HAAGER, Michael. Knihovna není prodlouženou rukou rodičů.
Která média mohou knihovny půjčovat dětem a mládeži? Správné postoje při neoprávněných požadavcích kontroly

HAAGER, Michael. Die Bibliothek ist nicht der verlängerte Arm der Eltern. Welchen Medien dürfen Kinder und Jugendliche ausleihen? Richtiges Verhalten bei unzulässigen Kontrollwünschen. Bibliothek und Information. 2010, vol. 62, no. 10, s. 672-673. ISSN 1869-1137.

Michael Haager, německý knihovník a zároveň právník, věnoval pozornost činnosti a postojům veřejných knihoven vůči problematice rodiči vyžadované kontroly výpůjček a užívání médií jejich dětmi. Vycházel ze skutečného případu, který se udál v jedné veřejné knihovně v jižním Německu. Matka šestnáctileté studentky chtěla zkontrolovat a posoudit časopisy a jiná média, které si dcera vypůjčila a které potřebovala pro středoškolské studium. Matka se snažila dosáhnout toho, aby její dcera měla možnost půjčovat si pouze ta média, která potřebuje pro školní potřeby, a nikoliv jiná (např. média, která by využila pro svoji zábavu). Snažila se tak omezit výpůjčky své dcery. Může takto matka nezletilé dcery postupovat a žádat od knihovny realizaci těchto opatření?

Haager se snažil zobecnit tuto problematiku a právně ji analyzovat. Vycházel z povinnosti péče o potomky. Z hlediska rodinného práva uvedl, že rodič má pečovat o dítě (fyzický subjekt) i v záležitostech týkajících se majetkové problematiky. Zároveň si kladl otázky, zda mají rodiče (případně jeden z rodičů) právo kontrolovat své potomky v knihovně, za jakých okolností a do jaké míry? Je možné, aby se kontrola týkala i duševního života dětí? Omezuje se působnost rodičovské kontroly pouze na prostředí domova? Nebo mají rodiče právo kontrolovat dítě i prostřednictvím kulturních a informačních institucí (tedy např. i knihoven)? Kdo může posoudit, jaká média dítě potřebuje pro studijní účely a jaká slouží studentce naopak pouze pro její osobní potřebu? Jaké možnosti v uplatnění práv mají rodiče při posuzování výběru médií? Německý Občanský zákoník paragraf 1621 čl. 6 odst. 2 stanovuje: „Péče a výchova dětí je přirozeným – základním právem rodičů, kterým především přísluší povinnost starat se o děti. Mají právo i dozírat na účast společnosti na výchově jejich dětí.“ Z toho vyplývá, že uvedené řešení je dosud velmi abstraktní.

Rozhodující úlohu, z hlediska rodinného práva, zaujímá Občanský zákoník (Bürgerliches Gesetzbuch, BGS). Převážná část rodinného práva se věnuje přesnému vyjádření vztahu rodič - dítě, ale jen malé množství předpisů týkajících se výchovy toto řeší. V tomto případě nejde o problematiku vzdělání, nýbrž o péči. Primární úlohou tedy je péče o potomky tak, jak je ve znění zákona stanoveno, a teprve v druhé řadě způsob, jak toho dosáhnout. Rodinné právo také stanovuje osobní péči a pomoc dětem z rozvedených manželství. Péče je pojata spíše jako povinnost a pravomoc, tedy je chápána jako ústavně-právní a je vždy jasně právně formulována Paragraf 1621 Občanského zákoníku stanovuje: „Při péči a ochraně potomků je nutné, aby rodiče respektovali, že jejich děti mají narůstající způsobilost danou věkem a jsou si tudíž stále více vědomy své zodpovědnosti v oblasti svého jednání.“ Problematika rodičovské péče postupně směřuje k vzájemnému souhlasu a shodě mezi rodiči a dětmi. Z právního hlediska je možné konstatovat, že zákonodárci v příslušných právních předpisech, ale i právní literatura, stanovují hranici vývoje dětí dobou dosažení plnoletosti. To jsou jasné hranice pro vývoj dítěte a jeho občanské pravomoci.

Poměrně jednostranné je řešena rodičovská péče, vztahy a povinnosti vůči dětem od šesti do dvanácti let, případně starších. Ovšem věk 16-18 let je již sám o sobě problematický. Prakticky každý subjekt, který dosáhl této věkové hranice, je odlišný po stránce své způsobilosti; nalezneme zde rozsáhlé kolísání schopností a psychické úrovně. Jak se mají rodiče chovat k dětem, které dosáhly věku šestnácti let? Autor uvádí jako příklad návštěvnost kin i samotnou moderní filmovou tvorbu, jejíž obsah je mnohdy problematický. Návštěvnost kina ale ve skutečnosti často nepodléhá právní ba ani rodičovské kontrole. Pro osmnáctileté je výhodou, že mají právo jít do kina a bez problémů si obstarat lístek.

Vraťme se však k případu matky, která chtěla v knihovně kontrolovat uživatelské konto své šestnáctileté dcery. Jisté je, že příslušná knihovna nenabízí žádný antimorální či jinak nevhodný fond (např. erotiku), který by byl studentce dostupný. Z tohoto hlediska není zapotřebí kontrolu fondu zmíněné knihovny rodiči provádět, protože její fond je vytvořen v souladu s příslušnými právními předpisy. S použitím hesla a uživatelského účtu si matka mladistvé uživatelky knihovny mohla sama zkontrolovat historii výpůjček, a tak zjistit, o jaká média se její dcera zajímala. Personál příslušného výpůjčního pracoviště knihovny však nemohl vyhovět jejímu přání, aby došlo k technickému omezení možnosti užívat jen určité fondy a některé vyloučit. V daném případě pracovníci knihovny nemohou vědět, která média potřebuje šestnáctiletá dívka pro účely svého studia. K tomu nestačí znát studijní školní plán a doporučenou literaturu.

Daná veřejná knihovna vyhověla přání matky nezletilé uživatelky. Matka dostala možnost zkontrolovat uživatelské konto své dcery. Z hlediska práva i vnitřních předpisů knihovny je tato žádost a její uskutečnění legální. Podobnou aktivitu v podobě kontroly užití fondů pochopitelně nelze uplatňovat dlouhodobě a rovněž se nesmí jednat o cenzuru, protože tak by došlo k narušení činnosti knihovny, možnosti přístupu k fondům knihovny a k volnému přístupu k informacím. Je nutné, aby si pracovníci knihoven uvědomili, že tento požadavek rodičů nelze odsunout stranou či přehlížet. Rodiče dětí, které jsou uživateli služeb knihoven, by v budoucnosti, aby získali informace o využívání médií, měli postupovat jinak, než formou osobní kontroly.

Pro srovnání v ČR – dle zákona č. 94/1963 Sb. Zákon o rodině § 31-34 Rodičovská zodpovědnost – souhrn práv a povinností – definice § 31 odst. 2: „Při výkonu práv a povinností uvedených v odstavci 1 § 31, jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte a řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Znění § 34 odst. 1: Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům.

PhDr. Vincenc Streit

CITACE:
Streit, Vincenc. HAAGER, Michael. Knihovna není prodlouženou rukou rodičů. Která média mohou knihovny půjčovat dětem a mládeži? Správné postoje při neoprávněných požadavcích kontroly. Knihovna plus [online]. 2011, č. 1 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus111/streit.htm>. ISSN 1801-5948.