|obsah|  |index autorů |  | index názvů |  | index témat | | archiv |

Knihovna plus

2010, číslo 1

Keywords: book trade – antiquarian bookselling – books – prices – internet – internet marketing – electronic commerce – Velvet Revolution.

Úvodem tohoto článku si řekněme něco o historii antikvariátů v  polistopadové době v českých zemích. Zaměříme se hlavně na Prahu, kde je více antikvariátů než ve zbytku republiky dohromady. Tím ale určitě nechci říci, že by ty mimopražské byly v něčem horší.

Před Sametovou revolucí bylo v Praze sedm antikvariátů provozovaných n. p. Kniha a jeden pod hlavičkou Knižního Velkoobchodu. Po euforii listopadových dní se společnost a s ní i antikvariáty a jejich zaměstnanci vraceli pomalu do reality. Jakmile bylo jasné, že se poměry dramaticky mění, vedení podniku Kniha Praha začalo pro sebe zachraňovat, co se dá. Důsledkem toho bylo, že se zavedené antikvariáty, které byly na svých místech celá desetiletí, začaly postupně rušit. Dalším důvodem rušení prodejen byly většinou restituce a také agónie n. p. Kniha Praha. Vedení podniku si mezi sebou za směšných podmínek rozdělilo zajímavé prodejny a aktiva, zbytek podniku v průběhu tří let po listopadové revoluci zanikl. Samozřejmě mnozí zaměstnanci antikvariátů hledali možnosti v soukromém podnikání, takže po Praze začaly jak houby po dešti růst nové antikvariáty. Ve většině případů za nimi stáli někdejší zaměstnanci socialistických prodejen bývalých antikvariátů. Začátek 90. let byl pro antikvariáty dobou největší konjunktury. Nájmy prodejen byly relativně levné, platy zaměstnanců nízké a zájem čtenářů o knihy byl obrovský. Čtyřicet let cenzurování knižního trhu nyní nastartovalo explozi zájmu zákazníků o knihy, které nemohly čtyřicet let vyjít nebo nesměly být nabízeny v antikvariátech. Počet prodejen v Praze se dnes pohybuje mezi čtyřiceti a padesáti, ale v 2. polovině 90. let bylo v  Praze dokonce osmdesát antikvariátů nebo obchodů, které použité knihy nabízely. Jak bylo pro tu dobu typické, antikvariáty často měnily svá působiště. Některé obchody změnily adresu i třikrát, než se usadily nebo naopak zcela zanikly. Obchody byly kuriózně umístěny, například v  Zelenkově ulici na Žižkově byl antikvariát v druhém podzemním patře bývalého krytu civilní obrany, vznikly i sídlištní antikvariáty v  bývalých kočárkárnách. Pouze jeden z nich se udržel do dnešní doby a  stal se pro mnohé zákazníky pravidelnou zastávkou na jejich knižních výletech i přes svou odlehlou polohu na Jižním Městě. Praha měla v té době i obdobu pařížských bukinistů. Stánky nabízely buď staré německé tituly (takové stánky byly umístěny na hlavních turistických trasách, jako např. na Staroměstském náměstí, Karlově mostě nebo ve Vítězné ulici u pražského Újezdu), nebo totální výprodeje zásob rušených vydavatelství. Běžně byly totiž z důvodů restitucí otevírány staré sklady, kde měly bývalé státní organizace po léta uloženy neprodejné nebo nadměrné zásoby knih vydaných za socialismu nebo na přelomu revolučních let. Bylo tam možné koupit z dnešního pohledu úplné skvosty, pamatuji si například na výprodej Sudkovy monografie po sedmdesáti korunách nebo výprodej Dějin českého výtvarného umění za dnes neuvěřitelných třicet korun za kus.

Jiné antikvariáty vydržely na svém místě jen několik týdnů či měsíců a často v nich bylo i zajímavé spojení sortimentů. To, že ve společných prostorách sídlilo knihkupectví a antikvariát, je logické. Přirozeně působí i antikvariát spojený s rámováním obrazů. Když jsem ale přišel v  Humpolci do zeleniny, která byla zároveň antikvariátem, trochu mě to udivilo. Mimochodem, není třeba pro podobné případy chodit tak daleko do  minulosti, na Strossmayerově náměstí je dnes antikvariát spojený s  květinářstvím a prodejem kalendářů.

Knižní boom pokračoval celá 90. léta, o této době se dá mluvit jako o  zlatém věku pro antikváře. Prodat se dalo téměř vše a nezanedbatelnou část zákazníků tvořili turisté, kteří díky pro ně výhodnému kurzu kupovali hlavně starší německé knihy. Obchodní úspěch některých antikvariátů byl přímo postaven na této klientele a pozdější konec tohoto období je zaskočil a zničil nebo přinutil ke změně. Také pokračoval velký výprodej cizojazyčných knih do ciziny, jezdívali sem antikváři z okolních německy mluvících států a kupovali knihy po krabicích. Ti nejpilnější jezdívali třeba každý týden.

Než začneme mluvit o vlivu moderních technologií na antikvární trh, musíme si ve zkratce vyložit, jak to vlastně fungovalo předtím. V předinternetové době (mladším lidem to bude znít jako báje o pravěku) pracovaly antikvariáty na úplně jiných principech než v dnešní době. Každý antikvariát byl obklopen určitou skupinou zákazníků, kteří téměř nemohli jejich nabídku porovnat s nabídkou jiných obchodů. Pokud bylo ve větších městech více antikvariátů, bylo samozřejmě jakési srovnání možné, avšak pouze marginální. Tehdejší antikvariáty tedy musely spoléhat na „svou“ skupinu zákazníků, nebo na náhodné návštěvníky. Další způsoby nabídky knih, jako třeba nabídkové katalogy či inzerce v tisku, byly používány jen velmi zřídka. Šlo o práci navíc a nedostatkové tituly byly stejně jen v jednom exempláři, takže rentabilita těchto metod by se dala označit za spornou.

Každý antikvariát, respektive jeho majitelé či zaměstnanci (podle zeměpisné a politické polohy), si tak mohli určovat ceny, jak chtěli, a  pak už záleželo na ochotě zákazníků kupovat jejich knihy. Mnohokrát si dnes s odstupem vzpomínám na situace, kdy jsme prodávali zákazníkům knihy za dnes úplně nedostižné ceny, a taky na situace, kdy jsme z  neznalosti informací prodali unikáty doslova za hubičku.

V českém prostředí byla sice k dispozici příručka nazvaná Směrné ceny antikvariátu (předpokládám, že podobné byly i v jiných socialistických zemích), ale ceny tam uváděné byly platné v době vydání příručky, tedy v  60. letech. Proto se ti, kteří měli oceňování knih na starosti, raději řídili vlastními zkušenostmi a citem. Cizojazyčné knihy se jakžtakž daly dohledat v aukčních katalozích Radtke nebo Hauswedel, výsledky aukcí však nejsou vždy směrodatné. Do situace, kdy byl trh roztříštěn na mnoho kousků, se tak pomaličku plížila revoluce zvaná internet.

Internet se do antikvárního obchodu v českých poměrech prosazoval relativně pomalu, protože, jak známo, většina antikvářů jsou lidé konzervativní a chvilku jim trvá, než nové technologie přijmou.

Na začátku 21. století, kdy knižní boom 90. let byl již minulostí, tvořily téměř třetinu veškerého objemu obchodů transakce prováděné přímo mezi jednotlivými antikvariáty. Chodilo to tak, že finančně silnější a  lépe umístěné obchody nakupovaly ve velkém zboží u kolegů, kteří neměli tak velkou možnost odbytu. V té době někteří antikváři z Prahy jezdili křížem krážem po celé republice a skupovali zajímavé tituly. Je pravda, že ne všichni kolegové nesli tuto skutečnost lehce.

Toto období trvalo zhruba do roku 2005, kdy se internet a jeho možnosti začaly postupně stále více prosazovat do antikvární práce. Myslím, že prvním větším internetovým projektem v tomto oboru byly Antikvariáty.cz. Jsou to tři pražské obchody, které provozuje jeden majitel. Objemem nabízených knih je to dodneška největší český antikvariát. Jak se internet postupně prosazoval i do menších antikvariátů a do ostatních oblastí republiky mimo Prahu, ceny zajímavých knih se srovnaly. Není již důvod pro knihy zajíždět do  regionů, stačí si tyto knihy případně objednat po internetu. Odhaduji, že dnes již sedmdesát procent antikvariátů má lépe či hůře fungující webové stránky. Někdo se spokojí s pouhým zveřejněním informace, že jeho obchod existuje, jiné antikvariáty mají naopak veškeré zboží v  internetové nabídce a pořádají třeba i internetové aukce. Odhaduji, že z  celkového množství prodaných knih v antikvariátech co do kvantity má internet podíl přibližně deset procent, ale ve finančním vyjádření je toto číslo někde okolo třiceti až čtyřiceti procent, protože přes internet se většinou prodávají dražší věci.

Když se na tuto problematiku podíváme v mezinárodním měřítku, vidíme, že ve vyspělých státech má tento trend již daleko větší tradici. Ve světě započal technologický růst mnohem dříve a byl rychlejší než u nás. Vznikly celosvětové knižní sítě, ze kterých se dají knihy objednat prakticky odkudkoliv. Mezi největší knižní portály v anglicky mluvícím světě patří Amazon, Abebooks a Ilab. Z našeho pohledu je velmi důležitý německy mluvící svět a v tomto prostředí zcela jasně vévodí portál ChooseBooks.

Specifické jsou knižní aukce na internetu, jistě téměř každý zná eBay nebo její polskou kopii provozovanou u nás, Allegro neboli Aukro.cz Tyto internetové aukční síně jsou velmi progresivní, mají obrovský nárůst uživatelů v řádu desítek procent ročně. Jsou to vlastně nadnárodní organizace, které si pro svoji potřebu vytvářejí i vlastní bankovní produkty, aby svým zákazníkům co nejvíc ulehčily nákupy na síti. Bohužel i tyto velké portály jsou často cílem podvodníků, kteří se pomocí falešných emailů snaží vyloudit přístupové kódy k heslům a účtům. Dalším problémem, se kterým se tam velice často setkáváme, jsou padělky, kterými se zabývají celé specializované a organizované skupiny. Jedním ze základů úspěchu tohoto typu prodeje použitých knih je sázka na lidskou soutěživost. Kolikrát se my z branže podivujeme, že jsou lidé ochotni zaplatit i několik tisíc korun za knihu, kterou nedokážeme na prodejnách i přes všechnu snahu prodat za pár stovek. Mnoho současných antikvariátů tedy používá tyto dražební portály, hlavně Aukro, jako další zajímavé pole působnosti a možnost odbytu svých knih. Současně je to i velmi dobrá reklama.

Internet se stal velkým pomocníkem i pro specifický druh antikvariátů, které pořádají tzv. sálové aukce. U nás s touto obnovenou tradicí přišel v roce 1989 jako první dr. Václav Prošek, tehdy ještě pod hlavičkou proslulého antikvariátu Na Můstku. Mnozí kolegové si tenkrát ťukali na čelo, nechápali, proč se někdo v době, kdy zboží je dostatek, pokouší o takový „nesmysl“. Následující léta ale dala za pravdu dr. Proškovi a díky jeho vizi dnes funguje zavedená aukční agentura. V tomto druhu podnikání se pohybují ještě další dvě až tři firmy, ale jejich role je podružná. Na těchto současných knižních aukcích se v českém prostředí prodávají hlavně bibliofilie a česká avantgarda 20. a 30. let. Mezi nejoblíbenější autory patří např. Karel Teige, Toyen, Josef Šíma a  Josef Čapek. Bez internetu by o aukci téměř nikdo nevěděl, navíc většina lidí dnes draží po internetu, platí přes internet a pak si knihu nechá poslat. Ve světovém kontextu jsou aukce jak v Evropě, tak v Americe populární. V globálním měřítku jsou největší hráči na trhu Sothebys, Dorotheum, Christies, Swann a Bloomsbury. Tyto aukční síně mají zastoupení téměř na každém kontinentu a prodávat knihy v jejich aukcích je také značně prestižní záležitost. Na mezinárodní aukční scéně jsou oblíbené knížky o fotografii, originální fotografie a staré ruské knihy do r. 1917 a z období avantgardy. Z českých autorů, kteří jsou ozdobou mezinárodních aukcí, můžeme jmenovat fotografy Josefa Sudka, Josefa Koudelku, Jaromíra Funkeho a Františka Drtikola. Z malířů a výtvarníků hlavně Josefa Šímu, Alfonse Muchu a Františka Kupku.

Je potřeba se také zamyslet nad budoucností antikvárního podnikání jako celku. V posledních letech zaznamenalo antikvární odvětví značný pokles zájmu o knihy. Každý rok se dá mluvit o propadu v řádu desítek procent. Důvodů, proč se tak děje, je několik. Jde především o generační posun – nastupující generace čtenářů má i mnoho jiných možností zábavy a  kniha je pro ně přežitkem. Další, i když paradoxní příčinou, je rozvoj internetu a multimédií. Kniha je nositelem informace a pro mnohé lidi je snadné získat tyto informace jinou cestou (na internetu). Další z důvodů je nástup elektronických knih, myslím si však, že toto je jen dočasná záležitost. Podle mých informací tento trend měl v zahraničí vrchol zhruba před dvěma lety a nyní jeho obliba již ustupuje. V dnešní době je snadná dostupnost mnoha způsobů multimediální zábavy, ať už televize, DVD, počítačů a podobně. Hodně lidí u tohoto typu trávení času naprosto nenáročně relaxuje bez nutnosti soustředění. Na četbu je přece jenom pozornost nutná. Asi každý, kdo se trochu pohybuje okolo knížek, ví, že dnešní mladá generace, a hlavně děti, téměř nečtou. Když jsem byl ve věku prvňáčka, naučil jsem se v listopadu číst a od té doby mě bez knihy viděli jen zřídka. Četl jsem při jídle, při oblékání, před spaním, po probuzení, prostě pořád. Takových „postižených“ dětí jsem okolo sebe znal několik. Dnes je mezi stejně starými, ale i mladšími dětmi daleko častější podobná závislost na počítačích či počítačových hrách. Problém je z mého pohledu i v tom, že děti nemají vzory ve svých blízkých, kteří na čtení buď nemají čas, nebo je nezajímá. Je to škoda, protože četba je skvělá pro rozvíjení fantazie. Mám radost, když občas čtu o aktivitách knihoven a jiných vzdělávacích institucí, které organizují různá čtenářské setkání a netradiční akce. Takových aktivit je rozhodně třeba. Určitě tady nechci rozebírat další důvody nezájmu o četbu a literaturu vůbec, nakonec to už je dnes téma různých i mezinárodních konferencí.

Rapidně ubývá také sběratelů dražších a vzácnějších knih. Tito zákazníci jsou lidé většinou narození okolo druhé světové války a není další generace, která by je nahradila. Světlou výjimku tvoří sběratelé dobrodružné literatury. Základem jejich zájmu jsou knihy Karla Maye, Julese Verna a knihy ilustrované Zdeňkem Burianem. Sběratelé skupují stará vydání svých oblíbených knih a hlavním kritériem je pro ně stav knihy, který by se měl co nejvíc blížit stavu, v jakém kniha opustila brány tiskárny. Je to velká škoda, že nastupující generace nemá o  knihách a jejich sběratelském potencionálu příliš ponětí. Knihy jsou totiž velmi dobrá komodita, pokud jde zákazníkovi hlavně o zhodnocení vložených prostředků. Když se podíváte na ceny na světových aukcích, zjistíte, že u vybraných titulů je velký cenový nárůst. Je ale pravda, že i tady hrají velkou roli módní vlivy a trendy.

Je zřejmé, že u nás budeme pomalu kopírovat vývoj, který je již několik let patrný na Západě. Mnoho antikvariátů tam opouští kamenné obchody v centrech velkých měst a přesunují svou činnost na předměstí nebo i dál do vnitrozemí, odkud provozují internetový antikvariát. Takový antikvariát šetří na nájemném a zákazníkovi je vlastně jedno, zda knihu dostane z pošty z Manhattanu nebo odněkud ze zapadlé vísky. Důležité jsou pro něj hlavně cena a rychlost dodání. Tento trend je patrný také u nás, už jsem zaregistroval několik pouze internetových obchodů a přesun některých zavedených pražských antikvariátů do  ilegality internetu a showroomů. Takové antikvariáty lze ale navštívit pouze po dohodě a nejedná se o klasické obchody, ale spíše o galerie.

Závěrem chci říct, že patřím mezi optimisty a věřím, že kniha a  knižní kultura se v budoucnu nestane jen termínem ze slovníků, vlastně promiňte, z paměti počítačů. Doufejme, že budoucnost k nám bude milosrdná a že se zájem o knihy opět vrátí.

CITACE:
Schik, Jan. České antikvariáty po revoluci a vliv internetu na antikvární trh . Knihovna plus [online]. 2010, č. 1 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus101/schik.htm>. ISSN 1801-5948.

| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |

 | index autorů | | index názvů | | index témat |