Knihovna plus

2010, číslo 1

Právní aspekty digitálních knihoven pro zrakově postižené

Mgr. Jiří Stodola / Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky, Masarykova Univerzita Brno / stodola@ics.muni.cz

Resumé:

Článek pojednává o legislativě související s digitálními knihovnami pro zrakově postižené. Nejprve specifikuje pojem digitální knihovny pro zrakově postižené a ukazuje jeho nezaměnitelnost s pojmem digitální knihovny obecně. Ze specifičnosti digitálních knihoven pro zrakově postižené pak vyplývá jejich vztah ke konkrétní legislativě. Nutnost budovat tyto knihovny vyplývá z práva člověka na vzdělání a z práva handicapovaných podílet se na životě společnosti. Tato práva jsou zakotvena v Listině základních práv a svobod. Pro knihovnickou oblast nacházíme praktickou aplikaci těchto práv v tzv. knihovním zákoně, zákoně o neperiodických publikacích (tzv. vydavatelském) a zákoně autorském. Jelikož se základním pramenem informací pro zrakově postižené staly digitální dokumenty, bylo by vhodné v tomto duchu novelizovat i stávající knihovnickou legislativu.

Klíčová slova: digitální knihovny – knihovny pro zrakově postižené – zrakově postižení uživatelé – legislativa – Listina základních práv a svobod – knihovní zákon – zákon o neperiodických publikacích – autorský zákon.

Summary:

The article deals with the law concerning digital libraries for visually disabled persons. First the concept of digital library for visually impaired is specified. Then the article deals with Declaration of human rights, librarian law, publishing law and author law concerning digital libraries for visually disabled persons. In fine the need to change some of these laws is claimed.

Keywords: digital libraries – libraries for person with visual disability – visually disabled users – law – Declaration of Human Rights –Library Act– publishing law –author's right.

Úvod

V dnešní době, kdy společnost zdůrazňuje právo každého člověka na vzdělání a informace a zároveň usiluje o co největší možnou společenskou integraci občanů s handicapem, stávají se knihovny orientující se na shromažďování a zprostředkování elektronických zdrojů určeným osobám se zrakovým postižením nedílnou součástí systému informačních institucí. Jejich rozvoj není dán pouze určitým společenským klimatem, ale také obrovským rozvojem výpočetní techniky, která umožňuje kompenzovat informační deficit daný zrakovým postižením v nebývalé míře. Díky existenci tohoto technologického zázemí vznikají digitální knihovny pro zrakově postižené více méně spontánně a informační a knihovní věda a praxe, na ně nestačila ještě adekvátně zareagovat, takže problematika není dostatečně ošetřena ani z metodologického ani legislativního hlediska.

Stručná reflexe posledního zmíněného hlediska je úkolem tohoto článku. Půjde v něm nejen o představení stávajících právních dokumentů, které se problematiky knihoven pro zrakově postižené týkají, ale také o poukázání na místa, kde současná legislativa není z hlediska efektivity poskytování informací zcela adekvátní, a o naznačení možné cesty k odstranění těchto nedostatků. Dříve, než bude přistoupeno k samotné problematice týkající se práva, je nutné osvětlit, v čem tkví podstata a výlučnost instituce nazvané „digitální knihovna pro zrakově postižené“.

1. Co je digitální knihovna pro zrakově postižené

Kdybychom měli pro vystižení pojmu knihovna užít hledisko právní, které v této práci chceme zohlednit, pak bychom zjistili, že na území České republiky se žádná digitální knihovna pro zrakově postižené nevyskytuje. Knihovní zákon totiž knihovnu definuje takto: zařízení, v němž jsou způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu poskytovány veřejné knihovnické a informační služby vymezené tímto zákonem, a které je zapsáno v evidenci knihoven[1]. Podíváme-li se do evidence knihoven na Ministerstvu kultury, pak zjistíme, že knihovny, které se tam nacházejí a které můžeme označit za knihovny určené zrakově postiženým (především Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, a pak také různé typy knihoven, které mají oddělení určená zrakově postiženým čtenářům), nejsou ve vlastním slova smyslu digitální, takže nevyhovují našemu pojmu. Digitální knihovny v ČR, které zprostředkovávají dokumenty určené zrakově postiženým, zase nenalezneme v dané evidenci.[2]

Přesto se samozřejmě u nás, z hlediska informační vědy, několik digitálních knihoven pro zrakově postižené vyskytuje[3]. Terminologická knihovnická databáze TDKIV totiž digitální knihovnu definuje takto: Integrovaný systém zahrnující soubor elektronických informačních zdrojů a služeb umožňující získávání, zpracovávání, vyhledávání a využívání informací v tomto systému uložených. Digitální knihovny jsou zpřístupňovány prostřednictvím počítačových sítí. Účelem budování digitální knihovny je poskytnout uživatelům možnost jednotného přístupu k digitálním anebo digitalizovaným dokumentům, případně i k sekundárním informacím o tištěných primárních zdrojích, uložených ve fondu knihovny.[4]

Když v definici digitální knihovny zúžíme určení z uživatele obecně na uživatele se zrakovým postižením, máme definici digitální knihovny pro zrakově postižené hotovou.

Toto zúžení je však naprosto nezbytné, protože ne každá digitální knihovna může sloužit k uspokojování informačních potřeb uživatelů se zrakovým postižením. To vyplývá ze samotné povahy zrakového handicapu. Převážná část dokumentů, které shromažďují knihovny, včetně dokumentů digitálních, má vizuální charakter. Vizuální kódování informací v těchto dokumentech však musí být nahrazeno pro potřeby zrakově postižených kódováním jiným (auditivním či haptickým)[5]. Speciální software (odečítač obrazovky) a hardware (hmatový displej) sice umožňují výstup z počítače v auditivní a haptické podobě, nicméně aby ztráta informace při převodu kódů byla minimální, je třeba, aby digitální dokumenty pro zrakově postižené měly zvláštní podobu[6].

Proto úkolem digitálních knihoven pro zrakově postižené je shromažďovat, zpracovávat a zprostředkovávat dokumenty a) v digitální podobě (ve velké míře se jedná o dokumenty, které původně existují v podobě pro zrakově postiženého uživatele nepřístupné), b) v podobě speciálně přizpůsobené pro hlasový či hmatový výstup z počítače. Tento úkol umožňuje a ošetřuje určitá legislativa, u které se nyní zastavíme.

2. Obecné právní předpoklady

Západní civilizace zakotvuje práva, jejichž subjektem je každá lidská osoba, do tzv. Listiny základních práv a svobod. Je možné se přít o to, kolik je v tomto dokumentu proklamováno přirozených lidských práv a kolik umělých ideologicky podmíněných konstruktů. Nicméně platí, že tuto listinu přijímá jako základní právní rámec většina zemí západní civilizace. Jednotlivé zákony těchto zemí pak musí být s touto listinou v souladu. Pro náš předmět je důležité, že Listina základních práv a svobod se zabývá jednak právem člověka na vzdělání, a jednak právy lidí s postižením.

Článek 29
(2) Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání.

[...]

Článek 33

(1) Každý má právo na vzdělání...[7]

Listina základních práv Evropské unie pak práva zakotvená v předchozích článcích ještě zesiluje. Každému člověku připisuje právo na odborné vzdělání a právo stále se vzdělávat. Osobám se zdravotním postižením pak přiznává právo na aktivní podporu v jejich nezávislosti a podílu na životě společnosti.

Článek 14. Právo na vzdělání

(1) Každý má právo na vzdělání a přístup k odbornému a dalšímu vzdělávání.

[...]

Článek 26. Začlenění osob se zdravotním postižením

Unie uznává a respektuje právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti.[8]

Z práv každého člověka na vzdělání a práva lidí se zdravotním postižením na podporu však vyplývá i nezbytnost existence nástroje zajišťujícího osobám se zrakovým postižením přístup k určitému typu informací, a tímto nástrojem jsou právě knihovny pro zrakově postižené.

3. Legislativa týkající se knihoven a knihovních činností

Obecný právní rámec (o kterém byla řeč v předchozí kapitole) pak připravuje půdu pro řešení dané problematiky v jednotlivých speciálních zákonech. Základním dokumentem v oblasti knihovnictví je tzv. knihovní zákon (Zákon č. 257/2001 Sb), který a) vymezuje, že knihovnické a informační služby jsou poskytovány způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu[9], b) zařazuje do systému knihoven Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé K. E. Macana zřízenou přímo Ministerstvem kultury.

Získávání dokumentů pro knihovny zřízené Ministerstvem kultury (a další) pak ošetřuje zákon o neperiodických publikacích (Zákon č. 37/1995 Sb.), který říká, že: Vydavatel neperiodické publikace pořízené slepeckým písmem je povinen odevzdat jeden povinný výtisk Knihovně a tiskárně pro nevidomé K. E. Macana v Praze[10].

Problém je, že základním typem dokumentu, ze kterého osoby se zrakovým postižením v největší míře čerpají informace, nejsou již publikace tištěné slepeckým (hmatovým) písmem, ale právě elektronické zdroje přizpůsobené pro hlasový či hmatový výstup z počítače. Už proto, že vydavatelé hmatových publikací se nejsou schopni produkci vydavatelů klasických tištěných dokumentů ani jen přiblížit. Tím vzniká velká propast mezi informacemi, které jsou nabízeny v podobě pro zrakově postiženého uživatele nepřístupné, a informacemi, které může reálně čerpat z hmatových publikací. Elektronické zdroje pro zrakově postižené mohou svým charakterem (snadná duplikovatelnost, možnost hlasového výstupu) tento informační deficit snižovat, zákon o neperiodických publikacích však neukládá nakladatelům povinnost poskytovat knihovnám elektronické verze svých publikací. To je ovšem problém, který se netýká jen knihoven pro zrakově postižené, ale je také překážkou pro efektivní budování Národní digitální knihovny. Právo úplného povinného výtisku a z něho plynoucí povinnost dlouhodobé ochrany a zpřístupnění neperiodických publikací pro NK ČR i MZK definuje Zákon o neperiodických publikacích, totéž pro periodika definuje Tiskový zákon. Ani jeden z uvedených zákonů neřeší problematiku povinného odevzdávání síťových publikací, které je nutným předpokladem jejich dlouhodobé ochrany a zpřístupnění.[11] (Text sice hovoří o síťových publikacích, které mají zřejmě primárně digitální podobu, nicméně publikace primárně určené k tisku, není dle našeho názoru možné z povinnosti elektronického povinného výtisku vyjmout, jinak by docházelo stále k redundantní nutnosti digitalizovat analogové dokumenty).

Knihovny pro zrakově postižené jsou pak odkázány na dobrou vůli nakladatelů, kteří jim elektronickou verzi svých publikací poskytnou, nebo musí dokument digitalizovat vlastními prostředky, což jim umožňuje autorský zákon (Zákon č. 121/2000 Sb.), který říká:

(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo

a) výhradně pro potřeby zdravotně postižených, v rozsahu odpovídajícím jejich zdravotnímu postižení a nikoliv za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu zhotoví nebo dá zhotovit rozmnoženinu vydaného díla; takto zhotovená rozmnoženina díla jím může být také rozšiřována a sdělována, pokud se tak neděje za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu,

[...]

(2) Do práva autorského nezasahuje také osoba uvedená v § 37 odst. 1, půjčuje-li originály či rozmnoženiny vydaných děl pro potřeby zdravotně postižených v souvislosti s jejich postižením.[12]

4. Změny v legislativě?

Je zřejmé, že současná role digitálních dokumentů v získávání informací, vyžaduje změnu zákonů, které nařizují povinný výtisk (zákon o neperiodických publikacích, tiskový zákon), a to nejen z pohledu knihoven pro zrakově postižené.

Je potěšující, že Národní knihovna pracuje na novém návrhu těchto zákonů. Návrh samostatného zákona připravený podle vzoru zahraniční legislativy pro danou oblast je momentálně ve stadiu schvalovacího řízení na MK ČR.[13]

Pro digitální knihovny uspokojující informační potřeby osob se zrakovým postižením je důležité, aby mohly z případné databáze elektronických povinných výtisků nějakým způsobem čerpat. Jak by k tomuto přístupu mělo docházet a jak by jim toto právo bylo legislativně garantováno (novelizace Knihovního zákona?), je zatím otevřená otázka.

5. Závěr

Cílem článku bylo ukázat, že problematika digitálních knihoven pro zrakově postižené se z legislativního hlediska ani hledisek jiných nekryje s problematikou digitálních knihoven obecně. Ačkoliv jejich úkolem je získávat, zpracovávat a šířit dokumenty speciálního charakteru, nelze je zařadit ke knihovnám speciálním, jak je charakterizuje knihovnický zákon, ale je nutné vzít v potaz jejich univerzální účel. Neslouží totiž pouze pro potřeby určité oblasti lidské činnosti, ale jejich úkolem je zabezpečit základní právo na vzdělání určité skupině obyvatel a umožnit jí aktivní začlenění se do života společnosti, jak o tom hovoří Listina základních práv a svobod. Z tohoto důvodu jmenuje knihovní zákon mezi knihovnami zřízenými Ministerstvem kultury knihovnu určenou zrakově postiženým, a zákon o neperiodických publikacích jí přiznává právo povinného výtisku publikací tištěných hmatovým písmem. V současné době však tato legislativa již není vyhovující, protože hlavním pramenem informací pro zrakově postižené jsou digitální dokumenty. Budování digitálních knihoven pro zrakově postižené umožňuje autorský zákon, nicméně situace vyžaduje i změnu zákona o neperiodických publikacích, na níž již pracuje Národní knihovna. Nabízí se otázka, zda by statut digitálních knihoven pro zrakově postižené neměl být vymezen rovněž v knihovním zákonu.

Poděkování

Článek vznikl v rámci řešení a s příspěvkem projektu Grantové agentury ČR č. 406/09/374.

Poznámky

[1] Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon) [online]. 2001 [cit. 2009-10-28]. Dostupný z WWW: <http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_s.155/701?PC_8411_name=knihovní zákon&PC_8411_l=257/2001&PC_8411_ps=10#10821/>.

[2] Skutečný důvod, proč v evidenci knihoven chybí Univerzitní knihovna pro studenty se specifickými nároky Masarykovy univerzity, je organizačního charakteru a není stejný jako důvod jiných digitálních knihoven pro zrakově postižené, kterým je fakt, že jejich provozovatelé je za knihovnu, která by se měla řídit knihovním zákonem, nepovažují.

[3] Viz kupříkladu: HANOUSKOVÁ, Michaela; STODOLA, Jiří. Vysokoškolské knihovny pro zrakově postižené. Vysokoškolské poradenství [online]. 2009 [cit. 2009-11-23]. Dostupné z WWW: <http://www.vsporadenstvi.cz/cs/node/86/>.

[4] Národní knihovna. KTD – Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna, c2005 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: <http://sigma.nkp.cz/F/KGXVHM3Y4G5N112GL49UYFQ31A1YBYTRRL9DYRXYA1NPKXQ9YF-00989?func=file&file_name=find-b&local_base=KTD/>.

[5] K dané problematice viz: STODOLA, Jiří. Kódování informací pro osoby se smyslovým postižením. Ikaros [online]. 2007, roč. 11, č. 9. [cit. 2010-01-28]. Dostupný na WWW: <http://www.ikaros.cz/node/4297/>. ISSN 1212-5075.

[6] Viz: HANOUSKOVÁ, Michaela. Metodika k úpravám textů pro zrakově postižené čtenáře [online]. 2007 [cit. 2009-04-20]. Dostupné z WWW: <http://www.teiresias.muni.cz/download/Metodika_upravy_textu_pro_ZP_VI_A5b.pdf/>.

[7] Listina základních práv a svobod [online]. Praha : Parlament české republiky. [cit. 2010-01-29]. Dostupné z WWW: <http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html/>.

[8] Listina základních práv a svobod Evropské unie [online], [cit. 2010-01-29]. Dostupné z WWW: <http://eur-lex.europa.eu/cs/treaties/dat/32007X1214/htm/C2007303CS.01000101.htm/>.

[9] Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon) [online]. 2001 [cit. 2009-10-28]. Dostupný z WWW: <http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_s.155/701?PC_8411_name=knihovní zákon&PC_8411_l=257/2001&PC_8411_ps=10#10821/>.

[10] Zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích [online]. 1995 [cit. 2009-10-28]. Dostupný z WWW: <http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_s.155/701?PC_8411_name=zákon o neperiodických publikacích&PC_8411_l=37/1995&PC_8411_ps=10#10821/>.

[11] HUTAŘ, Jan; MELICHAR, Marek; STOKLASOVÁ, Bohdana. Národní digitální knihovna. Knihovna [online]. 2009, roč. 20, č. 1, s. 6-21 [cit. 2010-01-29]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna91/humesto.htm/>. ISSN 1802-8772.

[12] Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským [online]. c2003-2009 [cit. 2009-10-28]. Dostupný z WWW: <http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/_s.155/701?l=121/2000/>.

[13] HUTAŘ, Jan; MELICHAR, Marek; STOKLASOVÁ, Bohdana. Národní digitální knihovna. Knihovna [online]. 2009, roč. 20, č. 1, s. 6-21 [cit. 2010-01-29]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna91/humesto.htm/>. ISSN 1802-8772.

Literatura:

Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon) [online]. [2001] [cit. 2009-10-28]. Dostupný z WWW: <http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_s.155/701?PC_8411_name=knihovní zákon&PC_8411_l=257/2001&PC_8411_ps=10#10821/>.

HANOUSKOVÁ, Michaela; STODOLA, Jiří. Vysokoškolské knihovny pro zrakově postižené. Vysokoškolské poradenství [online]. 2009 [cit. 2009-11-23]. Dostupné z WWW: <http://www.vsporadenstvi.cz/cs/node/86/>.

Národní knihovna. KTD – Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna, c2005 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: <http://sigma.nkp.cz/F/KGXVHM3Y4G5N112GL49UYFQ31A1YBYTRRL9DYRXYA1NPKXQ9YF-00989?func=file&file_name=find-b&local_base=KTD/>.

STODOLA, Jiří. Kódování informací pro osoby se smyslovým postižením. Ikaros [online]. 2007, roč. 11, č. 9. [cit. 2010-01-28]. Dostupný na WWW: http://www.ikaros.cz/node/4297/. ISSN 1212-5075.

HANOUSKOVÁ, Michaela. Metodika k úpravám textů pro zrakově postižené čtenáře [online]. 2007 [cit. 2009-04-20]. Dostupné z WWW: http://www.teiresias.muni.cz/download/Metodika_upravy_textu_pro_ZP_VI_A5b.pdf.

Listina základních práv a svobod [online]. Praha : Parlament české republiky. [cit. 2010-01-29]. Dostupné z WWW: <http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html>.

Listina základních práv a svobod Evropské unie [online]. [cit. 2010-01-29]. Dostupné z WWW: http://eur-lex.europa.eu/cs/treaties/dat/32007X1214/htm/C2007303CS.01000101.htm.

Zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích [online]. 1995[cit. 2009-10-28]. Dostupný z WWW: http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_s.155/701?PC_8411_name=zákon o neperiodických publikacích&PC_8411_l=37/1995&PC_8411_ps=10#10821/.

HUTAŘ, Jan; MELICHAR, Marek; STOKLASOVÁ, Bohdana. Národní digitální knihovna. Knihovna [online]. 2009, roč. 20, č. 1, s. 6-21 [cit. 2010-01-29]. Dostupný z WWW: http://knihovna.nkp.cz/knihovna91/humesto.htm/. ISSN 1802-8772.

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským [online]. c2003-2009 [cit. 2009-10-28]. Dostupný z WWW: http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/_s.155/701?l=121/2000/.

CITACE:
Stodola, Jiří. Právní aspekty digitálních knihoven pro zrakově postižené . Knihovna plus [online]. 2010, č. 1 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus101/stodola.htm>. ISSN 1801-5948.