Knihovna a škola ve 21. století [Bohdana Křepinská ]

Volnočasové aktivity oddělení pro děti a mládež. Spolupráce se základními a mateřskými školami. Nabízené programy pro ZŠ. Ukázka konkrétní lekce a postřehy na základě realizace.

Mgr. Bohdana Křepinská / dětské oddělení Městské knihovny Hodonín / dětské.mk@muhodonin.cz

Přestože se neustále pokládá otázka, zda a jak dlouho knihovny přežijí v současné podobě, zda děti čtou a mají zájem o literaturu, já se touto otázkou ve svém článku zabývat nebudu. Statistiky za posledních 5 let, kdy pracuji v Městské knihovně Hodonín, ukazují, že děti čtou, chodí do knihovny a aktivně se zapojují i do aktivit knihovny ve svém volném čase. Na základních školách v Hodoníně je v současné době asi 2 000 žáků. Do Městské knihovny Hodonín včetně pobočky Brandlova se ročně zaregistruje přibližně 1 000 dětí do patnácti let. Malé procento z tohoto počtu tvoří děti ze spádové oblasti, většinou staršího věku, které využívají možností většího výběru ve fondu knihovny, než nabízí jejich obecní knihovny.

Volnočasové aktivity pro děti a mládež

Pátek pro talenty jako stěžejní projekt pro volný čas

Nápad pořádat nepravidelné pásmo akcí vznikl na popud samotných návštěvníků. Ti přišli s návrhem představit svůj talent veřejnosti, rodičům, spolužákům a ostatním návštěvníkům knihovny. Dostali tedy prostor v knihovně a sami si vyzkoušeli, jaké to je, uspořádat vlastní akci.

Prvním zájemcem byl student 1. ročníku Gymnázia Hodonín, který pro veřejnost připravil cyklus přednášek o staroegyptském náboženství. Příprava přednášek zahrnovala volbu tématu a přitažlivého a výstižného názvu, tvorbu osnovy a textu samotné přednášky, vytvoření seznamu a citaci použité literatury, vytvoření prezentace v PowerPointu, přípravu přednesu. Zároveň bylo potřeba vyrobit letáky a plakáty a zajistit jejich distribuci, instalovat dataprojektor a promítací plátno a připravit samotný přednáškový sál. Součástí přednášek byla i výstavka doporučených knih z fondu knihovny.

V samotné podstatě takovéto přípravy je zahrnuto i informační vzdělávání, je zde prostor pro individuální práci knihovníka se studenty a hlavně možnost prezentovat své vlastní nápady a projekty, které nebyly nikým zadány.

Veškeré aktivity jsou neformální a také skupiny dětí nejsou nijak organizované. Knihovníci jsou nápomocny dětem a vedou je k úspěšné realizaci svého nápadu. Výstavy, vernisáže i představení, které se v knihovně odehrávají, jsou vždy určeny široké veřejnosti, propojují komunity a různé věkové skupiny.

Spolupráce s mateřskými a základními školami

Navazovat spolupráci se školami není pro naši knihovnu problém. Knihovna využívá všech možných prostředků, jak k učitelům dostat informaci o nabízených programech. Propagace zahrnuje tištěné letáčky, elektronické verze letáčků pravidelně rozesílané e-mailem, účast na poradách ředitelů základních i mateřských škol, aktualizaci nabídky na stránkách knihovny www.knihovna-hod.cz, propagaci v místním tisku a v médiích. Nejlépe však fungují dobré reference pedagogů a navazování osobních kontaktů knihovníka přímo ve školách. Dobře zpracovaná a přehledná nabídka lekcí se stručnými anotacemi, úspěšná realizace a doporučení knihovny mezi pedagogy – to je dle mého názoru nejlepší cesta, jak ukázat školám, že knihovna je moderní, že jde v souladu s trendy ve školství a má co nabídnout.

V Hodoníně je pět základních škol, z nichž čtyři využívají služby knihovny pravidelně. Pátá škola Základní škola Náměstí B. Martinů slučující praktickou a speciální školu navštěvuje knihovnu sporadicky, nutno dodat, že podmínky pro návštěvy znevýhodněných dětí nejsou v knihovně ideální. Dětské oddělení je v patře bez výtahu. Knihovna byla proto zařazena do programu Bariéry, aby mohla své služby přiblížit opravdu všem zájemcům.

Velký zájem je o program pro děti z mateřských škol. Jednotlivé třídy navštěvují knihovnu i třikrát za pololetí a někdy si sebou do školky půjčují knížky k četbě. Při další návštěvě si knížky vymění. Na programu se domlouváme s učitelkami individuálně. Nejlepší je, pokud školka má v určitém období nějak zaměřený program, na který můžeme navázat a propojit tak dětem informace a zážitky.

Pro žáky prvních tříd se v minulém roce osvědčil nový projekt Národní pedagogické knihovny Komenského „Už jsem čtenář – knížka pro prvňáčka“. Naše knihovna se k tomuto projektu připojila v prvním pilotním roce. 140 prvňáčků se minimálně třikrát za rok zúčastnilo čtenářských dílen. Děti se v knihovně seznámily jak s abecedou, tak s knihami, které jim pomohou zvládnout počátky čtenářské gramotnosti. Na konci roku, když prokázaly své pokroky, dostaly za odměnu knížku napsanou speciálně pro projekt, takže se nedá koupit nikde v obchodě. Do tohoto projektu jsme se přihlásili i v roce 2010. Je určen jak pro knihovny, tak i pro školy, které se mohou do projektu přihlásit samy. A že projekt neskončil v první třídě a žáci se s učitelkami vrátili na začátku druhé třídy, kdy jsme si knížku společně četli, je vizitka, že projekt je životaschopný a že se pedagogům i dětem v knihovně dobře pracuje. V podobném duchu připravila program i kolegyně pro starší žáky na pobočce Hodonínské knihovny Brandlova ulice. Děti chodí pravidelně v rámci vyučování do knihovny, vyberou si knihu, kterou čtou ve škole i doma, píší si své deníky a po měsíci knihu představí ostatním, vymění za jinou a takto pokračují dál. Tyto pravidelné čtenářské dílny vedou děti k četbě. Děti získávají čtenářské návyky, zvykají si chodit do knihovny a umí si vést již ve třetí třídě čtenářské deníčky.

Spolupráce Brandlovy pobočky se základní školou Vančurova Hodonín je na velmi rozvinuté úrovni. Pobočka se nachází v těsné blízkosti školy, učitele tedy neomezují časové možnosti a stihnou návštěvu knihovny i v rámci jedné vyučovací hodiny. Proto navázala kolegyně výbornou spolupráci také s pedagogy druhého stupně této školy a připravuje pravidelné lekce, které navazují na konkrétní učivo právě probírané ve škole. To, jak funguje spolupráce s pedagogy druhého stupně ZŠ na pobočce Brandlova, neplatí zcela na hlavní budově knihovny. Zde bývá problémem délka trvání lekcí pro druhý stupeň. Při přípravě lekcí, na kterých se domlouvám individuálně s učiteli, musím bohužel brát v potaz čas na přesun ze školy do knihovny. Lekce tím má vyhrazený čas 30 až 45 minut. A takový časový rozsah na dobře vedenou lekci je málo. S tímto problémem se snažím vypořádat a lekce jsou tvořeny tak, aby umožnily mezipředmětové vazby a učitelé mohli přijít společně v rámci dvou vyučovacích hodin. Pevný rozvrh a problémy se zástupy – to jsou bohužel nejčastější argumenty pedagogů 2. stupně, proč lekce nevyužívají pravidelně. Doufám, že jiné knihovny mají lepší zkušenost.

Ve chvíli, kdy píši tento článek a tak trochu si stěžuji na malý zájem pedagogů 2. stupně, přichází telefonáty se zájmem o nově zavedené lekce Mediální výchovy. Po absolvování kurzu Mediální výchovy vedeného paní Ninou Rutovou jsem se rozhodla připravit ucelený cyklus lekcí. Nabídku jsem zveřejnila na stránkách knihovny a obeslala zástupce škol a samotné pedagogy s novou nabídkou, která je ihned oslovila. Z jedné ze základních škol se na lekce přihlásili žáci pátých a osmých tříd a hodlají absolvovat celý cyklus lekcí Mediální výchovy. Žáci budou přicházet vždy po 14 dnech na hodinu do knihovny, kde pro ně bude připraven program zaměřený na tato média: noviny, časopisy, reklamu. Při přípravě lekcí jsem využila vlastních materiálů ze seminářů i odborných materiálů.[i]^,
[ii]

Přestože nabídka lekcí v naší knihovně je poměrně široká, byl stále zájem o určitý okruh témat a očekávání pedagogů se příliš neměnila. Tedy těch, kteří šli se žáky do knihovny poprvé a netušili, co je čeká. Tradiční představa o návštěvě knihovny se žáky v rámci vyučování, se kterou jsem se často setkávala u pedagogů, byla asi takováto: děti si odnášejí informace o …; knihovník přednáší o …(knihovně, o zvoleném tématu); děti musí být v klidu a naslouchat, protože v knihovně se přeci čte.

Pokud má však knihovník možnost vzdělávat se a navštěvovat odborné kurzy pro knihovníky i pedagogy (doporučuji kurzy kritického myšlení), pochopí, že lekce v této podobě nejsou vhodné a nejsou ani v souladu s RVP. Pokud připraví kvalitní nabídku a prezentuje ji pedagogům, dokáže změnit pohled pedagogů na to, co dokáže knihovna nabídnout. Samozřejmě se liší i možnosti jednotlivých knihoven (fondu dokumentů, vybavení a technického zázemí). Ale sama jsem se přesvědčila, že i bez špičkové techniky se dá realizovat interaktivní lekce, na kterou žáci pozitivně reagují, pedagogové ji hodnotí kladně a do knihovny se vrátí. V současné době disponuje dětské oddělení pěti počítači s přístupem na internet, notebook a dataprojektor. V roce 2008 tomu tak ještě nebylo.

Pokud bych měla obecně shrnout, jak vypadají naše lekce a jakými se řídí pravidly, bylo by to následující:

Lekce pro základní školy jsou tvořeny v blocích a je na učitelích, zda využijí jen některou z lekcí, nebo využijí celé cykly Informační výchovy, Mediální výchovy, Multikulturní výchovy či Čtenářské dílny. Tyto lekce jsou doprovázeny další nabídkou, která vychází z aktuálně žádaných témat, týkají se regionu nebo jsou tvořeny na míru dle požadavků pedagogů. V nabídce u lekcí orientačně uvádíme věkovou hranici a lekce případně přizpůsobujeme věku žáků.

V rámci spolupráce na místní úrovni se nám daří získávat spolupořadatele pro přípravu doprovodných programů, například Pedagogicko-psychologickou poradnu, Athos o.s., Foto-Art klub Hodonín o.s., Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty, o.p.s., Státní zdravotní ústav a také místní výtvarníky a divadelníky. Součástí programu pro základní školy jsou i besedy se spisovateli, autogramiády a soutěže.

Ráda bych Vám představila jednu z lekcí, která je strukturovaně připravena dle systému E-U-R. Byla již několikrát realizována se žáky 5. – 7. tříd a vždy měla dobrý ohlas u mladších i starších žáků. Lekce vychází z klasického tématu – bajky – které je často pedagogy požadováno. Vznikla tedy výzva připravit lekci hravě, využít metody kritického myšlení a zároveň pracovat s primárním pramenem a textem. Název lekce je „Báje-ční lidé“ a krátká anotace – Poznáváme lidské vlastnosti i sami sebe prostřednictvím četby Ezopových bajek – zahrnuje základní charakteristiku. Program propojuje metodu aktivního čtení, práci s abstraktními pojmy a samostatné uvažování žáků. Náplň lekce umožňuje její absolvování v rámci předmětů literatura a český jazyk nebo občanská výchova.

Jako „ledolamku“ na začátku lekce jsem zvolila psaní vizitek – velké nálepky, které si přilepíme na tričko. Na vizitku si žáci mají napsat jedno zvíře, kterým by chtěli být a popřemýšlet, proč. Poté vytvoříme kruh a postupně si sdělujeme, kterým zvířetem by kdo chtěl být. Již v této fázi se připravujeme na téma bajek a vlastností. Je zajímavé, že si většina vybírá kladné vlastnosti zvířat a staví sám sebe do této kladné pozice. Nejčastěji volené zvíře bývá lev, tygr, pes, kočka, delfín, kůň a gorila.

Každý žák individuálně píše do připravené tabulky na jedné půlce pojmy a na druhé kratší věty, které ho napadají a souvisí s daným tématem. Téma je v několika pojmech navrhnuto na tabuli: Jaké znám lidské povahy; Jaké můžu prožívat nálady; Jaké znám lidské vlastnosti; Co se mi nelíbí, když někdo dělá; Co mám rád, když někdo dělá; S čím nesouhlasím, když se děje; Co nesnáším… Někdy dávám i příklad, když vidím, že se nemůžou rozepsat. Tyto své návrhy si s vybraným spolužákem ve dvojici porovnají, navzájem doplní a také si návrhy sepíšeme na tabuli. Vytvoříme si tak společnou zásobárnu pojmů a názorů, které využijeme ještě později.

Nyní prozradím, že budeme číst Ezopovu bajku. Zeptám se dětí, jestli vědí, čím se bajky vyznačují; kdo v bajkách obvykle vystupuje; jestli nějakou bajku znají a kdo byl Ezop.

Bajku Mravenec a holubička jsem rozstříhala na části, sešila a každá stránka obsahuje část textu. Důležité je, aby děti znaly stanovená pravidla a dodržely je. Hlavně pravidlo neotáčet listy dopředu, dokud nejsou vyzvány. Na začátku čtení tedy stanovíme tato pravidla: Příběh si čte každý sám nebo ve dvojici potichu. Čteme vždy pouze jednu stránku sešitku. Obracíme na další stránku až po výzvě knihovníka. Pokračování příběhu si vymýšlí každý sám nebo s partnerem. Upozorním, že žádná odpověď není špatná, naopak že se může zapojit fantazie.

Dodržení pravidla neotáčet dopředu list je opravdovým tréninkem trpělivosti. Starší děti pravidla porušovaly a otáčely listy dopředu, čímž porušily princip práce s textem. Také jsem si po první lekci uvědomila, že text by měl být na tvrdším papíře, protože pokud písmenka prosvítají, je to výzva pro zvědavce luštit pokračování i přes tento papír.

Po přečtení dané části se zapisují vlastní návrhy, jak bude asi děj pokračovat. Zde upozorním, že není důležitý pravopis, ale co napíší. Kdo bude chtít, přečte pokračování nahlas a porovnáme si návrhy a také důvody, proč si to myslí. Protože se někdy chtějí pochlubit všichni, musíme dle časových možností tyto výstupy korigovat a nechat žáky vystřídat. Nyní se čte další část, co se opravdu stalo a promýšlí další pokračování. Každý žák má svůj sešitek a postupně čteme a vymýšlíme další pokračování příběhu.[1]

Na společné čtení s předvídáním vyhradíme dobu alespoň 20 minut. Pokud nám to čas nedovolil, na místo zapisování předvídaných událostí je žáci promýšleli krátce v hlavě a říkali nahlas. U mladších žáků z 5. třídy bylo lepší, pokud měli jeden společný sešitek ve dvojici a vymýšleli pokračování společně. Pro psaní musíme také stanovit čas a dodržovat limity, neboť někteří jsou schopni napsat i půl stránky formátu A4 a ostatní by zatím čekali. Také vyzývám děti, aby se ve dvojici při psaní střídaly. Překvapilo mě, že z jednoduché bajky často vzejdou až hororové a drastické scénáře a děti nemají problém děj vymýšlet. Horší je to v případě zdůvodnění, proč si myslí, že děj bude takto pokračovat.

Tabulka slouží pro shrnutí základního děje bajky, vypíší se v ní postavy a jejich vlastnosti. Žáci mají jednou větou napsat, co se stalo v příběhu dobrého a co naopak zlého. Opět se výstupy konzultují nejprve ve dvojici a poté společně nahlas.

Nyní je čas vrátit se na začátek lekce k seznamu návrhů pojmů a výroků na tabuli a zkusit po společné konzultaci propojit šipkami věty a vlastnosti, které spolu souvisí. Spojujeme tím konkrétní věty s abstraktními pojmy a rozvíjíme slovní zásobu (např. maminka často vaří → pilná).

Vysvětlujeme si také pojmy vzhled, povaha, vlastnost – jaký je rozdíl mezi těmito pojmy a uvádíme příklady. Tuto část vedeme jako diskusi a čekáme, až žáci ve třídě dojdou ke shodě.

K fixaci abstraktních pojmů a zároveň k uvolnění na konci můžeme použít aktivitu s pantomimou. V obálce máme zásobu slov vyjadřujících náladu nebo stav mysli. Dobrovolník si vylosuje slovo a předvede ho beze slov pouze se zvuky, ostatní samozřejmě hádají.

Knihovny o velikosti té naší hodonínské městské se musí snažit být dobrým kulturním zařízením v obci, zejména stát se kvalitním vzdělávacím zařízením. Z počtu návštěvníků zatím stále převažují ti, co si jdou do knihovny půjčit knihu. Poté následují návštěvníci lekcí (MŠ, ZŠ, SŠ) a nakonec se přidávají návštěvníci rozmanitých kulturních akcí. Připravit rozsáhlou nabídku je úkolem všech zaměstnanců knihovny. Důležitá je vzájemná spolupráce všech oddělení knihovny k dosažení nějaké strategie a koncepce. Za posledních pět let se podařilo vytvořit například koncepci vzdělávacích aktivit pro ZŠ, což vedlo k nárůstu návštěv škol.

Poznámky

[1] Pro starší děti bychom mohli vyhledat delší bajku, ve které by vystupovalo více postav.

[i] Čtením a psaním ke kritickému myšlení: (vymezení pojmu a rámce E-U-R) ; Příručka I-VIII, Co je kritické myšlení. Praha : Kritické myšlení, 1997. 38 s.

[ii] Média tvořivě: pro 2. stupeň ZŠ a střední školy. Kladno : Aisis, 2008. 321 s. ISBN 978-80-904071-1-4.

CITACE:
Křepinská, Bohdana. Knihovna a škola ve 21. století. Knihovna plus [online]. 2010, č. 2 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus102/krepin.htm>. ISSN 1801-5948.