|obsah| |index autorů | | index názvů | | index témat | | archiv |
Knihovna plus
2011, číslo 2
Mgr. Renáta Salátová / Knihovnický institut, Národní knihovna ČR / renata.salatova@nkp.cz
Resumé:
Druhá část článku popisuje činnost knihoven Baťových závodů. Dále založení a činnost Studijního ústavu a jeho knihovny a nakonec činnost knihovny Národohospodářského oddělení Studijního ústavu až do roku 1945.
Klíčová slova: Knihovny Baťových závodů – Studijní ústav – knihovna Studijního ústavu – knihovna Národohospodářského oddělení – dějiny knihoven – odborné knihovny.
Summary:
The second part of the article describes the functioning of the Bata´s Company Libraries. It also deals with the foundation and activities of the Educational Institute and its library and finally with the services of the Library of the Economic Department of the Educational Institute up to the year of 1945.
Keywords: Bata´s Company Library – Educational Institute – Educational Institute Library – Economic Department Library – History of Libraries – Professional Library.
Po zániku závodní knihovny roku 1933 vznikla potřeba přístupu a skladování odborné literatury. Již v roce 1942 bylo registrováno 65 knihoven Baťových závodů. Právě v nich bylo soustředěno velké množství knih z nejrůznějších oborů. Byl vytvořen ústřední katalog knih všech knihoven, který usnadňoval vyhledávání knih a umožňoval rychlou orientaci ve fondu celého podniku všem pracovníkům firmy Baťa.[1] Některé knihovny měly v evidenci několik tisíc svazků, jiné jen několik desítek. V souhrnu však představovaly baťovské závodní knihovny rozsáhlé bohatství čítající 51 000 děl, které sloužily k odbornému studiu a vzdělávání pracovníků.[2] Mnohé z těchto knihoven, které byly řádně katalogizovány a pečlivě doplňovány, sloužily jako nepostradatelná složka pro práci konkrétního oddělení, jemuž náležely. V roce 1943 již existovalo okolo 80 knihoven ve Zlíně a 14 mimozávodních, které se nacházely v Sezimově Ústí, Třebíči-Borovině, Zruči nad Sázavou, Ratíškovicích.
Vědomosti v tak rozsáhlém průmyslovém komplexu, jako byly Baťovy závody, musely být přístupné a hlavně snadno i rychle vyhledatelné. K tomu sloužil ústřední katalog.[3] Fond těchto knihoven, pokud nebyl zničen při bombardování Zlína (1944), byl převeden na jednotlivé závody, které vznikly po znárodnění firmy Baťa, a. s. (1945).
Velký důraz se přitom kladl na odborné knihovny a čítárny. Různá technická oddělení měla svoje odborné knihovny a čítárny. Jedna z nich se nacházela ve Studijním ústavu, druhá ve Výzkumném ústavu ve Zlíně, třetí ve Výzkumném ústavu v Baťově a čtvrtá byla knihovna a čítárna zlínských strojíren nacházející se v budově č. 65.[4]
Strojnická knihovna, která se nacházela v budově č. 65[5], se stala nejvíce využívanou a navštěvovanou knihovnou Baťových závodů. V roce 1938 byla tato knihovna reorganizována a vybavena novým moderním zařízením. Disponovala bohatou technickou literaturou a v čítárně byly k dispozici technické časopisy z celého světa. Patřila k ní i čítárna, která sloužila dalšímu sebevzdělávání strojníků a šíření informací o všem důležitém ve strojírenském světě. Knihovna byla pro tyto účely velmi dobře vybavena. Knihy, časopisy, patentní spisy, prospekty a katalogy, vždy z jednoho oboru, byly uloženy společně ve standardních skříňkách. Díky popiskám na těchto regálech byla čtenářům umožněna velmi dobrá orientace. Při katalogizaci této knihovny bylo použito Deweyho desetinné třídění.
V roce 1940 bylo rozhodnuto provést reorganizaci čítárny strojíren ve všech směrech. V prosinci se dokončily úpravy vnitřního prostoru. Knihovna měla dvojité, zvukově dobře izolované stěny. Přístup do čítárny byl upraven tak, aby nikdo nemohl být rušen.[6]
V únoru následujícího roku byla strojírenská čítárna opět v provozu, ale byla přesunuta z budovy č. 65 do III. etáže 75. budovy. Nejvíce se zlepšila zvuková izolovanost stěn a stropů, aby čtenáři nebyli rušeni pracovním ruchem ve vedlejších odděleních. Provedla se reorganizace provozu, která umožňovala spolehlivou evidenci stavu knihovny. Do čítárny docházelo pravidelně 95 časopisů z různých technických oborů. Odborná literatura byla zastoupena 1 200 svazky.[7]
V místnosti čítárny mohlo najednou studovat 30 osob. Bylo k dispozici 105 technických časopisů ve třech světových jazycích, 1 000 technických knih z různých oborů, kromě adresářů a slovníků.[8] Vedle toho měla strojnická knihovna i řadu vázaných ročníků odborných časopisů, výstřižkových knih, technických katalogů, slovníků a jiného materiálu. Tato knihovna a čítárna byla určena hlavně pro technické pracovníky, pro jejich sebevzdělávání.[9]
Jinou zajímavostí Baťových závodů byly Baťovy přenosné knihovny pro prodavače. Knihy se ukládaly do speciálních beden, které měly rozměry 75x50 cm a měly odklápěcí víko. Na víku byl přilepen půjčovní řád, předpis o dopravě a pořadový cestovní plán s termíny, kdy expedovat dalším prodejnám, a samozřejmě seznam knih. Návrh na přenosnou knihovnu pro zaměstnance prodejen byl podán 7. 9. 1937. Knihovna se měla dopravovat v této speciální bedně. Knihy byly soustředěny na stejný formát a opatřeny stejnými deskami, aby se zamezilo poškození během dopravy. Knihy byly též na hřbetě očíslovány a opatřeny pořadovým číslem knihovny. V žádné přenosné knihovně se neměla opakovat již jednou zařazená kniha, tudíž každá "přenosná knihovna" byla jedinečná.
Baťova přenosná knihovna měla dva typy: menší a větší typ. Náklady na větší typ činily 2 500 Kč (knihy 2 215 Kč + knihovna 220 Kč + bedna 65 Kč) a menší typ ve výši 1 609 Kč (knihy 1 374 + knihovna 170 Kč + bedna 55 Kč). [10]
Navíc pro všechny závodní knihovny firmy Baťa, a. s., platil jeden výpůjční řád a především ústřední katalog (viz níže).
V roce 1943 měly začít přípravy na stavební úpravy pro Ústřední knihovnu.[11] Stavební dispozice pro ústřední knihovnu vypracoval Josef Vaňhara. Požadoval sklad pro 100 000 svazků, místnost pro půjčovnu, čítárny, kterém měly sloužit jako studovny, sály pro přednášky, které měly být větší než školní třída, archiv fotografických publikací a listin, archiv novinových výstřižků týkajících se firmy Baťa, a. s., města Zlína aj. Prostory se měly budovat tak, aby vydržely na dalších 50 let.[12]
Roku 1942 byla vydána katalogizační pravidla pro zakládané i stávající knihovny. Kromě stávajících 65 knihoven k 1. 6. 1942 vznikaly neustále nové, vyplývající z potřeby podniku. Všechny tyto knihovny byly podřízeny Ústřední knihovně firmy Baťa, a. s., která byla částečně ve Zlíně ve III. budově (4. etáži) a částečně v Baťově administrativní budově.
Tato ústřední knihovna spravovala ústřední katalog, který byl vhodný pro knihovnu s několika desítkami knih, ale i pro knihovnu čítající několik tisíc knih. Pamatovala na neustálý pohyb v těchto knihovnách, dávala návod k pořízení katalogu věcného. Později byla Ústřední knihovna firmy Baťa přemístěna do Studijního ústavu.
VÝPŮJČNÍ ŘÁD ZÁVODNÍCH KNIHOVEN FIRMY BAŤA, A. S.
Tento výpůjční řád platil pro všechny závodní knihovny firmy Baťa, a. s.
ÚSTŘEDNÍ KATALOG KNIHOVEN BA´TOVÝCH ZÁVODŮ, A. S.
Tento katalog byl vybudován v rámci závodu ve všech knihovnách. V ústředním katalogu byla veškerá díla uspořádána dle oborů. Tento způsob umožňoval okamžité zjištění veškeré odborné literatury, která byla napsána ke konkrétnímu problému, nacházející se v knihovnách podniku. Zároveň se tímto způsobem všechny knihovny propojily i bez využití výpočetní techniky. Na druhou stranu měl ústřední katalog význam pro hospodárnost při nákupu knih. Umožňoval totiž přesvědčit se, zda konkrétní kniha již není v knihovnách jednotlivých závodů koupena. Ústřední katalog byl vyhotoven dle autorů a byl vydán také knižně.
Vybudování tak rozsáhlého katalogu vyžadovalo spolupráci všech závodních knihoven. V jednotlivých knihovnách musela být nejprve provedena evidence veškerých knih. Za tímto účelem byla připravena informační pomůcka (ve formě brožurky) pro knihovníky závodních knihoven.
Katalogizace jednotlivých knihoven se provedla při jejich založení a vzhledem k jejich funkci v podniku. Proto tato katalogizace nesměla být měněna bez vědomí ústředního katalogu. Proč toto opatření? Jelikož vyhledávací značky, pod kterými se knihy řadily v jednotlivých knihovnách, byly totožné se signaturami ústředního katalogu. V ústředním katalogu se knihovny evidovaly v kartotékách podle oborů, ne dle jednotlivých knihoven. Evidovaly se v různých třídách a podtřídách dle svého obsahu. Vše se tedy muselo hlásit ústřednímu katalogu, pak mohla být provedena změna. Aby ústřední katalog mohl plnit svůj úkol přesné informovanosti o pramenech literatury z různých oborů, vyžadoval plnění následujících pravidel po závodních knihovnách:
INVENTURY V ZÁVODNÍCH KNIHOVNÁCH, HLÁŠENÍ ÚBYTKŮ
Jednou za rok, vždy k 1. prosinci, vykonávala jednotlivá oddělení inventuru vlastní knihovny. Při této inventuře se mělo zjistit, zda počet knih dle katalogizačního seznamu souhlasí se stavem knih v knihovně. O vykonané inventuře podalo oddělení písemnou zprávu ústřednímu katalogu, v níž oznámilo případné změny, ke kterým v knihovně během roku došlo. Při inventuře se zjistily zejména úbytky knih, které vznikly během roku buďto ztrátou, zcizením, či vyřazením starých a nevhodných. Tyto úbytky opět měly svůj zvláštní formulář: "Úbytky knih v knihovně oddělení…".
ZŘIZOVÁNÍ NOVÝCH KNIHOVEN
Roku 1942 byla vydána katalogizační pravidla pro zakládané i stávající knihovny. Kromě stávajících 65 knihoven k 1. 6. 1942 vznikaly neustále nové, vyplývající z potřeby podniku. Všechny tyto knihovny byly podřízeny Ústřední knihovně firmy Baťa, a. s. Seznam knih této knihovny byl společný a bylo v něm označeno, kde se konkrétní knihovna nachází. Později byla ústřední knihovna přemístěna do Studijního ústavu. Ústřední knihovna spravovala ústřední katalog. Ten byl vhodný pro knihovnu s několika desítkami knih, ale i pro knihovnu čítající několik tisíc knih. Pamatovala na neustálý pohyb v těchto knihovnách, dávala návod k pořízení katalogu věcného.
Myšlenkou založení Studijního ústavu se zabýval J. A. Baťa již v roce 1934. Chtěl však původně vybudovat učiliště, které by zaměstnancům firmy Baťa umožnilo rozšiřovat své vzdělání bez ohledu na předcházející dosažený stupeň školy.
Studijní ústav byla instituce, jejíž obdobu bychom těžko v tehdejší republice hledali. Měl zaujímat místo ve zlínském vzdělávacím systému vedle škol základních, specializovaných (jinojazyčná a hudební škola), středních škol odborných a všeobecných, vyšší lidové školy (pozdější Školy umění). V pedagogické činnosti tohoto ústavu je spatřován zárodek vysokého školství ve Zlíně.[14]
Cílem vybudování Studijního ústavu se postupně vytvořila tři základní oddělení. Prvním, nejdříve pracujícím a nejvíce vytíženým, se stalo pedagogické oddělení. Práce pedagogického oddělení prolínala veškerou činností ústavu a všech jeho částí, neboť jeho prostřednictvím se naplňovalo hlavní poslání knihovny.
Ve svých začátcích byl Studijní ústav (tehdy ještě Technologický ústav) umístěn do budovy 1. internátu, kde byly zřízeny dílny na výrobu modelů a provizorní učebny. V září 1935 bylo zahájeno vyučování v prvních vzdělávacích kurzech. 26. dubna 1936 se otevřela nová budova Studijního ústavu, kterou navrhl zlínský rodák architekt F. L. Gahura (1891-1958). Tento Studijní ústav byl nazýván "lidovou univerzitou".
V nové budově se v I. etáži nacházela šatna pro návštěvníky, knihkupectví, odborná knihovna s 10 000 svazky, zvukově izolovaná studovna, laboratoře, posluchárna a sbírky obecné chemie.
Důležitou složkou byla ústavní knihovna, která sloužila jednak studijním potřebám ústavu, jednak zaměstnancům Baťových závodů. V roce 1940 čítala 22 000 svazků a prováděla se v ní definitivní katalogizace. Když téhož roku přešel pod Studijní ústav Josef Vaňhara, nalezl zde zajímavou knihovnu. Tato knihovna byla z větší části tvořena ze zámecké knihovny Potštátského panství, obsahovala několik tisíc svazků, které se pak staly součástí třicetitisícové odborné knihovny Studijního ústavu. Obsahovala souborná vydání francouzských, německých i anglických klasiků, v historické části atlasy starých zeměpisných map, herbáře a další rukopisné folianty potštátského panství, hodně románové literatury 18. a 19. století, dramatická díla aj. Našla se zde i "Sbírka autogramů" neboli sbírka starých rukopisů psaná švabachem nebo také starou franštinou. Tato sbírka pocházela z období třicetileté války. Nacházely se zde rukopisy všeho druhu od pergamenového proužku až po vícestránkové dopisy, správní a vojenské listiny řady historických osobností. Tyto vzácné rukopisy, které měly nevyčíslitelnou hodnotu, byly patřičně ošetřeny a uloženy do krabice na bezpečné místo.[15]
V posledním čtvrtletí roku 1942 byla knihovna Studijního ústavu významně obohacena. Nakupovala se literatura z oboru hospodářského zeměpisu, obuvnické a textilní výroby. (např. Přibyl – Hospodářské kapitoly srbské, Dvorský – Obchodní zeměpis Německa).
Ve fondu byla zastoupena i díla z věd užitých (technické vědy a obory zastoupené v rámci výroby Baťových závodů), lékařské vědy, duchovní obory (filosofie, psychologie, logika, etika a pedagogika, náboženství aj.), matematicko-přírodní vědy aj. Zvláštní výsadu v těchto sbírkách zaujímala, jak počtem obsáhlých děl a monografií, tak i několika tisíci separátů, geologie a paleontologie, která byla získána z pozůstalosti prof. J. Jahna.[16] Tyto obory se neustále doplňovaly o nová díla, takže se z nich vytvářela plně vyhovující příruční knihovna. Knihovna Studijního ústavu vlastnila řadu encyklopedií (např. Natur and Kunst-Lexikon, Allgemeine deutsche Real-Encyklopedie aj.), pak velmi cenné dílo Historischgeographisches Lexikon. Česká lexikografie měla zastoupení ve starých slovnících Jungmannových a Riegrových, dále Ottovým slovníkem naučným s dodatky, které právě v této době vycházely.
Knihovnicky i historicky vysoce pozoruhodnou součástí byly rukopisy a prvotisky, jakož i početná sbírka již zmíněných autogramů vynikajících osobností světových dějin.[17] Oddělení periodik vykazovalo řadu kompletních edic různých učených společností a akademií.[18]
Mimo jiné se Studijní ústav skládal z Elektrotechnického oddělení, Biologického oddělení, oddělení Boje proti škůdcům, oddělení Spolupráce se školstvím. Dále zde byly umístěny biologické a mineralogické sbírky (sbírky hornin, sbírky zkamenělin). Nechyběly ani laboratoře: chemická, fyzikální a elektrotechnická, biologická. Následuje Národopisné oddělení a knihovna.[19]
V pořadí posledním oddělením Studijního ústavu se v roce 1940 stalo národohospodářské oddělení Studijního ústavu (NOSÚ). V roce 1941 byl vypracován návrh reorganizace Studijního ústavu, který požadoval uplatnění některých nových prvků v jeho činnosti. Byl vznesen požadavek na badatelskou činnost. I když vzdělávací zaměření v ústavu dále převládalo, uplatnila se v jisté míře i činnost badatelská a vědecká.
Bylo důležité založit knihovnu, čítárnu a studovnu. Neméně významné bylo zřízení poslucháren a cvičných a speciálních laboratoří. Velkou váhu mělo i rozhodnutí vybudovat oddělení regionální. Toto oddělení se mělo zabývat fundovaným výzkumem zlínského okolí a přilehlých krajů.
Navíc v roce 1940 byl při Studijním ústavu vytvořen "Studijní ústav hospodářské spolupráce". Studijní ústav hospodářské spolupráce se zabýval studiem průmyslové a hospodářské činnosti T. Bati, dále shromažďováním publikací o T. Baťovi a jeho díle, studiem Baťovy soustavy – zásad a vývojem, studiem hospodářských (především průmyslových) otázek v souvislosti s ostatními jevy hospodářského života, publikační činností vycházející z ústavních úkolů, zřízením a doplňováním knihovny národohospodářské se zřetelem k úkolům ústavu.
Tak tedy byla v rámci národohospodářského oddělení v prosinci 1941 zřízena knihovna.[20] Činnost NOSÚ se soustřeďovala na rozšíření národohospodářského vzdělávání, dále na vybudování a rozvíjení knihovny NOSÚ, následovalo studium národohospodářských otázek průmyslu. Poslední a neméně významnou bylo studium života a díla T. Bati.
Činnost oddělení se rozbíhala ve školním roce 1940/1941. Byly zde i určité výsledky v podobě uspořádání cyklu přednášek o národním hospodářství. V národohospodářském klubu byly u příležitosti těchto přednášek pořádány besedy.[21] NOSÚ převzalo obsahovou péči o národohospodářskou rubriku v týdeníku Zlín. Toto oddělení také zajišťovalo přednášky v Kotvě (Kotva - exportní organizace fy Baťa, a. s.; jejím sídlem byla původní budova průmyslové školy, která také nesla název Kotva).[22]
Na základě studia archivních materiálů vypracovali pracovníci tohoto ústavu rodokmen Tomáše Bati. Dále svoji pozornost věnovali hlavně zákonům hromadné výroby, za zmínku také stojí výzkum oddělení, které se zabývalo organizací a vývojem zdravotnictví v Baťových závodech a v celém kraji.[23]
Již během prvního roku existence knihovny přesáhl počet titulů 800. Jak se činnost NOSÚ rozvíjela, knihovna rostla přímo enormně. Počet titulů přesáhl v roce 1942 3 500 a bylo odebíráno více než 40 časopisů. Za školní rok 1941-1942 bylo v knihovně a čítárně evidováno 409 návštěv. Měsíční průměr byl 45 návštěv. Rozvíjela se také činnost informační, poradenská a vzdělávací. Pro exportní školu ve Zlíně vypracovalo oddělení cyklus národohospodářských přednášek. Také se rychle rozvíjela činnost archivu T. Bati, do něhož bylo zařazeno 125 čísel vzpomínek a 177 původních archivních dokumentů.[24]
Tato knihovna se stala důležitou složkou ústavu, která sloužila jednak studijním účelům ústavu, jednak byla k dispozici nejširšímu spektru spolupracovníků firmy Baťa. Bylo také založeno oddělení zemědělské literatury, čítající 1 600 svazků (v rámci knihovny bylo zřízena sekce). Celkem bylo v lednu 1943 v knihovně k dispozici 4 483 svazků, v čítárně této knihovny bylo 58 titulů časopisů. Knihovna a čítárna byla otevřena dopoledne 7-12 hod., odpoledne 13-19 hod.[25] Jen pro zajímavost – v polovině roku 1943 čítal knihovní fond 5 187 svazků a byly zde zastoupeny encyklopedie, teorie a systémy národního hospodářství, hospodářské dějiny, hospodářský zeměpis. Byla zde díla pod heslem: peníze a měna; teorie, statistika a politika konjunktury a krize; právní příručky a komentáře zákonů aj. Ke knihovně patřila, po vzoru velkých knihoven, čítárna, kde byla možnost studia na místě čili prezenční výpůjčky. Čítárna i knihovna byly otevřeny denně 7-12 a 12.30-19 hod. V sobotu do 17.30 hodin si zaměstnanci Baťových závodů mohli v knihovně bezplatně vypůjčovat knihy domů dle výpůjčního řádu.
Při NOSÚ byla zřízena a doplněna národohospodářská knihovna a čítárna národohospodářských časopisů, která měla celonárodní ohlas. Tisk psal: "Knihovna Národohospodářského ústavu je největší odbornou knihovnou v kraji". Chválil její úroveň i úroveň poskytovaných služeb.[26]
Knihovna se vedle běžných knižních novinek doplňovala zvláště knihami, které popisovaly nové uspořádání Evropy. Dále se kladl důraz na publikace, které z národohospodářského hlediska pojednávaly o obuvnickém průmyslu a příbuzných odvětvích. Technickou literaturu z těchto oborů opatřovala Ústřední knihovna. K nákupům literatury se přistupovalo až po poradách s vedením Průmyslové školy, při nichž bylo zjištěno, že obory strojní, elektrotechnický, chemický a stavební měly k dispozici velké odborné knihovny v závodě (viz předcházející kapitola).
V roce 1943 byla při Studijním ústavu ve Zlíně založena regionální knihovna, která byla neustále doplňována publikacemi, které měly jakýkoliv vztah ke Zlínu a kraji. Tato pozoruhodná knihovna čítajíc mnoho svazků z oboru literatury vzdělávací i zábavné, měla být obrazem života a růstu celého zlínského kraje.
Knihovna NOSÚ spolupracovala s knihovnou České akademie zemědělské, Národní bankou, Bankou mezinárodních platů v Basileji, s nimiž si vyměňovala seznamy přírůstků. Spolupracovala rovněž s Ústavem pro hospodářský výzkum, který ji dodával statistiku cen na světových trzích. Informace knihovna podávala jednou týdně ředitelně. Dále byla v úzkém kontaktu s národohospodářskými odděleními v továrně, která samostatně zpracovávala novinové články a knihovně NOSÚ dodávala kopie kartotékových lístků pro její vlastní katalog.
Od příchodu dr. Ing. Horny byly ředitelně speciálně oznamovány "Obsahy odborných hospodářských článků a úvah z periodického revuálního tisku a z nově vyšlých knih".[27] Ke konci druhé světové války se objevily snahy o záchranu co největšího počtu knih a časopisů, neboť po bombardování Zlína v listopadu 1944 rostly obavy o osud tohoto vzácného fondu.
Jednalo se o přidělení náhradních prostor ve Zlíně či jeho okolí k ukrytí všeho, co se za dobu trvání Studijního ústavu a jeho knihovny nashromáždilo, především tedy o archiv, historickou část knihovny a muzeum. Ovšem těchto prostor bylo najednou nedostatek. Nakonec bylo přiděleno několik místností v zámku ve Zdislavicích a na zámku Lešná. Místnost ve Zdislavicích vyplnilo několik set šanonů archivu novinových článků a zpráv, bedny s historickou částí knihovny, archiv několika tisíc fotografických negativů, ale i "sbírka autogramů".
2. května 1945 vyhořelo nejvyšší patro Studijního ústavu, patrně zapálené nacisty. Do druhého dne zbyla z celé etáže pouze ohořelá kostra. Do základu shořel obsáhlý archiv s desítkami svazků řady denních listů, shromažďovaných za posledních 25 let. Shořely i významné časopisy a revue včetně periodik různých oborů. Shořela většina fondu technické a beletristické knihovny. Josef Vaňhara předal hned v prvních dnech po konci války správu knihovny, archivu i muzea sochaři Vincenci Makovskému. Ten byl jmenován kulturním referentem města Zlína.[28] Také mu byly přidány seznamy exponátů a materiálů deponovaných na Lešné a ve Zdislavicích. "Sbírka autogramů" skončila po 2. světové válce v Národním muzeu v Praze. [29]
Málokdo dnes ví, že firma Baťa, a. s., nezahálela ani v průběhu 2. světové války. Chtěla totiž po jejím skončení pokračovat v budování knihovny pravděpodobně nejen pro své zaměstnance. Na tomto projektu spolupracovala s Národní odborovou ústřednou zaměstnaneckou (NOÚZ), mělo tedy jít o vybudování odborářské knihovny NOÚZ. Tato knihovna měla sloužit jako pomůcka při sebevzdělávání občana ve smyslu emancipace od primitivismu maloměšťáctví a hrubosti aj. Firma měla již vypracovanou koncepci nové knihovny tzv. OKNO – Občanská knihovna naučná i osvětová. Knihovna měla být otevřena k 50. výročí založení firmy Baťa.[30] Bohužel realizaci tohoto projektu přerušilo znárodnění firmy a nástup komunistů k moci.
Závěrem bych chtěla poznamenat, že tak, jako vše mělo ve firmě Baťa svůj řád a místo, tak i knihovna (později knihovny) zde měly své nezastupitelné místo. Po dalším osudu těchto knihoven budeme muset pátrat dál.
Poznámky:
[1] MZA Brno – pracoviště Zlín. Výstřižková služba II/8. Praha : České Slovo, 5. 6. 1942.
[2] MZA Brno – pracoviště Zlín, fond Baťa II/6, i. č. 63. Knihovny firmy Baťa, a. s.
[3] MZA Brno – pracoviště Zlín, fond Baťa II/6, i. č. 63, Ústřední katalog knihovny závodů Baťa, a. s., s. 2.
[4] Odborná knihovna a čítárna v našich závodech. Zlín, pátek (14. 1. 1938), roč. 21, č. 2, s. 3.
[5] Odborná knihovna a čítárna v našich závodech. Zlín, pátek (14. 1. 1938), roč. 21, č, 2, s. 3.
[6] Přestavba čítárny našich strojíren. Zlín, sobota (28. 12. 1940), roč. 23, č. 51, s. 3.
[7] Strojírenská čítárna opět v provozu. Zlín, pátek (21. 2. 1941), roč. 24, č. 8, s. 3.
[8] Odborná strojnická knihovna a čítárna v Baťových závodech. Zlín, pátek (6. 3. 1936), roč. 19, č. 10, s. 1.
[9] Strojírenská čítárna opět v provozu. Zlín, pátek (21. 2. 1941), roč. 24, č. 8, s. 3.
[10] MZA Brno – pracoviště Zlín, fond Baťa I/4, i. č. 157. Návrh na přenosnou knihovnu pro zaměstnance prodejen Baťa.
[11] MZA Brno – pracoviště Zlín, fond I/4, i. č. 57. Příkazy ředitele. Zlín. 25. 8. 1943.
[12] MZA Brno – pracoviště Zlín, fond Baťa II/4, i. č. 57. Příkazy ředitele 25. srpna 1943.
[13] MZA Brno – pracoviště Zlín, fond Baťa I/4, č. č. 57. Příkazy ředitele, 22. dubna 1942.
[14] WICHEREK, J. Školy a vzdělávací činnost na Zlínsku ve dvacátých a třicátých letech XX. století. Zlín : Muzeum Jihovýchodní Moravy, Suplementa 2005/1. ISSN 0862-8548. s. 38.
[15] VAŇHARA, J. Příběh jednoho muže a jednoho města. Zlín : Odbor školství a kultury, 1994. s. 252.
[16] MZA Brno – pracoviště Zlín, fond Baťa II/5, i. č. 32. Dopis vdovy po dr. Jahnovi šéfovi závodů J. A. Baťovi.
[17] WICHEREK, J. Školy a vzdělávací činnost na Zlínsku ve dvacátých a třicátých letech XX. století. Zlín : Muzeum Jihovýchodní Moravy, Suplementa 2005/1. ISSN 0862-8548. s. 39-40.
[18] KURAŠ, M. Studijní ústav ve Zlíně. Zlín : Tisk, 1940. s. 23.
[19] KADLEC, F. Studijní ústav ve Zlíně. Zlín, pondělí (2. 3. 1936), roč. 6, č. 9, s. 3.
[20] KURAŠ, J. Studijní ústav ve Zlíně. Zlín : Tisk, 1940. s. 23.
[21] WICHEREK, J. Školy a vzdělávací činnost na Zlínsku ve dvacátých a třicátých letech XX. století. Zlín : Muzeum Jihovýchodní Moravy, Suplementa 2005/1. ISSN 0862-8548. s. 42.
[22] Tamtéž
[23] Tamtéž
[24] Tamtéž
[25] Rozšíření knihovny NOSÚ Studijního ústavu. Zlín, pátek (15. 1. 1943), roč. 26, č. 2, s. 2.
[26] MZA Brno – pracoviště Zlín. Výstřižková služba II/8. České Slovo, 28. 6. 1943.
[27] MZA Brno – pracoviště Zlín, fond Baťa II/5, i. č. 148. Zpráva o činnosti národohospodářského oddělení za rok 1943.
[28] MZA Brno – pracoviště Zlín, fond Baťa II/5, i. č. 48. Zpráva o činnosti knihovny národohospodářského oddělení za rok 1943.
[29] VAŇHARA, J. Příběh jednoho muže a jednoho města. Zlín : Odbor školství a kultury Úřadu města Zlína České pojišťovny, a.s., 1994. s. 307.
[30] MZA Brno – pracoviště Zlín, Fond Baťa II/10, i. č. 34. Poznámky na Baťovu knihovnu, 1944.
CITACE:
Salátová, Renáta. Baťova knihovna ve Zlíně (2. část).
Knihovna plus [online]. 2011, č. 2 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus112/salat.htm>.
ISSN 1801-5948.
| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |
| index autorů | | index názvů | | index témat |