|obsah| |index autorů | | index názvů | | index témat | | archiv |
Knihovna plus
2012, číslo 2
Mgr. Zlata Houšková / zlata.houskova@nkp.cz
Aby mohly české podniky a tuzemská ekonomika dlouhodobě úspěšně obstát ve světové konkurenci, potřebují čeští zaměstnavatelé především dostatečný počet potenciálních zaměstnanců s patřičnou kvalifikací. Zhruba od přelomu tisíciletí však dávají zaměstnavatelé v ČR hlasitě najevo, že jsou znepokojeni z vývoje trhu práce u nás a že český trh práce potřebuje zásadní změny. Je kritizován stav, struktura a kvalita školství, které neodpovídají potřebám zaměstnavatelů a celé ekonomiky; volá se po významnější podpoře technického a učňovského školství, po tom, aby byly s důrazným a širším zapojením všech klíčových partnerů více respektovány a aktivněji ovlivňovány vazby mezi světem práce a vzdělavatelskou sférou. Zaměstnavatelé žádají efektivní rozvoj lidských zdrojů a systémový přístup v této oblasti; kritizují absenci kvalifikované prognózy vývoje potřeb trhu práce. Zároveň však také deklarují připravenost v této oblasti spolupracovat a pomoci. Jednotlivá povolání se dnes rychle mění, stejně jako nároky zaměstnavatelů, a reakce školských a vzdělávacích systémů na tyto změny je pozvolná. V drtivé většině oborů rychlý technický a technologický pokrok způsobuje, že lidé zdaleka nevystačí se vzděláním a kvalifikací, které získali ve škole; pro některé profese školy ani absolventy připravit adekvátně nedokážou, často mají nedostatečnou kapacitu. Mimo to současný člověk v průběhu kariéry běžně změní několikrát zaměstnání; nutností se proto stává průběžné doplňování i změna kvalifikace různými cestami; kontinuálně proto roste význam celoživotního vzdělávání. Tento trend však adekvátně nereflektuje legislativa, školství ani decizní sféra; neexistuje státem systémově podporovaný systém celoživotního učení a vzdělávání. Dalším problémem je nedostatečná informovanost občanů o komplexní nabídce a možnostech uplatnění na trhu práce. Je zřejmé, že bez aktivního zapojení zaměstnavatelů, vzdělavatelů a veřejné správy se řešení tohoto problému neobejde.
Pomoci ke změně neuspokojivé situace se v současné době snaží dva klíčové projekty financované pomocí evropských strukturálních fondů, které vznikly z podnětů zaměstnavatelské sféry v ČR a jsou realizovány prostřednictvím veřejných zakázek: Národní soustava kvalifikací a Národní soustava povolání.
Uceleným systémem, který klasifikuje jednotlivá povolání, zprostředkovává informace o potřebách a požadavcích trhu práce vzdělávacím institucím i uchazečům o povolání či vzdělání, je Národní soustava povolání (NPS; www.nsp.cz). Má svůj základ v Integrovaném systému typových pozic (ISTP) – průběžně aktualizovaném souboru informací o světě práce a nástrojů pro využití těchto informací, který vznikl z popudu zaměstnavatelů a pod záštitou MPSV (Ministerstva práce a sociálních věcí ČR) jako reakce na výše zmíněné problémy již v roce 1999.
Národní soustava povolání prostřednictvím sektorových rad (viz níže) monitoruje a eviduje požadavky na výkon jednotlivých povolání či typových pozic na trhu práce. Vzniká tak postupně otevřená, všeobecně dostupná databáze všech povolání, která je aktuálním, efektivním a flexibilním systémem mapování potřeb na trhu práce. V databázi uživatel (např. zájemce o místo, absolvent školy) nalezne vše, co potřebuje vědět o konkrétním povolání (např. pracovní náplň, požadovanou kvalifikaci, potřebné odborné dovednosti a znalosti, obecné dovednosti i měkké kompetence, údaje o mzdovém ohodnocení, volných místech, pracovních podmínkách a další informace); informace se týkají uplatnitelných na trhu práce a odrážejí aktuální požadavky na jednotlivé pracovní činnosti, jak je vidí zaměstnavatelé reprezentovaní sektorovými radami; ti databázi vytvářejí, garantem je stát. Společně s Národní soustavou kvalifikací přináší NSP důležité informace o kvalifikačních požadavcích, které se následně promítnou do všech úrovní vzdělávání. NSP je významným zdrojem informací pro oblast lidských zdrojů a profesního vzdělávání. Slouží podnikové praxi, poradenským službám, ovlivňuje odborné vzdělávání. Poskytovatelé vzdělání, profesní orgány a organizace (svazy, komory, cechy) mohou využít NSP k vymezení kvalifikačních a jiných předpokladů, k usměrňování, zajišťování či kontrole požadované úrovně vykonávaných prací daného povolání. NSP také umožňuje mezinárodní srovnávání, například zjišťování profesní struktury zahraničních zaměstnanců a českých zaměstnanců pracujících v cizině, porovnávání předpokladů pro výkon prací, výdělkové srovnání apod. NSP tak představuje systémový přístup ke komunikaci v oblasti lidských zdrojů a je pozitivním výsledkem vazeb mezi světem práce a vzdělavatelskou sférou.
V současné době končí veřejná zakázka Národní soustava povolání II (NSP II), která navázala na výsledky předchozího úspěšného projektu Národní soustava povolání z let 2007-2008. Byla realizována v rámci projektu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, spolufinancovaného v letech 2010-2012 z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR. Realizátorem bylo sdružení, jehož členy jsou Svaz průmyslu a dopravy České republiky, Hospodářská komora České republiky a společnost TREXIMA, spol. s r. o. V blízké budoucnosti se předpokládá pokračování projektu Národní soustava povolání III.
V těsné vazbě s NSP vzniká také Národní soustava kvalifikací http://www.narodni-kvalifikace.cz/). Jde o přehled kvalifikací celostátně uznávaný v ČR a podrobný popis požadavků umožňujících jejich uznávání podle zákona č. 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Státem garantovaný celorepublikový systém je budován na reálných požadavcích na výkon činností v rámci povolání a pracovních pozic. Každá kvalifikace, která je na trhu práce uplatnitelná, v něm má nebo v budoucnu bude mít své místo. Zatímco NSP poskytuje informace o jednotlivých povoláních a typových pozicích vyskytujících se na trhu práce, NSK popisuje, co je potřeba umět pro výkon povolání (úplná kvalifikace) anebo jeho části, dílčí pracovní činnosti (dílčí profesní kvalifikace). S pomocí NSK mohou získat potřebnou kvalifikaci ti, kteří nedokončili školu a chtějí si doplnit vzdělání, nebo vystudovali, ale poté pracovali v jiných oborech, mají řadu znalostí a dovedností, ale nemají o nich žádný doklad atd. NSK totiž definuje požadavky na odborné způsobilosti jednotlivých kvalifikací bez ohledu na způsob jejich získání. Opět zde platí základní princip, že obsah i způsoby ověřování kompetencí a další požadavky definují prostřednictvím sektorových rad zaměstnavatelé, nikoliv stát nebo vzdělávací instituce. Výsledkem jsou standardy toho, co má člověk splňující příslušnou kvalifikaci umět, jaký má být způsob ověření této kvalifikace, kdo je příslušná autorizovaná osoba oprávněná ověřovat dosažení dané odborné způsobilosti atd. Standardy schvaluje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, poté jsou zveřejněny v informačním systému NSK (http://www.narodni-kvalifikace.cz/). NSK umožňuje identifikaci, třídění a zařazování kvalifikací a jejich uznávání a certifikaci, která otenciálnímu zaměstnavateli plnohodnotně prokazuje kvalifikovanost v daném oboru rovnocennou počátečnímu vzdělávání. NSK tedy nenahrazuje stávající kvalifikační a vzdělávací systémy, ale snaží se o jejich provázání a zprůhlednění. Umožňuje také srovnání našich národních kvalifikací s kvalifikacemi stanovenými a popsanými v jiných evropských státech. NSK, její struktura, způsob vytváření a schvalování i procesy využívání jsou stanoveny na základě zákona č. 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. V současné době již získalo osvědčení o profesní kvalifikaci cca 40.000 osob. Kvalifikační standardy jsou vytvořeny pro více než 700 profesních kvalifikací a tvoří se stále nové. Certifikace zatím probíhají nejvíce v oblasti bezpečnostního průmyslu, gastronomie a zemědělství. Pro realizaci zkoušek podle zmíněného zákona je již autorizováno přes 500 subjektů. NSK je tedy jednotný státem garantovaný celorepublikový systém pravidel udělování dokladů o kvalifikaci v jednotlivých oborech mimo klasický školský systém. Zájemce, který se chce profesně věnovat určitému oboru a nemá pro něj patřičný doklad ze školy, může absolvovat tzv. kvalifikační zkoušku a získat danou (dílčí) profesní, popř. úplnou kvalifikaci. K získání kvalifikace se nemusí připravovat ve škole; je lhostejné, kde a kdy si dané vědomosti a dovednosti osvojí (v kurzech, které pořádá Úřad práce ČR, rekvalifikačních kurzech, samostudiem či jinými cestami). Důležité je, že musí obstát u jasně definované zkoušky před autorizovanou osobou. Osvědčení o získání profesních a úplných kvalifikací (certifikáty) udělují v souladu se zákonem 179/2006 Sb. a na základě hodnotících standardů pro příslušné profesní kvalifikace tzv. autorizované osoby, tj. instituce s právem realizovat zkoušku, splňující pro to patřičná kritéria schválená (autorizovaná) ze strany tzv. autorizujícího orgánu (zpravidla příslušné resortní ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad). Ministerstvo školství s profesními kvalifikacemi dále pracuje. Definuje možnosti jejich skládání do kvalifikací úplných a zajišťuje jejich mezinárodní uznatelnost díky přiřazení do Evropského rámce kvalifikací. Shromážděné informace o požadavcích zaměstnavatelů se promítají i do programů školního vzdělávání – zatím středoškolského, výhledově také vysokoškolského. Završením celého procesu by mělo být identifikování problémových oblastí trhu práce. Zaměstnavatelé využívají i podklady nezávislých výzkumníků a následně hledají spolu s dalšími rozhodujícími partnery (vzdělavatelé, regionální politici, ministerstva) nástroje, které by mohly daný problém řešit. Prostřednictvím projektů NSK a NSP lze v horizontu několika let trh práce v ČR zpružnit a zefektivnit. Certifikáty by v budoucnu měly být také uznávány v Evropské unii a čeští pracovníci by pak neměli mít problémy s prokazováním své kvalifikace v jiné členské zemi EU; čeští podnikatelé by naopak měli mít jasný doklad o kvalifikaci pracovníka z jiné země EU.
První etapa tvorby NSK proběhla v letech 2005-2008, realizoval ji Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV); v roce 2009 byl zahájen projekt NSK2 pod názvem Rozvoj a implementace Národní soustavy kvalifikací. Jde o projekt Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, jehož řešitelem je stejný subjekt, tedy Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV), jak zní poněkud komplikovaný nový název instituce. I tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem. Ve veřejné soutěži bylo vybráno sdružení Hospodářské komory České republiky, Svazu průmyslu a dopravy České republiky a společnosti TREXIMA, spol. s r. o. Zakázka končí v r. 2015.
Nejvýznamnější roli hrají v obou projektech sektorové rady (SR), do nichž zaměstnavatelé vybírají své zástupce. Sektorové rady tedy sdružují reprezentanty zaměstnavatelů, profesních organizací, odborů, vzdělavatelů a další odborníky na lidské zdroje v daném sektoru či odvětví, kteří se stávají mluvčím a nástrojem zaměstnavatelů při prosazování zájmů sektoru/odvětví v oblasti lidských zdrojů ve vztahu ke státní správě a vzdělávacím institucím. Členové SR společně monitorují trh práce, vývojové trendy a změny, vyměňují si informace o potřebách sektoru v oblasti rozvoje lidských zdrojů, podporují vzdělávání a rozvoj odborných dovedností v daném sektoru, analyzují profesní a kvalifikační potřeby v sektoru, navrhují strukturu a vytvářejí hodnotící standardy jednotlivých kvalifikací. K prosazování potřeb konkrétního sektoru komunikují se státními a vzdělávacími institucemi a pracují na NSP a NSK. Zaměstnavatelé tak mohou dlouhodobě a systematicky ovlivňovat strukturu a vývoj lidských zdrojů v daném sektoru i řešit problémy oboru spojené např. s dostupností a kvalitou pracovníků. První sektorová rada v České republice vznikla v roce 2005, v současné době pracuje celkem 29 sektorových rad, které mají cca 350 členů. Výstupy práce rad v jednotlivých sektorech posuzuje na 1 500 expertů v roli tzv. stvrzovatelů. Celkem je nyní do činnosti sektorových rad, jimi zřizovaných pracovních skupin a expertních týmů zapojeno asi 3 000 odborníků. Tito experti tedy definují profesní kvalifikace kompetence nezbytné pro výkon pracovních činností na základě popisu jednotlivých povolání a typových pozic. Současně musí sektorové rady zajistit, aby tyto certifikáty akceptovali ostatní zaměstnavatelé, stejně jako vysvědčení a diplomy ze školy.
Jak se vše, o čem byla dosud řeč, týká knihovnických povolání? I knihovnické profese mají v projektu své zastoupení, konkrétně v Sektorové radě pro kulturu. Knihovnická povolání jsou v NSP uvedena tři: knihovník, samostatný knihovník a knihovník specialista (viz http://katalog.nsp.cz/pozice.aspx?kod_smeru=21). Takto komplexně byla definována pro ISTP (viz výše) a donedávna to byla jediná informace o struktuře knihovnických profesí. Práce zástupce knihoven v Sektorové radě vedla k vytvoření expertní pracovní skupiny a ta v průběhu posledních dvou let připravila strukturu typových pozic zmíněných knihovnických povolání a zpracovala prvních 11 typových pozic. Pracovní skupina je desetičlenná a složená ze zástupců Národní knihovny ČR, Národní technické knihovny, krajských knihoven, vysokoškolských knihoven, specializovaných knihoven, menších veřejných knihoven, oborových vysokých škol a profesních sdružení. Stvrzovateli jsou zástupci profesních sdružení a velkých i menších veřejných knihoven. Strukturu knihovnických povolání tvoří typové pozice, které by v té či oné míře měly být opravdu identifikovatelné v (téměř) každé knihovně menším či větším pracovním úvazkem. Jde o těchto 23 typových pozic: knihovník akvizitér, knihovník katalogizátor, knihovník pracovník správy fondů, knihovník v přímých službách, referenční knihovník, knihovník v knihovně pro děti, knihovník správce digitální knihovny; samostatný knihovník akvizitér, samostatný knihovník katalogizátor, samostatný knihovník pracovník správy fondů, samostatný referenční knihovník, samostatný knihovník v knihovně pro děti, samostatný knihovník správce digitální knihovny, samostatný knihovník metodik, samostatný systémový knihovník; knihovník specialista akvizitér, knihovník specialista katalogizátor, knihovník specialista pracovník správy fondů, referenční knihovník specialista, knihovník specialista v knihovně pro děti, knihovník specialista správce digitální knihovny, knihovník specialista metodik, systémový knihovník specialista. Je třeba připomenout, že zejména v menších knihovnách je možné, že jeden pracovník bude vykonávat práci např. ve dvou typových pozicích (akvizitér a katalogizátor).
Některé názvy typových pozicí nezní snad zcela libozvučně (je nutné dodržet formalizovanou podobu předepsanou stávající NSP), označují však reálné pozice či menší jednotky práce v naprosté většině profesionálních knihoven. Existují samozřejmě ještě pozice další, pro něž se však nehodí označení "typové", protože se vyskytují ve velmi malém počtu knihoven (řádově jednotky), event. jde o pozice s mimořádně vysokou náročností na kvalifikaci a specifické kompetence, s jejichž zpracováním se počítá v budoucnu, případně je existence těchto pozicí v nejbližších několika letech poměrně nejasná (nové pozice, nebo naopak specializace "vymírající"), takže práce na jejich popisu by v současné době nebyla efektivní. Ovšem výhodou NSP a NSK je, že jde o živé systémy, do nichž by měly postupně přibývat další typové pozice, menší jednotky práce či nová povolání, měnit by se mohla náplň i požadavky na pozice stávající, některé pozice by mohly být také postupně vyřazovány atd. Protože v knihovnách nepracují jen knihovníci, je třeba připomenout, že pozice, které nejsou specificky knihovnické (archiváři, pracovníci z oblasti IT či dalších profesí), zpracovávají jiné sektorové rady, jsou postupně publikovány v jiných segmentech Katalogu NSP a jsou samozřejmě využitelné i pro tyto zaměstnance knihoven.
Projekt vyžaduje popis pracovní pozice ve velmi sofistikované podobě. Kromě názvu a názvů alternativních (většinou anglický ekvivalent) obsahuje karta typové pozice další složky: identifikační údaje (odborný směr, podsměr, kvalifikační úroveň, nadřízené povolání a průřezové či příbuzné typové pozice), dále velmi stručnou charakteristiku, přehled vykonávaných pracovních činností, příklady z podnikatelské a rozpočtové (státní) sféry, pracovní podmínky, kvalifikační požadavky, odborné znalosti a dovednosti, měkké a obecné kompetence v odlišených úrovních. Takovéto karty byly zatím zpracovány pro 11 typových pozic knihovnických profesí (tři typové pozice katalogizátora, tři referenčního knihovníka a dále pozice samostatného knihovníka akvizitéra knihovníka akvizitéra, knihovníka pracovníka správy fondů, knihovníka v přímých službách a knihovníka v knihovně pro děti). Po posouzení stvrzovateli (pětičlenná expertní skupina) byly schváleny Sektorovou radou pro kulturu a publikovány v katalogu NSP (viz http://katalog.nsp.cz/pozice.aspx?kod_smeru=21).
Na dalších typových pozicích začnou práce v r. 2013. Do roku 2015 by měly být zpracovány všechny typové pozice z uvedené struktury, nevylučuje se však doplnění a zpracování pozic dalších. Jednotlivá knihovnická povolání by pak měla být těmito typovými pozicemi dostatečně jasně a strukturovaně přiblížena veřejnosti. Zároveň s doplňováním nových typových pozic se také revidují jednotlivá povolání.
Expertní skupina začala souběžně pracovat také na popisu profesních kvalifikací. Byly přijaty tzv. "rodné listy" (zdůvodnění) 6 profesních kvalifikací pro typové pozice knihovník akvizitér, knihovník katalogizátor, knihovník v přímých službách, referenční knihovník, knihovník správce fondu a knihovník v knihovně pro děti. Zpracovány jsou již kvalifikační standardy a v různé míře rozpracování jsou standardy hodnotící. Kvalifikační standard mimo jiné stanoví, které dovednosti musí být přezkoušeny, aby uchazeč mohl získat osvědčení způsobilosti k výkonu konkrétní typové pozice. Hodnotící standard pak popisuje kritéria hodnocení a způsoby ověřování jednotlivých dovedností, tedy jakým způsobem, pokud jde o obsah i formu, budou jednotlivé dovednosti ověřovány, jak bude zkouška probíhat, stanovuje evaluační kritéria. Hodnotící standard musí zároveň obsahovat také požadavky na odbornou způsobilost autorizované osoby, která bude zkoušení provádět, pokyny k realizaci zkoušky, povinné materiální zajištění, dobu přípravy i provedení zkoušky atp. Jde o práci velmi náročnou, v níž se v dlouhých diskuzích a často i bouřlivě ladí individuální i institucionální názory jednotlivých expertů z knihoven různých typů a velikostí na to, co je nezbytné, potřebné či nedůležité. Obsah zkoušky musí být totiž akceptovatelný pro potenciálního pracovníka profesionální obecní knihovny, stejně jako velké knihovny specializované. Právě z průběhu těchto diskuzí a také konzultací s širší odbornou veřejností je zřejmé, jak nepřesně a nejednotně knihovnické profese a specializace chápeme, definujeme a popisujeme, ale také co všechno se po pracovnících knihoven vyžaduje z profesí a specializací jiných, jak rychle se naše profese mění, pokud jde o požadované kompetence, jak velké jsou rozdíly ve vnímání profese a specializací v různých typech knihoven atd. Přes střety a kontroverzní stanoviska musí pracovní tým vždy dospět ke konsensu. Výsledky své práce předkládá nejen stvrzovatelům, ale také expertům z NÚV; připomínkové řízení má tak vždy několik kol a schvalování kvalifikačních, a zejména hodnotících standardů, je dlouhodobá záležitost. Výsledkem tohoto procesu by však měla být obecně akceptovatelná reflexe našich povolání ve značné úplnosti včetně popisu požadovaných kompetencí pro jednotlivé typové pozice.
Souběžně s tímto procesem by měla postupně probíhat autorizace subjektů připravených a schopných realizovat ověřování profesních kvalifikací (přezkoušení). Autorizujícím orgánem pro knihovnická povolání by mělo být Ministerstvo kultury ČR. Žádost o to stát se autorizovanou osobou mohou předložit právnické i soukromé osoby, pokud splní předepsané požadavky na odbornou způsobilost. Mohou to být oborové školy, knihovny, soukromníci, firmy… Jak se bude celá situace vyvíjet, je těžké odhadnout. Budou zájemci o certifikáty na jednotlivé pozice? Podle zájmu o rekvalifikační kurzy v našem oboru předpokládáme, že ano. Bude dostatek zájemců o post autorizované osoby? Podle množství institucí ingerujících do oblasti oborového vzdělávání věříme, že ano. Bude to atraktivní pro velké knihovny, pro oborové školy, jejichž autorizace se přímo nabízí, pro jednotlivce? Bude na ověřování odborné způsobilosti reagovat nabídka vzdělávacích aktivit krajských a dalších knihoven (specializační a inovační kurzy pro jednotlivé typové pozice)? Prospěje tato práce zpřehlednění, propagaci a prestiži knihovnických profesí? Na odpovědi si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. V každém případě by však výsledky prací na obou projektech měly vést k synergii s vizemi a prioritami vytýčených v Koncepci rozvoje knihoven na léta 2011-2015 v oblasti lidských zdrojů. A měly by tedy být dalším malým krokem k vytvoření toho podstatného a potřebného – koncepčně propracovaného systému celoživotního vzdělávání v našem oboru.
Další zdroje informací:
CITACE:
Houšková, Zlata. Knihovnické profese v Národní soustavě povolání a v Národní soustavě kvalifikací.
Knihovna plus [online]. 2012, č. 2 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus122/housko.htm>.
ISSN 1801-5948.
| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |
| index autorů | | index názvů | | index témat |