|obsah|  |index autorů |  | index názvů |  | index témat | | archiv |

Knihovna plus

2010, číslo 1

Keywords: Museum of Czech Literature – book collection – personal libraries – 19th Century – 20th Century – reconstruction – J. R. Vilímek – Vladimír Holan – digital libraries – important personalities – Czechia.

Pobídka k napsání textu, který by se týkal problematiky osobních knihoven v Památníku národního písemnictví (PNP), mě podnítila k pokusu o rekapitulaci tohoto tématu v širších souvislostech.

Nejen z důvodu jeho rozsahu a různorodosti, ale také z důvodu definice sbírkové činnosti ve zřizovací listině PNP, bylo nutné téma knihovních celků omezit alespoň časově, a to na období po roce 1800 [1]. Předchozí text Památník národního písemnictví a jeho sbírky, který vyšel v posledním loňském čísle periodika Knihovna, lze chápat jako úvod do problematiky knihovních celků v PNP, a proto v tomto textu nebudou opakovány již známé skutečnosti, ale budou zde uvedeny informace o aktuální situaci ve zpracování a zpřístupnění knihovních celků nejen v PNP.

Úvod

Vydání Manguelovy publikace Dějiny čtení [2], která přitažlivým způsobem přibližuje vývoj četby od počátků do  současnosti, podnítilo zájem mnoha čtenářů na celém světě o tento nikterak nový fenomén, který se v posledních desetiletích stal předmětem bádání nejen knihovníků a sociologů, ale zejména historiků [3]. Výzkum četby v nových souvislostech, týkající se změn v přístupu k informacím, shrnuje publikace, která vznikla na základě výzkumu v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR [4].

Specifickým pramenem pro výzkum četby jsou osobní knihovny, které se dochovaly ať v úplnosti, nebo jako torza. Poskytují cenné informace o  činnosti a díle jejich majitelů (díky glosám a označením textů lze rekonstruovat názory na přečtené obsahy), zároveň jsou pramenem ke studiu dobově podmíněných fenoménů (vzhled knihy). Nelze opominout kontext, ve kterém tyto knihovny vznikaly z hlediska společenskopolitického, geografického nebo oborového. V některých případech mohou tyto knihovny na základě analýzy provenienčních znaků, např. dedikací a jejich datace, doplnit či zpřesnit biografické údaje sledovaných osob. Jednotlivé knihy z těchto celků, obsahující různé provenienční znaky, pomáhají identifikovat jejich původ. Analýza fondu z  hlediska jeho obsahu poskytuje představu o myšlenkovém a možném inspiračním kontextu díla osobnosti.

Není neobvyklé, že se osobní knihovny nedochovají ve své původní celistvosti a intaktnosti tak, jak je jejich vlastník vybudoval. Často se stávají torzem původního celku už za jeho života, nemluvě o úbytcích fondu po jeho smrti z důvodu stěhování knihovny nebo změny jejího majitele. Takovou knihovnou je, abychom uvedli jeden příklad ze světa, knihovna, kterou si s sebou přivezl do exilu Sigmund Freud a která se stala součástí jeho muzea v Londýně [5].

Paměťové instituce ČR a knihovní celky

Majiteli a správci knihovních celků (osobních knihoven, institucionálně nebo speciálně zaměřených knihovních celků) jsou v ČR jak veřejnoprávní instituce, tak soukromé subjekty. Většina těchto fondů je spravována knihovnami a muzei v gesci Ministerstva kultury ČR, nemalé množství těchto knihoven spadá pod správu příslušných územních úřadů. V úrovni zpracování knihovních celků a jejich prezentace panují značné rozdíly, to by ovšem bylo téma na jiný text.

Co do počtu osobních knihoven jsou jejich nejvýznamnějšími vlastníky na území Čech – Národní knihovna, knihovny Národního muzea a Památníku národního písemnictví; a na území Moravy – Moravská zemská knihovna v  Brně. Informace o knihovních celcích uložených v těchto institucích jsou většinou neúplné a na internetových stránkách nedostupné. [6] Jednotlivé celky ve fondech Národní knihovny jsou rozlišeny pomocí signatur, k některým celkům existují místní seznamy, které jsou určeny pro interní potřeby knihovny. Celky, které byly retrokonvertovány do elektronického katalogu, je možné vyhledat pomocí přidělených signatur (knihovna Svatopluka Čecha, signatura *63, z celkového počtu 3 000 bylo zatím převedeno 750 svazků). Přehled jednotlivých fondů a celků uložených v Národní knihovně byl zpracován v publikaci Rukověť tištěných knihovních fondů Národní knihovny ČR [7]. Autor recenze na tuto příručku Ivan Hlaváček uvádí: "Doslova objevný je oddíl, který je věnován některým významným knihovnám soukromým, které z nejrůznějších důvodů nebyly (resp. technicky ani nemohly být) vyčleněny do  samostatných signatur. V důsledku nutné stručnosti jsou tyto rekonstrukce pouze náznakové, nicméně i tak se doslova vnucuje myšlenka, že by bylo potřebí věnovat této aktivitě zevrubnější pozornost, tím spíše, že se několikrát zdůrazňuje, že průzkum nemohl být proveden plošně. Dokonce by se chtělo říci, že by řadě z těchto knihoven měla být věnována monografická pozornost, a to i tam, kde se tak již událo." [8] Tato slova jsou aplikovatelná na kteroukoli výše uvedenou instituci.

V knihovně Národního muzea je zájemcům k dispozici interní soupis knihovních celků zpracovaný Marií Šírovou, bývalou ředitelkou knihovny, a Evou Lachmanovou, vedoucí oddělení základní knihovny Národního muzea.

Informace o knihovních celcích ve správě Moravské zemské knihovny v  Brně poskytuje publikace vydaná ke 200. výročí založení knihovny [9].

Mapování osobních knihoven v rámci zpřístupňování kulturního dědictví badatelské a širší veřejnosti v ČR

Rozptýlení knihovních celků mezi veřejnoprávní instituce a soukromé subjekty po celém území ČR vyvolalo potřebu začít o nich centrálně shromažďovat informace. Specialista na osobní knihovny Richard Khel publikoval na toto téma řadu textů v odborných periodikách (např. Knihovna Adolfa Heyduka. Čtenář, 1997, roč. 49, č. 1, s. 30). Jeho pedagogické působení v Ústavu informačních studií a knihovnictví vyústilo v projekt, jehož výsledky by se mohly stát prvním krokem k  vybudování databáze knihovních celků v České republice. Veřejně přístupná digitální knihovna Knihovny významných českých osobností vznikala v rámci tříletého projektu (2007–2009), který získal finanční podporu jako grant Ministerstva kultury ČR. Byl řešen v rámci Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pod názvem Informační systémy zpřístupňující knihovní celky osobností kultury jako součást kulturního dědictví. Hlavním cílem projektu bylo prezentovat informace o osobních knihovnách významných, převážně českých osobností, které vznikly v 19. a 20. století.

Výsledná digitální knihovna je databází, která obsahuje jak informace o lokaci, majiteli a charakteru knihovny, tak v některých případech obrazovou dokumentaci. V koncepci projektu se nepočítalo s uvedením vyčerpávajících informací o knihovních celcích v ČR, a proto je databáze neúplná a v mnoha případech jsou o knihovnách uvedeny pouze všeobecné informace. Lze jen litovat, že projekt nebyl připraven v těsnější spolupráci s institucemi, ve kterých jsou osobní knihovny uloženy a že mu nepředcházela důkladnější heuristická příprava. Již sám pojem "významná osobnost" je značně vágní, dalším nedořešeným problémem je rozpor v časovém vymezení sběru dat a v zařazení knihoven do databáze mimo toto vymezení.

Pro jednu z hlavních částí projektu bylo vybráno šest osobních knihoven známých osobností (M. Alše, K. H. Borovského, K. Čapka, Z. Fibicha, J. Ježka, B. Němcové) [10]. Při zpracování těchto knihoven se řešitelé soustředili na individualizované exempláře, které obsahují dedikace, glosy aj., a výběrově i jejich přepis. Abecedně podle autorů řazené záznamy obsahují kromě těchto specifických informací základní bibliografický a fyzický popis jednotlivých titulů. V současné době je možné seznámit se s výsledky projektu na internetu [11]. Z informací řešitelky projektu Blanky Vorlíčkové vyplývá, že se počítá s postupným doplňováním databáze i po jeho skončení.

Památník národního písemnictví a knihovní celky

Zpracování knihovních celků v knihovně PNP se primárně orientuje na zpřístupňování veškerých dostupných informací o těchto celcích. Záznamy jednotlivých titulů knih jsou od roku 1994 přístupné v elektronickém katalogu [12], od konce 90. let jsou v  rámci katalogizace podrobně zachycovány jejich provenienční znaky a v  posledních letech k nim přibyla i obrazová dokumentace. Informace o  původu knihovních celků vycházejí z evidenčních seznamů (původní katalogy a kartotéky, předávací inventáře, přírůstkové seznamy, inventární seznamy, soupisy) a z dokladů poradních sborů (nákupních komisí). Tyto informace jsou shrnuty v interním Soupisu knihovních celků, který je pravidelně aktualizován. Dalšími prameny pro studium knihovních celků jsou monografické soupisy, které jsou doplněny stručným úvodem, obsahujícím základní informace o původním majiteli celku.

Rekonstrukce knihovních celků

Kromě výše popsaného zpracování knihovních celků bychom chtěli postupně zpřesňovat poskytované informace. V rámci instituce se jedná o  scelování jednotlivých knihoven na základě evidenčních podkladů a  provenienčních znaků. Vznikne-li potřeba komplexní informace o celku, bude nutné provést rekonstrukci na základě dochovaných archivních pramenů. Základní obtíží, ke které během rekonstrukce knihovních celků dochází, je rozptyl knih z původního celku ať přímo v knihovních fondech instituce, nebo mezi několik vlastníků – institucí nebo osob [13]. Příkladem takové knihovny je knihovna Karla Teiga, jejíž větší část je uložena v Národním muzeu. Další soubor Teigových knih, který byl předán ze Státního ústředního archivu (SÚA) do knihovny PNP v roce 1994, byl identifikován jako konfiskát, který se dnes již nezjistitelným způsobem dostal do knihovny SÚA. Podle slov vedoucí knihovny Národního archivu Marie Šatochinové je možné, že k tomu došlo po zrušení Úřední knihovny Ministerstva vnitra v  50. letech 20. století.

Historické události, zejména vyvlastňování nakladatelských firem po únoru 1948, přispěly k chaosu a nenahraditelným úbytkům z původních nakladatelských knihoven. V knihovně PNP je těchto případů několik, jmenujme alespoň tu nejznámější – knihovnu J. R. Vilímka.

Knihovna J. R. Vilímka

Z inventarizační zprávy knihovního celku J. R. Vilímka, kterou zde uvádíme, si lze učinit alespoň základní představu o obtížích, které doprovázejí jeho rekonstrukci [14].

Fond J. R. Vilímka v současné době čítá 5 091 inventárních čísel, které byly při inventarizaci sepsány a podrobněji popsány (jméno autora, název díla, rok a místo vydání, nakladatel, stav, provenience a  přívazky).

Na základě inventarizace je zřejmé, že všechny knihy v něm nyní obsažené nepocházejí z knihoven souvisejících s rodinou Vilímkových a  jejich nakladatelstvím, a ze souvisejícího průzkumu vyplynulo, že další knihy, které by do něj měly patřit, jsou umístěny v jiných částech knihovního fondu PNP. Fond v tomto stavu tedy nelze považovat za "nakladatelskou knihovnu" nakladatelského domu Vilímek, ani za "osobní knihovnu" Josefa Richarda Vilímka st. či Josefa Richarda Vilímka ml.

Řada knih obsahuje různé provenienční znaky, některé prokazatelně odkazují k Vilímkovu nakladatelství či osobám s ním spřízněným, ale nelze vyloučit, že do některých z Vilímkových "knihovních fondů" (ať už nakladatelských či knihovních) patřily i další knihy, které žádným provenienčním znakem doplněny nebyly. Jejich příslušnost může být částečně odhalena kontextem (typ převazby, ediční řada apod.), nicméně jistá míra pochybnosti o jejich příslušnosti přetrvává.

Hlavními vilímkovskými provenienčními znaky jsou razítka, podpisy, signatury a vazby, zpravidla se vyskytují v různých kombinacích. Ojediněle jsou i unikátní, doloženy pouze v jediném či v několika málo případech (např. perforované jméno VILÍMEK). Razítek se vyskytuje několik druhů (např. Knihovna Jos. R. Vilímka, Knihovna originálů, Archiv nakladatelství Jos. R. Vilímka…), a to i v různých typografických invariantech, a zpravidla je doplňuje i nějaký další znak, např. vazba, na jejímž hřbetě je stylizovaná litera V, nebo signatura na předním přídeští. Např. knihy z tzv. Knihovny originálů mají u všech (či alespoň většiny) ilustrací, resp. dalších výtvarných doplňků knihy (obálka, viněty apod.) ručně psané číslo a často i razítko Knihovny originálů (v řadě případů ovšem chybí). Podpisy Vilímků (a ovšem i dedikace adresované některému z nich; asi nejčastějším dedikátorem je Jiří Guth Jarkovský) se objevují sice méně často než razítka, ale ve fondu je jich také několik desítek.

Vedle "vilímkovských" fondů je možné rozeznat několik dalších provenienčních řad, u nichž ovšem zpravidla nelze s jistotou tvrdit, že se nějakým způsobem do některého z vilímkovských fondů nedostaly (tematická šíře titulů prokazatelně do těchto fondů náležejících je totiž nesmírná), jak se stalo například s některými svazky z knihovny A. P. Schlechty (velký soubor ročníků Humoristických listů byl prokazatelně přejat z této osobní, resp. rodové knihovny; domnívám se, že se jednalo o Antonína Petra Šlechtu ze Všehrd, českého genealoga [1864-1933]). Je zde například část knihovny malíře Viktora Foerstera, bratra hudebního skladatele Bohuslava Foerstera (identifikovatelná podle specifického ex libris s majitelovým portrétem), z níž se některé knihy objevují i v  jiných částech knihovního fondu), nebo část lékařské knihovny z první poloviny 20. století (německé odborné knihy s medicínskou tématikou jsou nejednou značeny specifickými razítky). S jistotou tak lze za nepůvodní označit jen několik málo titulů – např. podle roku vydání (např. knihy z  50. let 20. století nebo knihy z knihoven různých náboženských spolků či klášterů).

Tematický rozsah fondů je i při odhlédnutí od potenciálních cizorodých součástí mimořádně bohatý. Vedle titulů vydaných či vytištěných firmou Vilímek, z nichž některé mají a některé nemají příslušné provenienční znaky, jsou zde ve velké míře české i zahraniční knihy z 19. a 20. století, díla beletristická (od románů detektivních a  populárních přes klasickou i moderní prózu a poezii až po literaturu dětskou), dramatická i odborná (z oborů humanitních, technických i  přírodních), časopisy (především literární, ale i dětské, společenské, zábavné a odborné), noviny a další periodické publikace, a (v nejmenší míře) také mapy.

Vilímkova nakladatelská ani tiskařská produkce není ve fondu zachována kompletně. Objevuje se zde pochopitelně řada duplikátů (podle umístění knihy v konkrétním vilímkovském knihovním celku) nebo i různá vydání téže knihy, ale všechny knihy vydané či vytištěné tímto nakladatelem zde nejsou. Překvapivě se zde ovšem nacházejí multiplikáty německých beletristických publikací tištěných za německé okupace ve Vilímkově tiskárně v Praze, některé z nich (signaturně neevidované) jsou dokonce ještě zabaleny v balicích papírech. To naznačuje, že při konfiskaci fondu byl smíchán sklad s knihovnami.

Závěr

Zpracování novodobých knihovních celků a využití jejich potenciálu při historických bádáních, jakož i při prezentaci, je, zdá se, v našich institucích, včetně PNP, na začátku. Počítačové zpracování dává možnosti spolupracovat a vytvářet pro badatele i veřejnost snazší přístup ke sbírkám, na druhou stranu důkladný průzkum včetně archivních materiálů nemůže být nahrazen žádnou povrchní informací, která by mohla být zavádějící, jak jsme mohli vidět ve zprávě o knihovně J. R. Vilímka.

Obr. 1. Knihovna originálů

Obr. 2. Českým dedikátorem knih J. R. Vilímka byl jeho synovec Jiří Guth Jarkovský

Obr. 3. Základním znakem Vilímkovských fondů jsou razítka

Obr. 4. Podpis nakladatele Josefa R. Vilímka

Poznámky

[1] Zatímco historické knihovny (do r. 1800) se těší stabilnímu zájmu odborníků, dokonce je jim věnován předmět v rámci studia knihovědy, zájem o knihovny vznikající po roce 1800 klesá úměrně s jejich novostí. S aktuálními poznatky z oblasti knihovědných výzkumů osobních knihoven se zájemci mohou seznámit ve výstupech z  pravidelné konference Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska, jejíž 18. ročník se konal na podzim roku 2009 v Olomouci (http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/).

[2] MANGUEL, Alberto. Dějiny čtení. Brno : Host, 2007. ISBN 978-80-7294-231-2.

[3] van DÜLMEN, Richard. Historická antropologie. Praha : Dokořán, 2002. ISBN 80‑86569-15-2.

[4] TRÁVNÍČEK, Jiří. Čteme? Obyvatelé ČR a jejich vztah ke knize. Brno, Praha : Host, 2008. ISBN 978-80-7294-270-1.

[5] Proslulé osobní knihovny, ke kterým patří například knihovna Sigmunda Freuda, jsou předmětem zájmu badatelů a úroveň jejich zpracování a prezentace patří k prestiži jejich správců. Katalog Freudovy knihovny vznikl ve spolupráci anglického a německého odborníka, součástí publikace je úvodní esej a katalog CD, viz Davies, J. Keith; Fichtner, Gerhard. Freud's Library : a comprehensive catalogue. London : Freud Museum; T ü bingen : Edition Diskord, 2006. 1 CD-ROM; 4 3/4 in. + user's guide (144 s.) (Quellen und Abhandlungen zur Geschichte der Psychoanalyse, v. 2). ISBN 9783892957522.

[6] V rámci výše uvedené digitální knihovny jsou částečně zmapovány lokace osobních knihoven na území Čech a Moravy. Výběr je selektivní a z toho důvodu orientační. Selektivnost výběru byla pravděpodobně podmíněna schopností jednotlivých institucí poskytovat o svých fondech pregnantní informace a také schopností spolupracovat s řešiteli grantu, což do budoucna znamená vyřešit systematicky problematiku sběru údajů o knihovních celcích. Knihovny, které při zahájení projektu již měly k dispozici informace o knihovních celcích a celky byly zkatalogizovány (jako například v Městském muzeu a  galerii ve Vodňanech nebo ve Studijní a vědecké knihovně v Plzni), jsou v databázi zastoupeny reprezentativním způsobem, a tak výsledný optický dojem z mapy lokací neodpovídá skutečnému rozmístění knihovních celků. Jednoduchým šetřením v několika vybraných knihovnách a muzeích jsem zjistila, že na mapě chybí celá řada lokací osobních knihoven z  regionálních muzeí a knihoven. Například z muzea v Teplicích, z muzea i  Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové (část knihovny teatrologa Františka, část knihovny Jana Hostivíta Pospíšila, část knihovny Ignáta Herrmanna) atd.

[7] Rukověť tištěných knihovních fondů Národní knihovny ČR : od prvotisků do konce 19. století. Praha : Národní knihovna, 2006. 342 s. ISBN 80-7050-456-0.

[8] In Knihovna. 2007, roč. 18, č. 2, s. 151-154. ISSN 1802-8772.

[9] Moravská zemská knihovna 1808–2008 : knihovní sbírky. Brno : Moravská zemská knihovna v Brně, 2008. 140 s. ISBN 978-80-7051-177-0.

[10] Ke každé ze šesti knihoven je k  dispozici článek o obsahu knihovny, její historii, zpracování a další informace týkající se této osobní knihovny a četby jejího vlastníka.

[11] Knihovny významných českých osobností [online]. 2007- [cit. 2010-02.24]. Dostupné na WWW: http://knihovna.manhattan.cz/. Dlouhodobou archivaci, správu a zpřístupňování digitálních souborů této digitální knihovny a výměnu dat přes protokol OAI-PMH provozuje Digitální repozitář Univerzity Karlovy pomocí nástroje Digitool firmy Exlibris.

[12] PNP – Památník národního písemnictví [online]. 2009 [cit. 2010-02_24]. Dostupné na WWW: http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/, a http://85.207.166.234/i2/i2.entry.cls?ictx=pnp&language=2&logout=1/.

[13] Z osobního svědectví Vladimíra Justla vyplynulo, že Vladimír Holan část své knihovny věnoval kromě dalších také italskému bohemistovi A. M. Ripellinovi (narozen 4. 12. 1923 v Palermu, zemřel v r. 1978; profesor ruské a české literatury, esejista, básník, překladatel). Rozsáhlá knihovna byla po jeho smrti darována slavistické knihovně ústavu DISEUCO (Villa Mirafiori, via Carlo Fea II, Roma). V oddílu české literatury se signaturou CIC 882-2799 byla provedena předběžná rekognoskace fondu, ze které vyplynula tato zjištění – knihy pocházející z Ripellinovy knihovny netvoří samostatný celek. Z přírůstkových čísel je patrné, že akvizice této knihovny proběhla ve dvou etapách. Knihy s přírůstkovými čísly 31 000 a vyššími mají provenienční znaky – razítko "dar od profesora Ripellina", signatury na štítcích jsou psány černým inkoustem jednou rukou. Druhý soubor knih byl identifikován podle přípisů vlastníka a dedikací. Jednalo se o  přírůstková čísla 36 000 a vyšší. Knihy pocházející z Holanovy knihovny jsou prokazatelně pouze ty, které mu byly dedikovány a v nichž je Holanův podpis. Jednalo se celkem o 11 dedikací (3x Josef Čapek, 2x Jakub Deml, 1x Ivo Fleischmann, 2x František Halas, 1x František Hrubín, 1x Bohumil Novák, 1x Jaroslav Seifert) a 2 podpisy se jménem Holan. Ke sporným případům patří knihy, v nichž se nacházejí různé grafické značky. Rozdíly mezi značkami, které používal Holan a Ripellino, jsou zjistitelné, ale nejsou prokazatelné. Pouze v jednom případě lze na základě srovnání rukopisů určit jako původního majitele knihy V. Holana. Rekonstrukce je proces, který pokračuje i po uzavření průzkumu knihovny a vydání jejího soupisu, což dokládá případ knihy z Holanovy knihovny, která se objevila na aukci (aukční katalogy bývají cenným zdrojem informací; jedním z takto objevených exemplářů, pocházejících z Holanovy knihovny, byl Thyrsos Františka Halase s dedikací autora Vladimíru Holanovi z r. 1932).

[14] KOLAŘÍK, Karel. Zpráva o provedené inventarizaci čili úvod do fondu J. R. Vilímek. Praha : Knihovna PNP, 2009.

CITACE:
Petruželková, Alena. Knihovní celky. Knihovna plus [online]. 2010, č. 1 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus101/petruz.htm>. ISSN 1801-5948.

| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |

 | index autorů | | index názvů | | index témat |