|obsah| |index autorů | | index názvů | | index témat | | archiv |
Knihovna plus
2010, číslo 1
Eva Šebestová / Informační studia a knihovnictví / ewunka86@centrum.cz
Resumé:
Článek se zaměřuje na komunikaci sluchově postižených v souvislosti s vyhledáváním a získáváním informací. Tento průzkum zjišťuje, zda vyhledávání a získávání informací v prostředí internetu sluchově postiženým nahrazuje běžnou komunikaci. Také se snaží nalézt výhody a nevýhody užívání internetu jakožto komunikačního média.
Klíčová slova: sluchově postižení – komunikace - vyhledávání informací - získávání informací - komunikační bariéry – internet - informační a komunikační technologie.
Summary:
The article focuses on communication of hearing impaired in context of information retrieval and information acquiring. The survey is concerned with main research question whether or not information retrieval and acquiring in Internet surrounding can in case of hearing impaired substitute common communication. In addition, this work tries to find advantages and disadvantages of the Internet as a communication media.
Keywords: hearing impaired – communication - information retrieval - information acquiring - communication barriers – Internet - information and communication technology.
Tento článek se zabývá vlastním průzkumem informačního chování sluchově postižených, který je převzat z mé bakalářské práce. Bakalářská práce na téma Komunikace sluchově postižených v souvislosti s vyhledáváním a získáváním informací byla obhájena 25. 6. 2009 na Ústavu informačních studiích a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Pro téma bakalářské práce jsem se rozhodla, protože mě tato problematika zajímala již dříve. Byla jsem ovlivněna vlastními zkušenostmi, které bych chtěla nadále předávat. Domnívám se, že tato práce by mohla pomoci sluchově postiženým, kteří přes sluchovou vadu a komunikační bariéru mají potřebu vyhledávat, získávat a předávat informace.
Zajímalo mě, zda informační technologie a zejména internet jsou vhodnými komunikačními nástroji pro sluchově postižené. Tato skutečnost mě vedla k rozhodnutí provést dotazníkový průzkum, jehož výsledky jsou vyhodnoceny a analyzovány v této práci.
V moderní době sluchově postižení tíhnou k internetu a informačním technologiím díky snadnějšímu přístupu k informacím. (Samozřejmě, že neslyšící a nedoslýchaví jsou si vědomi toho, že existují knihovny a další informační instituce, ve kterých mají možnost nalézat informace.)
Člověk odnepaměti vyhledává, zpracovává, ukládá a využívá informace. S nástupem ICT[2] a informační vědy vznikl fenomén informačního chování člověka, který zkoumá mnoho vědních disciplín, jako je psychologie, epistemologie, sociologie, pedagogika, kognitivní vědy nebo informační věda.
Termín informační chování (anglicky information behavior) definuje T. D. Wilson takto:
"Informační chování je souhrn lidského chování vztahující se k informačním zdrojům a kanálům informací. Zahrnuje aktivní a pasivní hledání informací. Může to být komunikace tváří v tvář, stejně jako pasivní přijímání informací, jako například sledování reklam v TV bez záměru získání informace." [WILSON, 2000, s. 49].
Jde vlastně o aktivity člověka v informačním prostředí, kdy člověk vědomě či nevědomě hledá potřebné informace, aby uspokojil informační potřeby.
Studium a výzkum informačního chování se aplikuje v prostředí využívání ICT, zejména v prostředí internetu, rozvoje sofistikovaných systémů pro shromaždování, ukládání, organizování a vyhledávání informací. Tímto způsobem můžeme zjistit, jaké mají například informační potřeby uživatelé internetu v různých situacích, jak uživatelé postupují při vyhledávání určité informace.
Cílem průzkumu je zjistit, jak lidé se sluchovou vadou vyhledávají a získávají informace pomocí internetu. Dalším cílem je pomocí dotazníkového šetření ukázat, zda vyhledávání a získávání informací v prostředí internetu nahrazuje běžnou komunikaci a jakým způsobem. Zda jsou počítače a hlavně internet vhodným komunikačním nástrojem pro sluchově postižené.
Pro splnění cíle tohoto výzkumu byly stanoveny hypotézy, které na základě odpovědí z průzkumu budou potvrzeny nebo vyvráceny. Za tímto účelem jsem vytyčila tyto hypotézy:
Průzkumu se zúčastnilo 88 respondentů (z toho 30 neslyšících a 58 nedoslýchavých).
ZŠ | SŠ | VŠ | Zaměstnání | Celkem mužů a žen | |
Muž | 9 | 12 | 7 | 10 | 38 |
Žena | 11 | 15 | 13 | 11 | 50 |
Celkem respondentů | 20 | 27 | 20 | 21 | 88 |
Věk respondentů se pohyboval cca mezi 15 až 30 lety. Výzkum byl realizován v době od 19. 3. 2009 do 15. 4. 2009.
Jako použitou metodiku průzkumu jsem si vybrala dotazník v tištěné i elektronické formě.
Cílovými skupinami byli sluchově postižení, kteří navštěvují základní školu (ZŠ), střední školu (SŠ), vysokou školu (VŠ), a také ti, kteří mají ukončené vzdělání (zaměstnaní). Na základě těchto cílových skupin jsem stanovila čtyři vzdělávací skupiny pro dotazníkové šetření, podle těchto skupin jsem zformulovala čtyři typy dotazníků:
Nejprve jsem výzkum provedla u žáků 8. A 9. tříd a studentů ze školy: Gymnázium, Základní škola a Mateřská škola pro sluchově postižené v Ječné ulici 27 v Praze 2. Dále jsem rozesílala dotazníky mezi přáteli a známými, kteří studují na různých vysokých školách, např. Univerzita Karlova v Praze (UK), Vysoká škola ekonomická v Praze (VŠE) nebo Masarykova univerzita v Brně (MU). Během výzkumu vyplňovali dotazník také přátelé a známí s ukončeným vzděláním.
Tato hlavní hypotéza byla jednoznačně potvrzena.
Dokázaly to odpovědi na otázku, která zjišťovala, co si o internetu myslí respondenti: Jaký máte celkový názor na internet, co si o něm myslíte? Je užitečný, vhodný, pomáhá vám například při domluvě s přáteli nebo s rodinou?
Pro tento účel jsem si vybrala nejzajímavější odpovědi ze všech cílových skupin:
"Ano, internet je velmi užitečný, umožňuje komunikaci nebo vyhledávání informací. Podporuje vzdělávání. Je skvělý především pro neslyšící!"
"Internet je vhodnou kompenzační pomůckou, která obsahuje psané či vizualizované informace. Díky tomu není sluch tolik potřeba."
"Internet též snížil bariéru mezi neslyšícími a slyšícími."
"Internet je určitě dobrou a vhodnou pomůckou ke komunikaci, zvláště mezi neslyšícími."
Většina respondentů si dobře uvědomuje, že i přes výhody a možnosti, které ICT přináší, existují i stinné stránky užívání těchto technologií. Všeobecně by se dalo říci, že dotazovaní mají víceméně podobné názory na kladné i záporné stránky internetu. Výsledky hypotézy jsou shrnuty v následující tabulce.
Kladné stránky | Záporné stránky |
výborný pro přípravu studia do školy | reklamy, spamy, viry, hackeři |
k vyhledávání a zjišťování informací, které potřebuji vědět | selhání sítě, pomalé připojení |
skvělý komunikační nástroj | Vyskytují se zfalšovaná fakta a nespolehlivé informace |
dobrá pomůcka ke komunikaci pro neslyšící | za internet se musí platit |
místo telefonování možnost využití komunikačních nástrojů, např. ICQ, e-mail | "žrout času" |
informace jsou rychlé a dostupné | přílišné trávení u internetu není vhodné pro rozvoj osobní komunikace |
pomáhá se domluvit s přáteli a rodinou | závislost na internetu |
možnost si psát s přáteli a lidmi ze zahraničí, udržování přátelství pomocí komunikačních nástrojů | lidé zneužívají internet, vkládají webové stránky s nevhodným obsahem |
pomáhá při bankovních operacích – např. InternetBanking | někdy se informace hůře a dlouho hledají |
pohodlná online rezervace, nákupy a objednávky | riziko vtáhnutí do nereálného a virtuálního života |
"úschovna informací" po celém světě, možnost vyhledávat a získávat informace všeho druhu | uživatel musí umět rozeznat relevantní informace |
Druhá hypotéza byla též jednoznačně potvrzena.
I když tyto osoby postrádají sluch, mají také podobné informační potřeby jako slyšící. Zajímají se o informace různé povahy. Informační potřeby jsou povětšinou uspokojovány hledáním informací na Internetu, četbou knih, časopisů nebo návštěvou knihovny. Samozřejmě to záleží na osobnosti člověka, vzdělání, zájmu, přístupu k ICT apod.
Dotaz: Kde vyhledáváte a získáváte další informace kromě internetu? Kam chodíte, abyste získal/a informace, které potřebujete?
Tento dotaz se zabýval vyhledáváním informací nejen na internetu, ale také v jiných informačních zdrojích. Zde se jednalo o knihy, časopisy a noviny. Kromě toho se dále zkoumalo využívání (nikoliv četnost návštěv) informačních institucí - knihovna, škola a muzeum.
Knihy: Bylo zjištěno, že v knihách vyhledává velmi často informace větší procento (19 %) středoškolských studentů než žáků (5 %). Dalších 40 % těchto studentů odpovědělo, že málo vyhledává a získává informace z knih. Přesto se mi zdají tyto výsledky nedostatečné. Je možné, že narůstající vliv internetu odvádí tuto mládež od klasické či doplňkové četby.
Časopisy: Jsou jedním z informačních zdrojů, ze kterého všechny cílové skupiny také vyhledávají a získávají informace. Dotazovaní nejvíce odpověděli, že v průměru 29 % často a v průměru 25 % občas čtou časopisy. Také bych potvrdila z vlastní zkušenosti, že respondenti čtou časopisy různých zaměření (např. sportovní, zpravodajské, společenské nebo vědecké).
Noviny: Výsledky ukázaly, že jsou poměrně oblíbeným zdrojem informací pro všechny cílové skupiny. Podle mého názoru je dotazovaní využívají z toho důvodu, že jsou srozumitelnější, jasnější a pomocí názorných ukázek, textů, fotografií nebo schémat upoutávají pozornost.
Knihovna: Průzkum ukázal, že 50 % žáků ZŠ, 44 % studentů SŠ a 42 % zaměstnaných nevyhledává informační zdroje v knihovnách, převládá zde odpověď "nikdy". Objevili se ale i respondenti, kteří odpověděli jinak než "nikdy". Mezi nimi jsou zájemci, kteří rádi čtou a vyhledávají různorodé informace ke své potřebě. Žáci též uvedli (v otevřené části odpovědi "jinde"), že si často půjčují knihy od přátel nebo je shánějí jinde, i když nenavštěvují knihovny tak často.
Jak jsem očekávala, studenti VŠ častěji vyhledávají a získávají informace v knihovnách než jiné cílové skupiny. Ze všech cílových skupin odpověděli nejméně záporně (10 % pro "nikdy"). I když na ně působí fenomén internetu, na kterém mají možnost využívat elektronické informační texty, knihovny jsou pro ně také informačním zdrojem ke studiu.
Škola: Získávání informací ve škole je spíše záležitostí cílových skupin ZŠ, VŠ a SŠ než zaměstnaných. Asi největší rozdíl můžeme spatřit u 40 % studentů vysokých škol, kteří odpověděli "často". 35 % žáků a 30 % studentů SŠ uvedlo, že občas získává informace ze školy.
Muzea: Výsledky v průzkumu ukázaly, že muzea patří k těm informačním institucím, které nejsou příliš využívány k získávání konkrétních informací. Platí to u všech ostatních skupin. Opět zde převažovala odpověď "nikdy" u 40 % žáků, 56 % studentů SŠ, 40 % studentů VŠ a 52 % zaměstnaných).
Jak bylo zjištěno na základě rozsáhlé otázky (viz níže), hypotézu č. 3 nelze vyvrátit.
Otázka: Jaké informace na internetu vyhledáváte, jaké služby na internetu využíváte a jak často?
Zde respondenti odpovídali na jednotlivé položky, které nesly názvy jednotlivých činností a služeb.
Většina respondentů ze skupin SŠ (40 %), VŠ (35 %) a zaměstnaných (48 %) využívá občas rezervace, objednávky či nákupy přes internet. 35 % žáků ze základní školy nikdy neobjednává nebo nerezervuje.
Nyní k přijímání a odesílání e-mailů: Bylo zjištěno, že 40 % SŠ, 75 % VŠ a 66 % zaměstnaných zaškrtlo odpověď velmi často, zatímco 40 % ZŠ vybralo odpověď "často". Z toho vyplývá, že jim tato služba vyhovuje (nahrazuje telefon).
Elektronické bankovnictví (např. internetbanking) má větší uplatnění u skupiny SŠ, VŠ a zaměstnaných bez rozdílu v časové frekvenci. 85 % žáků nikdy nevyužívá této služby, protože tyto záležitosti spravují jejich rodiče.
U položky "náhodné prohlížení WWW" převažovala odpověď "často", 33 % studentů střední školy, 36 % studentů vysokých škol a 51 % zaměstnaných necíleně vyhledává informace ("surfuje") na internetu. Nejvíce žáků (40 %) uvedlo, že velmi často "surfuje" na internetu.
Dotazovaní pokračovali v odpovídání na další položku – "chatování s přáteli a jinými lidmi". Výsledky ukázaly, že kromě skupiny VŠ většina respondentů ze všech cílových skupin velmi často komunikuje s přáteli a jinými lidmi. 45 % vysokoškolských studentů chatuje často. Z toho lze vyvodit, že vedle přijímání a odesílání e-mailů se tato činnost používá ve velké míře.
Posílání SMS přes internet patří také k často využívaným službám u tří posledních cílových skupin. Tuto službu nepreferuje dokonce až 40 % žáků, což bylo jedním z překvapení výzkumu. Možná tuto službu neznají, ale možná ji nepotřebují.
U položky "stahování programů, hudby a filmů pro vlastní potřebu" jsou výsledky časové škály s menšími výkyvy téměř stejné. Někteří respondenti častěji stahují programy nebo filmy, jiní méně. Záleží to také na technických možnostech, zájmu i času.
Většina žáků (30 %) občas využívá internet k přípravě do školy, k hledání informací do školy. U středoškolských studentů je situace lepší – 52 % často používá internet při přípravě do školy. Dále je samozřejmostí, že většina studentů VŠ také potřebuje ke studiu internet. 35 % těchto studentů se vyjádřilo pro "velmi často" a 45 % pro "často". I když tato otázka byla určena spíše pro žáky a studenty, nalezlo se několik zaměstnaných, kteří zakroužkovali "často" nebo "málo". Většinou se jednalo o osoby studující kurzy nebo dálkové studium během zaměstnání, někteří jsou povoláním učitelé.
Informace ze světa (např. novinky, zprávy, počasí) často sledují všechny cílové skupiny (průměrně 37 % všech respondentů). Dalším překvapením bylo, že na položku "informace pro volnočasové aktivity" odpovědělo 30 % žáků "občas" a 35 % "nikdy", kdežto 42 % zaměstnaných zvolilo "často". Žáci patrně nepotřebují ke svým volnočasovým aktivitám vyhledávat další informace.
Většina respondentů (40 % ZŠ, 40 % VŠ a 33 % zaměstnaných) uvedla, že občas poslouchá rádio nebo sleduje video. Předposlední část otázky se zaměřovala na hraní online her. Tyto hry nehraje 30 % žáků, 36 % studentů SŠ, 25 % studentů VŠ a 42 % zaměstnaných. Zbytek dotazovaných je víceméně hraje.
V závěrečné položce jsem zjistila, že mnoho respondentů se neúčastní diskusí – až 60 % žáků, 41 % středoškolských studentů a 29 % zaměstnaných s výjimkou vysokoškolských studentů. Ti je občas v 35 % navštěvují.
Co lze říci na závěr této hypotézy? V současné době tato technologie natolik pokročila (a stále se vyvíjí), že umožňuje tímto způsobem vyhledávat a získávat informace. Sluchově postiženým není znemožněno dosáhnout stejné úrovně v přístupu k informacím, např. na vysokých školách. Mohou získávat stejné informace jako slyšící.
Na základě výsledků z průzkumu vidíme, že hypotézu č. 4 lze potvrdit jen do určité míry. Následující otázky v dotazníkovém šetření zjišťovaly, jestli respondenti navštěvují knihovny či používají databáze nebo využívají online katalogy knihoven.
Nejdříve na otázku "Chodíte do knihovny?" respondenti odpovídali "ano" či "ne". Neplatí, že všechny cílové skupiny méně navštěvují knihovny. V tomto případě se jedná o studenty VŠ a SŠ. Odpovědi na tuto otázku zaznamenaly, že více než 50 % těchto studentů ze dvou skupin využívá knihovny.
Graf 1
Cílové skupiny měly možnost v dotazníku sdělit názvy knihoven, do kterých chodí.
Bez ohledu na vzdělání respondentů vyplývá, že nejvíce využívanou knihovnou je Městská knihovna v Praze, a to Ústřední knihovna a její pobočky. Dále je to knihovna v Informačním centru o hluchotě FRPSP, kterou navštěvují jen respondenti ze skupiny VŠ a zaměstnaných. Studenti VŠ uvedli i vysokoškolské knihovny podle svých studovaných oborů.
Co se týče databází a online katalogů knihoven, nemůžeme jednoznačně prohlásit, že tuto oblast osoby se sluchovou vadou vůbec neznají. Z výzkumu vyplynulo, že někteří respondenti databáze nebo online katalogy používají, dále někteří je sice znají, ale nepoužívají, a někteří je neznají.
Dokladem tohoto tvrzení jsou dva grafy získané z odpovědí na otázku: Používáte databáze anebo online katalogy?
Graf 2
Graf 3
V prvním grafu (graf 2) je podchyceno používání databází a ve druhém grafu (graf 3) používání online katalogů.
Pro zmínku, tato otázka byla položena jen třem cílovým skupinám – SŠ, VŠ a zaměstnaným. (Důvodem byla předpokládaná neznalost této problematiky u skupiny ZŠ.)
Poslední hypotézu můžeme potvrdit.
Pokud se tyto osoby do jisté míry naučí ovládat výpočetní techniku a získají zkušenosti s vyhledáváním informací v prostředí internetu, nemají s tímto až tak velké problémy.
Respondenti v dotazníku dostali další otázku (viz níže), jejímž cílem bylo zjistit, zda mají potíže při vyhledávání informací na internetu, zda tuto činnost zvládají a jak případně řeší problémy s vyhledáváním informací.
Otázka: Zajímalo by mě, jestli jste našel/našla na internetu požadovanou informaci? Měl/a jste nějaké potíže při vyhledání informace, kterou jste potřeboval/a?
Bylo zjištěno, že 40 % žáků ZŠ, 44 % studentů SŠ, 35 % studentů VŠ a 19 % zaměstnaných nejčastěji odpovídalo na možnost A.
Většina respondentů z cílových skupin VŠ a zaměstnaných si však vybrala druhou možnost B – 55 % vysokoškolských studentů a 71 % zaměstnaných. Je celkem pravděpodobné, že mají větší zkušenosti s vyhledáváním informací než žáci a studenti gymnázia.
Jen 5 % žáků a 4 % středoškolských studentů ze všech cílových skupin uvedlo možnost C. Domnívám se, že tito respondenti nezvládají do určité míry vyhledávat informace, nemají v této problematice zkušenosti. Z vlastní zkušenosti dodávám, že někteří z respondentů nemají v domácnosti připojení k internetu. Využívají internet jen ve škole nebo u přátel.
Poslední dvě možnosti D a E byly v menší míře vybírány nebo také dokonce vůbec nebyly vybírány. Možná stojí za zmínku, že až 30 % žáků ZŠ potřebuje při vyhledání pomoc.
Z průzkumu vyplývá, že u respondentů celkově zvítězila odpověď B. Můžeme tedy říci, že většina respondentů (neplatí to samozřejmě u všech) je schopna s menšími či většími potížemi vyhledávat a získávat informace na internetu.
Na závěr lze říci, že tento dotazníkový průzkum dokázal, že ICT zlepšují neslyšícím i nedoslýchavým překonávat komunikační bariéry. Výpočetní technika nabízí mnoho možností usnadnění komunikace se světem nejen sluchově postiženým, ale i zrakově postiženým a dalším znevýhodněným. Výhody a nevýhody komunikace pomocí internetu a jeho využívání u sluchově postižených jsou celkově srovnatelné se slyšícími.
Toto médium má tedy široké uplatnění, ať už to jsou e-maily, možnost získávání informací nebo rychlá dostupnost informací. Právě díky rozvoji informačních technologií se mění a zlepšují prostředky, které slouží ke komunikaci mezi neslyšícími a slyšícími. Ale s internetem je třeba nakládat v rozumné míře, protože má také negativní stránky v podobě např. virů nebo dokonce i závislosti na něm.
Musím podotknout, že přes výhody a možnosti, které komunikace pomocí internetu nabízí, zůstává běžná lidská komunikace "tváří v tvář" jednou ze základních forem komunikace. Zastávám názor, že i když se stále vyvíjí informační a komunikační technologie, elektronická komunikace bude v budoucnu doplňovat přirozenou komunikaci, kterou nenahradí.
Z dotazníkového šetření nadále vyplynulo, že by sluchově postiženým (zejména žákům ze ZŠ a studentům ze SŠ) mohly pomoci projekty nebo programy zaměřené na přiblížení problematiky využívání nejen internetu, ale také knihoven, databází a online katalogů v knihovnách.
Jak budou neslyšící i nedoslýchaví schopni vyhledávat a získávat různé informační zdroje, bude záležet na jejich motivaci, informačních potřebách, vzdělání, výchově a na prostředí, ve kterém se budou nacházet.
Poznámky
[1] Bibliografický záznam původní práce: ŠEBESTOVÁ, Eva. Komunikace sluchově postižených v souvislosti s vyhledáváním a získáváním informací [Communication of hearing impaired people in context of information retrieval and acquiring]. Praha, 2009-05-12. 62 s., 17 s. příl. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Klára Havlíčková.
[2] ICT-Information and Communication Technology
Použitá literatura:
HRUBÝ, Jaroslav. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 1. díl. 2., přeprac. vyd. Praha : Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999. 395 s. ISBN 80-7216-096-6.
HRUBÝ, Jaroslav. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 2. díl. 1. vyd. Praha : Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1998. 321 s. ISBN 80-7216-075-3.
POWER, Des; POWER, Mary R.; REHLING, Bernd. German deaf people using text communication : short message service, TTY, relay services, fax, and e-mail. American annals of the Deaf. 2007, vol. 152, no. 3, s. 291-301. Dostupné komerčně také z WWW: <http://search.ebscohost.com/>. ISSN 0002-726X.
PŘÍBRAMSKÁ, Ivana. Úvod do informačního chování. In Elektronické studijní texty [online]. Praha : Ústav informačních studií a knihovnictví, c2007-2009 [cit. 06‑04‑2009]. Studijní texty. 14 s. Dostupný z WWW: <http://texty.jinonice.cuni.cz/>.
STEINEROVÁ, Jela. Informačné správanie : pohľady informačnej vedy. 1. vyd. Bratislava : Centrum vedecko-technických informácií SR, 2005. 189 s. ISBN 80-85165-90-2.
WILSON, Thomas D. Human Information Behavior. Informing Science : The International Journal of an Emerging Transdiscipline [online]. 2000, vol. 3, no. 2, s. 49–55. Dostupný z WWW: <http://inform.nu/Articles/Vol3/v3n2p49-56.pdf>.
CITACE:
Šebestová, Eva.
Informační chování sluchově postižených.
Knihovna plus [online]. 2010, č. 1 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus101/sebest.htm>.
ISSN 1801-5948.
| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |
| index autorů | | index názvů | | index témat |