|obsah|  |index autorů |  | index názvů |  | index témat | | archiv |

Knihovna plus

2010, číslo 1

Autorské právo a digitální knihovny
Osiřelá díla

Mgr. Adéla Faladová / Odbor autorského práva Ministerstva kultury ČR / adela.faladova@mkcr.cz

Resumé:

Jedním z autorskoprávních problémů, na něž se naráží při vytváření digitálních knihoven, jsou osiřelá díla (autorská díla, záznamy apod., u kterých není znám nositel práv nebo jej nelze dohledat). Problémem se zabývá řada institucí Evropské unie. Evropská komise zřídila Skupinu expertů na vysoké úrovni, která zpracovala řadu doporučení, jak problém osiřelých děl řešit. Do diskuzí zasáhl svým způsobem i případ Google Books Search. Evropská komise plánuje zveřejnit v prvním čtvrtletí 2010 dopadovou studii s návrhy na řešení problému osiřelých děl v rámci Evropské unie. Osiřelá díla a jejich licencování budou jedním z témat novely českého autorského zákona, jejíž příprava byla zahájena koncem roku 2009.

Klíčová slova: autorské právo – digitální knihovna – osiřelá díla – Evropská komise – Google Books Search – autorský zákon.

Summary:

One copyright-related problem that arises in connection with the creation of digital libraries is orphan works (works, such as copyrighted works or recordings, for which the rights holder(s) cannot be identified or traced). This problem has been addressed by various European institutions; the European Commission has launched a  High Level Expert Group to prepare recommendations for solutions to the problem. Among the issues impacting the debate are the Google Book Search project and the legal proceedings pertaining to it. The European Commission intends to publish an Impact Assessment concerning orphan works in the first trimester of 2010. Also, the issues concerning orphan works and the release of rights to such works will be a part of the draft amendment to the Czech Copyright Act; the drafting of the new Act began in late 2009.

Keywords: copyright – digital library – orphan works – European Commssion – Google Books Search – Copyright Act.

Projekty digitálních knihoven přináší řadu autorskoprávních otázek spojených například s tzv. osiřelými díly, web-harvestingem (sklizní dat z webu) apod. Z hlediska avizovaných plánů Evropské komise na nejbližší období se jako nejaktuálnější legislativní téma jeví právě problematika osiřelých děl.

Osiřelá díla – vymezení pojmu

Pojmem "osiřelá díla" (v angl. orphan works, někdy překládáno rovněž jako "sirotčí díla") se rozumí autorská díla, u kterých ještě neuplynula doba ochrany autorských práv, ale buď autor není znám vůbec, nebo nejsou známi jeho dědicové, nebo se neví, kde se autor či jeho dědicové zdržují, a nelze proto získat svolení k užití jeho díla v případech, kdy je tento souhlas nutný. Souhlas k užití díla je nutný v zásadě k  jakémukoli užití díla, s výjimkou případů, kdy autorský zákon umožňuje užití díla bez souhlasu autora (viz především § 29 a násl. autorského zákona). Souhlas k užití díla je mj. nezbytný pro sdělování chráněných autorských děl prostřednictvím internetu (online), tj. i ke zpřístupňování v rámci digitálních knihoven. Skutečnost, že ještě neuplynula doba ochrany autorských, popř. souvisejících práv, lze dovodit např. na základě znalosti data úmrtí či narození autora, popř. data zveřejnění díla nebo stáří díla apod. Totéž platí nejen pro autorská díla, ale rovněž i pro zaznamenané výkony výkonných umělců a  zvukové či zvukově obrazové záznamy, které jsou dosud chráněny právem souvisejícím s právem autorským (např. právem výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu či právem výrobce záznamu). Pro zjednodušení budeme nadále zmiňovat pouze autorské dílo.

Osiřelá díla, a to je nutno zdůraznit, jsou chráněna jako jakákoli jiná autorská díla, platí pro ně vše, co platí pro autorská díla, jejichž autoři, popř. jiní nositelé práv jsou známi a jsou dohledatelní. Ví-li se o určitém díle, že autor není znám, neznamená to, že je možno s takovým dílem nakládat jakkoli volně. To samozřejmě představuje problém pro každého zájemce o užití takového autorského díla, přinejmenším pro takového, který respektuje autorské právo, neboť neexistuje-li režim umožňující licencování těchto děl, nelze de facto tato díla v řadě případů užít a musí zůstat "skryta" v policích knihoven, regálech či vitrínách muzeí, popřípadě mohou být užita některým ze způsobů, který autorský zákon umožňuje bez svolení autora.

Pro některé případy užití autorských děl funguje tzv. rozšířená kolektivní správa práv. V těchto, zákonem stanovených případech může kolektivní správce zastupující určitou kategorii autorů pro výkon určitých práv (způsobů užití) udělit uživateli licenci i za autory, popř. jeho dědice, s nimiž nemá uzavřenu smlouvu o zastupování nebo kteří se u kolektivního správce nepřihlásili k evidenci (zjednodušeně řečeno, na něž kolektivní správce nemá spojení). V případě, že se autor posléze kolektivnímu správci přihlásí, kolektivní správce mu vyplatí odměnu podle obvyklých pravidel a uživatel se nemusí obávat žalob z  titulu neoprávněného užití díla. To platí podle českého autorského zákona např. pro užití některých autorských děl vysíláním v rozhlase či televizi. Obecná úprava osiřelých děl však v autorském zákoně dosud upravena není.

Problém osiřelých děl není žádnou novinkou. Osiřelá díla zde byla, jsou a určitě budou i nadále. Ovšem v souvislosti s projekty digitálních knihoven nabyl tento problém na velké aktuálnosti, neboť představuje pro knihovny značnou překážku uskutečňování jejich plánů na zpřístupňování digitalizovaných autorským právem dosud chráněných autorských děl v  rámci digitálních knihoven. A právě v souvislosti s digitalizačními projekty knihoven, muzeí a archivů se o problému osiřelých děl začalo více hovořit a usilovat o nalezení jeho řešení. Cílem digitálních knihoven je, zjednodušeně řečeno, zpřístupnit online čtenářům materiály, které jsou zatím dostupné jen v regálech knihoven, popř. na intranetu, ovšem opět jen v prostorách knihoven. A cílem je pochopitelně neomezovat přístup jen pro uživatele zdržující se na území jednoho státu, ale pokud možno zpřístupnit díla celosvětově. A to je právě, z hlediska autorského práva, hlavní problém. Pro autorské právo je totiž charakteristická jeho tzv. teritorialita: každý autorský zákon platí pouze na území toho státu, kde byl přijat. Je tedy zřejmé, že jakákoli legislativní řešení přijatá v jednotlivých státech světa nevyřeší problém, jak licencovat užití osiřelého díla celosvětově, nebo aspoň v rámci Evropské unie.

Dosavadní dokumenty institucí Evropské unie

Evropská komise, Rada Evropské unie i Evropský parlament se tématem digitálních knihoven, popř. konkrétně projektem evropské digitální knihovny (nyní nazývané EUROPEANA) zabývají průběžně a přijaly řadu dokumentů, v nichž se mj. zmiňuje i problém osiřelých děl.[1] Stručně vzato, všechny instituce zdůrazňují, že veškeré digitalizační projekty musí respektovat stávající právní úpravu autorských práv v  mezinárodních smlouvách, komunitárním právu i v národních právních řádech, které stanoví, že jakékoli online zpřístupňování digitalizovaného materiálu chráněného autorským právem musí být odsouhlaseno nositeli práv. Členské státy by měly konzultovat problematiku osiřelých děl se zúčastněnými stranami (knihovnami, muzei na jedné straně a zástupci nositelů práv na druhé straně) a zavést vhodné licenční mechanismy. Evropská komise by měla být členským státům nápomocna v nalézání řešení tohoto problému, zejména by měla zajistit účinnost těchto licenčních mechanizmů v přeshraničních případech.

Evropská komise zřídila v roce 2006 Skupinu odborníků na vysoké úrovni pro digitální knihovny, která by měla být Evropské komisi nápomocna v nalézání řešení problémů spojených s budováním digitálních knihoven, mj. i problémů spojených s osiřelými díly. Skupina ve své Závěrečné zprávě z roku 2008[2] doporučila, aby jednotlivé členské státy zavedly licenční mechanismy respektující společné základní principy a aby bylo zajištěno vzájemné přeshraniční uznávání těchto mechanizmů tak, aby byla zajištěna právní jistota pro uživatele, že nebudou vystaveni riziku žalob nositelů práv v  ostatních členských státech. Měla by být rovněž vytvořena definice osiřelého díla, uznávaná všemi členskými státy, systémy pro udělování licencí zavedené jednotlivými členskými státy by měly být vzájemně interoperabilní a vzájemně uznávané. Měly by být zavedeny společné a  mezi státy uznávané principy pro provádění náležitého šetření (hledání) nositelů práv tak, aby nebylo nutno opakovaně dohledávat nositele práv u  těch děl, která již byla v jednom státě uznána jako osiřelá. Zpráva rovněž obsahuje popis licenčního modelu spočívajícího v existenci střediska pro poskytování licencí (kterým může být kolektivní správce nebo státní instituce apod.) a existenci veřejně dostupných databází osiřelých děl. Doporučuje se rovněž bránit vhodným způsobem vzniku nových osiřelých děl, např. používáním licencí typu Creative Commons[3] apod.

V návaznosti na činnost a výsledky analýz Skupiny odborníků bylo v  roce 2008 přijato Memorandum o porozumění o osiřelých dílech, které podepsali zástupci kulturních institucí a nositelů práv, a které se týká principů pro vyhledávání a uznávání osiřelých děl.[4] Doporučení Skupiny odborníků přispěla rovněž k rozvinutí projektu ARROW (databáze informací o autorských právech a osiřelých dílech).[5] Zatím ale Skupina odborníků nenavrhla žádné konkrétní legislativní řešení již v úvodu zmíněného hlavního problému, který dosud, jak se zdá, brzdí většinu členských států k přijetí národní úpravy licencování osiřelých děl. Tato národní úprava by měla spočívat buď ve vytvoření závazného evropského modelu licencování osiřelých děl, nebo aspoň v  návrhu pravidel pro vzájemné přeshraniční uznávání statusu osiřelých děl a uznávání licencí k užití osiřelých děl udělených v jednom členském státě ostatními členskými státy.

V říjnu 2009 uspořádala Evropská komise veřejné slyšení na téma osiřelá díla, kterého se zúčastnili zástupci knihoven, nakladatelů, kolektivních správců, členských států a další zainteresované subjekty. Cílem bylo zjistit postoje dvou hlavních skupin – kulturních institucí a  nositelů práv na možné přístupy k řešení otázky licencování osiřelých děl. Zatímco knihovny a další kulturní instituce preferují zavedení bezúplatné zákonné licence, zástupci nositelů práv jednoznačně požadují zavedení licenčního režimu, ať už s využitím kolektivních správců nebo prostřednictvím státní instituce apod. V rámci slyšení byla diskutována i řada praktických problémů spojených s dohledáváním nositelů práv v  případě hromadných digitalizačních projektů (časová, finanční a  personální náročnost apod.). Zazněly obavy ohledně netransparentnosti kolektivních správců, otázky týkající se přiměřenosti doby ochrany autorských práv, problémy spojené s neformálností ochrany atd.

Podobná diskuze s obdobnými výstupy proběhla v rámci workshopu organizovaného Evropským parlamentem a švédským předsednictvím v Radě EU v listopadu 2009. Navíc zde byla stručně představena nová právní úprava licencování osiřelých děl přijatá v Maďarsku. Tam zvolili model licencování prostřednictvím státní instituce – Maďarského patentového úřadu, v jehož kompetenci je i problematika autorského práva. Zatím nejsou s fungováním tohoto režimu zkušenosti, protože od nabytí účinnosti nové právní úpravy v únoru 2009 byly podány pouze dvě žádosti o udělení licence, jejichž vyřizování zatím nebylo skončeno. Podstatné je, že maďarská úprava se týká pouze maďarského území. Jinak řečeno, Maďarský patentový úřad může udělit licenci k užití osiřelého díla pouze pro území Maďarska. Stejná situace nastane i v případě zavedení obdobných licenčních režimů v ostatních členských státech. Proto není možné tento problém řešit izolovaně jednotlivými členskými státy a bude třeba přijetí evropského závazného řešení.

Případ Google Books

Do diskuzí ohledně autorskoprávních problémů spojených s digitálními knihovnami svým způsobem zasáhl případ Google Books.[6] V květnu 2009 členské státy na zasedání Rady ministrů vyzvaly Evropskou komisi, aby zhodnotila dopady tohoto případu, resp. návrhu vyrovnání připraveného právními zástupci stran sporu, na evropské nositele práv a  na evropské digitalizační projekty. Státy vyjádřily mj. nesouhlas s postupem společnosti Google, resp. s navrhovaným vyrovnáním, které je podle jejich názoru v rozporu s existujícími mezinárodními autorskoprávními smlouvami. Vyjádřily rovněž obavy z možného ohrožení kulturní diverzity. Evropská komise zpracovala analytický dokument, který představila na zasedání Rady ministrů v listopadu 2009, a v němž posoudila návrh vyrovnání z hlediska autorského práva, možných dopadů na kulturní diverzitu, soutěž apod. Zjednodušeně lze konstatovat, že hlavním poselstvím Evropské komise je výzva k urychlení evropských digitalizačních projektů a k odstranění právních a jiných překážek, které zatím tomu brání. Francie v této souvislosti navrhla zřízení Rady moudrých, která by problémy s osiřelými díly měla konečně vyřešit.

Plány Evropské komise pro nejbližší období

Zatím posledními dokumenty Evropské komise, které se zabývají mj. i  problematikou osiřelých děl, jsou Sdělení Komise Autorské právo ve znalostní ekonomice a konzultační dokument Kreativní obsah v evropském digitálním jednotném trhu : výzvy pro budoucnost, oba z října 2009.[7] Evropská komise ve zmíněném Sdělení konstatovala, že problémem všech dosavadních dokumentů, které byly evropskými institucemi v souvislosti s  osiřelými díly přijaty, je, že jsou pouze nezávazné a neřeší otázky hromadných digitalizačních projektů. Jednotlivé izolované národní úpravy nevyřeší základní problém evropské digitální knihovny, a to licencování online zpřístupňování osiřelých děl přinejmenším v rámci celé Evropské unie. Evropská komise je proto připravena navrhnout společná pravidla pro provádění náležitého vyhledávání nositelů práv a připravit návrh evropského legislativního řešení pro osiřelá díla. V úvahu připadá buď návrh směrnice pro licencování a vzájemné uznávání osiřelých děl, nebo novela směrnice 2001/29/ES o Informační společnosti, konkrétně ta část, která upravuje výjimky a omezení práv, nebo alespoň stanovení pravidel pro přeshraniční uznávání osiřelých děl. Konzultační dokument, který je zároveň i výzvou k veřejným konzultacím, konstatuje, že existuje nebezpečí, že se evropské digitalizační projekty mohou ocitnout v  "soutěžně nevýhodné" pozici vzhledem k "neevropským projektům". Dokument znovu zdůrazňuje, že evropský přístup musí být založen na respektování práv, právní jistotě a rovných podmínkách ve všech 27 členských státech a že je nutno nalézt vhodná, jednoduchá a efektivní evropská řešení.

Novela autorského zákona

Ministerstvo kultury ČR dlouhodobě počítá s přijetím úpravy, která by umožnila licencování osiřelých děl. Novela autorského zákona č. 121/2000 Sb., v platném znění, byla plánována na konec roku 2008 a poté dvakrát odložena. Důvodů pro odklad bylo několik, mj. i skutečnost, že se neustále čekalo (a čeká) na iniciativu Evropské komise, která je pro zajištění celoevropského řešení problému osiřelých děl v souvislosti s  budováním digitálních knihoven evidentně nezbytná. Nyní se ministerstvo rozhodlo již dále nevyčkávat a přistoupit, podobně jako učinilo např. Maďarsko, k přípravě národní úpravy s tím, že jakmile Evropská komise zveřejní své návrhy a analýzy, budou tyto vzaty v potaz a vhodným způsobem zohledněny v legislativním procesu.

Příprava novely autorského zákona byla zahájena v listopadu 2009. Předpokládanými tématy jsou především osiřelá díla, transparentnost kolektivní správy a zpřesnění úpravy zpoplatnění provozovatelů tiskových rozmnožovacích služeb. V listopadu se uskutečnilo úvodní jednání s  kolektivními správci práv, obdobné úvodní jednání s dalšími zainteresovanými subjekty (zástupci nositelů práv a uživatelů, např. knihovny, muzea, vysílatelé, nakladatelé, provozovatelé tiskových rozmnožovacích služeb, spotřebitelé a další) proběhlo v první polovině ledna 2010. V druhé polovině ledna 2010se uskutečnila konzultace s  experty z akademické obce. Poté budou následovat jednání s přímo dotčenými subjekty ke konkrétním tématům novely. Zatím se předpokládá, že návrh novely, poté co projde řádným připomínkovým řízením, bude předložen vládě nejpozději do konce roku 2010, a poté co projde řádným legislativním procesem v Parlamentu ČR, by mohl nabýt účinnosti k 1. 1. 2012.

Poznámky:

CITACE:
Faladová, Adéla. Autorské právo a digitální knihovny : osiřelá díla . Knihovna plus [online]. 2010, č. 1 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus101/falad.htm>. ISSN 1801-5948.

| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |

 | index autorů | | index názvů | | index témat |