|obsah| |index autorů | | index názvů | | index témat | | archiv |
Knihovna plus
2011, číslo 1
Mgr. Renáta Salátová /Knihovnický institut, Národní knihovna ČR / renata.salatova@nkp.cz
Resumé:
První část článku popisuje založení a činnost firmy Baťa a její následný vliv na kulturní život ve Zlíně. Dále se věnuje ediční činnosti firmy Baťa a počátkům činnost Baťovy knihovny ve Zlíně.
Klíčová slova: Baťova knihovna – závodní knihovny – dějiny knihoven – ediční činnost – kulturní život ve Zlíně – historie Zlína.
Summary:
The first part of paper describes the origin, role and activity of first factory library in Bata`s factory in Zlín, covering the period form founding till 1933. The authoress describes foundation and practices and editorial work of the Bata`s firm and its consequential influence on cultural life in Zlín.
Keywords: Bata`s library – factory library – history of library – publishing – cultural life in Zlín – history of the Zlín.
Dne 21. září 1894 získal Jan Antonín Baťa úřední oprávnění a zřídil si spolu se svými sourozenci, Tomášem a Annou, obuvnickou živnost. Všichni tři sourozenci vložili do tohoto podniku své dědictví po matce, které činilo 800 zlatých.1 Počátky firmy byly velmi skromné, neboť pronajaté místnosti byly malé, a tak podnik zpočátku zaměstnával i dělníky, kteří pracovali doma. Roku 1895 v dílně pracovalo 10 dělníků a 40 dalších pracovalo pro firmu v domácnosti. Ve vedení podniku od začátku dominoval Tomáš Baťa, nejmladší ze sourozenců, který prokazoval sílící obchodní a organizační schopnosti.
Jeho postavení se změnilo roku 1900, když firma A. Baťa byla přejmenována na T. a A. Baťa. Závod se pak přestěhoval do nové budovy u zlínského vlakového nádraží. V této budově byly instalovány stroje na parní pohon a počet zaměstnanců se zvýšil na 120 osob.2
Obuvnické továrny dodávaly Zlínu charakter živého, průmyslově se rozvíjejícího města. Průmysl lákal do Zlína stále více lidí. Spolu s růstem průmyslu se měnilo i samotné město; první urbanistické koncepce průmyslového města se rodily už v období první světové války.
První světová válka na jedné straně postihla obyvatele Zlína nouzovým válečným hospodářstvím, násobil se i tlak rakouských úřadů proti českému obyvatelstvu, na straně druhé byla obdobím rozvoje Baťových závodů. Obuvnické závody pracovaly na válečných zakázkách, a proto měly možnost ušetřit své pracovníky vstupu do armády. Dělníci nebyli pouze podřízeni svému zaměstnavateli, ale také zdejšímu vojenskému veliteli.
Roku 1914 byla Baťova továrna s počtem 400 zaměstnanců jednou z největších obuvnických továren Rakouska.3 Válečné zakázky podnítily prudký rozmach výroby a počet zaměstnanců se do roku 1918 ztrojnásobil. Dne 29. října 1918 oslavil Zlín konec války a také konec monarchie. Výroba obuvnického průmyslu se po této události znovu orientovala na civilní sortiment.
V letech 1919-1923 probíhaly ve Zlíně sociální nepokoje. V prvních poválečných letech stoupla vlna levicové orientace, vzrůstal vliv sociální demokracie, která se v roce 1921 spojila s komunistickou stranou a do roku 1923 stála v čele zlínské radnice. Městská správa a její působení se postupně dostávalo do střetu s vedením Baťova závodu. V roce 1923, před volbami, se rozpoutala kampaň, ve které soupeřící strany horlivě agitovaly za své přívržence. Ve volbách rozhodnou většinou hlasů vyhrála kandidátka Baťových zaměstnanců (1.322 hlasů), druzí byli komunisté (454 hlasů).4 Tomáš Baťa se stal zlínským starostou. V jeho osobě se tedy spojovaly důležité pravomoci – továrníka a starosty.
Baťova éra byla pro Zlín nesmírně důležitá. Dala vzniknout novému městu. Vtiskla meziválečnému Zlínu charakteristické rysy, nesrovnatelné s jinými městy. Tehdejší moderní architektura, sladěná s přírodním prostředím, dodávala městu jedinečný ráz.
V následujících deseti letech se továrna rozrostla v rozsáhlý komplex, který čítal třicet budov, s mnoha tisíci zaměstnanci.5 Komplexu dominovaly budovy s železobetonovou kostrou, cihlovou vyzdívkou a rozsáhlými okenními plochami. Tyto budovy byly a jsou charakteristické pro baťovský Zlín dodnes. Také proto, že architektonický ráz "baťovských" budov se přenesl i do ostatních částí Zlína. Barevná harmonie bílého betonu a červených cihel vtiskla Zlínu svoji pečeť. Tovární areál byl vystavěn s pravidelně řazenými budovami a promyšleným řešením vnitřní dopravní infrastruktury.
V továrně byly sice nadprůměrné výdělky, ale také vysoké pracovní tempo, jemuž se dovedli rychleji přizpůsobit mladí lidé, kterých v závodě přibývalo. Kvůli motivaci pracovníků k maximální snaze o efektivnost a hospodárnost vznikla samospráva dílen a prémiová účast na zisku a ztrátě – osobní konto. Osobní a snadno kontrolovatelný podíl zaměstnance na odpovědnosti za konto se netýkal režijních pracovníků, zaměstnanců, kteří nebyli v podniku alespoň jeden rok a zaměstnanců mladších 20 let. Účast na zisku se vyplácela k pevné mzdě a tvořila přibližně její jednu pětinu. Polovina z částky účasti na zisku se ukládala v podnikové bance na desetiprocentní úrok. U zaměstnanců se tak vytvářel pocit sounáležitosti s podnikem.6 Zvláštní formou účasti byly jistiny ve výši deseti tisíc korun pro absolventy Baťovy školy práce, kteří chtěli působit v zahraničí. Pomocí těchto vkladů firma získávala další nemalé prostředky, které byly investovány do rozvoje.
Velká pozornost byla věnována také stabilizaci již zapracovaných sil. Od roku 1919 byly stavěny nové čtvrtě obytných domů s vysokým standardem bydlení. Pro mladé pracovníky byly vybudovány ubytovny – internáty. Od roku 1924 fungovalo zdravotní a sociální oddělení. Roku 1928 byla vybudována Baťova nemocnice a sociální funkce převzal Baťův podpůrný fond. Ten byl založen 21. 7. 1928, předsedou byl zvolen tehdejší primář Baťovy nemocnice dr. B. Albert. Účelem fondu bylo: poskytování výpomoci zaměstnancům firmy Baťa při narození dítěte, při dlouhé nemoci, při úmrtí v rodině; dále pak navýšení vdovských rent v případech zvláště potřebných, navýšení invalidních rent, zřizování ozdravoven, podpora bydlení, sociální péče o děti zaměstnanců, podpora všech vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a jiných akcí zaměstnanců (např. zřizování odborných škol, pořádání přednášek, výstav aj.). Členy podpůrného fondu se mohli stát zaměstnanci, kteří dosáhli věku dvaceti let, byli u firmy minimálně rok zaměstnáni a podali písemnou přihlášku. Ročně platili příspěvek ve výši 50 Kč.7
Od roku 1930 byl zaveden pětidenní pracovní týden s pracovní dobou 45 hodin. Pozornost byla věnována výchově zaměstnanců.
Po svých prvních podnikatelských zkušenostech přišel Tomáš Baťa s myšlenkou založení internátní Školy práce pro čtrnáctiletou mládež z měšťanských škol. Od roku 1925 začalo fungovat učiliště neboli Baťova škola práce.8Učební obory byly tříleté. Mistrovské, odborné a speciální byly již šestileté. Do roku 1938 absolvovalo Baťovu školu práce přes tři tisíce mladých lidí. Pro výchovu odborníků, kteří pracovali v zahraničních sesterských firmách, bylo zřízeno zvláštní nástavbové centrum, do kterého se mohl vypracovat každý schopný absolvent Školy práce. Bylo to hnutí nazývané také Mladý muž a Mladá žena. Tady se spojovala vzorná práce se vzděláním. Mladí lidé, kteří měli to štěstí a byli k firmě přijati, se seznámili s celým výrobním postupem. Po práci měli dvě hodiny volno, kdy se mohli věnovat svým zájmům. V podvečer pak chodili do školy. V těchto školách byla propojena manuální práce s duševní. Mladí lidé přicházeli z okolí Zlína, ale i z Prahy. Vždyť i děti bohatých českých podnikatelů a politiků považovaly za čest, když se staly zlínskými Mladými muži a Mladými ženami. Každý zde musel projít psychotechnickou zkouškou, důkladnou zdravotní prohlídkou a ústním pohovorem. Přednost dostávaly děti ševců, jinak žádná protekce neexistovala.
Domovy Mladých mužů a Mladých žen byly na svou dobu moderní poschoďové budovy ze skla, oceli, cihel a betonu, prostorné, vzdušné a vybavené sociálním, kulturním i sportovním komfortem. K tomu patřilo ještě líbivé oblečení. Výuka trvala tři roky. Po seznámení se s celým výrobním procesem poznali kadeti i kancelářskou činnost. Od prvního týdne dostávali mzdu 480 Kčs měsíčně. Přičemž měsíční náklady nepřekročily 280 Kčs. Kadeti nesměli posílat ani dostávat peníze z domu. Výchově Mladých mužů a Mladých žen se věnovali nejlepší mistři, učitelé, vychovatelé a sportovní instruktoři. Ti vedli své svěřence k dušení i fyzické čistotě, rozvíjeli jejich sportovní a kulturní talent. Dobří svěřenci se měli možnosti rozvíjet se dál. Z těchto Mladých mužů a Mladých žen pochází mnoho ekonomů, sociologů, psychologů a dalších významných osobností. K nejvýznamnějším patří Emil Zátopek, Ludvík Vaculík aj.
V letech 1930-1931 se začaly budovat další továrny, např. v Otrokovicích, Třebíči, Velkých Bošanech, Nových Zámcích. Důvodem byla velká přitažlivost Baťových závodů, zvláště v krajích, kde nebyla nouze o pracovní sílu.
Za necelé desetiletí se Baťovy závody propracovaly k rozsáhlému komplexu s ucelenou provozní činností – od nákupu a zpracování surovin, přes výrobu obuvi, až po její prodej ve vlastní obchodí síti. Celý tento podnik se rozrostl o různá průmyslová odvětví, např. zpracování kůží, strojírenství, gumárenství, chemickou výrobu, stavebnictví, energetiku, těžbu uhlí, železniční dopravu, polygrafii, potravinářství a jiné. V době, kdy byl tento podnikatelský subjekt na vrcholu, v roce 1931, došlo k jeho přetvoření ze závodu v akciovou společnost – Baťa, a. s. Zlín.
Dne 15. března 1939 byl Zlín obsazen Hitlerovou brannou mocí a vše se muselo podřídit okupačnímu režimu, tedy i dění v Baťových závodech. Řada lidí emigrovala do zahraničí. Baťovy podniky se přesto roku 1939 rozrostly o nové závody ve Zruči nad Sázavou a v Sezimově Ústí.
Díky působení wehrmachtu a také na příkaz zvláštního pověřence říšského protektora bylo v listopadu 1939 rozhodnuto, že část kapacity baťových strojíren se bude orientovat na válečnou výrobu. Německé zájmy byly posíleny i tím, že v červnu 1940 byl do funkce ředitele a za člena správní rady dosazen Němec A. Miesbach s úkolem přizpůsobit výrobu závodů co nejvíce zájmům říše.9
Současně se ovšem začaly formovat skupiny uvnitř podniku, které směřovaly k různým formám odboje. V poslední fázi války se tyto tendence zvětšovaly. Vedení koncernu se angažovalo v boji proti fašistům formou hmotné a finanční pomoci partyzánům v okolí Zlína. Zcela odlišný charakter mělo působení J. A. Bati v zahraničí. Nejenže se vyhýbal podpoření Benešova exilového odboje, ale navíc se, pro své styky s hitlerovským Německem, dostal na americkou "černou listinu". Byl natolik zdiskreditován, že se po válce již nemohl vrátit zpět.
Před koncem války byl Zlín bombardován při americkém náletu 20. listopadu 1944. Materiální škody byly obrovské. V troskách se ocitlo deset budov továrního areálu a dalších třicet osm bylo poškozeno. Výroba byla vážně narušena.10
Po osvobození se Zlín soustředil na obnovu Baťových závodů a co nejrychlejší znovuzavedení výroby. Změny v Baťových závodech byly rychlé a hluboké. Dosavadní ředitelé byli zbaveni vlivu a místní národní výbor jmenoval 13. května 1945 národní správu vedením baťovského komplexu. V čele stanul JUDr. Ivan Holý, který se v roce 1946 se stal generálním ředitelem.11 Znárodňující dekret z 24. října 1945 zahrnul baťovské podniky do sféry zestátněných podniků.
O Tomáši Baťovi kolovaly zvěsti, že je v soukromí nepřívětivý a nezáživný společník. Jisté je pouze to, že jeho myšlenky týkající se podniku byly v ustavičném nepokoji. Vždy do něčeho zasahoval a ustavičně popichoval. Je známo, že žil sparťansky až puritánsky přísně. Nejvyšším zákonem pro něho byla přísná fyzická i duševní hygiena a pravidelná životospráva. Vstával brzy ráno a brzy večer chodil spát. Celý den, od sedmé hodiny ranní do večerních hodin, trávil v továrně. Nenacházel zvláštní zálibu v nějakých zábavách a koníčcích. Nepil alkohol a ani nekouřil. Měl jediného většího koníčka – automobilový sport. Ovšem po nehodě, při které málem přišel o život, se této záliby téměř vzdal.
Na druhou stranu nebylo velkým tajemstvím, že sám rád psal a byl vášnivým čtenářem. Četl hlavně ruské i anglosaské spisovatele a básníky z devadesátých let 19. století. Nazpaměť recitoval celé pasáže z veršů Svatopluka Čecha a Petra Bezruče. Přečetl velké množství knih, neboť si potřeboval doplnit vzdělání a vědomosti, kterých se mu v dětství nedostávalo. Zalíbení nacházel v dobrodružných románech s dobrým koncem, kterým se bujaře smál. Nejenže je sám vyhledával, ale také je doporučoval svému okolí. Jednou poradil novináři ze svého okolí román, který pojednával o tříletém chlapci, který ztroskotal a byl vyvržen na opuštěném mořském pobřeží, kde z něho vyrostl zdatný mladý muž. Publicista přečetl román a prohlásil, že optimismus spisovatele je více než velký a konec není vůbec logický. Odpověď T. Bati byla typická: "Jak chcete, aby to skončilo? Aby se utopil? Pane, ten román stál dvacet pět korun, za ty peníze mám právo, aby to skončilo dobře."12 Sám napsal předmluvu k dílu vynikajícího amerického národohospodáře a dlouholetého přítele A. E. Fileho.13
V baťovském Zlíně se prostřednictvím redakce týdeníku Sdělení (později týdeníku Zlín) pořádaly i literární soutěže. V roce 1929 byla například vyhlášena soutěž o nejlepší popis dovolené. Výherce dostal jeden pár pánských nebo dámských bot. Nejlepší popis byl v tomto periodiku otištěn.14
Prostřednictvím výše zmiňovaného týdeníku nabádal T. Baťa své zaměstnance nejen k tomu, aby navštěvovali knihovnu, ale také k budování svojí vlastní knihovny. Tvrdil, že každá koruna vložená do vlastní knihovny se vyplatí. Sám šel příkladem, neboť dobře věděl, jak těžké je žít a pracovat bez vzdělání a kolik času zabere, než se člověk všechno doučí. Proto všem radil: " Čti! Doplňuj své denní zkušenosti a život běžným sledováním odborných knih, příruček, pokynů a rádců. Zakupuj si je do vlastní knihovničky, abys v případě potřeby našel okamžitého rádce…"15
V tomto týdeníku, který vydávala firma Baťa, vyšla např. roku 1931 vánoční nabídka knih z nakladatelství Melantrich. Seznam knih schvaloval sám Tomáš Baťa. Bylo jich kolem 60. Některé doporučoval pro dospělé a jiné pro mládež, rovněž spolupracovníci firmy Baťa měli doporučeno, jaké knihy mají číst.
Zvláštní příloha Pondělního Zlína v roce 1931 otiskla vánoční anketu Lidových novin o nejzajímavější knihu roku 1931. V beletrii byl největší zájem o Markétu Lazarovou (Vladimír Vančura), Hovory s TGM (Karel Čapek) a Knihu o Francii (Gustav Wintr), dále o Světovou politika (Josef Šusta), Život Ladislava Velena ze Žerotína (František Hrubý) aj.16
Po tragické smrti Tomáše Bati se do kulturního života ve Zlíně vložil Jan Antonín Baťa. Pokračoval v započaté tradici literárních soutěží, zval různé umělce do Zlína a podporoval jejich činnost.
Redakce týdeníku Zlín vypsala v lednu roku 1933 velkou literární soutěž o nejlepší povídku, v níž by autor umělecky zpracoval krásy moderní práce a stálého pracovního úsilí ve Zlíně nebo v jiné části světa. Nejlepší povídky, které splnily podmínky soutěže, byly oceněny finančními odměnami. Do redakce nakonec došlo 17 prací. Povídky vyhodnocovala porota složená ze zástupců redakce "Zlína", ředitelství Baťovy školy a znalců literatury. Vybrané povídky pak byly otištěny v časopisech vydávaných firmou Baťa.17
V roce 1936 se šéf závodů J. A. Baťa rozhodl založit literární soutěž, kterou chtěl podnítit snahu o literární tvorbu. Ve 2. ročníku soutěže byly uděleno 7 cen v hodnotě 45.000 Kčs. Ceny obdrželi tito autoři: Jakub Deml za Verše české (10.000 Kčs), Jan Čárek za Svatozář (10.000 Kčs), Fr. V. Kříž za A zpívají (5.000 Kčs), Václav Renč za Vinný lis (5.000 Kčs), Zdeněk Ron za Radost na světě (5.000 Kčs), F. Skácelík za Architekt Malota (5.000 Kčs) a Ladislav Stehlík za Kořeny (5.000 Kčs).18
O dva roky později (r. 1938) se konal první ročník další literární soutěže s názvem Baťova literární soutěž. Soutěž byla vyhlášena na počest prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Jan Antonín Baťa věnoval na tuto soutěž částku 50.000 Kčs. Tato literární soutěž se konala ještě v letech 1939 a 1940. Byla vyhlášena pro díla veršovaná i beletristická, díla v českém i slovenském jazyce, která vyšla tiskem od 1. 7. 1937 do 31. 12. 1938.19 Neodměňovala se již jednou oceněná díla a autoři, kteří již byli vyznamenáni většími literárními cenami. Všechna autorská a vydavatelská práva zůstávala nedotčena. Baťovy literární ceny za beletristická díla měly být uděleny v den narozenin prezidenta Masaryka (7. března 1939). Složení hodnotící poroty: dramaturg Národního divadla F. Götz, univerzitní profesor dr. M. Hýsek, univerzitní prof. dr. Albert Pražák, redaktor dr. M. Rutte a spisovatel K. Sezima. Tajemníkem byl Jaroslav Kolman Cassius. Nakonec bylo uděleno a oceněno 6 cen. První čtyři díla po 10.000 Kčs, další dvě po 5.000 Kčs. Oceněni byli tito autoři: Jaroslav Seifert, Kolman Cassia, Jarmila Glazarová, Benjamin Klička, Karel Poláček a Rudolf Dilong.20
V roce 1942 založilo Krajské ústředí osvětových sborů (dále KÚOS) ve Zlíně putovní knihovnu, která nesla jméno Tomáše Bati a byla určena pro venkovské obce. Knihovna byla rozdělena na více jednotlivých knihovniček. To proto, aby putovní knihovna mohla najednou působit ve 20 obcích oblasti KÚOS Zlína najednou. Putovní knihovna měla plnit výchovné poslání v terénu. Knihy byly postupně, dle předem připraveného plánu, převáženy z jedné obce do druhé. Byly to knihy plně odpovídající potřebám doby. Kromě krásné literatury nechyběla ani literatura politická a odborné knihy. Putovní knihovna neměla vynechat žádnou obci na Zlínsku.21
Ve čtyřicátých letech se Zlín stává i významným kulturním střediskem. Kromě rozvíjejícího se školství, které zaštiťoval hlavně Studijní ústav, se město Zlín otevírá také umění. Výtvarné umění zde našlo velký prostor v podobě Zlínských salónů. Již od roku 1935 se konaly ve Zlíně pravidelné jarní přehlídky výtvarného umění.
Hudba se ve Zlíně soustřeďovala kolem Městské hudební školy Dvořák a kolem Pěvecko-hudebního spolku Dvořák. Tyto školy pořádaly koncerty i praktické kurzy. Na zlínské divadelní scéně se prezentovaly hostující soubory z Ostravy, Olomouce, ale také z brněnské a pražské scény. Ostatně i film našel své oprávněné místo v kulturním dění Zlína.22
Do Zlína byl mimo jiné pozván také Eduard Bass. Pro jeho pobyt se musela najít legální záminka, aby se zde mohl ukrýt před nacistickým režimem.23 Bylo mu navrženo, aby dělal poradce při budování archivu a věcného rejstříku literárně-historické části knihovny Studijního ústavu. Byla to sice jen zástěrka, ale účinná. Společně se svojí manželkou ve Zlíně strávil léto 1943 a v roce 1944 zde pobýval od jara do podzimu. Byl to vlastně odpočinkový pobyt, neboť v tuto dobu měl spisovatel se svojí prací potíže způsobené nacistickým režimem. Vedle Jana Drdy a Eduarda Basse zde byl také malíř Vincenc Makovský, zakladatel československého designu, který sehrál roli v osudu knihovního fondu Studijního ústavu.24
Zlínský tisk se rozvíjel ze skromných začátků podnikového týdeníku. Rozvíjel se do takového rozsahu a čtenářské popularity, že přesahoval původně vymezenou oblast. Dosáhl svého publikačního vrcholu těsně před německou okupací. Po obsazení republiky začal zlínský tisk upadat, až po druhé světové válce zanikl úplně.
V roce 1918 přišel do redakce Lidových novin Tomáš Baťa s neobvyklou žádostí poskytnutí tří redaktorů a dvou sázecích strojů, neboť chtěl ve Zlíně vydávat vlastní časopis.25
Baťův časopis začal ve Zlíně skutečně vycházet na jaře 1918. Byl to malý čtyřstránkový týdeník kvartového formátu, tištěný na hrubém papíře. Byl vydáván nízkým nákladem tak, jak to bylo na malém městě na konci první světové války reálné. Časopis byl vydáván pod názvem "Sdělení zaměstnanců firmy T. a A. Baťa ve Zlíně" (dále Sdělení), jako vlastní titul bylo zvýrazněno první slovo názvu. První číslo vyšlo 25. května 1918 s úvodním článkem T. Bati o situaci v podniku. Sdělení je významné i proto, že bylo nejstarším listem typu podnikových časopisů v Československu.26 Tento list se stal také základem, na kterém vyrostla desítka dalších podnikových časopisů v oblasti Baťova podnikání v Evropě i mimo ni.
Sdělení bylo vydáváno v malé akcidenční27 tiskárně, kterou závod v této době už měl. Tiskly se v ní hlavně úkolové lístky, štítky na obalové krabice pro obuv a běžné tiskopisy. V tiskárně se nacházelo několik kas běžného písma a dva či tři tiskařské stroje.
Časopis informoval hlavně o dodávce potravin, oděvů a dalšího konzumního zboží, a také obsahoval články týkající se běžného života občanů. Sám Tomáš Baťa ovšem využíval Sdělení (jako publikační prostředek) jinak. Prostřednictvím Sdělení chtěl vyburcovat své zaměstnance k účasti v procesu přestavby válečné výroby na mírovou. V časopise se pravidelně objevovala rubrika, kterou tvořily drobné zprávy ze života zaměstnanců, a také kulturní rubrika, která informovala o kulturním dění ve Zlíně (např. o činnosti závodní knihovny firmy Baťa).
V prvních letech bylo vybavení redakce týdeníku minimální. Redakce měla jen jednoho redaktora Františka Kellera, po něm nastoupil roku 1923 Jaroslav Pagáč.28 Dalším redaktorem byl od roku 1925 Josef Vaňhara.29 V tomto roce mělo Sdělení náklad 8 000 výtisků a vycházelo každé pondělí. Na jaře 1928 do redakce přibyl Antonín Cekota. Ten dostal od T. Bati zvláštní úkol – vydávat čtrnáctideník firmy "Baťova služba veřejnosti", ve kterém se měly tlumočit myšlenky T. Bati. Listu se pro redakční i technické nedostatky nedařilo a vyšlo pouze pár čísel. Následně měl A. Cekota shrnout tyto myšlenky knižně.30 Vzhledem k americkému občanství a mládí J. Vaňhary byl v redakční tiráži jako odpovědný redaktor uveden Antonín Cekota.
Vedoucím redakce se v roce 1928 stal Berty Ženatý.31 Úkolem Bertyho Ženatého bylo hlavně psát a upravovat týdeník do podoby dvanácti stran, a také získávat čtenáře mimo okruh města a podniku. V dalších třech letech si noviny získaly čtenáře po celé republice.
V roce 1930 Berty Ženatý z časopisu odešel a odpovědným redaktorem se stal A. Cekota. List byl z kvartového formátu přeměněn na deníkový formát pod názvem "Zlín, sdělení zaměstnanců fy T. a A. Baťa".
K pátečnímu vydání Zlína, které bylo pokračovatelem dřívějšího Sdělení, přibyl již roku 1930 samostatný týdeník Zlín (pondělní vydání), poté roku 1931 středeční vydání. Redakce tak vlastně vydávala obdeník, přičemž si každý list zachovával svoji obsahovou specifičnost. Páteční vydání nadále zůstávalo podnikovým týdeníkem a časopisem pro město. Pondělní vydání mělo bohatou sportovní část a ve zbytku svého obsahu bylo zaměřeno na záležitosti kraje. Středeční vydání, jinak tzv. velké vydání, sledovalo stav, zájmy, překážky a vyhlídky československé ekonomiky a průmyslu.
V týdeníku vycházely dvě speciální rubriky: Literární hlídka a Týdenní kronika. V Literární hlídce byli čtenáři informováni o knižních novinkách. Často se zde vyskytovaly i doporučující anotace na určité knihy. Druhou zajímavou rubrikou byla Týdenní kronika, kde byla zveřejňována jména čtenářů, kteří včas nevrátili vypůjčené knihy. V rubrice se také informovalo o knihovním fondu závodní knihovny a o počtu výpůjček. Prostřednictvím této kroniky byli jednou zaměstnanci upozorněni na podezřelé agenty, kteří chodili po bytech a nabízeli různé zboží na splátky, nejvíce pak knihy, většinou nevalné kvality. Proto byli nabádání, aby knihy kupovali pouze v knihkupectví za hotové, nebo aby si je půjčovali v závodní knihovně.32
V letech 1926-1929 vydávala firma časopis "Baťova služba veřejnosti".33 Dalším periodikem byl odborný měsíčník OKG (obuv, kůže, guma)34. Původně měl sloužit tisícům obuvníkům, kožařům a gumařům v závodech, ale dosáhl publicity po celé republice.
Předmnichovská republika měla více než dvou a půl miliónovou německou národnostní menšinu. Pro ni vydávala zlínská redakce týdeník Der Pioneer, který byl obdobou (a v podstatě německy tištěným vydáním) středečního Zlína.
V roce 1934 byl založen měsíčník Výběr, který na svých 128 stranách přinášel soubor článků a zpráv ze světového tisku. Zlín měl s Výběrem mimořádný úspěch a po třech ročnících se stal nejrozšířenějším magazínovým periodikem v Československu. Byl obdobou amerického Readers Digest, německého Die Auslege a anglického Magazin Digest, které vybíraly výtahy článků, zpráv a úvah či reportáží z různých zemí. Dělo se tak se souhlasem Bernské autorské konvence.
Mimo uvedená periodika v roce 1938 ve Zlíně vycházely tyto noviny: Weltblick, Průkopník, Technický rádce, Kursy osobní výkonnosti. V celkovém souhrnu všech periodik dosahoval náklad výše přes šest set tisíc výtisků měsíčně. To vše se tisklo v tiskárně Baťových závodů, která mimo časopisů a novin tiskla i reklamní brožury, letáky a plakáty.
Předělem je pak rok 1938, kdy již ediční činnosti redakce Sdělení postupně ztrácí na svých možnostech, rozsahu, ale i na svém poslání. Po roce 1945 vycházely ještě odborné měsíčníky OKG a Technický rádce, postupně však upadala jejich obsahová kvalita, a tak roku 1948 oba časopisy zanikly. Zůstal nejstarší podnikový týdeník, který byl vydáván pod názvem Tep.35
První zmínky o dělnické knihovně firmy Baťa se nacházejí v archiváliích z roku 1916. Tehdy knihovník této dělnické knihovny R. B. Mácha napsal žádost na schválení rusky psaných knih pro ruské zajatce, kteří pracovali ve firmě T. a A. Baťa. Žádost byla poslána c. k. Okresnímu hejtmanství v Uherském Hradišti. Seznam obsahoval kolem 60 titulů a 149 svazků. Většinu tvořily knihy ruských autorů (např. L. N. Tolstoj – Vzkříšení, A. S. Puškin – Kapitánská dcerka, atd.) Tato sekce nesla název Ruská knihovna. Dále se v žádosti uváděla sekce Knihovna světa, která obsahovala kolem 11 titulů (např. A. C. Doyle – Příběhy Sherlocka Holmese).36
Již v roce 1909 vznesl Tomáš Baťa na schůzi obecního výboru ve Zlíně požadavek na zřízení veřejné knihovny. Tato instituce měla mít k dispozici díla, která si jednotlivec většinou nemohl sám opatřit (například z finančních důvodů).37
V polovině srpna 1918 avizuje firma Baťa ve svých firemních novinách Sdělení, že v co nejkratší době bude otevřena závodní knihovna. V knihovně měli zaměstnanci najít nejen krásnou literaturu, nýbrž také knihy z různých vědeckých oborů.38 Nacházela se zde především beletrie, ale i populárně naučná literatura, neboť tato knihovna měla sloužit zaměstnancům Baťových závodů k účelnému vyplnění jejich volného času. Našli bychom zde klasická díla české, anglické, americké i polské literatury.
Knihovna byla nakonec otevřena 5. 9. 1918 po šesté hodině večerní. Nacházela se v místnostech centrálního archivu. Předběžně byl zveřejněn seznam literatury, která se měla půjčovat. Seznam obsahoval kolem 150 titulů zapsaných ve zjednodušené formě.39 Tímto seznamem chtěla firma nalákat své zaměstnance k návštěvě knihovny. Všechny knihy, které se měly půjčovat, byly dány do vazby. Jak bylo pro firmu Baťa typické, hned zpočátku byly striktně stanoveny podmínky, za kterých se v této knihovně půjčovalo.
Každému zaměstnanci firmy, který se chtěl stát čtenářem, byla vydána legitimace za 20 haléřů, na základě jeho kontrolního lístku, do kterého se mu zapisovaly jeho výpůjčky. Knihy se půjčovaly na zálohu 5 Kčs; tato záloha měla být zárukou správného vrácení vypůjčených knih. Záloha se po vrácení nepoškozených knih či přerušení výpůjček vracela.40
Knihy se půjčovaly na 14 dnů, objemnější svazky na dobu jednoho měsíce. Po uplynutí této doby se již výpůjčky dále neprodlužovaly. Závodní knihovna byla 15. ledna 1919 přestěhována do knihkupeckého kiosku, který se nacházel v centru města blízko vlakového nádraží.41 Knihy se půjčovaly každý čtvrtek od 16 do 19 hodiny večerní. Zajímavostí je, že prostřednictvím týdeníku Sdělení hrozila Správa knihovny, která byla upozorněna ze strany knihovníka, zveřejněním jmen upomínaných čtenářů. Jestliže se tito lidé chtěli vyhnout zveřejnění a následné ostudě, museli bezpodmínečně dodržovat výpůjční řád a knihy vrátit do určitého data. Toto periodikum vytisklo seznam dlužníků a upozornilo na dobu, do které je nutno knihy vrátit. Jinak si knihovna ponechala výše zmiňovanou zálohu na knížky.42 Ovšem týdeník Sdělení zveřejňoval také seznam nejpilnějších čtenářů. Závodní knihovna přizpůsobovala svoji otevírací dobu pracovní době Baťových závodů. Jak lze vyčíst z dobových análů, fluktuace fondu byla veliká a fond neustále narůstal.
V roce 1926 se závodní knihovna přestěhovala do zvláštní místnosti administrativní budovy firmy Baťa. Knihy se půjčovaly denně v polední přestávce a večer od 17 do 18 hodin. Závodní knihovna byla neustále doplňována novými knihami.43 O rok později knihovna přesídlila do Obchodního domu (dnešní Tržnice) a byla otevřena denně od 8 do 20 hodin.44
V roce 1929 byla knihovna přestěhována z Obchodního domu do nových místností nad úřadovny poštovního úřadu II. V prvních dvou místnostech se půjčovaly knihy, ve třetí místnosti vzadu byla čítárna. Všechny knihy určené k půjčování byly umístěny ve skříních na dosah ruky. Po vzoru amerických knihoven měl mít každý čtenář přístup ke skříním, kde si mohl vybrat libovolnou knihu. Šlo tedy o volný výběr knih. Knihy se řadily podle autorů, přičemž každý autor měl své vlastní číslo. Seznam autorů i čísel byl nalepen na každé skříni, takže čtenář mohl bez obtíží ihned najít žádanou knihu. Také ilustrované, naučné i zábavné časopisy zde měly své nezastupitelné místo. Knihy, které "šly více na odbyt", byly k dispozici čtenářům v několika exemplářích. Knihovna se v roce 1929 otevírala denně od sedmé hodiny ranní do osmé hodiny večerní v pracovní dny. Později se výpůjční dny se rozšířily i na neděli a svátek, aby každý čtenář měl možnosti vybrat si knihu. Největší návštěvnosti připadala na odpolední a večerní hodiny. Po předložení kontrolního lístku vystavil knihovník čtenáři legitimaci, do které se mu knihy zapisovaly. Půjčovné od tohoto roku bylo za 1 knihu 20 haléřů. Po deseti dnech musela být kniha vrácena nebo prodloužena za 20 haléřů na dalších deset dní45. Je vidět, že i v závodní knihovně firmy Baťa docházelo k vývoji a zlepšování služeb čtenářům. Čtenářům však bylo i nadále neustále připomínáno, že výpůjční doba knih činí 10 dnů. Knihy půjčené delší dobu měly být neprodleně vráceny.
V roce 1930 bylo do závodní knihovny Baťových závodů nakoupeno 200 kusů nových knih, a tak fond čítal již 7 000 svazků. Právě v této době byla knihovna přestěhována do nových místností ve zlínském zámku. Zde byla umístěna do třech velkých pokojů v přízemí, hned po pravé straně hlavního vchodu. Na konci roku 1931 byla tato knihovna znovu přemístěna na konec velikého sálu v Obchodním domě "Baťa" (dnešní obchodní dům Prior), který byl tehdy považován za "největší dům služby v Evropě" a byl dokončen právě v roce 1931.46
Roku 1933 byla závodní knihovna firmy Baťa připojena k městské knihovně ve Zlíně. Po sloučení měla městská knihovna 7 863 svazků. Městská knihovna se měla opět stěhovat na zámek.47
Firma Baťa projevovala zájem i o to, co její zaměstnanci čtou. Důkazem je anketní dotaz, který vyšel v týdeníku Zlín roku 1931, na deset nejhodnotnějších knih. Odpovědi byly sesbírány z celé republiky, neboť v této době již byl týdeník Zlín (dříve Sdělení) nesmírně populární. Prostřednictvím ankety byla položena otázka, které knihy a proč by chtěli mít lidé po ruce, kdyby ztroskotali na pustém ostrově. Z odpovědí je zřejmé, že i lidé s nejnižším školním vzděláním, lidé z vesnic, továrních dílen, obchodů a řemeslných dílen měli o knihy opravdový zájem. Čtenáři všech vrstev volili hlavně knihy řešící vážné životní problémy. Hledali v nich odpovědi na svoje vlastní potíže. Je zajímavé, že ani v jedné odpovědi se nenalezlo humorné dílo, dílo polemizující, ironizující či sarkastické, ani dílo popisující rozvrat, životní smutek či úpadek. Lidé hledali v knihách především životní pozitiva.48
Knihovnu spravovala knihovní rada, která byla jmenována Správou Baťových závodů, ve složení: dr. Rebec, ředitel Hradil, Jaroslav Pagáč, Antonín Cekota, J. Vaňek. Pan Vaněk byl jednatelem knihovní rady a zodpovídal za chod knihovny. Předkládal radě navržené knihy k objednání. Dohlížel také na knihovníka, aby vykonával administrativní práce správně.
Knihovníka jmenovala knihovní rada. Jeho smlouva byla kdykoliv oboustranně vypověditelná. Fixní plat knihovníka činil 50 Kčs týdně. Knihovník vybíral za každou vypůjčenou knihu na každých započatých deset dní opakovaně 20 hal, které byly také jeho osobním příjmem. Převzal knihovnu dle inventury, která byla součtem nákupních cen knih a 4 Kčs za vazbu jedné knihy. Celý tento obnos, který byl vyčíslen v počáteční inventuře, mu byl stržen z jeho vlastního účtu.
Každoroční inventura, která pobíhala vždy k 1. prosinci příslušného roku, byla provedena tak, že se převzal skutečný stav knihovního fondu a seznam vypůjčených knih. Vypůjčené knihy byl stávající knihovník povinen vybrat od čtenářů do 14 dnů. Zbytek scházejících knih tento knihovník musel uhradit. Ztracenou či poškozenou knihu byl knihovník povinen uhradit také. Aby se vyvaroval ztrát, vyzvedával si denně z osobního oddělení firmy seznam propuštěných osob. (Osobní oddělení dodávalo denně do 19 hodin již zmíněný seznam propuštěných a seznam přestupků. Knihovník zkontroloval, zda někdo z propuštěných nemá u sebe vypůjčenou knihu a vyžádal si ji zpět před vyplacením mzdy. Jestliže ji dlužník nevrátil, byl mu obnos v ceně nevrácené knihy stržen z výplaty.)49
Novým čtenářům mohl knihovník půjčovat pouze na průkaz spořitelní knížky závodní spořitelny s minimálním vkladem 50 Kčs.
V náplni práce knihovníka bylo nabízet knihy k půjčení v knihovně a všech místnostech obchodního domu. Mimo těchto povinností měl také další úkoly – vést Knihu přání čtenářů, předplácet bibliografický věstník, zřídit oddělení pro odbornou literaturu a dohlížet na umístění knih v regálech dle autorů. Dále měl za úkol kolportovat (šířit, prodávat, roznášet) všechny knihovní radou schválené časopisy ve vlastní režii.50
Nejdůležitější součástí knihovní evidence se stal přírůstkový seznam, kde byly knihy zapsány v pořadí, v jakém docházely. Seznam obsahoval tyto údaje: přírůstkové číslo, značkové číslo, jméno spisovatele, název knihy, číslo vydání, jméno nakladatele a cenu knihy. Přírůstkový seznam byl psán ručně. Ve srovnání s ním se všechny druhy lístkového seznamu rozmnožovaly na adresografu.51
Čtenář si dle seznamu vybral knihu. Oznámil číslo knihy knihovníkovi, který mu příslušný titul vydal. Knihovník neměl čtenáři knihu vybírat, měl ho vést k samostatnosti. Knihovník při výpůjčce vydal dva knižní lístky a na oba napsal jméno vypůjčovatele a datum výpůjčky. Potom zapsal do čtenářova osobního lístku jméno autora, název knihy, značku a datum vypůjčení. Každý lístek dal do jiné zásuvky. Při vrácení knihy knihovník vyjmul osobní kartu čtenáře, narazil datum vrácení, oba knižní lístky vložil zpátky do knihy a osobní kartu čtenáře do své kartotéky.
K tomu musel vést tři kartotéky:
Knihovník i čtenář se museli řídit Výpůjčním řádem vydaným Správou závodů. Ten byl umístěn na titulním listě každé knihy52 (viz Obr. 1 – Knihovní řád závodní knihovny firmy Baťa. KFBZ, fond PKR).
Obr. 1 – Knihovní řád závodní knihovny firmy Baťa. KFBZ, fond PKR.
| Rok | Počet knih |
| 1918 (září) | 150 |
| 1919 (leden) | 300 |
| 1924 (říjen) | 401 |
| 1925 (duben) | 524 |
| 1930 (leden) | 7000 |
| 1933 (leden) | Fond sloučen s knihovním fondem městské knihovny ve Zlíně |
Tab. 1 – Statistika knihovního fondu závodní knihovny firmy Baťa; vypracována na základě dobových análů a vytištěných údajů v týdeníku Sdělení (později týdeníku Zlín).
Poznámky:
1 VALACH, F. Fenomén Baťa. 1. vyd. Praha : Práce, 1990. ISBN 80-208-0025-5. s. 21.
2 CEKOTA, A. Geniální podnikatel Tomáš Baťa. Zlín : Univerzita T. Bati, 2004. ISBN 80-7318-220-3. s. 33.
3 POKLUDA, Zd. Sedm století zlínských dějin. Zlín : Klub novinářů a Zlínská tiskárna a. s., 1991. s. 74.
4 POKLUDA, Zd. Sedm století zlínských dějin. Zlín : Klub novinářů a Zlínská tiskárna a. s., 1991. s. 78.
5 POKLUDA, Zd. Sedm století zlínských dějin. Zlín : Klub novinářů a Zlínská tiskárna a. s., 1991. s. 87.
6 HLAVÁČ, M. M. Tvůrci českého zázraku. Praha : APS Agency, 2000. ISBN 80-86363-00-7. s. 183.
7 Baťův podporný fond. Sdělení zaměstnanců fy T. a A. Baťa. [28. 7. 1928], roč. 11, č. 30, s. 2.
8 POKLUDA, Zd. Sedm století zlínských dějin. Zlín : Klub novinářů a Zlínská tiskárna a. s., 1991. s. 87.
9 POKLUDA, Zd. Sedm století zlínských dějin. Zlín : Klub novinářů a Zlínská tiskárna a. s., 1991. s. 103.
10 POKLUDA, Zd. Sedm století zlínských dějin. Zlín : Klub novinářů a Zlínská tiskárna a. s., 1991. s. 104.
11 JUDr. Ivan Holý nastoupil začátkem války k fy Baťa. Působil jako informátor u gestapa. V r. 1945 se stal národním správcem a v r. 1946 generálním ředitelem národního podniku Baťa. V r. 1951 byl zatčen a odsouzen. FITZOVÁ, K. Hotel Viktoria (rhapsody in Zlín 1941). Zlín : Městské divadlo Zlín, 2003, Nestr.
12 BROŽ, I. Sága rodiny Baťovcov. Životní příběhy Tomáša Baťu – zakladatěla firmy. Bratislava : Práce, 1990. s. 32.
13 A. E. File – Ideální zásobovací plán. Kniha pro vás. Zlín [pátek 13. 1. 1933], roč. 16, č. 2, s. 2.
14 Nová soutěž. Sdělení zaměstnanců T. a A. Baťa [29.6.1929], roč. 12, č. 26, s. 1.
15 Pět minut s knihami. Zlín [pondělí 9. 11. 1931], roč. 14, č. 46a, s. 10.
16 Nejzajímavější kniha 1931. Vánoční anketa Lidových novin. Zlín [pondělí 14. 12. 1931], roč. 14, č.51, s. 9.
17 Literární soutěž Zlína o nejlepší povídkovou práci. Zlín [pátek 21. 4.1933], roč. 16, č. 16, s. 3.
18 Baťovy literární ceny uděleny. Zlín [pondělí 2. 5. 1939], roč. 9, č. 18, s. 4.
19 Nebyla brána v potaz díla vědecká a esejistická, takže ze 111 děl bylo vyloučeno 35. Literární soutěž Zlína o nejlepší povídkovou práci. Zlín [pátek 21. 4. 1933], roč. 16, č. 16, s. 3.
20 Ceny v Baťově knihovně. Zlín [pondělí 7. 3. 1938], roč. 8, č. 10, s. 1.
21 MZA Brno – pracoviště Zlín. Výstřižková služba II/8. České slovo 13.12.1942.
22 MZA Brno – pracoviště Zlín. Výstřižková služba II/8. Lidové noviny, 5. 10. 1943.
23 VAŇHARA,J. Příběh jednoho muže a jednoho města. B. v. Zlín:Odbor školství a kultury, 1994, s. 243.
24 VAŇHARA,J. Příběh jednoho muže a jednoho města. B. v. Zlín:Odbor školství a kultury, 1994, s. 252-253.
25 VAŇHARA,J. Příběh jednoho muže a jednoho města. B. v. Zlín:Odbor školství a kultury, 1994, s. 275.
26 VAŇHARA,J. Příběh jednoho muže a jednoho města. B. v. Zlín:Odbor školství a kultury, 1994, s. 276.
27 Akcidenční – příležitostný tisk tiskovin, příležitostná tiskovina (leták, oznámení, pozvánka). Akademický slovník cizích slov I. 1. vyd. Praha : Academia, 1995, s.31.
28 Tamtéž, s. 277.
29 Tamtéž, s.278.
30 Dílo vyšlo pod názvem: Baťa-myšlenky, činy, život, práce. Praha : Průmyslová tiskárna. 1929.
31 Berty Ženatý byl osmatřicetiletý strojní inženýr, který se po návratu z ruských legií vydal na cestu do USA, kde žil v Clevelandu deset let. Vydal o svém pobytu knihu "Země pruhů a hvězd". VAŇHARA, J. Příběh jednoho muže a jednoho města. B. v Zlín : Odbor školství a kultury Úřadu města Zlína a ČP, a. s., 1994, s. 280
32 Upozornění! Sdělení zaměstnanců fy T. a A. Bati [27. 8. 1927], roč. 10, č. 34 s. 2.
33 Baťova služba veřejnosti vycházela v letech 1926-1929, jejím následovníkem byl týdeník Zpravodaj prodavačů fy Baťa a začal vycházet v r. 1930 v 8.000 nákladu. Stručný přehled o tisku a časopisech Baťových závodů do roku 1945. Úvod k dílčímu inventáři fondu Baťa-osobní oddělení II/7, s. 2
34 Odborný měsíčník OKG vycházel v letech 1938-1940. Stručný přehled o tisku a časopisech Baťových závodů do roku 1945. Úvod k dílčímu inventáři fondu Baťa – osobní oddělení II/7, s. 2.
35 Podnikový týdeník Tep vycházel s přestávkami od roku 1946 až do roku 2000. Úvod k dílčímu inventáři fondu Baťa – osobní oddělení II/7. s. 2.
36 SOKA UH, fond OÚ UH, i. č. J26642/1916. Žádost firmy T. a A. Baťa ze dne 29. 11. 1916 na schválení knih pro ruské zajatce.
37 MZA-Brno, pracoviště Zlín, fond Baťa II/4. i. č. 2. Návrh na zřízení veřejné knihovny. Z protokolu o schůzi obecního výboru 30. 4. 1909.
38 Závodní knihovna. Sdělení zaměstnanců fy T. a A. Baťa [17. 8. 1918], roč. 1, č. 13.
39 Seznam knih závodní knihovny. Sdělení zaměstnanců fy T. a A. Baťa [18. 1. 1919], roč. 2, č. 3.
40 Otevření závodní knihovny. Sdělení zaměstnanců fy T. a A. Baťa [31. 8. 1918], roč. 1, č. 15.
41 Knihovna závodní. Sdělení zaměstnanců fy T. a A. Baťa [18. 1. 1919], roč. 2, č. 26.
42 Ze závodní knihovny. Sdělení zaměstnanců fy Baťa [22.11. 1919], roč. 2, č. 41.
43 Naše knihovna. Sdělení zaměstnanců fy T. a A. Baťa [23. 1. 1926], roč. 9, č. 4, s. 4.
44 Naše knihovna. Sdělení zaměstnanců fy. T. a A. Baťa [2. 7. 1927], roč. 10, č. 26-27, s. 3.
45 Závodní knihovna. Sdělení zaměstnanců fy T. a A. Baťa [26. 1. 1929], roč. 12, č. 4, s. 8.
46 Největší dům služeb v Evropě. Zlín [pátek 4. 12. 1931], roč. 14, č. 50, s. 3.
47 Z historie Okresní knihovny v Gottwaldově. Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1983, č. 5, s. 11.
48 Deset nejhodnotnějších knih (Co žádá český čtenář). Zlín [pátek 9. 1. 1931], roč. 14, č. 2, s. 3.
49 MZA-Brno, pracoviště Zlín, fond Baťa I/4, i. č. 10. Technika vypůjčování. Předpis č. 217 pro knihovnu.
50 MZA-Brno, pracoviště Zlín, fond Baťa I/4, i. č. 4. Předpisy pro knihovníka. Předpis č. 216 pro knihovnu.
51 MZA-Brno, pracoviště Zlín, fond Baťa I/4, i. č. 4. Předpisy pro knihovníka. Předpis č. 214 pro knihovnu.
52 MZA-Brno, pracoviště Zlín, fond Baťa I/4, i. č. 10. Technika vypůjčování. Předpis č. 217 pro knihovnu.
CITACE:
Salátová, Ranáta. Baťova knihovna ve Zlíně (1. část).
Knihovna plus [online]. 2011, č. 1 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus111/salatova.htm>.
ISSN 1801-5948.
| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |
| index autorů | | index názvů | | index témat |