Knihovna plus

2010, číslo 2

Špalíček - projekt digitální knihovny kramářských tisků KNM

Mgr. Iva Bydžovská / Kurátorka sbírky kramářských tisků, Knihovna Národního muzea / iva_bydzovska@nm.cz

V roce 2010 probíhají v Knihovně Národního muzea (dále KNM) již třetím rokem přípravné práce na digitální knihovně kramářských tisků.[1] Její základ bude tvořit tematický výběr tisků z rozsáhlé sbírky knihovny, která je největší svého druhu v českých zemích. V současné fázi zpracování se tedy jedná o zveřejnění výběrové, nikoli souhrnné, kolekce tisků z Knihovny NM.

Na digitalizaci a tvorbě databáze digitální knihovny spolupracujeme s firmou AiP Beroun s.r.o., která má s internetovým zpřístupňováním digitalizovaných tisků již letité zkušenosti.

Internetová digitální knihovna by se měla veřejnosti "otevřít" již v příštím roce a do konce roku 2011 by se v ní mělo objevit více než 4 000 jednotlivých tisků.

Projekt poskytne zájemcům z řad odborné i laické veřejnosti nejen on-line katalog s širokými možnostmi vyhledávání, ale v první řadě poskytne přístup k materiálům samotným, tedy k digitálním obrazům dokumentů v kvalitě, která umožní jejich prohlížení a studium přímo na obrazovce počítače. Obrazy pro zveřejnění jsou uloženy ve formátu JPEG, rozlišení obrazů archivní kvality se pohybuje kolem 400 DPI, pro digitální knihovnu jsou potom určeny obrazy v kvalitě 160 DPI, což je dostatečná kvalita pro pohodlné prohlížení na obrazovce počítače a zároveň není příliš náročná na objem přenesených a ukládaných dat.

V digitální knihovně budou zpřístupněny obrazy celých tisků, které zájemcům o studium či pro prosté seznámení se s žánrem kramářské literatury zprostředkují kromě vlastních textů písní i informaci o celkovém stavu a vzhledu předmětu.

Mimo usnadnění cesty k zajímavému literárnímu a historickému pramenu, kterým kramářské tisky jsou, umožní tento způsob zpřístupnění sbírkových předmětů lepší ochranu samotných dokumentů, které nebude třeba fyzicky půjčovat zájemcům o jejich studium. Mnohé z tisků jsou ve špatném stavu v důsledku často špatného uložení v minulosti, užíváním majiteli a v neposlední řadě proto, že jsou, jakožto levné tiskoviny, tištěny na méně kvalitním papíře.

Tisky z druhé poloviny 19. století, kdy se začal používat strojový dřevitý papír, navíc značně trpí následky kyselosti papíru, který žloutne, křehne a láme se.

Obr. 1. Píseň hystorycká o Svatém Václavu Knížeti českém, Mučedlníku Božím. Vytištěna u Jana Jozefa Kyliána 1[...]. [Mezi lety 1673-1694]. 32 s. Knihovna Národního muzea, sign. KNM KP M 165/1.

Co ale budoucí knihovna skutečně přinese svým potenciálním čtenářům? Koho by měla a mohla oslovit?

Jako pramen poslouží badatelům především humanitních oborů – jazykovědy, literární vědy, hudební vědy, ale také historikům a etnologům nebo kulturním antropologům. Doufáme ovšem, že bude přínosem i pro širší veřejnost, pro ty, kteří hledají netradiční zábavu, poučení nebo inspiraci pro vlastní tvorbu. Velký potenciál má také pro pedagogy jako netradiční materiál pro výuku společenských věd. Samozřejmě jsme mysleli i na kolegy knihovníky, kterým jsme chtěli poskytnout pomůcku při práci s obdobnými fondy v jiných institucích.

Výběr materiálu pro budoucí digitální databázi z rozsáhlého fondu kramářských tisků KNM, který obsahuje více než 35 tisíc zpracovaných a 15 tisíc nezpracovaných sbírkových předmětů, se ukázal jako nesnadný oříšek. V databázi se po dokončení projektu objeví 40 tisíc jednotlivých obrazů, což je celkem 3 783 jednotlivých tisků a konvolutů. Ač to rozhodně není malé číslo, v poměru k celkovému rozsahu sbírky se jedná o poměrně malou část fondu. Kurátoři sbírky, kteří projekt zpracovávají, se přesto snažili o co největší výpovědní hodnotu jak po stránce tematické, tak z časového hlediska, a chtěli ukázat způsob, jakým byly jednotlivé texty šířeny a vydávány. Digitální knihovna by tak měla alespoň částečně reprezentovat skutečný poměr jednotlivých typů a témat.

Tento záměr se podařilo poměrně dobře dodržet v případě žánru kramářské písně, na kterou byl kladen důraz i při tvorbě sbírky kramářských tisků v oddělení knižní kultury Knihovny Národního muzea. Ostatní žánrové celky (prozaické kramářské tisky, modlitby, pobožnosti, litanie a modernější žánr kupletu) jsou obsaženy spíše okrajově. Jde o prozaické kramářské tisky, modlitby, pobožnosti, litanie a modernější, na tradici kramářské písně navazující žánr kupletu.

Než budeme pokračovat, bude dobré si definovat kramářské tisky jako celek.

Náhled na tento zvláštní žánr, nebo spíše skupinu dílčích žánrů tzv. pololidové literatury doznal za posledních více než sto let značných změn.

Jedná se o okrajovou literaturu, která se již v průběhu 16. století začala vyvíjet na jedné straně ze zpravodajské letákové literatury, na straně druhé potom úzce souvisela s kancionálovou písňovou tvorbou, tedy s duchovní písní a s legendistickou tvorbou. K těmto dvěma proudům v rámci kramářské literatury se postupem doby stále výrazněji přidával prvek zábavy, zatímco s rozšířením novin postupně oslabovala zpravodajská funkce. V českém prostředí byly kramářské tisky též médiem pro šíření lyrických písní (především s milostnou tématikou), vojenských písní (často založených na lidové písňové poezii) a také písní se společenskými náměty.

Takto popsal kramářské tisky sběratel moravských lidových písní František Bartoš v roce 1871:

"Výrobky, které nejnovější poesie kramárská mezi lidem šíří, nejsou jen naprosto bezcenné, hrozíce mu duchovní porobou a mravní nákazou. Jsouť to na mnoze necudné plody sprosté luzy, určené taktéž 'k obveselení mysle mládencům a pannám', a pitomé výmysly o kdo ví jakých divech a zázracích."[2]

Z dnešního hlediska jsou kramářské tisky zajímavým literárním dokladem doby svého vzniku, které nám dávají nahlédnout do myšlenkového světa svých autorů, čtenářů a posluchačů, do každodenního života širokých vrstev obyvatelstva a jejich náhledu na dobové události, které jinak můžeme nahlížet většinou pouze zprostředkovaně očima příslušníků vzdělanějších vrstev, kteří spíše mohli zanechat nějaké svědectví. Samozřejmě, nemáme před sebou jednolitou ukázku 'lidové kultury', spíše celou škálu témat a jevů, které se proměňují v prostoru i čase. (Rovněž celou řadu autorů, kteří ke svému publiku přistupovali s různým záměrem, od prosté zábavy až po snahy o vzdělání a kultivaci recipientů kramářské produkce).

Kramářská produkce stála na pomezí mezi lidovou slovesnou a písňovou kulturou a umělou literaturou – nejednou hrála roli prostředníka kulturní výměny mezi oběma typy literatury. Jako žánr byla především záležitostí komerční a řídila se poptávkou. Autoři se snažili vyjít vstříc požadavkům svého publika. Oproti klasické literatuře měli autoři a distributoři tisků mnohem bezprostřednější kontakt s publikem.

Různorodou produkci spojuje především společné publikum, formální znaky a z velké části způsob distribuce. Bez ohledu na dílčí žánr byly pro své prodavače (případně zpěváky) kramářské tisky v první řadě zdrojem obživy. Prodávaly se na náboženských poutích, trzích a po domech, ale i v kamenných obchodech nebo přímo u tiskařů, kteří je produkovali. Jejich tisk i prodej byl po celou dobu existence žánru (tedy od 16., respektive 17. století až do konce století devatenáctého) podroben kontrole církevní a později světské cenzury, kterou ale vzhledem ke své povaze často obcházely. V dobách neklidu obyvatelstva se proto přímo nabízely k propagaci nekonformních názorů, jak tomu bylo v revolučním roce 1848. Typický kramářský autor, stejně jako jeho publikum, byli však spíše konzervativní. Proto můžeme sledovat opakování stejných námětů či celých textů jen s drobnými obměnami i v průběhu více než sta let. Velmi dlouho, prakticky až do konce 19. století, zůstávala poetika i tematika kramářských tisků a prezentovaná zbožnost nepříliš vzdálená od svých barokních kořenů.

Náměty tisků lze rozdělit na dva nestejně velké celky: náboženské a světské. Náboženských tisků jsou zhruba dvě třetiny (nepočítáme-li modlitby, pak by procento bylo ještě vyšší) a jejich nejpočetnějšími zástupci jsou poutní písně na mariánská poutní místa, případně k uctění katolických světců, v první řadě Jana Nepomuckého.

Světské písně, jak již bylo zmíněno, mohly mít zpravodajskou funkci (písně o katastrofách, válkách a dalších událostech domácích i zahraničních, včetně zpráv ze zámořských oblastí, morytáty...), nebo mohly sloužit k pobavení publika (různé úpravy lidových či umělých písní a poezie, árie ze zpěvoher, satira či kritika například módních excesů). Velmi často je ale těžké od sebe tyto funkce, včetně náboženského obsahu a moralit, skutečně oddělit. Náboženství a víra v lidovém pojetí byly nedílnou součástí každodenního života těch vrstev obyvatelstva, které byly publikem kramářské produkce, tedy (s určitými proměnami dle doby, o níž mluvíme) především městských a venkovských lidových vrstev a zvláště v devatenáctém století se měnily pomaleji, než se vyvíjelo hledisko vzdělanější části populace a samotné církve. Mluvíme hlavně o církvi katolické, přestože mezi tisky je zastoupena i produkce protestantských církví. Jde ale o zlomek celkového objemu tisků.

Z formálního hlediska má kramářská produkce podobu drobného tisku – ve starší době převážně šestnácterkového, po polovině 19. století pak osmerkového formátu. Měla obvykle rozsah dvou až osmi listů (výjimečně se setkáme s jednolisty nebo naopak s rozsáhlejšími složkami, oproti tomu nejobvyklejší je tisk o osmi stranách). Tiskly se obvykle dvě na jeden tiskařský arch, poté se stříhaly a skládaly a prodávaly jako sešitky bez desek, pouze s titulním listem, obvykle ozdobeným dřevořezovým, později dřevorytovým obrázkem. Tisky mohou být samostatné nebo si je majitelé svázali do konvolutů (zvaných špalíčky), přivazovaných obvykle ručně na pruh látky či kůže. Špalíčky mohou obsahovat i více než sto jednotlivých tisků, vzniklých v časovém rozsahu přes sto let.

Historická píseň o dalece rozhlášeném též dobře známém doktoru Faustovi. Tisk a náklad Jos. Bergrové v Litomyšli

Obr. 2. Historická píseň o dalece rozhlášeném též dobře známém doktoru Faustovi. Tisk a náklad Jos. Bergrové v Litomyšli. [Po polovině 19. století]. Tisk písně na nerozřezaném půlarchu. Knihovna Národního muzea, sign. KNM KP 4179.

Forma a výtvarné zpracování těchto levných tisků se stalo inspirací pro některé výtvarníky a spisovatele, z nichž můžeme jmenovat například Františka Hrubína, Mikoláše Alše a v neposlední řadě svérázného grafika a spisovatele Josefa Váchala.

Názvy tisků jsou poměrně uniformní (najde se mezi nimi mnohá Nová píseň, Píseň pro mládence a panny, Novina velmi hrozná či Modlitba velmi pěkná). Přestože bylo povinností tiskaře uvést údaje o tisku, velmi často tiskaři tato nařízení obcházeli. Údaj o místě tisku, tiskaři a vročení tak často chybí buď částečně, nebo úplně. Autor je obvykle anonymní. To vše samozřejmě komplikuje dataci a lokalizaci anonymních nebo částečně anonymních tisků. Určit takový tisk i přibližně může být značně obtížné, protože kramářská produkce byla na konci 18. a v 19. století skutečně nízkonákladová, používaly se staré litery a štočky s ilustračními obrázky, z nichž některé se používaly, případně kopírovaly i několik staletí. Lze mezi nimi najít štočky s postavami v renesančních šatech a v případě poutních obrázků se pochopitelně neustále opakoval podobný motiv, jen s drobnými obměnami. Tiskaři disponovali jen omezeným počtem štočků, mnohdy použili i takový, který se k obsahu písně přímo nevztahoval, tiskaři si kupovali starší štočky z jiných tiskáren, takže ani použití stejného štočku není jistým důkazem pro původ tisků z jednoho místa či od jednoho tiskaře.

I po přechodu ostatní české tiskové produkce na latinku se pro lidové publikum používala gotická písma, která zvláště starší generace, která latinské písmo neovládala, vyžadovala. Tiskárny navíc obvykle vedle české produkce vydávaly i literaturu německou, která latinské písmo za své přijala až mnohem později.

Otázka jazykové skladby kramářské produkce na českém území není dodnes zcela zodpovězena. Ve sbírce Knihovny Národního muzea značně převažuje česká produkce nad německou, nicméně dle dochovaných paralelních tisků lze odhadnout, že zastoupení německé produkce mohlo být ovlivněno sbírkotvornou praxí českých paměťových institucí a nemusí tedy plně odpovídat skutečnému stavu. Další jazyky, např. polština nebo latina, jsou ve sbírce zastoupeny okrajově.

Již jsme zmínili základní druhy textů – písně, prózu a modlitby. Písňový žánr byl nejoblíbenější nejen mezi publikem kramářských tisků, ale i mezi badateli, kteří se věnovali staré literatuře nebo lidové tvorbě.

Bylo mezi nimi i několik ředitelů Knihovny Národního muzea, kteří položili základy sbírky skutečně unikátního rozsahu. Prvním z nich byl Čeněk Zíbrt,[3] dnes považovaný za jednoho ze zakladatelů české etnologie. Ten mimo jiné vydal poprvé paměti jednoho z nejznámějších pražských skladatelů a zpěváků kramářských písní v druhé polovině 19. století Františka Haise, jehož rukopis je uložen částečně v Knihovně Národního muzea a částečně v oddělení Národopisu NM. Jedná se o živý, velmi cenný a ojediněle obsáhlý pramen pro poznání každodenního života v Praze 19. století.

"Není to obsah, rozumí se, tak vážný a důležitý, jako paměti souvěkých literátů, historiků, politiků českých," píše Zíbrt v úvodu ke své edici písničkářových pamětí.[4] "Ale přes to zajímá líčení událostí v r. 1848, v době útisků pozdějších, líčení života v pražských rodinách měšťanských i dělnických od let třicátých věku XIX., líčení života na ulicích, v hostincích, v kostelích, v okolí Prahy — vše to, třeba prostince psáno, propleteno jest lidovými pořekadly, úslovími, vzpomínkami i na události veřejné, odjinud známé." [5]

Obr. 3. Trůchlivý příběh. Píseň o hrozném vrahu, který v cestách od Kladna stranu k Berounu lidé obíral a od jedné ženy přemožen byl. Tisk B. F. Mohrmannové vdovy a synů v Praze. Vydáno po roce 1860. 4 s. Knihovna Národního muzea, sign. KNM KP Špal. 484/38.

František Hais sepsal za svůj život na 400 písní, některé z nich jsou živé dodnes, jako např. "Nová píseň o hraběti Fridolínovi a sprosté Vilemíně" (začínající slovy Na hranicích města německého), velice populární vlastenecká píseň "Hrobka Havlíčkova" (Spi Havlíčku v tvém hrobečku), mnoho časových písní o různých pražských slavnostech a v neposlední řadě byl plodným autorem morytátů inspirovaných skutečnými událostmi. Píseň s téměř barokním názvem "Trůchlivý příběh : Píseň o hrozném vrahu, který v cestách od Kladna stranu k Berounu lidé obíral a od jedné ženy přemožen byl" je mezi nimi netypická, přestože začíná klasicky:

Ustrňte se, lidé milé, slyšte smutné zpívání,
jak od Prahy as tři míle staly se věci hrozný,
od Kladna k straně berounské vedou mnohé pěšiny,
místem jsou šachty havířské napolo zasypány...
Se řečí ji svedl z cesty řka: "Zde si nadejdeme,"
když přišli blíž starý šachty, tu na ni vykřik vzpurně:
"Nyní dej sem své peníze, chceš li živá zustati,
křik ti tady nepomůže, sic tě hodim do šachty.

...

"Pro živého Boha," praví, "snad v těle duši máte,
mé šaty jsou vetché hadry, s tim si nepomůžete"
vrah nedal sebou pohnouti, slíkati se mušela,
odbíral sukni po sukni, až již v košili stála.

Žena v smrtelné hrůze nabyla zmužilosti,
tu zvolala: "Mocný Bože, neopust mě v ouzkosti,"
přitom prosí vraha zlého, by se aspoň obrátil,
že má kus plátna starého, s ním chtíc tělo obtulit.

Košili svleká přes hlavu, smrť jí dodala sílu,
chytila vraha pozadu a mrští nim v hlubinu...[6]

Nepochybně příběh, který neztrácí nic na své dramatičnosti ani dnes, s jediným rozdílem - moderní autor by se nepochybně zdráhal vyzradit celou zápletku hned v názvu.

Grafické rozhraní programu Ignis pro zpracování bibliografických metadat

Obr. 4. Grafické rozhraní programu Ignis pro zpracování bibliografických metadat.

Ukázka přepisu textu nás vrací zpět k problematice digitální knihovny. Tisky, které budou v databázi obsaženy, vznikaly v průběhu několika staletí a značná část z nich je psána v písmu, kterým se dnes již běžně nečte. Ač není od moderní latinky tak odlišné, přeci jen je určitou překážkou v přístupnosti textu. Také pro účely vyhledávání a strojového zpracování by bylo dobré, kdyby digitální obrazy byly doplněny přepisy celých textů.

Bohužel, takový cíl bude zřejmě ještě dlouho mimo reálné možnosti řešitelů grantového projektu. Digitální knihovna v naplánované podobě nemůže vzhledem k rozsahu obsáhnout veškerá témata, která se pro zpracování nabízejí, je tedy třeba počítat s průběžným, dlouhodobým doplňováním o další sbírkové předměty a jejich metadata, v ideálním případě nejen o sbírky Národního muzea, ale také o sbírky dalších institucí, knihoven, muzeí a archivů.

Nemůže zatím ani nahradit katalog sbírky kramářských tisků KNM, který existuje bohužel jen v lístkové podobě. Nezpracované sbírky se ale v současné době již zpracovávají tak, aby byly kompatibilní se záznamy v databázi.

I stávající soubor metadat a obrazů by už měl dle naší představy poskytnout také nástroj pro pracovníky dalších institucí, které kramářské tisky zpracovávají.

K popisu tisků je použit XML formát dle mezinárodní iniciativy TEI[7] (Text Encoding Initiative). V současné době jsou záznamy tvořeny ve formátu MASTER, který byl vyvinut pro potřeby Manuscriptoria[8], v blízké budoucnosti se počítá s konverzí dat do novější verze popisného formátu TEI – TEI P5.

Pro zpracování popisů je v současné době používáno a dále vyvíjeno uživatelské rozhraní Ignis, které zjednodušuje práci s výslednými XML záznamy a v budoucnosti jej chceme rozšířit i o základní databázovou správu a možnost tisku katalogizačních karet či lokálních katalogů. Program bude jako výsledek grantového projektu volně přístupný jako open source na připravovaných stránkách projektu v rámci internetové domény NM a ochotně jej případným zájemcům poskytneme.

Další informace o projektu:

BYDŽOVSKÁ, Iva. Pohádkové a zázračné motivy v kramářských písních. s. 24-30. In KUBÍČEK, Jaromír (red.). Sdružení knihoven České republiky. 2009. Brno : Sdružení knihoven ČR, 2008. 127 s. ISBN 978-80-86249-50-6.

BYDŽOVSKÁ, Iva. Internetová databáze kramářských tisků. s. 139-146. In KRUŠINSKÝ, Rostislav (ed.). Problematika historických a vzácných knižních fondů 2008. Brno, Olomouc : Vědecká knihovna v Olomouci, Sdružení knihoven ČR, 2009. 294 s. ISBN 978-80-7053-283-6 a 978-80-86249-53-7.

BYDŽOVSKÁ, Iva. Mariánská poutní místa v kramářských tiscích. s. 44-50. In KUBÍČEK, Jaromír (ed.). Sdružení knihoven České republiky. Rok 2010. Brno : Sdružení knihoven ČR, 2010. 127 s. ISBN 978-80-86249-57-5.

BXDŽOVSKÁ, Iva. Mariánské poutní písně ze sbírek KNM. s. 107-118. In KRUŠINSKÝ, Rostislav (ed.). Problematika historických a vzácných knižních fondů 2007. Brno, Olomouc : Vědecká knihovna v Olomouci, Sdružení knihoven ČR, 2010. 294 s. ISBN 978-80-7053-285-0 a 978-80-86249-58-2.

STRAŠILOVÁ, Iva. Kramářské písně v Knihovně Národního muzea : Cíle a prostředky zpracování. s. 191-199. In KRUŠINSKÝ, Rostislav (ed.). Problematika historických fondů Čech, Moravy a Slezska 2006. Brno, Olomouc : Sdružení knihoven ČR, Vědecká knihovna v Olomouci, 2007. ISBN 978-80-86249-42-1 (SDRUK). ISBN 978-80-7053-272-0 (VKOL).

Poznámky

[1] Čtyřletý projekt s názvem "Vytvoření otevřeného badatelského prostředí pro kramářské tisky" je financován z prostředků programu Výzkumu a vývoje ministerstvem kultury České republiky.

[2] BARTOŠ, František. Paběrky sebrané na poli české poesie kramářské. Časopis Matice moravské. 1871, 3, s. 10-11. Citováno dle: BEZDĚK, Karel; RYŠAVÁ, Eva. České kramářské písňové tisky, jejich bibliografické zpracování a ukázka bibliografie 19. století. Sborník Národního muzea v Praze : Acta Musei Nationalis Pragae. 1983, Sv. XXVIII, 4, s. 173-201.

[3] Z dalších můžeme jmenovat Miloslava Novotného a Josefa Volfa.

[4] ZÍBRT, Čeněk. Písničkář František Hais a jeho paměti : Příspěvek k dějinám české písně národní a znárodnělé. Český lid. 1908, 17, s. 214-224.

[5] Výbor z Haisových pamětí vyšel knižně v roce 1985 přičiněním PhDr. Evy Ryšavé. HAIS, František. Vzpomínky pražského písničkáře : 1818-1897. RYŠAVÁ, Eva (ed.). Vydání první. Praha : Odeon, 1985. 470 s.

[6] Trůchlivý příběh. Píseň o hrozném vrahu, který v cestách od Kladna stranu k Berounu lidé obíral a od jedné ženy přemožen byl. Vlastnost a sepsání Františka Haise. K dostání v bytu jeho číslo 371-2 pod Emauskými schody. Tisk B. F. Mohrmannové vdovy a synů v Praze. [Vydáno po roce 1860]. 4 s.

[7] Viz internetové stránky iniciativy http://www.tei-c.org. [8] Viz http://www.manuscriptorium.com.

CITACE:
Bydžovská, Iva. Špalíček - projekt digitální knihovny kramářských tisků KNM. Knihovna plus [online]. 2010, č. 2 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus102/bydzov.htm>. ISSN 1801-5948.