměřeny na pacienty, a to buď přímo (materiály určené pacientům), nebo zprostředkovaně (materiály pro potencionální školitele informační gramotnosti ve zdravotnictví, tj. pro zdravotnické a informační profesionály).

Webová stránka zahrnuje především metodické, výukové a propagační materiály pro zdravotnické a informační profesionály, několik rozcestníků kvalitních zdravotnických informačních zdrojů určených přímo pacientům, pomůcky pro vyhledávání zdravotnických materiálů na webu a v neposlední řadě také odkazy na výukové materiály výše popsaných partnerských organizací, které jsou zaměřeny především na bezpečné vyhledávání zdravotnických informací a na metodickou podporu určenou školitelům informační gramotnosti ve zdravotnictví. Tyto materiály jsou často publikovány v rámci známých zdravotnických informačních zdrojů zaměřených na pacienty, jako je např. portál MedlinePlus provozovaný NLM [National Library of Medicine, 2010] nebo portál pro seniory NIHSeniorHealth, který zaštiťuje Národní institut stárnutí (National Institute of Aging, NIA) [National Institute of Aging, 2012]^⁹ atd.

Aktivity zaměřené na rozvoj informační gramotnosti ve zdravotnictví nejsou vyvíjeny pouze na půdě odborných organizací, ale také na vysokých školách a v jejich knihovnách, které vytvářejí v rámci programů mimoškolního a distančního vzdělávání speciální aplikace osvědčených klasických i elektronických výukových programů. Mezi nejznámější zástupce patří např. speciální mutace známého Testu vlastních vlastních schopností vyhledávat informace (Research readiness for self-assessment, RRSA) vytvořeného v Centrální knihovně Michiganské univerzity (Central Michigan University Library), určeného jednak zdravotnickým profesionálům, jednak pacientům [Ivanaistkaya, 2009], nebo speciální verze programu celoživotního vzdělávání pro pacienty a obecně laickou veřejnost, Škola mini-med (Mini-Med School), zaměřená na efektivní hodnocení zdravotnických informací na webu [Van Moorsel, 2001]. Celkově lze konstatovat, že aktivity v oblasti rozvoje informační gramotnosti ve zdravotnictví jsou v USA velmi rozšířené, přičemž velké, státem zřizované organizace zajišťují odbornou základnu v podobě klasických výukových a metodických materiálů zaměřených na hodnocení zdravotnických informací v prostředí WWW, zatímco aktivity vysokých škol jsou jsou soustředěny na aplikaci teoretických poznatků v praxi pomocí aplikace existujících výukových programů a projektů na oblast informační gramotnosti ve zdravotnictví.

České aktivity zaměřené na rozvoj informační gramotnosti ve zdravotnictví

Procentuální podíl českých uživatelů vyhledávajících zdravotnické informace na internetu pomalu, leč konstantně vzrůstá (Český statistický úřad, 2012b). Vzhledem k relativně vysokému rozdílu mezi situací v Česku a v EU (jak již bylo naznačeno výše) lze v dalších letech pravděpodobně očekávat další zvyšování procentuálního podílu občanů vyhledávajících zdravotnické informace na internetu. Nárůst může být způsoben i zvýšující se poptávkou po informacích v důsledku předpokládaných změn souvisejících s novou reformou zdravotnictví.

Podle průzkumu provedeného agenturou STEM/MARK^¹⁰ vyhledávají Češi na internetu nejčastěji informace o jednotlivých chorobách nebo onemocněních (60 %), informace o užívání (34 %), účinnosti (33 %) a cenách (29 %) léčiv a dalších přípravků, kromě toho 41 % dotázaných využívá také služby internetových lékařských poraden [STEM/MARK, 2010, s. 1-2]. Mezi nejčastěji navštěvovaný typ stránek patří podle tohoto průzkumu především stránky věnované zdravému životnímu stylu, stránky věnované diagnostice a léčbě chorob, elektronické lékárny a stránky výrobců léčiv.

Kvalita zdravotnických informací dostupných na českém webu vykazuje vysokou míru kolísavosti, o čemž svědčí mimo jiné i fakt, že pouze sedm českých webových stránek se zdravotnickou tematikou má přidělen mezinárodně uznávaný certifikát kvality HONcode.^¹¹

Ve srovnání se sousedním Polskem, které má přiděleno 80 HONcodes^¹², Česko značně pokulhává, což může svědčit jednak o nízké kvalitě českých webových stránek s obsahem zdravotnických informací, jednak o nezájmu provozovatelů českých webových stránek o hodnocení kvality obsahu.

Problematika proměnlivosti kvality a důvěryhodnosti zdravotnických informací s ohledem na cílovou skupinu pacientů byla v české odborné literatuře reflektována už v roce 2001 v publikaci Internet a medicína [Kasal, 2001, s. 170]. V současné době se této problematice v českém prostředí věnuje na teoretické úrovni Jiří Menoušek [2003; 2011] ze Střediska vědeckých informací Nemocnice Louny a zejména autorský kolektiv z Ústavu lékařské informatiky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a z dalších odborných institucí [Veselková, 2010], který v současnosti připravuje koncepci nového portálu pro pacienty – občany. Ten by měl být přístupný prostřednictvím webové stránky Ministerstva zdravotnictví České republiky^¹³ a měl by zahrnout veškeré kvalitní zdravotnické informace, které by tato cílová skupina mohla využít. Koncepce je založena na analýze a vyhodnocení vybraných zahraničních portálů podobného charakteru. Portál by měl občanům zjednodušit cestu ke kvalitním zdravotnickým informacím, z dostupné literatury však nelze vyvodit, zda návrh obsahuje i nějakou koncepci doprovodného školení pro uživatele, resp. pacienty, kteří budou tento portál využívat.

Na základě analýzy dostupné literatury lze konstatovat, že problematika kolísavosti kvality zdravotnických informací je v současné době českou odbornou veřejností poměrně intenzivně řešena, veškeré dostupné informační zdroje však nereflektují problematiku informačního vzdělávání cílové skupiny pacientů, tj. neexistují zde výukové programy ani jednotlivé výukové materiály, které by pacientům pomohly v orientaci v prostředí kvalitativně různorodých zdravotnických informačních zdrojů dostupných na WWW. Zároveň je však nutné dodat, že samostatná analýza sekundární literatury nemusí vždy spolehlivě odhalit nové rodící se aktivity, které vznikají v českých odborných informačních institucích působících v oblasti zdravotnictví, nebo jejich zájem o toto téma. Za účelem zmapování těchto aktivit byl ve vybraných knihovnách proveden průzkum, pro jehož potřeby byla zároveň na základě analýzy vybraných amerických informačních zdrojů vytvořena jednoduchá příručka zaměřená na základní zásady bezpečného vyhledávání na internetu, jež by měla být jednoduše implementovatelná v českém prostředí. V následujících dvou oddílech bude podrobně popsán nejprve proces vzniku výukového materiálu a následně průběh a výsledky daného průzkumu.

Pacientův průvodce po webu

V USA existuje široká škála aktivit, které by bylo v případě zájmu po určitých úpravách možno implementovat v českém prostředí. Jednoduché příručky pro pacienty zaměřené na efektivní vyhledávání patří mezi nejoblíbenější a nejčastěji využívané prostředky informačního vzdělávání. Příručky tohoto typu publikovaly nejen výše zmíněné americké asociace sdružující instituce působící ve zdravotnictví jako např. MLA [Medical Library Association, 1999b], odborné zdravotnické a informační instituce zřizované americkou vládou jako NLM [National Library of Medicine, 2010], Národního institut pro rakovinu (National Cancer Institute, NCI) [National Cancer Institute, 2012]^¹⁴ a NNLM [Benedetti, 2007] a odborné lékařské asociace, jako je Americká akademie rodinných lékařů (American Academy of Family Physicians) [American Academy of Family Physicians, 2004]. Vzhledem k široké škále dostupných výukových materiálů a jejich obsahové různorodosti bylo jako podklad pro vytvoření výukového materiálu pro pacienty využito pět výše citovaných materiálů a dva doplňkové materiály – výzkumná zpráva Úřadu pro prevenci chorob a podporu zdraví (Office of Disease Prevention and Health Promotion, ODPHP) [Spojené státy americké, 2006] a výukový materiál pro pacienty dostupný na stránkách HON [Health on the Net Foundation, 2012b].^¹⁵ Prvním krokem před vlastní tvorbou materiálu bylo srovnání kritérií zastoupených v jednotlivých materiálech a výběr vhodných kritérií pro české prostředí. Srovnání bylo provedeno pomocí tabulky, kde byla kritéria využitá jednotlivými výukovými materiály rozdělena do širších kategorií a následně bylo vyhodnoceno výsledné zastoupení kritérií v celém souboru materiálů. Pro výukový materiál bylo poté vybráno celkem deset kategorií (viz tab. 1) – prvních osm nejčetnějších kategorií (označeny žlutě) a doplňkově dvě další kategorie (označeny zeleně).

Vybrané kategorie	Odpovídající část výukového materiálu
Informace o provozovateli stránky a kontaktní informace, recenzní proces	Kdo?
	Kdo je provozovatelem stránky?
Informace o autorovi	Kdo?
Informace o autorovi	Kdo je autorem obsahu (článku, textu) na stránce?
Datum publikování/aktualizace	Kdy?
Datum publikování/aktualizace	Jak staré jsou články na stránce?
Účel stránky	Proč?
Účel stránky	Jaký je účel stránky?
Zdroj financování	Proč?
Zdroj financování	Jak je stránka financována?
Charakter provozovatele	Proč?
Charakter provozovatele	Provozuje nebo financuje stránku komerční nebo státní/nevýdělečná organizace?
Přítomnost a způsob prezentace reklamy na stránce	Proč?
Přítomnost a způsob prezentace reklamy na stránce	Jsou na stránce umístěny reklamy? Jsou tyto reklamy označené nebo výrazně oddělené od ostatního obsahu?
Způsob prezentace informací, odkazy na použité informační zdroje	Jak?
Definování cílové skupiny	Pro koho?
Obsah prokazatelně zkreslených informací	Jakým stránkám se vyhnout?

Podle vybraných kategorií byl na základě výše popsaných sedmi materiálů vypracován výukový materiál. Každá kategorie byla rozpracována do jednotlivých kritérií, jež byla pro přehlednost rozdělena do skupin reprezentovaných otázkami jako Kdo?, Kdy?, Proč?, Jak?, Pro koho?. Vybraná kritéria byla doložena ilustrativními obrázky, které by měly pacientům usnadnit orientaci při identifikaci jednotlivých kritérií přímo při prohlížení obsahu webových stránek. Výukový materiál byl doplněn dvěma doporučeními, která mají pacienty varovat před nebezpečným obsahem a před neuváženým využitím zdravotnických informací získaných z webových stránek bez konzultace s lékařem. Výukový materiál byl nazván Pacientův průvodce po webu^¹⁶ [Andrlová, 2011a, příl. 2]. Kvalita tohoto výukového materiálu byla následně ověřena v rámci výzkumu (podrobněji viz níže).

Výzkum v českých odborných knihovnách

Základním cílem výzkumu bylo zjistit, zda vybrané české odborné knihovny působící ve zdravotnictví vyvíjejí nějaké zvláštní aktivity ve vztahu k cílové skupině pacientů, zejména v oblasti zvyšování informační gramotnosti. Dalším cílem bylo ověřit, zda se o podobné aktivity zajímají, případně zda by je chtěly výhledově zavést. Posledním cílem výzkumu bylo zjistit, zda by v rámci svých aktivit mohly využít výukový materiál Pacientův průvodce po webu.

Výzkum byl proveden metodou dotazníkového šetření. Bylo osloveno celkem 15 odborných knihoven, z toho devět knihoven lékařských fakult a fakultních nemocnic, dvě instituce národního charakteru, dvě odborné knihovny zajišťující informační služby pro zdravotně-sociální obory a dvě odborné knihovny zaměřené na psychologii a příbuzné obory. Dotazníkové šetření bylo realizováno v období od 1. června do 13. července 2011. Dotazník byl distribuován prostřednictvím elektronické pošty. Celkově se výzkumu zúčastnilo 13 respondentů, což je přibližně 87 % ze všech oslovených.

První část výzkumu byla orientována na aktivity knihoven ve vztahu k cílové skupině pacientů. Výsledky získané analýzou odpovědí první skupiny otázek jednoznačně prokázaly, že pacienti (resp. laická veřejnost) dotazované knihovny navštěvují. Procentuální podíl knihoven, které navštěvují pacienti, je 54 %. Jednalo se především o instituce národního charakteru, dále o knihovny zaměřené na psychologii a o některé knihovny lékařských fakult. Je ovšem nutno dodat, že s výjimkou Národní lékařské knihovny (dále jen NLK), kde činí podíl pacientů (resp. laické veřejnosti) 20–40 %, tvoří tento podíl mizivé procento ze všech uživatelů knihovny.

Jedním z důvodů nízké návštěvnosti pacientů (resp. laické veřejnosti) je pravděpodobně také malý zájem knihoven o danou cílovou skupinu. Výzkum prokázal, že pouze 31 % knihoven zaměřuje své aktivity na pacienty, přičemž nejrozsáhlejší aktivity v tomto směru vyvíjí NLK. Většina poskytovaných služeb se omezuje na poskytování individuálních konzultací při výběru vhodné literatury, popř. na podávání základních informací o knihovních službách.

Dotazované knihovny se většinou dané cílové skupině nevěnují ani prostřednictvím své webové prezentace. Čtyři knihovny (31 %) udaly, že na svých webových stránkách poskytují základní poučení pro externí návštěvníky knihovny, a pouze dvě knihovny (15 %) zajišťují vlastními silami nebo zprostředkovaně webové stránky zaměřené přímo na cílovou skupinu pacientů. Jedná se o Lékařskou knihovnu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (dále jen LK FN u sv. Anny v Brně)^¹⁷ a především o NLK, jež vyvíjí v současné době v této oblasti pravděpodobně nejvíce aktivit. NLK vytváří v rámci své webové prezentace tematické stránky Knihy pro pacienty^¹⁸ [Národní lékařská knihovna, 2012a] a Medicína v literatuře^¹⁹ [Národní lékařská knihovna, 2012b] a dále připravuje rozsáhlou koncepci nových webových stránek, které budou rozděleny podle jednotlivých cílových skupin, jako lékař, student, občan-laik atd.

Druhá část průzkumu mapovala aktivity knihoven v oblasti rozvoje informační gramotnosti ve zdravotnictví. Výzkum jednoznačně prokázal, že většina, tj. 11 respondentů (85 %), vyvíjí aktivity v oblasti zvyšování informační gramotnosti. Zbylí dva respondenti o zavedení podobných aktivit uvažují. Z analýzy odpovědí (viz graf 1) vyplývá, že všech 11 respondentů (100 %)^²⁰, kteří uvedli, že vyvíjejí aktivity v oblasti informačního vzdělávání, se zaměřuje na cílovou skupinu studentů, ať už pregraduálních nebo postgraduálních, pro které pořádá kurzy nebo jednotlivé lekce informačního vzdělávání. Pět respondentů (45 %) se orientuje na cílovou skupinu zdravotnických profesionálů. Dva respondenti (18 %) poskytují individuální konzultace veřejnosti. Jeden respondent se zaměřuje na cílovou skupinu pedagogů (9 %) a jeden (9 %) se zaměřuje na školení knihovníků působících v oblasti zdravotnictví. Tři respondenti (27 %) využívají pro výuku e-learning.

Z výše popsaných výsledků vyplývá, že většina dotazovaných knihoven aktivně nevyvíjí žádné informačně vzdělávací aktivity zaměřené na cílovou skupinu pacientů. Problematiku informační gramotnosti ve zdravotnictví ve vztahu k cílové skupině pacientů sledují pouze čtyři knihovny (31 %) – NLK, LK FN u sv. Anny v Brně, Knihovna psychologických a sociokulturních věd Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (dále jen KPSV FF UK) a Knihovna Lékařské fakulty Univerzity Palackého. Respondenti^²¹ informační gramotnost ve zdravotnictví zaměřenou na pacienty sice dokážou definovat a někteří z nich také znají některé zdroje zdravotnických informací zaměřených na pacienty^²², ale ve většině nesledují problematiku rozvoje informační gramotnosti ve zdravotnictví cíleně.

Poslední část výzkumu byla zaměřena na ověření možnosti implementace výukového materiálu Pacientův průvodce po webu. Většina, tj. devět respondentů (69 %), uvedla, že by výukový materiál v praxi mohla využít.^²³ Čtyři z těchto respondentů připojili komentář, který se týkal buď možnosti využití výukového materiálu, nebo jeho kvality. Objevily se především návrhy na doplnění, pozměnění nebo rozšíření.

Závěr

Od roku 2000 vznikají na celém světě iniciativy zaměřené na rozvoj informační gramotnosti u cílové skupiny pacientů. Vůdcem se v této oblasti staly především americké odborné organizace a instituce, které vyvinuly řadu programů a výukových materiálů zaměřených nejen na pacienty, ale také na jejich školitele, tj. odborné knihovníky nebo zdravotnické profesionály, dílčí programy však vznikly i v zemích Evropské unie, včetně některých zemí bývalého východního bloku.

Na základě výsledků analýzy sekundární literatury a výzkumu provedeného v českých odborných knihovnách lze konstatovat, že v českých podmínkách prakticky nejsou aktivity zaměřené na zvyšování informační gramotnosti cílové skupiny pacientů rozvíjeny. Většina dotazovaných knihoven (snad s výjimkou NLK a KPSV FFUK) navíc o danou problematiku neprojevuje hlubší zájem, a to zejména s ohledem na marginální podíl cílové skupiny na celkové návštěvnosti dotazovaných knihoven. Pozitivním příslibem do budoucna je, že většina knihoven přijala zaslaný výukový materiál kladně a některé ho dokonce využijí v praxi. Předpokládaný rostoucí zájem pacientů si však patrně v budoucnu vyžádá větší rozvoj aktivit odborných knihoven v oblasti informačního vzdělávání zaměřených na pacienty.

1Köhler a Eysenbach poskytují základní výčet možných negativních důsledků využití informací dostupných na internetu. Jedná se např. o dezinformaci nebo špatnou interpretaci informací, která může vést k psychické nebo fyzické újmě, opomenutí nebo opoždění konzultace s lékařem v důsledku využití informací vyhledaných na internetu pro samoléčbu, stanovení chybné diagnózy na základě informací získaných na internetu, kyberhypochondrii, objednávání léčiv, jejichž požití může mít závažné zdravotní následky, přes internet a v neposlední řadě také spáchání sebevraždy provedené podle návodu z internetu [Köhler, 2002, s. 1066].

2 Medicínské informace jsou zde chápány jako podskupina zdravotnických informací, které jsou určeny pro zdravotnické profesionály. V dalším textu bude s ohledem na výše vymezenou cílovou skupinu používán termín zdravotnické informace.

3 Překlad termínu „consumer informatics“ nebo synonymního „consumer health informatics“ jako informatika pro pacienty je pouze pracovní. Terminologická diskuze nad překladem tohoto termínu do češtiny ještě neproběhla. Tento termín lze charakterizovat jako podobor medicínské informatiky, který studuje z pohledu pacienta/spotřebitele využití elektronických informací a elektronické komunikace pro zlepšení zdravotnických výsledků a rozhodovacího procesu ve zdravotní péči [Houston, 2001, s. 272-273], přičemž překlad termínu „medical informatics“ jako medicínská, zdravotnická nebo biomedicínská informatika je již v české odborné literatuře zaveden viz např. Mantas (2011) nebo Rauch (2009).

4 Tato definice nese i po téměř osmi letech od svého publikování přídomek „pracovní“.

5 Definice je v současné době známá spíše jako definice projektu Zdraví lidé 2010 (Healthy people).

6 Uvedené odkazy jsou ilustrativním příkladem aktivit v oblasti zvyšování informační gramotnosti ve zdravotnictví

7 Tato aplikace je typická pro americký model zdravotní péče, kde je větší míra zodpovědnosti vložena na pacienta.

9 Uvedené odkazy jsou ilustrativním příkladem zastoupení výukových materiálů v rámci jednotlivých portálů.

10 Průzkum byl uskutečněn ve dnech 26. 2. – 1. 3. 2010 na reprezentativním vzorku 599 respondentů ve věku 15–59 let metodou internetového šetření.

11 Výsledek vyhledávacího dotazu czech republic zadaného do vyhledávače HONcodes Medhunt [Health on the Net Foundation, 2009] za použití geografického omezení na záznamy české provenience s následným odfiltrováním nerelevantních výsledků byl získán 4. 4. 2012.

12Výsledek vyhledávacího dotazu poland zadaného do vyhledávače Medhunt za použití geografického omezení na záznamy polské provenience s následným odfiltrováním nerelevantních výsledků byl získán 4. 4. 2012.

13 Portál Ministerstva zdravotnictví [Česko, 2010] sice v současné době již obsahuje sekci pacient/občan, tato sekce však stále neobsahuje ani základní potřebné zdravotnické informace, ani jednoduchý rozcestník. Některé odkazy (jako např. informace o správném pitném režimu a očkování proti klíšťové encefalitidě) navíc vedou do sekce Veřejné zdraví, což může být pro běžného pacienta značně matoucí, protože tento pojem přímo nedeklaruje, komu jsou stránky přesně určeny.

14Původní dokument, který byl využit pro tvorbu výukového materiálu v květnu 2011, nesl název Evaluating health information on the Internet. V současné době je na dané adrese dostupný obsahově velmi podobný tutoriál s jiným názvem. Citován je pro ilustraci pouze aktuálně dostupný materiál.

15 Výukový materiál HON byl vybrán s ohledem na jeho mezinárodní platnost a také s přihlédnutím k faktu, že využití HONcode pro ověření kvality webových stránek je v USA velmi rozšířené, o čemž svědčí relativně vysoký počet amerických webových stránek, který mají přidělený HONcode (ověřeno dotazem „USA“ zadaného do vyhledávače Medhunt 4. 4. 2012).

20 Pro dílčí analýzu odpovědí zaměřenou na typy informačního vzdělávání, byl statistický soubor omezen pouze na respondenty, kteří odpověděli, že vyvíjejí aktivity v oblasti informačního vzdělávání, tj. na 11 respondentů. Výpočet relativních četností jednotlivých druhů informačního vzdělávání byl proveden vůči tomuto souboru.

21 Devět respondentů (69 %) uvedlo, že vědí, co je obsahem informační gramotnosti ve zdravotnictví. Celkem šest respondentů udalo definici informační gramotnosti ve zdravotnictví. Dvě z poskytnutých definic směřovaly spíše k definici zdravotní gramotnosti než informační gramotnosti ve zdravotnictví. Ostatní definice se zaměřily na klasické dovednosti obsažené v konceptu informační gramotnosti, tj. vyhledat, ohodnotit a využít informační zdroje.

22 Čtyři respondenti (31 %) uvedli, že zdroje zaměřené na informační gramotnost ve zdravotnictví znají.

23 Výukový materiál se stal v částečně modifikované verzi [Andrlová, 2011b] součástí výukové platformy pro informační gramotnost Ingram dostupné v rámci Elektronického portálu studijních textů FF UK. Grafickou a textovou úpravu materiálu provedla K. Votavová.

ANDRLOVÁ, Anna, 2011a. Informační gramotnost ve zdravotnictví: se zaměřením na informační gramotnost pacientů. Praha, 2011-08-15. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí diplomové práce Hana Landová. Příloha Pacientův průvodce po webu je dostupná také samostatně z: http://anna.andrlova.sweb.cz/Priloha_2_Pacientuv_pruvodce_po_webu.pdf.

ADLA, Theodor, KASAL, Pavel a A. JANDA, 2002. Normy zdravotnických webových zdrojů. In:Medsoft 2002: sborník příspěvků: [Hradec Králové, 16. a 17. dubna 2002]. Praha: Tech-Market, s. 143-146. ISSN 1903-8115.

AMERICAN ACCREDITATION HEALTHCARE COMISSION, 2003. Accreditation. URAC [online]. AAHC, c2003-2012 [cit. 2012-03-31]. Dostupný z: http://www.urac.org/accreditation/.

ANTON, B. a R. NELSON, 2006a. Literacy, consumer infomatics and health care outcomes. In: Consumer-centered computer supported care for Healthy People: procceedings of NI2006. Amsterdam: IOS Press, s. 49-53. ISBN 1-58603-622-X.

ANTON, B. a R. NELSON, 2006b. Literacy and health literacy outcome model. In: Consumer-centered computer supported care for Healthy People: procceedings of NI2006. Amsterdam: IOS Press, s. 51. ISBN 1-58603-622-X.

BÁRTLOVÁ, Lenka, 2005. Sociologie medicíny a zdravotnictví. 6., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada. 188 s. ISBN 80-247-1197-4.

BENEDETTI, Jo-Ann, 2007. From snake oil to penicillin: evaluating consumer health information on the Internet [online]. NNLM, last updated 27 July 2007 [cit. 2012-03-31]. Dostupný z: http://nnlm.gov/training/consumer/snakeoil/.

CLINE, R. J. W. a K. H. HAYNES, 2001. Consumer health information-seeking on the Internet: the state of the art. Health education research. Vol. 16, no. 6, s. 671-692. ISSN 0268-1153 (print). ISSN 1465-3648 (online). Dostupný také z: http://her.oxfordjournals.org/content/16/6/671.full.pdf+html.

CULLEN, Rowena, 2004. Empowering patients through health information literacy training. In: World Library and Information Congress: 70th IFLA General Conference and Council: 22-27 August 2004 Buenos Aires, Argentina [online]. IFLA [cit. 2012-03-31]. Dostupný z: http://archive.ifla.org/IV/ifla70/papers/014e-Cullen.pdf.

ČESKO. Ministerstvo zdravotnictví, 2010. Občan/pacient. Ministerstvo zdravotnictví České republiky [online]. Praha: MZČR [cit. 2012-03-18]. Dostupný z: http://www.mzcr.cz/.

DOLEŽAL, Tomáš a Adam DOLEŽAL, 2007. Ochrana práv pacienta ve zdravotnictví. Praha: Linde. ISBN 978-80-7101-648-6.

EYSENBACH, Günther a Thomas L. DIEPGEN, 1998. Towards quality management of medical information on the Internet: evaluation, labelling, and filtering of information. British medical journal. Vol. 317, is. 7171, s. 1496-1502. ISSN 0959 8138. Dostupný také z: http://findarticles.com/p/articles/mi_m0999/is_7171_317/ai_53459102/.

FOX, Susannah, 2005. Health information online: eight in ten internet users have looked for health information online, with increased interest in diet, fitness, drugs, health insurance, experimental treatments, and particular doctors and hospitals [online]. Washington: Pew Internet & American life project [cit. 2012-03-23]. Dostupný z: http://www.pewinternet.org/~/media//Files/Reports/2005/PIP_Healthtopics_May05.pdf.pdf.

HAŠKOVCOVÁ, Helena, 2007. Informovaný souhlas: proč a jak?. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-497-3.

HEALTH ON THE NET FOUNDATION, 2012a. The commitment to reliable health and medical information on the internet. HON: Health on the Net Foundation [online]. HON [cit. 2012-04-04]. Dostupný z: http://www.hon.ch/HONcode/Webmasters/Visitor/visitor.html.

HEALTH ON THE NET FOUNDATION, 2012b. Looking for reliable health information?. HON: Health on the Net Foundation [online]. HON, c2012, last modified Feb 28 2012 [cit. 2012-04-05]. Dostupný z: http://www.hon.ch/HONcode/Patients/visitor_safeUse2.html.

HOUSTON, Thomas K. et al., 2001. Consumer health informatics: a consensus description and commentary from the American Medical Informatics Association members. In: Procceedings: 2001 AMIA symposium: November 3-7, 2001: Marriot Wardman Park Hotel, Washington, DC. Philadelphia: Hanley & Belfus, s. 269-273. ISBN 1-56053-536-9. ISSN 1531-605X. Dostupný také z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2243697/pdf/procamiasymp00002-0308.pdf.

IVANAITSKAYA, Lana, 2009. Meeting the needs of different information consumers. RRSA [online]. Central Michigan University, 2009-11-02 [cit. 2012-03-23]. Dostupný z: http://rrsa.cmich.edu/twiki/bin/view/RRSA/Versions.

KASAL, Pavel et al., 2001. Internet a medicína. Praha: Grada. ISBN 80-247-0119-7.

KISILOWSKA, M., 2008. Health information literacy: biblioteki na zdrowie! In: Biblioteka - klucz do sukcesu użytkowników [online]. [Krakow]: Uniwersytet Jagielloński, s. 225-232 [cit. 2012-03-23]. Dostupný z: http://eprints.rclis.org/bitstream/10760/14302/1/kisilowska-n.pdf.

KLODA, L. A., 2006. Promoting health information literacy to the wider community: the Mini-Med School experience. In: Canadian Health Libraries Association Conference 2006: "Pearls of Wisdom", Vancouver, British Columbia (Canada),12-16 May 2006 [online]. Vancouver: CHLA [cit. 2012-03-23]. Dostupný z: http://eprints.rclis.org/bitstream/10760/7716/1/KLODA_CHLA_talk2006.pdf.

KÖHLER, CH. a G. EYSENBACH, 2002. DAERI: a case database for adverse events related to the Internet. In: Proceedings of the AMIA Symposium November 9-13, 2002, Henry B. Gonzalez Convention Center San Antonio. Philadelphia: Hanley & Belfus, s. 1066. ISBN 1-56053-600-4. Dostupný také z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2244405/pdf/procamiasymp00001-1107.pdf.

MANTAS, J. et al., 2011. Doporučení Mezinárodní asociace medicínské informatiky

informatice: první revize. European Journal of Biomedical Informatics [online]. Vol. 7, is. 2, s. cs1-cs16 [cit. 2012-09-09]. ISSN 1801-5603. Dostupný z: http://www.ejbi.eu/images/2011-2/Mantas_cs.pdf.

MARSHALL, Harry a Dorothy WILLIAMS, 2006. Health information: does quality count for the consumer?: how consumers evaluate the quality of health information materials across a variety of media. Journal of librarianship and information science. Vol. 38, no. 3, s. 141-156. ISSN 0961-0006.

MEDICAL LIBRARY ASSOCIATION, 1999a. Health information literacy. MLANET [online]. MLA, c1999-2012 [cit. 2012-03-23]. Dostupný z: http://www.mlanet.org/resources/healthlit/.

MEDICAL LIBRARY ASSOCIATION, 1999b. A users guide to finding and evaluating health information on the web. MLANET [online]. MLA, c1999-2012 [cit. 2012-03-23]. Dostupný z: http://www.mlanet.org/resources/userguide.html.

MEDICAL LIBRARY ASSOCIATION, 2003. Health information literacy definitions. MLANET [online]. MLA [cit. 2012-03-23]. Dostupný z: http://www.mlanet.org/resources/healthlit/define.html.

MENOUŠEK, Jiří, 2003. Medicínské informace na internetu: klasifikace evaluačních systémů (metod). In: INFORUM 2003: 9. konference o profesionálních informačních zdrojích, 27. - 29. 5. 2003: sborník z konference informačních profesionálů [online]. Praha: Albertina icome Praha [cit. 2012-03-23]. Dostupný z: http://www.inforum.cz/archiv/inforum2003/prispevky/Menousek_Jiri.pdf.

MENOUŠEK, Jiří, 2011. Validita medicínských informací na internetu: věčně visící Damoklův meč? Praktický lékař. Roč. 91, č. 4, s. 230-231. ISSN 1803-6597.

MEZINÁRODNÍ FEDERACE KNIHOVNICKÝCH ASOCIACÍ A INSTITUCÍ. Action for Development through Libraries Programme, 2011. Workshop on health information literacy. IFLA [online]. IFLA [cit. 2012-03-23]. Dostupný z: http://www.ifla.org/node/5596.

MOKHAR, Intan Azur, MAJID, Shaheen a Shubert FOO, 2006. Using information technology to improve health information literacy in Singapore: an exploratory study. In: 4th International Conference on Information and Communications Technology (ICICT2006), Cairo, Egypt, December, 10-12. [Cairo]: IEEE, s. 60-71. Dostupný také z: http://www3.ntu.edu.sg/home/sfoo/publications/2006/2006ICICT_fmt.pdf.

NÁRODNÍ LÉKAŘSKÁ KNIHOVNA, 2012a. Knihy pro pacienty. Národní lékařská knihovna [online]. Praha: NLK [cit. 2012-03-23]. Dostupný z: http://www.nlk.cz/informacni-zdroje/knihy-pro.

NATIONAL CANCER INSTITUTE (Spojené státy americké), 2012. Evaluating online sources of health information. National Cancer Institute at National Institutes of Health [online]. NCI [cit. 2012-03-23]. Dostupný z: http://www.cancer.gov/cancertopics/factsheet/Information/internet.

NATIONAL INSTITUTE OF AGING (Spojené státy americké), 2012. Helping older adults search for health information online: a toolkit for trainers [online]. NIA [cit. 2012-03-23]. Dostupný z: http://nihseniorhealth.gov/toolkit/toolkit.html.

NATIONAL LIBRARY OF MEDICINE (Spojené státy americké), 2010. Evaluating Internet health information: a tutorial from the National Library of Medicine [online]. Bethesda: NLM [cit. 2012-03-04]. Dostupný z: http://www.nlm.nih.gov/medlineplus/webeval/webeval.html.

NEAL, Diane M., 2010. The Conundrum of providing authoritative online consumer health information: current research and implications for information professional. Bulletin of American Society of Information Science. Vol. 38, no. 4, s. 33-37. ISSN 1532-2882 (print). ISSN 1532-2890 (online). Dostupný také z: http://www.asis.org/Bulletin/Apr-10/AprMay10_Neal.pdf.

RAUCH, Jan, 2011. Dobývání znalostí z databází: příklady aplikací v kardiologických datech. In: Sborník příspěvků Medsoft 2011. Praha: Agentura Action M, s. 209-221. ISSN 1803-8115.

RATZAN, Scott C. a Ruth M. Parker, 2000. Introduction. National Library of Medicine current bibliographies in medicine: health literacy [online]. Bethesda: NLM [cit. 2012-03-23]. Dostupný také z: http://www.nlm.nih.gov/archive//20061214/pubs/cbm/hliteracy.html.

RISK, Ahmad a Joan DZENOWAGIS, 2001. Review of Internet health information quality initiatives. Journal of medical Internet research [online]. Vol. 3, no. 4 [cit. 2012-03-23]. ISSN 1438–8871. Dostupný z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1761913/?tool=pubmed.

ROBINS, David, HOLMES, Jason a Mary STANSBURY, 2010. Consumer health information on the web: the relationship of visual design and perceptions of credibility. Journal of the American Society for Information Science and Technology. Vol. 61, is. 1, s. 13-29. ISSN 1532-2882.

SHARDT, Connie, 2011. Health information literacy meets evidence-based practice: editorial. Journal of Medical Library Association. Vol. 99, is. 1, s. 1-2. ISSN 1536-5050. Dostupný také z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3016648/.

SHIPMAN, Jean a Carla J. FUNK, 2009. Teachers of health information literacy: future roles for librarians. In: World Library and Information Congress: 75th IFLA General Conference and Assembly: "Libraries create futures: building on cultural heritage": 23-27 August 2009, Milan, Italy [online]. IFLA [cit. 2012-03-23]. Dostupný z: http://www.ifla.org/files/hq/papers/ifla75/145-shipman-en.pdf.

SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ. Department of Health and Human Services. Office of Disease Prevention and Health Promotion, 2006. Report on objective 11-4: estimating the proportion of health related Websites disclosing information that can be used to assess their quality [online]. Dept. of Health and Human Services, May 30, 2006 [cit. 2012-03-23]. Dostupný z: http://www.health.gov/communication/healthypeople/obj1104/.

STVILLA, Besiki, MON, Lorri a Jeong Yi YONG, 2009. A model for online consumer health information quality. Journal of the American Society for Information Science and Technology. Vol. 60, no. 9, s. 1781–1791. ISSN 1532-2882 (print). ISSN 1532-2890 (online). Dostupný také z: http://mailer.fsu.edu/~bstvilia/papers/conHealthcareIQ.pdf.

TARVER, Talicia, 2010. Genomics: a new challenge in consumer health information literacy. Journal of Hospital Librarianship. Vol. 10, is. 1, s. 23-32. ISSN 1532-3269. Dostupný komerčně také z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/15323260903470910.

TRŽAN-HERMAN, Nada a Anamarija ROŽIĆ, 2010. Public libraries for public health: the continuation of innovative project in Slovenia. Journal of the European Association for Health Information and Libraries. Vol. 6, no. 1, s. 8-10. ISSN 1841- 0715. Dostupný také z: http://www.eahil.net/journal/journal_2010_vol6_n1.pdf.

UNIVERSITY OF OXFORD. Division of Public Health and Primary Health Care. Institute of Health Sciences, 1997. DISCERN [online]. University of Oxford [cit. 2012-03-23]. Dostupný z: http://www.discern.org.uk/.

VAN MOORSEL, Guillaume, 2001. Do you Mini-Med School? Leveraging library resources to improve Internet consumer health information literacy. Medical Reference Services Quarterly. Vol. 20, is. 4, s. 27-37. ISSN 0276-3869.

VESELKOVÁ, Alena et al., 2010. Zdravotnické portály pro občany. In: Medsoft 2010: sborník příspěvků: 30. - 31. března 2010: hotel Academic, Roztoky u Prahy. Praha: Creative Connections, s. 226-231. ISSN 1803-8115.

YATES, Christine, PARTRIDGE, Helen L. a Christine S. BRUCE, 2009. Learning wellness: how ageing Australians experience health information literacy. The Australian library journal. Vol. 58, no. 3, s. 269-285. ISSN 0004-9670. Dostupný také z: http://eprints.qut.edu.au/31027/1/c31027.pdf.

Vyčítalová, Anna. Informační gramotnost ve zdravotnictví se zaměřením na rozvoj informační gramotnosti pacientů. Knihovna [online]. 2012, roč. 23, č. 2, s. 5-21 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna122/vycit.htm>. ISSN 1801-3252.