Digitalizace jako součást procesu poskytování informačních služeb v Národním technickém muzeu

Mgr. Walter Schorge / Národní technické muzeum / walter.schorge@ntm.cz

Resumé:

Digitalizace v paměťových institucích musí být součástí komplexního balíku informačních služeb. Národní technické muzeum má v této oblasti dlouholeté zkušenosti s digitalizací různých typů předloh, různými technologiemi, dlouhodobou ochranou dat a jejich zpřístupňováním. V článku jsou zmíněny nezbytné procesy, které poskytování informačních služeb navazujících na digitalizaci provázejí. Jsou uvedena i rizika a některé nevýhody digitalizačních projektů.

Klíčová slova: digitalizace – Národní technické muzeum – informační služby – skenování – metadata – dlouhodobá ochrana dat – zpřístupnění informací – zpřístupnění sbírek.

Summary:

Digitization in the memory institutions must be part of a comprehensive package of information services. National Technical Museum has a long experience in this field with the digitization of various types of masters, different technologies, long-term preservation and accessibility of data. The article mentioned the necessary processes for providing information services related to the capture lifetime. They are listed as some of the risks and disadvantages of digitization projects.

Keywords: Digitization – National Technical Museum – information services – scanning – metadata – long-term data preservation – information disclosure – access to collections.

Pojem "digitalizace" se v posledních letech stal velmi módním a frekventovaným. V prostředí paměťových institucí je digitalizace mocným nástrojem, který přináší odborné i široké veřejnosti nové a dříve netušené možnosti vytěžování informací a získávání nových znalostí z fondů a sbírek. Aby však digitalizace nebyla samoúčelnou, musí se stát součástí komplexního procesu poskytování informačních služeb. Národní technické muzeum pracuje na rozvoji procesu již řadu let, během nichž získal odborný tým nejen řadu cenných zkušeností, ale prošel i pomyslnými slepými uličkami.

Počátky digitalizace v Národním technickém muzeu se datují do druhé poloviny devadesátých let dvacátého století. Digitalizace v té době probíhala pouze účelově, typicky na základě objednávek čtenářů a badatelů, pro publikační nebo prezentační účely. Data nebyla systematicky uchovávána. V roce 2002, kdy se podařilo získat první profesionální technické vybavení, nastoupil první zaměstnanec-specialista a vzniklo odborné digitalizační pracoviště. Digitalizace začala získávat obrysy systematičnosti. Aktivita byla motivována zejména snahou o eliminaci opakované účelové digitalizace a o badatelské zpřístupnění uchovávaných materiálů včetně těch, které už nebyly v optimálním stavu a s intenzivnější manipulací hrozilo jejich další poškozování. První léta, s ohledem na dostupné technické vybavení, umožňovala pouze zaměření na maloformátové předlohy – fotografie a firemní tisky, obrázky z knih a časopisů. Později, s rozšiřujícím se vybavením, byly zahrnuty i architektonické plány, technické výkresy, plakáty, mapy a mapové atlasy, celé knihy a časopisy. V současné době přichází kromě toho ke slovu digitalizace audiovizuálních záznamů a audiozáznamů z analogových nosičů.

Digitalizační pracoviště muzea disponuje množstvím technického vybavení, které spolu s odbornými znalostmi a zkušenostmi umožňuje dosahovat uspokojivých výsledků. Kromě výkonných počítačů (pracovních stanic vybavených softwarem pro profesionální zpracování obrazových souborů, kalibrovatelných LCD monitorů a tabletů) je k dispozici několik typů skenerů. Pro menší předlohy do formátu A3 a pro předlohy transparentní (fotografické negativy, včetně skleněných, a diapozitivy) se používají ploché skenery. Průchodový skener formátu A0+ slouží pro skenování technických výkresů, plánů nebo plakátů; digitální zadní stěna pak nalézá své uplatnění pro bezdotykovou digitalizaci rozměrných předloh včetně předloh poškozených či deformovaných. Pro digitalizaci knih a jiných vázaných předloh je k dispozici knižní kolébka chránící vazbu při fotografickém snímání a starší černobílý knižní skener. K příslušenství patří mimo jiné zakázkově vyrobený polohovatelný podtlakový stůl pro fixaci velkých předloh při snímání digitální zadní stěnou a osvětlovací technika pro digitalizaci fotografickou cestou. Digitalizace videozáznamů probíhá v muzejním videostudiu, které se postupně podařilo vybavit poloprofesionální i profesionální televizní technikou.

Během uplynulých cca deseti let prošla praxe v ukládání dat zásadní proměnou. V začátcích bylo běžné, že datový nosič, kterým nebylo nic jiného než kompaktní disk (CD-R), byl předáván do správy držiteli – správci originálu – tedy archiváři, kurátorovi. Metadata, data o datech, se vytvářela jen okrajově. Tato praxe byla brzy přehodnocena – správa dat byla neprofesionální, docházelo ke ztrátám nosičů nebo dat, chyběl celkový přehled. Novinkou se stala centrální správa CD-R, DVD+R a pásek SDLT. Data (obrazy v plném rozlišení) začala být ukládána triplicitně. Duplicitně na optické nosiče, z nichž jeden vždy směřoval na bezpečné místo s vhodným klimatem, druhý zůstal pro operativní použití přímo na digitalizačním pracovišti. Třetí kopie dat byla uložena na pásku SDLT s kapacitou 160 až 320 GB. Na serveru se zachovávaly pro potřeby vyhledávání pouze náhledy obrazů v malém rozlišení společně s metadaty uloženými v databázi. Pro rozměrné obrazy byla implementována technologie Zoomify. Od zavedení centrální správy datových nosičů nedošlo během uplynulých let k žádné ztrátě dat.

Obrázek - CD-ROMy

Se vzrůstajícím objemem dat a datových nosičů však manipulace s offline médii začala být procesně a časově příliš náročná. Datové nosiče podle dosavadních zkušeností není možné dlouhodobě archivovat bez průběžné péče spočívající v jejich periodické kontrole, při níž se ověřuje čitelnost dat a procento chybovosti jejich nosičů. V případě zjištění nedostatků jsou data ihned migrována na nové nosiče, případně obnovována z dalších záloh. Nevýhodnou se ukázala i omezená přístupnost k datům kvůli vazbě na zaměstnance digitalizačního pracoviště.

V roce 2010 došlo k zásadní změně, která pro tým digitalizačního pracoviště představuje začátek nové etapy – konec optických offline nosičů na digitalizačním pracovišti a konec manuální manipulace s datovými nosiči. Ukládání a kontrola dat budou napříště převážně automatizovány, péči o data převezmou od pracovníků digitalizačního pracoviště informatici. Nově bude k dispozici online přístup k veškerým datům – včetně obrazů v nejvyšším rozlišení. Data budou ukládána na dvě disková pole tak, že každé z diskových polí bude umístěno na jiném místě, což zabezpečí ochranu před ztrátou dat například z důvodu vážné poruchy zařízení, živelné pohromy, či kriminálního činu. Třetí kopie dat bude umístěna na offline páskách LTO, kam budou data zapisována v poloautomatickém režimu v robotické páskové knihovně. Pásky budou následně odnášeny a ukládány separátně na bezpečné místo k tomu určené. Ochrana dat ovšem neznamená pouze provedení technických opatření. Je nutné zajistit i opatření organizační, která zajistí fyzickou bezpečnost dat a datových úložišť – tedy restrikce v možnostech přístupu prostřednictvím počítačových sítí k datům i fyzického přístupu k technickým zařízením.

Digitalizací předloh proces nekončí, nýbrž začíná. Samotné skenování a uložení dat představuje jen menší část prováděné práce. Digitalizaci objektu provází vytváření technických, popisných a administrativních metadat. V grafu je možné vidět podíl jednotlivých činností na digitalizačním pracovišti Národního technického muzea.

Digitalizace - graf

Digitalizace vytváří trvalý závazek – data nelze na další desetiletí odložit do depozitáře, musíme o ně od chvíle jejich vzniku trvale pečovat. K péči o data neodmyslitelně patří nejen již zmíněná kontrola datových nosičů a čitelnosti dat, ale i migrace dat na nové aktuální typy datových nosičů. Mimo to se v budoucnosti budeme zřejmě potýkat nejen s migrací dat jako takových, ale i s migrací datových formátů. Je třeba mít na paměti, že archivace informací v digitální podobě stojí zpravidla více, než v podobě klasické, papírové. Proto je nutné počítat s trvalým finančním zabezpečením tohoto procesu. Byla by chyba digitalizovat jen proto, že momentálně máme k dispozici finanční prostředky bez přiměřené garance jejich dalšího zajištění, nebo proto, že digitalizace je "in". Vloženým prostředkům, ať už do technického vybavení nebo do lidské práce, musí také odpovídat digitalizací vytvořená užitná hodnota našeho kulturního bohatství, která již při plánování digitalizačních aktivit musí převyšovat finančně vyčíslený vznikající trvalý závazek k péči o vytvořená data.

Digitalizační pracoviště Národního technického muzea pracuje v režimu poskytování služeb interním a externím zákazníkům – odborným pracovníkům muzea a externím badatelům. Veškerá činnost je vázána na vystavování elektronických objednávek v intranetovém systému, kde je zajištěn i schvalovací proces. Údaje o průběhu digitalizace a o výsledných obrazových souborech a jejich úložišti se ukládají do databáze, stejně jako popisná metadata a identifikátory zajišťující vazbu na další evidenční systémy. Z databázových záznamů budou následně automaticky vygenerovány XML soubory, které společně s obrazovými soubory vytvoří tzv. archivní balíčky podle standardu OAIS.

Po elektronickém schválení objednávky je objekt přijat na digitalizační pracoviště. U objednávek externích badatelů je do procesu zapojeno ekonomické oddělení muzea, jehož pracovníci před započetím práce elektronicky potvrdí úhradu platby za poskytnuté služby. Je-li to nutné, operátor zprostředkuje odborný zásah v restaurátorské dílně Národního technického muzea – typicky jde o odstranění prachu, vyrovnání podložky apod. Digitalizační pracoviště zajišťuje i postprodukční služby pro prezentační, publikační a výstavní účely.

Skenování předloh se provádí v nejvyšším využitelném rozlišení, tedy takovém, kdy jsou v digitálním obraze zachovány všechny informace o detailech, ale zbytečně se nezvyšuje datový objem výsledného obrazového souboru. Obrazy jsou ukládány v bezztrátových formátech TIF nebo PNG. Ukládají se bez úprav, případně upravená i neupravená verze. Skenování předloh se provádí s přesahem, neboť i reprodukce vzhledu okraje je považována za informaci. Po uložení výsledných dat obdrží objednavatel automaticky vygenerovaný e-mail s výzvou k vyzvednutí zakázky ze sdíleného disku. Pro externí badatele zajišťují předání dat službu konající pracovníci v badatelně a studovně – na offline nosičích nebo prostřednictvím internetu.

Databáze, do kterých se ukládají metadata k digitalizovaným objektům, podléhá periodickému dennímu zálohování stejně jako databáze provozní. Již byla zmíněna periodická kontrola datových nosičů. U automatizovaných procesů pak probíhá kontrola jejich správné funkce – za tyto aktivity jsou zodpovědní informatici. K jejich povinnostem patří i občasné "cvičení" – simulace havárie a následné obnovy dat tak, aby v případě skutečné potřeby obnovy poškozených či ztracených dat ze zálohy existovala jistota, že obnova bude úspěšná. Pro stanovení četnosti a způsobu zálohování je nutné znát odpověď na dvě důležité otázky. První z nich je, kolik práce si můžeme dovolit ztratit, z čehož vychází četnost zálohování. Druhou otázkou je, za jak dlouho po havárii musíme obnovit přístup k datům. Z toho vyplývá stanovení technologie zálohování. Uvedené aktivity a povinnosti stanoví interní krizový plán obnovy dat, který mají informatici k dispozici.

Národní technické muzeum už řadu let vyvíjí většinu potřebných interních informačních systémů vlastními silami s použitím tzv. svobodného softwaru (anglicky označovaného "Open Source"). Aplikace pak muzejní informatici podle potřeb a změn procesů dále upravují a vyvíjejí. Podle zkušeností a propočtů takovýto postup v muzejním prostředí představuje významnou finanční úsporu. Přesto jsou využívány i systémy komerční – například v českých knihovnách rozšířený automatizovaný knihovnický systém Clavius.

Pracovníci digitalizačního pracoviště a informatici věnují pozornost nejen sebevzdělávání se ve vlastních odbornostech, ale i vedení kurzů pro kolegy z dalších oddělení. Vzdělávání zlepšuje vzájemnou spolupráci a usnadňuje využívání informačních zdrojů a služeb pracovišť digitalizace a informatiky. V roce 2010 bylo ve spolupráci s Metodickým centrem pro informační technologie v muzejnictví (CITeM) zahájeno pořádání seminářů také pro kolegy z dalších muzejních institucí, které se těší velkému zájmu.

Národní technické muzeum je od roku 2006 z důvodu rekonstrukce své hlavní budovy v Praze na Letné pro návštěvníky uzavřeno. Po připravovaném znovuotevření muzea by zde návštěvníci měli nalézt množství informačních technologií, jejichž prostřednictvím bude zpřístupněn digitalizovaný obsah co nejširšímu spektru zájemců – ať už to budou návštěvníci, jejichž primárním cílem bude prohlídka expozic, nebo čtenáři knihovny a archivní badatelé, kteří zavítají do studovny a badatelny. Národní technické muzeum to vnímá jako součást informačních služeb, které je veřejnosti povinováno poskytovat.

Národní technické muzeum - foto

CITACE:
Schorge, Walter. Digitalizace jako součást procesu poskytování informačních služeb v Národním technickém muzeu. Knihovna plus [online]. 2011, č. 1 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus111/schorge.htm>. ISSN 1801-5948.