Knihovna plus

2013, číslo 1

Výukové centrum Rolex v Lausanne

Tereza Johanidesová / tereza.johanidesova@gmail.com

Resumé: Článek je příspěvkem k tématu současná architektura knihoven. Pojednává o významném stavebním počinu posledních let v oblasti informačních institucí – budově Vzdělávacího centra Polytechnické univerzity v Lausanne (EPFL) ve Švýcarsku. V textu je stručně představena Technická univerzita, jejímž studijním a výzkumným účelům má nová budova sloužit, dále okolnosti vzniku stavby a popis jejího exteriéru a interiéru spolu s nastíněním služeb, které jsou v rámci budovy nabízeny. Součástí textu jsou fotografie pořízené během návštěvy EPFL v květnu roku 2011.

Klíčová slova: Výukové centrum Rolex , École Polytechnique Fédérale de Lausanne (EPFL) , knihovní budovy, univerzitní knihovny

Summary: The article is a contribution to the topic of contemporary library buildings. It focuses on an important architectural project of last years in the field of information institutions – the building of Rolex Learning Center of Polytechnical university in Lausanne (Switzerland). The Polytechnical University is briefly introduced in the text. After that the circumstances of the establishment of the building and the description of exterior and interior are mentioned as well together with the outline of services which are offered inside the building. The text is accompanied by the photos which were made during the visit to University on May 2011.

Keywords: Rolex Learning Center , École Polytechnique Fédérale de Lausanne (EPFL), library buildings, university libraries

Úvod

Důvod k napsání následujícího příspěvku, jehož tématem je rozbor stavby určené pro knihovnu, byl čistě prozaický. Součástí výstupu semináře, týkajícího se architektury knihoven a vedeného PhDr. Ladislavem Kurkou, jenž se uskutečnil v akademickém roce 2011/2012 na Vyšší odborné škole informačních služeb v Praze, byla analýza a zhodnocení vybrané budovy některé z knihovnických institucí. Zájem o architekturu, láska ke knihovnám, spolu s nutností zpracovat seminární práci, a především nezapomenutelný dojem z návštěvy jedné švýcarské vzdělávací instituce stály za vznikem tohoto článku.

Budovy veřejných institucí by měly být reprezentativní a zároveň by také měly splňovat požadavky, jež jsou na ně kladeny z hlediska jejich funkčnosti. Stavby knihoven jsou z pohledu architektonického výzvou nejenom pro architekty, ale i pro knihovníky. Navíc dnes, kdy knihovny již dávno neplní jednu či dvě role^¹, ale stávají se multifunkčními a multikulturními centry, je na jejich prostory kladeno daleko více požadavků. Pro seminární práci o architektuře knihoven jsem si vybrala Vzdělávací centrum Polytechnické univerzity v Lausanne, neboť věřím, že tato stavba nejen splňuje všechny požadavky kladené na moderní knihovnu, ale přináší navíc novou kvalitu, která z ní činí stavbu důležitou nejen z pohledu architektury knihovních institucí. Domnívám se, že jde o jeden z nejzdařilejších architektonických počinů posledních let v Evropě, a to bez ohledu na to, zda se jedná o knihovnu či nikoliv.

Polytechnická univerzita v Lausanne

EPFL je zkratkou oficiálního názvu École Polytechnique Fédérale de Lausanne (Federální technologický institut v Lausanne, zkráceně též Polytechnická univerzita), významné švýcarské vědecké instituce sídlící ve městě Lausanne, v jihozápadní frankofonní části Švýcarska při severním břehu Ženevského jezera.

EPFL je řízen přímo federální vládou Švýcarska, což svědčí o důležitosti této instituce^², která je dnes jednou z nejvýznamnějších technických vysokých škol v Evropě. Společně s ETHZ^³, což je její sesterská instituce, se podílí na špičkovém technologickém výzkumu, který probíhá na mezinárodní úrovni a řadí tak EPFL na přední místa výzkumných institucí na světě.

Nynější École Polytechnique Fédérale de Lausanne (dále též EPFL) nemá nikterak dlouhou historii v porovnání s ostatními univerzitami na evropském kontinentu. Institut byl založen původně jako soukromá škola při Académie de Lausanne, která až v roce 1890 dosáhla statutu univerzity. V roce 1969 se pak stala federálním institutem a tím byla odloučena od ostatních univerzit.

Podle údajů, které zveřejnila agentura Thomson Reuters v roce 2010, byla EPFL zařazena na první místo mezi evropskými univerzitami v oboru inženýrství^⁴. V celosvětovém měřítku se pak podle Academic Ranking of World Universities pro rok 2011^⁵ nachází sice až na 20. místě, ale v Evropě je mezi technickými univerzitami stále na 1. až 2. místě. EPFL má 7 fakult: fakultu ekologie, architektury a stavebního inženýrství (ENAC), fakultu informatiky a telekomunikace (IC), dále fakultu matematiky, fyziky a chemie (SB), inženýrství (STI), biologie (SV) a nově také fakultu humanitních věd (CdH) a technického managementu (CDM).

Původně EPFL sídlil v samotném centru města Lausanne. V roce 1978 se přestěhoval do nového kampusu v Ecublens, předměstí jihozápadně od Laussane, u břehu Ženevského jezera. Tak byla všechna oddělení této Polytechnické univerzity sjednocena na jednom místě.

Kampus univerzity jako místo pro Výukové centrum Rolex

Rozsáhlý kampus institutu, v němž se nachází budova knihovny nebo spíše vzdělávacího centra, byl budován již od konce 70. let. Budova knihovny je v areálu nejmladší, je umístěna až na okraji, směrem nejblíže k břehům Ženevského jezera. Kampus je tvořen řadou budov z různých období, jak se během času přirozeně rozrůstal i jak se rozšiřovala samotná univerzita o další fakulty a oddělení.

Nynější kampus je dnes tvořen 65 budovami na pozemku o rozloze přes 550.000 m². Jeho nejstarší budova, která pochází převážně z 80. let 20. století, je sídlem fakulty matematiky, fyziky a chemie (SB) spolu s fakultou ekologie, architektury a stavebního inženýrství (ENAC) a fakultou inženýrství (STI). Stavby z 90. let 20. století pak náleží fakultě informatiky a telekomunikace, takzvanému vědeckému parku (PSE) a dalším oddělením fakulty inženýrství. Novější budovy postavené až po roce 2000 tvoří zázemí pro fakultu biologie (SV) a technického managementu (CDM), institut mikroinženýrství atd. Budovy rovněž zaujmou svým neotřelým, avšak střídmým designem, který jakoby napovídal, že se v nich opravdu provozuje seriózní věda a výzkumy postavené na nejnovějších technologiích.

Nejnovější a nejmodernější budovou z celého areálu kampusu je právě takzvané Rolex Learning Center neboli Vzdělávací centrum EPFL, které zahrnuje především knihovnu a studovny a má být společným prostorem pro setkávání všech studentů, vědců, učitelů i dalších návštěvníků, kteří pobývají v tomto kampusu^⁶ na břehu Ženevského jezera. Kampus pro více než 10.000 lidí se tak stává místem pro spolupráci studentů, profesorů, badatelů, ale i pracovníků z podnikatelské sféry. Výukové centrum Rolex vytváří jakýsi centrální bod, kde se mohou všechny výše zmíněné činnosti uskutečňovat v prostředí, jež odpovídá současným požadavkům na moderní centra vzdělávání a vědy – je tudíž dle mého názoru vzorovou univerzitní knihovnou 21. století.

Budeme-li chtít nějak typově zařadit Vzdělávací centrum Rolex do kategorie knihoven, nejvhodnější bude, označíme-li ho za knihovnu univerzitní. Byť, jak se stále více ukazuje, knihovna není a nebude jen prostorem pro knihy a čtenáře, ale živým centrem pro všechny, kteří touží po vzdělání. Proto také je Rolex Learning Center označováno jako vzdělávací středisko, termín "knihovna" se zde téměř nepoužívá. Ta se zde chápe samozřejmě jako jeho nedílná a nejdůležitější součást, jako základní kámen celé stavby. S rozvojem knihoven a rozšiřováním jejich funkcí v budoucnosti je koncept knihovny jako místa, kde se pouze studuje a půjčují se knihy, již neudržitelný, a tak by knihovna uživatelům měla poskytovat více služeb, než jen "skladovat vědění". Na půdě univerzitní (a jak jsme si již ukázali, EPFL je univerzitou vysoce prestižní) je ale právě vědění a vzdělávání tím zastřešujícím pojmem a především cílem, za kterým by se lidé do Rolex Learning Center měli vypravit.

Architektonická soutěž na výstavbu Výukového centra Rolex

Univerzita v Lausanne chtěla co možná nejlepší naplnění svých představ o podobě univerzitní knihovny 21. století jako o moderním vzdělávacím centru, a proto definovala na počátku tři základní funkce, jež by projekt výukového centra měl splňovat. V prvé řadě by měl být místem pro studium, dále místem pro získávání informací a v neposlední řadě "prostorem k žití", kde by se všichni lidé z kampusu mohli každodenně setkávat a trávit zde nejenom svůj studijní, ale také volný čas. Jak konstatoval Patrick Aebischer, ředitel univerzity: "Vzdělávací centrum by mělo být rozšířenou knihovnou, ústředím jak na regionální tak na národní úrovni, a vstupním bodem do celého kampusu. Mělo by v sobě harmonicky vyvažovat aktivity vyplývající ze samotných služeb a povinností v rámci budovy Výukového centra, ale mělo by také odrážet a spolupodílet se na životě a dění v kampusu".^⁷

S cílem naplnit tyto požadavky byla na jaře 2004 velmi pečlivě naplánována dvoufázová architektonická soutěž. Jako v případě u nás známého projektu Národní knihovny, jednalo se o záležitost prestižní, a proto se jí zúčastnila celá řada významných architektů a ateliérů z celého světa. Odborná porota vybrala ze 189 návrhů z 23 zemí 12 projektů, které postoupily do finále, v němž prezentovaly své představy univerzitního výukového centra. Projekt vypsaný univerzitou byl financován 1.000.000 CHF, v přepočtu tedy asi 948 000 USD, a to především z daru jednoho bývalého absolventa univerzity, spoluzakladatele významné firmy Logitech zabývající se počítačovými technologiemi, Daniela Borela.

To odstartovalo další kroky v realizaci centra, k jehož financování bylo zapotřebí samozřejmě podstatně více finančních zdrojů. Celková částka na výstavbu Rolex Learning Center se odhaduje na 110.000.000 CHF. Projekt byl financován převážně nejvýznamnějšími švýcarskými firmami. Jak už název centra napovídá, hlavní roli zde sehrál světoznámý výrobce hodinek, firma Rolex. Její iniciativa ve spolufinancování výukového centra byla dána především dlouhodobou spoluprací s univerzitou v oblasti výzkumu materiálů a mikrotechnologií v designu hodinek. K firmě Rolex se pak přidala ještě Bouygues Construction (leader v oblasti výstavby, stavebních prací, elektroinstalace a údržby), Credit Suisse AG (významný poskytovatel finančních služeb), firma Nestlé (největší potravinový koncern na světě) nebo Novartis (mezinárodní farmaceutická společnost) či SICPA (jedna z největších firem na světě v oblasti výroby tiskových barev). Jedině za přispění výše zmíněných celosvětově významných firemních gigantů mohl být realizován tak náročný projekt výstavby univerzitní knihovny jakým Rolex Learning Center bezesporu je.

Z architektonické soutěže jako vítěz vzešel ateliér SANAA, za nímž se skrývá japonská dvojice architektů Kazuyo Sejima a Ryue Nishizawa^⁸. Jejich projekt odpovídal i zhmotňoval vizi poroty a hlavně zadavatele, kterým byla univerzita, ze všech představených plánů budov nejvíce. Tradiční pojetí univerzitního prostoru zde mělo být nahrazeno novým pojetím, kde se studenti setkávají při debatách, rozhovorech a studiu, kde různorodé prostory, jež jsou však zároveň součástí jednoho celku, nahrazují oddělené a izolované studovny. Architekti Sejima a Nishizawa původně navrhovali vícepatrovou budovu, ale v průběhu tvorby došli ke konceptu jednoho rozlehlého "tekoucího" prostoru^⁹. Po vypracování projektu v letech 2005-2006 pak mohlo dojít k realizaci.

Výstavba centra trvala 3 roky. Od roku 2007 probíhaly intenzivní stavební práce na ploše přes 20.000 m², které byly ukončeny v únoru 2010. Se završením budovy Výukového centra Rolex v tomto roce zároveň získali japonští architekti i nejprestižnější ocenění, jakého se může architektovi vůbec dostat – takzvanou Pritzkerovu cenu. Tím se jen potvrdil fakt, že Výukové centrum Rolex bylo klíčovou realizací v jejich dosavadní kariéře^¹⁰.

Exteriér stavby

V případě Výukového centra Rolex je na první pohled těžké odvodit, že stavba, která před námi stojí, je vlastně knihovnou. Pokud to budova nehlásá nějakým výrazným nápisem apod., čemuž tak v případě naší stavby není, musí většinou návštěvník vejít dovnitř, aby k tomuto zjištění dospěl. Vtisknout budově knihovny symbolický výraz, z nějž by bylo ihned možné vyčíst, že se jedná o stavbu nějaké informační instituce či knihovny, se daří pouze někdy (a není to vždy nutně zapotřebí). Proto nesmíme mít za zlé japonským architektům z ateliéru SANAA, že promítli do podoby budovy něco, co z ptačí perspektivy asociuje spíše zprohýbaný plátek ementálského sýra než symbol knihy či jiného atributu vědění.

Obr. 1 Pohled na Výukové centrum Rolex z východní strany kampusu (foto: archiv autorky)

Svým organickým pojetím a tvaroslovím může exteriér budovy připomínat nerealizovaný projekt Národní knihovny ČR od Jana Kaplického. Velmi laicky a nadneseně řečeno, kdybychom vzali Kaplického blob, smrštili bychom ho tak, že by se z budovy stala pouze trochu zvlněná placka, možná bychom získali podobu Výukového centra EPFL.

Můžeme zde tedy najít určité styčné body s Kaplického projektem. Jedná se o architekturu svým způsobem futuristickou, avšak organicky působící. To je dáno přirozeně tím, že se zmínění architekti do jisté míry zřekli pravých úhlů, vertikál, horizontál, a to ve prospěch křivek a diagonál. Někomu budova Vzdělávacího centra Rolex podobně jako u futuristického projektu českého architekta připomíná vlnícího se mimozemského živočicha. Co však tvoří zásadní rozdíl mezi Kaplického "chobotnicí" a naším "plátkem ementálu", je právě polarita: horizontalita versus vertikalita.

Budova Výukového centra EPFL je pojata výrazně horizontálně. Stavba leží nízko nad zemí a neruší tak výhled směrem k jezeru. Nestaví se do pozice hory, jež by chtěla konkurovat masivům alpských vrcholků, na které je od jezera krásný výhled, ale naopak poklidně a ve vztahu k okolní krajině nijak agresivně se rozprostírá v jižní části kampusu. Stavba je situována na zatravněné ploše pokud možno co nejblíže ke stávajícím, ale i do budoucna plánovaným souborům dalších center kampusu (budoucí bytové jednotky pro studenty, UNIL, EPFL, atd.). V jižní části směrem k jezeru ponechává ještě značnou část volné plochy, jež v budoucnu umožní další rozvoj podle růstu univerzity.

Ačkoliv stavba hojně využívá křivek, její základní půdorys je poměrně jasný: podíváme-li se na stavbu opět ze shora, uvidíme, že půdorysně se jedná o jasně vymezený obdélník. Tím, že je však zvlněný a nesedí na rovném terénu země celou svou plochu, umožňuje vytvořit neobyčejný vstup dovnitř budovy. V úrovni terénu mohou totiž lidé budovu podejít, projít k hlavnímu vstupu a do vnitřních dvorů. Pohybují se tak vlastně uvnitř i vně tohoto komplexu. Hlavní vstup do budovy se tak nachází nikoliv na jedné ze čtyř vnějších stran obdélníkového plánu, ale téměř ve středu, kde je v několika místech stavba vysunuta nad zem a kudy se tudíž návštěvník dostane pod útrobami stavby k jednomu z hlavních vstupů, projde-li přes oválná atria, která jako již zmíněné díry ementálu přivádějí světlo do budovy a jsou také skvělým místem k odpočinku a relaxaci za slunných dnů mimo interiéry knihovny. Tyto zastíněné labyrinty a kouty spolu s otevřenými atrii nabízejí vhodné místo pro stojany na kola či posezení ve stínu betonové skořepiny, ale i mnoho jiných aktivit spojených se studentským životem.

Obr. 2 Dvory uvnitř Výukového centra Rolex zvoucí k příjemnému posezení, občerstvení i studiu (foto: archiv autorky)

Obr. 3 Jeden ze vstupů do budovy Výukového centra Rolex (foto: archiv autorky)

Konstrukce a inženýrské postupy

Zvlněná konstrukce budovy využívá minimum opěrných sloupů, jedná se v podstatě o zvlněné plošiny zdvihající se a zase se pokládající na zem. Pro tento efekt však bylo zapotřebí využít nových konstrukčních postupů. Z tohoto hlediska je budova Výukového centra univerzity v Lausanne považována za vysoce experimentální a inovativní projekt. Sám její stavební inženýr Manfred Grohmann se o stavbě vyjádřil tak, že se nejedná o nic jiného než o zvlněnou desku, na kterou působí mnoho tlakových sil. Později však také přiznal, že design této stavby se zdál být v podstatě nerealizovatelný. Prohlásil: "Toto nikdo jiný předtím nedělal."^¹¹ Projekt knihovny tedy byl jednou velkou výzvou – jak pro architekty, tak pro projektanty, stavební inženýry, statiky a další odborníky, kteří pro úspěšnost celého podniku museli intenzivně spolupracovat a nic neponechat náhodě.

Obr. 4 Zvlněné podlaží budovy tvořené rozsáhlou betonovou skořepinou (foto: archiv autorky)

Na betonové skořepině spolupracoval ateliér japonských architektů SANAA spolu se stavebními inženýry a statiky ze SAPS / Sasaki and Partners z Tokia tak, aby byly nalezeny optimální tvary při co možná nejmenším tlaku na konstrukci. To vše se dělo za pomoci nejnovějších technologií a s využitím počítačové simulace, především v první fázi projektu výstavby. Za provedení byli ve druhé fázi zodpovědní lidé z ateliéru Bolinger + Grohmann z Frankfurtu nad Mohanem a inženýrská kancelář Walther Mory Maier Bauingenieure AG z Münchensteinu. Práce musely být, jak už bylo výše zmíněno, prováděny velmi přesně. Jedním z příkladů dokonalého provedení bylo použití laserem řezaného dřevěného bednění o rozměrech 2,5 x 2,5 m, umístěného do stavby za pomocí GPS technologie.

Budova se tak skládá ze dvou betonových skořepin. Ty současně fungují jako tepelná masa. Význačným prvkem konstrukce je podlaha, která kopíruje konvexní tvar skořepin tvořících strop budovy. Hlavní výzvou projektu bylo právě dimenzování výrazně tenkých železobetonových skořepin nepravidelných tvarů s množstvím různě velkých otvorů^¹². Jedná se vlastně o betonové desky silné asi 60 cm a dlouhé až 90 metrů, uvnitř kterých je umístěno jedenáct kleneb. Menší z betonových skeletů (30–40 m) je usazen na čtyřech obloucích, zatímco větší spočívá na sedmi obloucích (55–90 m). Stabilita oblouků je zajištěna 70 podzemními kotvami či táhly.

Pro vytvoření přesné formy, do níž se mohl nalít beton, muselo být nejdříve zhotoveno 1 458 různých menších dřevěných forem, které pak byly na místě stavby pospojovány. Beton byl odlit do forem natolik dokonale, že betonový spodek podlaží, pod kterým zvenčí procházíte, vypadá, jako vyleštěný. Navíc odlévání betonu muselo probíhat v průběhu jednoho pracovního postupu, což trvalo dva dny, aby mohl být vytvořen jeden souvislý a plynulý podlahový prostor. Výsledkem tak je 60 cm silná železobetonová skořepinová konstrukce s rozponem přibližně 80 m, kde bylo pro uzavření maximálního prostoru minimem materiálu použito metody konečných prvků^¹³.

Stavba má délku 166 metrů, šířku 121 m. Jedná se pouze o jedno nadzemní podlaží, jehož stěny jsou prosklené a zvenčí opatřené již zmíněnými žaluziemi. Celé první nadzemní patro nabízí 20.000 m² využitelných pro běžné návštěvníky. Zatímco podlaha je z betonu, střecha je zhotovena z ocelové konstrukce a dřeva, kterou podpírají ocelové sloupy o průměru 9 metrů. Budova je také částečně podsklepena. Zde můžeme hovořit o "suterénu", který z části slouží jako podzemní parkoviště s 500 parkovacími místy.

Energetická úspornost stavby

Kromě některých konstrukčních technologií, které zde byly uplatněny zcela poprvé, bychom měli v případě Výukového centra zmínit ještě jedno důležité hledisko, k němuž se v současné době při výstavbě knihoven a velkých moderních budov dosti přihlíží, – a tím je energetická úspornost objektu. Hovoříme zde o tzv. inteligentních budovách^¹⁴, za něž můžeme univerzitní knihovnu v Lausanne také prohlásit. Jako energeticky úsporná budova získalo Výukové centrum Rolex značku MINERGIE, která se uděluje ve Švýcarsku na základě projekčních údajů. Určuje horní hranici spotřeby energie pro otop a teplou vodu 42 kWh/m² vytápěné plochy včetně zdí za rok^¹⁵.

Budova je zajištěna pečlivě vybudovanými přírodními ventilačními systémy, výjimku tvoří restaurace a multimediální knihovna, kde musí být uplatněny poněkud jiné standardy. Spotřeba energie tak činí 38,5 kWh/m². Je to dáno několika faktory, které byly při projektování a výstavbě uplatněny. Především jde o okna s dvojitým sklem, dále o tloušťku izolační vrstvy střechy (20 cm) a izolační vrstvy v podlaze (35 cm). Význam mají také žaluzie umístěné vně budovy, které jsou zároveň dominantním estetickým prvkem patrným při prvním pohledu na exteriér stavby. Umístěny jsou na jižní, východní a západní straně fasády a také uvnitř dvorů. Automatické žaluzie se na základě různých faktorů řídí samy, pomáhají tak s regulací vytápění, kdy se v zimě využívá vytápění sluncem a naopak v létě pomocí žaluzií je zamezeno zbytečnému ohřívání místností. V řadě míst budovy je to pak přirozené osvětlení a ventilace. Budova také využívá výhod plynoucích z 25 let staré instalace tepelných čerpadel, jež využívají vodu z jezera k ochlazení celého kampusu.

Interiér budovy

Jestliže se nám mohl exteriér stavby jevit zajímavým a nevšedním (na základě naší dosavadní zkušenosti s architekturou jiných knihoven), ze samotného interiéru budeme zcela jistě okouzleni, neboť pohyb uvnitř této stavby přináší nevšední zážitek. Je to právě vnitřek stavby, v němž se pak vnějšek pouze odráží. Celý vnitřní prostor je budován jako krajina. Pohybuje-li se člověk krajinou, kráčí kontinuálně vytvářeným prostorem, kde nejsou pevné hranice, jež stanovila později architektura budovaná člověkem, která se snažila jednotlivé prostory ohradit, izolovat. Zde nic takového nenajdeme. Celá stavba je plánována jako jeden velký jednolitý prostor či jako jedna velká místnost. Můžete tak projít celou budovou a přitom nenarazit na jediné dveře, kromě těch vstupních. Tento fluidní prostor^¹⁶ vytváří zcela přirozeně také jiný zážitek pro člověka, než jaký má z budov a jejich interiérů konstruovaných klasickým způsobem, kde jsou místnosti odděleny. Zde se nachází vizuálně nekonečné prostory, místy připomínající písečné duny či travnaté pláně^¹⁷. Jedná se vlastně o krajinný prostor, kde jako v přírodě neexistují dokonale rovné plochy nebo schodiště, ale naopak svažující se plošiny a kopce.

Obr. 5 Meandrující prostory, svažující se plošiny a rampy vedou celou stavbou Výukového centra Rolex (foto: archiv autorky)

Stejně jako v přírodě i ve Vzdělávacím centru EPFL může návštěvník plynule stoupat či klesat a po vstupu do budovy se tak vlastně vydává na jakousi architektonickou procházku, kde samotnou architekturu vnímá především pohybem. Jedná se o daleko harmoničtější působení, než jakému býváme vystaveni v běžných budovách. Návštěvník se zde necítí stísněně ani se zde neztrácí. Dalo by se tedy říci, že architekti vytvořili zcela nové pojetí prostoru. Různé úrovně prostorů spojených rampou jsou ale již z dějin architektury známy. Byl to především Le Corbusier se svým konceptem "volného plánu"^¹⁸, který je zde doveden takřka k dokonalosti. Budova univerzitního centra v Lausanne od japonských architektů se tak stává ztělesněním vzorového příkladu využití principů tzv. plan libre v současné architektuře.

Obr. 6 Půdorysný model Výukového centra Rolex (foto: archiv autorky)

Kdybychom chtěli celkově charakterizovat design interiéru knihovny, pravděpodobně bychom řekli, že v jednoduchosti a nenápadnosti či nevtíravosti je krása. Je evidentní, že japonští architekti ze studia SANAA toto vědí více než dobře. Design interiéru tedy nekřičí ostrými barvami, které by na návštěvníka nějak agresivně doléhaly. Vše je v bílé nebo přechází do světle šedé barvy, jako například koberce, které jsou položeny ve velké části prostor celé budovy, tlumí tak zvuk a izolují. Dalším dominantním prvkem je bezbarvé sklo či stříbrné žaluzie. Celý tento prostor pak místy oživují drobné prvky v podobě barevných sedacích pytlů, které se těší se jejich velké oblibě studentů nejen díky barevné hravosti, ale především pohodlnosti.

Knihovna obsahuje různé typy prostor (zóny studijní, zóny výpůjček, vestibuly, kavárny, občerstvení apod.). Každá z nich vyžaduje zcela jiné podmínky akustické, teplotní aj. Tyto prostory nejsou rozlišeny tak, jak bychom očekávali, a to prostřednictvím stěn, nýbrž vlněním kontinuální podlahy, která buď stoupá, nebo klesá a tak podporuje různé účely použití.

Protože knihovna je vlastně jen jednou ze služeb nabízených v budově (byť tou nejzásadnější), je stavba uvnitř koncipována jako multifunkční interiér. Návštěvníkovi nabízí studijní místa, ale také řadu dalších možností, jež se v současnosti v knihovnách pomalu stávají samozřejmostí. Před nemnoha lety bylo nemyslitelné, aby uvnitř budovy knihovny stál například obchod nebo kavárna. Dnes se s tím naopak při projektování musí počítat. V hlavním podlaží jsou tak umístěny všechny důležité služby, které student či návštěvník může chtít využít – knihovna, kavárna, restaurace, knihkupectví či banka.

Knihovna a studijní prostory

Knihovna polytechnické univerzity v Lausanne, jež sídlí v Rolex Learning Center, je veřejnou knihovnou uzpůsobenou pro studium na univerzitě. Obsahuje ucelený fond studijních materiálů čítající na 500.000 tištěných dokumentů, více než 40.000 elektronických knih a 10.000 elektronických periodik^¹⁹. Součástí je i kolekce starých tisků^²⁰, která zahrnuje vzácná vydání děl takových vědců, jako byl Isaac Newton nebo Galileo Galilei. Díky výstavbě Vzdělávacího centra bylo možné spojit a tím centralizovat 10 fakultních knihoven.

Prostor knihovny lze rozdělit na čtyři velké studijní prostory, které umožní studovat až 860 osobám. Plocha pro tyto studijní prostory zabírá tak neuvěřitelných 15 000 m². Patří sem tichá, nebo chceme-li čtenářská zóna (silent zone), studijní zóna (quiet zone) a zóna pro skupinovou práci (group work). Součástí jsou také kancelářské prostory pro více než 100 zaměstnanců univerzity. Samotných knihovníků je zde kolem čtyřiceti.

Obr. 7 Hlavní informační pult u vstupu do budovy a čtenářská zóna (foto: archiv autorky)

Multimediální knihovna umístěná v severní části budovy zpřístupňuje na 10.000 elektronických periodik a přes 20.000 elektronických knih. To vše za pomoci moderní technologie RFID se samoobslužnými stanicemi, které dovolují registrovaným uživatelům, aby si sami mohli dokumenty půjčovat a vracet. Knihovna poskytuje svým uživatelům více než 45 počítačových stanic. Sem patří knihovní terminály, které jsou umístěny na zdech, na stolech či jsou připevněny ke knihovním regálům. Využívat je může každý, nejsou zapotřebí žádné přihlašovací údaje. Další počítače jsou pak umístěny blízko referenční služby, kde je také možné si zapůjčit laptop, a pokud jste nějakým způsobem spřízněni s univerzitou (jste zaměstnanci, studenty apod.), je pro vás tato služba zdarma. Přístup k internetu pomocí Wi-Fi je samozřejmostí ve všech prostorách budovy, stejně tak je tomu i s vhodně umístěnými skenery, kopírkami a tiskárnami v areálu celé knihovny^²¹.

Knižní fondy se nacházejí v hlavním podlaží na severní straně budovy, kde je na 100 000 volně přístupných dokumentů^²². Druhá část fondu knihovny je pak umístěna v podzemním podlaží, které obsahuje zhruba 400.000 dokumentů, především periodika a historické sbírky. Do budoucnosti by podzemní podlaží mohlo pojmout ještě dalších zhruba 200.000 knihovních jednotek, pro které je zde vyčleněn vhodný prostor.

V případě této knihovny platí stále častěji prosazovaný přístup při budování mobiliáře. Více prostoru je zde věnováno čtenáři, naopak méně samotným knihám, což umožňuje lepší orientaci ve fondu, usnadňuje výběr a klade větší důraz na obsahově relevantní dokumenty. Fond knihovny je tak stavěn ve volném výběru podle Mezinárodního desetinného třídění. Výjimku však představuje matematika, jeden z nejdůležitějších oborů na univerzitě a nejrozsáhlejších fondů v knihovně. Ten je řazen podle třídění Americké matematické společnosti, jež umožňuje sofistikovanější klasifikaci^²³. Veškerá literatura knihovny a univerzity je pak zachycena v souborném katalogu NEBIS^²⁴.

Profesionalita služeb a vstřícnost vůči čtenáři rozhodně zvyšuje návštěvnost knihovny. Je-li toto vše spojeno se zajímavou architekturou a přívětivým interiérem, stává se z knihovny místo téměř pro žití. Proto je také Výukové centrum univerzity otevřeno sedm dní v týdnu, ve všední dny od 7.30 do 24.00 hodin, o víkendu od 9.00 do 24.00 hodin. Referenční a jiné profesionální knihovnické služby jsou poskytovány ve všední dny vždy od 8.00 do 20.00 hodin.

Dalšími zajímavými studijními prostory uvnitř Rolex centra jsou takzvané bubliny. Tyto "bubbles" určené pro menší pracovní skupiny tvoří pět skleněných oválných prostor, z nichž každá je rozdělena do dalších dvou částí. Do jedné takové bubliny se pak vejdou dvě skupiny studentů až o šesti lidech.

Obr. 8 Uzavřené skleněné prostory, zvané bubbles, určené menším skupinám studentů (foto: archiv autorky)

Kromě toho, že samotná budova je jedním velkým veřejným prostorem, kde jsou vytyčeny jen minimální hranice, má navíc ještě jeden svůj vlastní reprezentativní prostor určený pro konference, přednášky a jiné akce či větší události odehrávající se na půdě univerzity. Je jím takzvané Forum Rolex, multifunkční amfiteátr s pódiem o rozloze 310 m² a hledištěm, v němž se může pohodlně usadit až 600 lidí. Tento přednáškový sál je umístěn v jihozápadním rohu budovy. Právě svažující se prostor podlahy, který se uplatňuje i na mnoha jiných místech uvnitř budovy, je zde adekvátně využit pro umístění hlediště. Zatímco zbytek budovy má výšku stropů kolem 3,35 m, auditorium má na výšku téměř 5 metrů.

Ostatní služby a jejich prostory

Nejsou to jen studijní prostory, na nichž stojí uživatelská přívětivost této stavby. Relaxace, občerstvení jsou stejně důležité jako cokoliv ostatního. Ukazuje se, že pro knihovny 21. století jsou nedílnou součástí, s níž budou muset projektanti počítat a příslušné prostory vhodně začleňovat do koncepce knihovních budov. Vzdělávací centrum Rolex je názorným příkladem, že hranice mezi studijními a jinými, ať už relaxačními či občerstvovacími prostorami se dají poměrně lehce stírat. Kavárna s barem nabízí 53 míst k sezení (kromě venkovního posezení). Samoobslužná jídelna má 128 míst, luxusnější restaurace 80 míst. Všechna tři občerstvovací zařízení se nacházejí v různých částech hlavního podlaží směrem k jižní straně, aniž by však byla nějak výrazně oddělena od okolního prostoru.

Knihkupectví "La Fontaine" nenabízí jen sortiment v podobě knižních publikací, ale funguje také jako papírnictví, částečně jako pošta. Prostor obchodu je od ostatních částí oddělen bílou mřížovou konstrukcí. Nejpůsobivější součástí obchodu je nábytkový kus, který bychom mohli označit za "mikroknihovnu". Zvenčí působí jako dřevěný regál na knihy, uvnitř je však pohodlnou sedací, poněkud futuristicky působící, soupravou, která zve k posezení s knihou, již si možná právě zde koupíte. Tento artefakt navrhli právě japonští architekti Ruyue Nishizawa a Kazuyo Sejima.

Obr. 9 Pohled skrze mřížovou zástěnu do knihkupectví "La Fontaine" a na jeho osobité vybavení (foto: archiv autorky)

Pokud na některou ze zakoupených knížek nebudete mít dostatečný finanční obnos, můžete se zajít poradit do vedlejší banky "Credit Suisse", jež je v Rolex centru rovněž k nalezení v jedné ze skleněných bublin. Zvláštními prostory tvořícími izolované ostrůvky uvnitř Vzdělávacího centra jsou laboratoře pro zaměstnance a studenty univerzity spolu s ostatními kancelářemi pro knihovníky a další pracovníky Vzdělávacího centra. Tvoří uzavřené bílé válce vypadající jako bunkry, uvnitř kterých se však nachází prostory sloužící jako výzkumná a školicí centra pro testování nejnovějších technologií vyvíjených na univerzitě.

Skladištní a technické prostory

Do již zmíněného suterénu, který tvoří technické zázemí a skladištní prostory pro větší část knižního fondu, lze vstoupit z hlavního podlaží bezbariérovou cestou či po působivém točitém schodišti z betonu. Zde najdeme jak uzamykatelné skříňky pro návštěvníky, kam si mohou odložit svoje cennosti, tak toalety. Velkou plochu tohoto podlaží zabírá podzemní parkoviště, které pojme až 500 automobilů. Příjezd do budovy je možný ze dvou směrů, z východní a západní části. Uvnitř podzemních garáží jsou barevně vyznačená parkovací místa, z nichž některá slouží návštěvníkům (bíle značená), zeleně označená místa pak jsou rezervována pro komunitu kampusu – to znamená pro studenty, personál univerzity apod. Žlutě označená parkovací místa jsou již předplacená^²⁵.

Obr. 10 Betonové schodiště vedoucí do podzemního podlaží s uzamykatelnými skříňkami v pozadí (foto: archiv autorky)

Závěrečné hodnocení stavby

Vzdělávací centrum Polytechnické univerzity v Lausanne přichází s novým konceptem pojetí prostoru. V tomto ohledu je třeba ocenit odvážnost celého projektu, která, jak víme podle našich českých zkušeností, často chybí, a proto právě stavby u nás realizované nepřinášejí nic revolučního. Koneckonců všichni známe osud neuskutečněného plánu výstavby budovy Národní knihovny ČR podle projektu architekta Jana Kaplického. Co se týká exteriéru stavby, není mu příliš co vytknout. Jedná se o moderní nekonvenční stavbu a ty budou vždy vzbuzovat určité reakce libosti či nelibosti založené na našem osobním vkusu.

Nejvýraznějším kladem, kterého si všimne každý návštěvník budovy, je vzdušnost a nevtíravost interiéru. Oba architekti vskutku vytvořili "bezešvý celek", v němž se odráží kontinuální prostor, a jejich teze o "rovnocenných prostorech" je zde naplněna do detailu. Zadavatelé a tvůrci jsou tedy přesvědčeni, že vzdělávání a studium dnes probíhá především cestou společného sdílení a výměny informací v prostorech otevřených všem. Tam, kde tato myšlenka nemůže být uplatněna, protože ji nelze aplikovat zcela ve všech směrech, pak projekt stavby může ukázat některé své nedostatky. Je však třeba zdůraznit, že jde o stavbu relativně novou. Teprve postupem času se ukáže, nakolik byl tento koncept jednoho otevřeného prostoru opravdu vhodný pro studijní a výzkumné účely.

Poznámky

1 Dnešní situace knihoven a jim podobných zařízení je taková, že nejsou v žádném případě už jen depozitářem (skladištěm či úložištěm pro knihy) nebo půjčovnou. Slučují v sobě čím dál více funkcí a podle toho je i budování knihoven náročnější, ale o to zajímavější.

2 Ostatní univerzity jsou ve Švýcarsku řízeny kantonálními vládami, do jejichž působnosti patří.

3 Eidgenössische Technische Hochschule Zürich (ETHZ) je Švýcarský federální technologický institut v Curychu.

4 Top European universities in Engineering. [cit. 2012-06-01]. Dostupný z WWW: <http://www.timeshighereducation.co.uk/story.asp?sectioncode=26&storycode=414302&c=1>.

5 Academic Ranking of World Universities in Engineering/Technology and Computer Sciences - 2010. [cit. 2012-06-01]. Dostupný z WWW: <http://www.arwu.org/FieldENG2010.jsp>.

6 Podle údajů z let 2009 – 2010 kampus obývalo na 7.000 studentů a pedagogů. Z toho 5.000 studentů v bakalářském a magisterském stupni, 1.600 studentů na doktorském stupni, okolo 270 profesorů; ostatní personál čítá zhruba 3.500 lidí.

7 RITTMEYER, Mirjana, David AYMONIN a Nicolas JOYE. Progress of the Architectural Competition: Learning Center, the Lausanne Example. LIBER Quarterly [online]. 2006, roč. 16, č. 2 [cit. 2013-02-03]. Dostupný z WWW: <http://infoscience.epfl.ch/record/125619/files/LIBER_Quarterly_RLC_2006.pdf>. ISSN 1435-5205.

8 Architektonické studio SAANA je v současné době považováno za jeden z nejvýznamnějších ateliérů na poli soudobé architektury. Pro jeho tvorbu je příznačná hravost, lehkost, odvaha překračovat zavedené konvence, především ve vztahu mezi člověkem a prostorem, či interiérem a exteriérem. Stručná charakteristika tvorby tohoto ateliéru viz: Pritzkerova cena pro SANAA. Artalk.cz [online]. 2010 [cit.2012-06-10]. Dostupný z WWW: <http://www.artalk.cz/2010/03/30/pritzkerova-cena-pro-sanaa/>.

9 RITTMEYER (pozn. 7).

10 Seznam realizací, ocenění a více o jednotlivých projektech studia zde: SAANA. Archiweb [online]. 2010 [cit. 2012-06-12]. Dostupný z WWW: <http://www.archiweb.cz/architects.php?type=atel&id=610&action=show>.

11 RAAIJ, Michiel van. Compression Forces. In: Eikongraphia [online]. 12.01.2008 [cit. 2012-06-09]. Dostupný z WWW: <http://www.eikongraphia.com/?p=2647>.

12 Výukové centrum Rolex od BG Ingénieurs Conseils (CH). Nemetschek Scia eNews.[online]. 2010, únor [cit. 2012-06-09]. Dostupný z WWW: <http://www.scia-online.com/eNews/PDF/eNewsFeb10_CZ.pdf>.

13 Metoda konečných prvků (MKP) je numerickou metodou, založenou na řešení soustavy rovnic, které popisují model součásti, jeho vlastnosti a zatížení. Zde bylo MKP využito především pro stanovení nejnamáhanějšího místa konstrukce betonové skořepiny. Více k samotným konstrukčním problémům stavby: WEILANDT, Agnes, Manfred GROHMANN, Klaus BOLLINGER a Michael WAGNER. Rolex Learning Center in Lausanne. From conceptual design to execution. [cit. 2012-06-08]. Dostupný z WWW: <http://riunet.upv.es/bitstream/handle/10251/6725/PAP_WEILANDT_640.pdf?sequence=1>.

14 Stavebním trendem současnosti je minimalizace spotřeby energií. Inteligentní budovou je míněna taková stavba, která je efektivní nejenom energeticky, ale také ekonomicky a z hlediska působení na vnější prostředí. Dosaženo je toho především na základě důmyslné stavební konstrukce, různých řídicích systémů a techniky prostředí.

15 Od roku 2003 má označení Minergie -; KOLB, Josef. Dřevostavby. Systémy nosných konstrukcí, obvodové pláště. Praha: Grada 2008, s. 221. ISBN 978-80-247-2275-7.

16 Fluidním prostorem je míněn prostor kontinuální. V doslovném překladu bychom řekli "tekoucí". Zkoumání vlastností takového prostoru je jedním z hlavních zájmů architektonického ateliéru SANAA.

17 KRYNEK, Ondřej Lazar. Děravé výukové centrum Rolex od SANAA otevřeno. Designmagazin.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-09]. Dostupný z WWW: < http://www.designmagazin.cz/architektura/13022-derave-vyukove-centrum-rolex-od-sanaa-otevreno.html>.

18 Z recentní literatury zejména RISSELADA, Max et al. Raumplan versus Plan Libre: Adolf Loos – Le Corbusier. Zlín: Archa, 2012. a Architektura; sv. 5. ISBN 978-80-87545-04-1.

19 Statistické údaje týkající se knihovního fondu jsou čerpány z oficiálních internetových stránek univerzitní knihovny. Bibliothèque de ľ EPFL [online]. 2012 [cit. 2013-02-16]. Dostupný z WWW: <http://library.epfl.ch/en/>.

20 Fond des livres précieux. Bibliothèque de ľ EPFL [online]. 2010 [cit. 2013-02-16]. Dostupný z WWW: <http://library.epfl.ch/en/rara/?pg=description>.

21 Facilities. Bibliothèque de ľ EPFL [online]. 2012 [cit. 2013-02-16]. Dostupný z WWW: <http://library.epfl.ch/en/bib/?pg=equipments>.

22 Jak již bylo uvedeno, stěžejní je fond matematické literatury, dále oddělení věda a technologie, oddělení populárně-naučné literatury; velký fond tvoří literatura věnovaná umění a architektuře, menší sbírku potom literatura z oblasti humanitních věd.

23 Předmětové třídění pro matematiku, anglicky Mathematics Subject Classification (MSC), je alfanumerickým klasifikačním systémem, vzešlým z potřeb dvou předních světových matematických databází – Mathematical Reviews a Zentralblatt MATH. Tohoto třídění využívá převážná většina odborných matematických periodik. Jeho nejnovější verzí je MSC2010. Dostupný z WWW: <www.ams.org/mathscinet/msc/msc2010.html>.

24 Netzwerk von Bibliotheken und Informationsstellen in der Schweiz (NEBIS) je souborný katalog reprezentující fondy knihoven více než 80 univerzit a vědeckých ústavů, kam patří i École Polytechnique Fédérale de Lausanne. Katalog obsahuje okolo 3 milionů titulů knih, periodik a materiálů neknižní povahy.

25 Možnost parkování uvnitř EPFL podléhá poměrně přísným regulím. Od roku 2012 jsou nově stanoveny poplatky i pro studenty, kteří doposud mohli tuto službu využívat zdarma. Více informací k parkovacím místům a výši jednotlivých poplatků na oficiálních webových stránkách univerzity. [cit. 2013-02-16]. Dostupný z WWW: <http://dii.epfl.ch/page-82791-en.html>.

Literatura

AAMLID, Sverre Bjerkholt, Linda EMDAL a Børge RAKNES. Rolex Learning Center (studentská práce). 2011 [cit. 2012-11-06]. Dostupný z WWW:<https://www.ntnu.no/wiki/download/attachments/27591031/Rolex+Lreaning+Center+-+SANAA.pdf>.

Bibliothèque de ľ EPFL. [cit. 2012-06-11]. Dostupný z WWW: < http://library.epfl.ch/en/>.

CASA, Francesco Della / MALTZ, Eugene. The Rolex Learning Center. Lausanne: EPFL Press Lausanne, 2010. ISBN 978-2-940222-44-5.

GREGORY, Rob: Rolex Learning Centre. The Architectural review. 2010, roč. 227, č. 1359, s. 42. ISSN 0003861X.

JAUSLIN, Daniel. Architecture with Landscape Methods. Case Study of the Rolex Learning Centre Lausanne by SANAA Tokyo. Proceedings of the 8th ISAIA, Nov.9-12, 2010, Kitakyushu, Japan, s. 162-165. [cit. 2012-06-11] Dostupný z WWW: <http://tudelft.academia.edu/DanielJauslin/Papers/1064869/Architecture_with_Landscape_Methods_Case_Study_of_the_Rolex_Learning_Centre_Lausanne_by_SANAA_Tokyo>.

JONES, Jenny. Learning Center Features Open Design. In: Civil engineering. 2010, roč. 80, č. 5, s. 20. ISSN 08857024.

KURKA, Ladislav. Architektura knihoven. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky, 2011. ISBN 978-80-85851-20-5.

KRYNEK, Ondřej Lazar. Děravé výukové centrum Rolex od SANAA otevřeno. Designmagazin.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-09]. Dostupný z WWW: < http://www.designmagazin.cz/architektura/13022-derave-vyukove-centrum-rolex-od-sanaa-otevreno.html>.

MINUTILLO, Josephine: Rolex Learning Center. Architectural Record [online]. 2010 [cit. 2012-06-10]. Dostupný z WWW: <http://archrecord.construction.com/projects/portfolio/archives/1006Rolex_Learning_Center-1.asp>.

Pritzkerova cena pro SANAA. Artalk.cz [online]. 2010 [cit.2012-06-10] Dostupný z WWW: <http://www.artalk.cz/2010/03/30/pritzkerova-cena-pro-sanaa/>.

RITTMEYER, Mirjana, David AYMONIN a Nicolas JOYE. Progress of the Architectural Competition: Learning Center, the Lausanne Example. LIBER Quarterly [online]. 2006, roč. 16, č. 2 [cit. 2013-02-03]. Dostupný z WWW: <http://infoscience.epfl.ch/record/125619/files/LIBER_Quarterly_RLC_2006.pdf>. ISSN 1435-5205.

Rolex Learning Center EPFL [online]. 2010 [cit. 2012-06-09]. Dostupný z WWW: <http://rolexlearningcenter.epfl.ch/page-34751-en.html>.

Rolex Learning Center: By SANAA. HouseVariety [online] 2011. [cit. 2012-06-09]. Dostupný z WWW: <http://housevariety.blogspot.cz/2011/01/rolex-learning-center-by-sanaa.html#.T9MTUrBNwn0>.

ŠMÍDEK, Petr. Vzdělávací centrum EPFL. Archiweb [online] 2010 [cit. 2012-06-09]. Dostupný z WWW: <http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=&action=show&id=1271>.

ŠTECH, Adam. Ementál. Dolce vita. 2010, č. 8, s. 48. ISSN 1213-7502.

Výukové centrum Rolex od BG Ingénieurs Conseils. Nemetschek Scia eNews 2010, únor [cit. 2012-06-09]. Dostupný z WWW: <http://www.scia-online.com/eNews/PDF/eNewsFeb10_CZ.pdf>.

WEILANDT, Agnes, Manfred GROHMANN, Klaus BOLLINGER a Michael WAGNER. Rolex Learning Center in Lausanne. From conceptual design to execution. [cit. 2012-06-08]. Dostupný z WWW: <http://riunet.upv.es/bitstream/handle/10251/6725/PAP_WEILANDT_640.pdf?sequence=1>.

CITACE:
Johanidesová , Tereza. Výukové centrum Rolex v Lausanne. Knihovna plus [online]. 2013, č. 1 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus131/johan.htm>. ISSN 1801-5948.