generální
ředitelka Národní knihovny Rumunska
|obsah| |index autorů | | index názvů | | index témat | | archiv |
Knihovna plus
2013, číslo 1
Dr. Elena Tîrziman generální ředitelka elena.tirziman@bibnat.ro
Posláním Národní knihovny Rumunska je ochrana, výzkum, rozvoj a zhodnocení národního kulturního dědictví, uchovaného v dokumentech. K uskutečnění tohoto cíle knihovna katalogizuje, sbírá, chrání a zpřístupňuje dokumenty, které jsou součástí povinného výtisku, bez ohledu na obsah a rok jejich vzniku. Dále katalogizuje, sbírá, organizuje, uchovává a zhodnocuje Fond Românica, jenž obsahuje tisky a další dokumenty vydané v zahraničí, které se týkají Rumunska, rumunského národa a rumunské kultury, publikace rumunských autorů vydané v zahraničí v jakémkoli jazyce a publikace cizích autorů v rumunském jazyce vydané v zahraničí. Organizuje a spravuje Národní rezervní fond dokumentů. Ve funkci ústředí mezinárodní výměny publikací provádí centrální evidenci a statistiku mezinárodních výměn publikací. Jako Národní metodické centrum zpracovává a vydává metodické směrnice a normy pro veřejné knihovny a provádí průzkum, výzkum a informační činnost v oblasti knihovnictví a dalších oblastí kultury. Jakožto Národní centrum ochrany a restaurování dokumentů vypracovává a vydává v souladu s platnými mezinárodními normami standardy a metodické pokyny pro restaurování a konzervaci, pro fungování restaurátorských laboratoří v zemi a rovněž poskytuje odborné poradenství. Koordinuje realizační projekt Sdíleného souborného katalogu rumunských a zahraničních publikací a další projekty národního zájmu v této oblasti. Provozuje a aktualizuje Národní soubornou evidenci zahraničních publikací z fondů rumunských knihoven sdružených v Národním systému knihoven, a to na základě smluvní účasti. Zpracovává Rumunskou národní bibliografii pro všechny typy dokumentů. Realizuje národní bibliografickou kontrolu jako součást světové bibliografické kontroly; přiděluje mezinárodní standardní čísla pro knihy (ISBN), tištěné hudebniny (ISMN), seriálové publikace (ISSN) a pro další kategorie dokumentů, provádí katalogizaci v publikaci (CIP), koordinuje budování Národní digitální knihovny, je dokumentačním a informačním centrem pro oblast knihovnictví a informační vědy. V tomto smyslu připravuje a vydává příslušné informační dokumenty. V souladu s platnými zákony zajišťuje dlouhodobé odborné vzdělávání pracovníků knihoven.
Uživatelé očekávají od Národní knihovny Rumunska zejména rychlý a snadný přístup k dokumentům, diverzifikaci nabídky služeb a speciální služby a používání elektronického prostředí pro komunikaci.
Národní knihovna Rumunska je vzhledem ke struktuře a velikosti svých fondů a vzhledem k charakteru svých výstupů a nabízených služeb všeobecnou knihovnou, která však také spravuje speciální a specializované sbírky a odpovídá nejrůznějším informačním potřebám od jednoduchého čtení na volný čas až po základní a aplikovaný vědecký výzkum. V důsledku toho je typologie uživatelů knihovny velice různorodá.
Na rozdíl od ostatních evropských zemí má Rumunsko národní knihovnu, která je relativně mladá a jejíž fondy ilustrují způsobem svého vzniku, rozvoje a svou strukturou historický osud rumunského národa.
Dějiny současné Národní knihovny Rumunska začínají 15. října 1836, kdy byla vydána zakládací listina první velké veřejné knihovny v dějinách Rumunska, v podstatě vznikla první národní knihovna v rámci kulturního zařízení v kolegiu Svatý Sava. Prvotní fond měl 8000 knih, které bylo možno užívat ve dvou budovách. Sbírky se doplňovaly formou darů, nákupem a povinným výtiskem. Akviziční politika sledovala doplňování co největšího počtu knih, ať rukopisných nebo tištěných, které se týkaly dějin rumunského národa a byly vydány ve všech třech rumunských knížectvích (Rumunská země neboli Valašsko, Moldavsko a Sedmihradsko/Transylvánie, pozn. překladatele) nebo v zahraničí. Sbírky knihovny rostly každoročně, takže osm let po založení již měla knihovna 14.000 svazků. Z finančních prostředků, které byly přidělovány formou ročních rozpočtů, byly nakupovány staré i nové knihy, vydané v Transylvánii (Sedmihradsku) a Moldavsku, v Budapešti nebo ve Vídni, zatímco předplatné periodik se hradilo pravidelně. V roce 1861 byla Národní knihovna přestěhována do budovy Bukurešťské univerzity. Po třech letech, tedy roku 1864, na základě Směrnice pro veřejné knihovny vydané Nicolaem Kreţulescem a vyhlášené panovníkem Al. I. Cuzou, se Národní knihovna stává Ústřední státní knihovnou (v roce 1862 došlo ke sjednocení Valašska a Moldavska do jedné země, Rumunska, zatím co Sedmihradsko zůstává součástí Uherské koruny v rámci Rakousko-Uherska až do roku 1918, pozn. překladatele). Od této doby až do roku 1901 bude knihovna plnit všechny zásadní funkce národní knihovny. V roce 1901 však došlo ke zpochybnění další existence této významné národní kulturní instituce, což zůstává z historického hlediska nepochopitelné. Pouze během dvou dnů (27. – 28. března 1901) Senát a Shromáždění poslanců odhlasovaly zrušení ústřední státní knihovny a její převedení pod Rumunskou akademii.
Silně pociťovaná potřeba vykonávání funkcí národní knihovny vedla k znovuzaložení této instituce po 54 letech. Rozhodnutím Rady ministrů čj. 1193 z 26. června 1955 knihovna znovu začíná fungovat pod svým původním názvem Ústřední státní knihovna, a to až do roku 1990, kdy je její název změněn na Národní knihovnu Rumunska.
Původní sbírky knihovny byly vytvořeny z fondů několika velkých veřejných knihoven či spíše z toho, co z nich zbylo. Dále ze sbírek některých dalších institucí, nadací a muzeí a také ze sbírek soukromých. Mnohé z těchto fondů se staly základem speciálních sbírek Národní knihovny Rumunska.
Sbírky Národní knihovny Rumunska jsou umístěny ve dvou základních fondech, které se nacházejí v Bukurešti a v sedmihradském městě Alba Iulia (Pobočka Batthyaneum).
Jádrem vzácných sbírek v Bukurešti je řada dřívějších fondů jako: sbírka Kulturního institutu Ion C. Brătianu, sbírka dokumentů Muzea Al. Saint-Georges, sbírka dokumentů Nadace M. Kogălniceanu, fondy Scarlat Rosetti, fondy Exarcu a Gheorghe Adamescu, které patřily dříve Knihovně Rumunského Athenea. Později se tyto sbírky zvětšily a diverzifikovaly díky různým dalším akvizicím, nákupům, donacím, převodům atp., takže v současné době obsahují téměř všechny druhy dokumentů, které mají vzácný charakter nebo jsou kulturními památkami.
Existují pracoviště a studijní místa pro každou kategorii vzácných dokumentů a příslušná činnost je vykonávána knihovníky nejen s knihovnickým vzděláním, ale i s univerzitním vzděláním humanitního charakteru. Vzhledem ke specifickému obsahu každé sbírky existuje sedm rozdílných úseků (kabinetů): vzácné dokumenty, rukopisy, historický archiv, stará rumunská periodika, grafika, fotografie a kartografie. K tomu je třeba přidat sekci audiovizuálních dokumentů, která má sbírky hudebních tisků, sbírky nahrávek na různých nosičích od šelakových disků až po CD a DVD.
Kabinet vzácných dokumentů má cca. 53.000 bibliografických jednotek – prvotisky, staré knihy, vzácné knihy a bibliofilie, historické dokumenty a letáky. Sbírka starých rumunských knih Národní knihovny Rumunska má 7043 titulů s 12.638 bibliografickými jednotkami. Obsahuje staré knihy vytištěné v letech 1508 až 1830 nejen na celém rumunském národním a politickém teritoriu, ale i v typografických centrech v Unievském klášteře (nyní na Ukrajině, pozn. překladatele), Římě, Lvově, Aleppu, Petrohradě, Benátkách, Vídni, Budapešti, Lipsku, Tbilisi, Paříži nebo Ausbachu, tj. v centrech, která tiskla rumunské knihy pro rumunská knížectví.
Národní knihovna má ve svých sbírkách také staré a vzácné tisky, jako například: exemplář Staroslověnského liturgiáře vytištěného Macariem, mnichem srbského původu, dále jediný, na teritoriu Rumunska dochovaný, originální exemplář Staroslověnského apoštoláře a Staroslověnské modlitební knihy, oba vytištěny mezi lety 1545 a 1547 Dimitriem Liubaviciem1.
Sbírka moderních bibliofilií obsahuje vzácná vydání, první vydání nebo autorské edice, luxusní edice ilustrované známými rumunskými umělci nebo edice ve výjimečných knižních vazbách, edice tištěné na speciálním papíře nebo vzácných materiálech. Jde například o první vydání svazku básní podepsaných Mihaiem Eminescem (Mihai Eminescu je největší rumunský romantický básník, pozn. překladatele) nebo první vydání a definitivní edice klasiků rumunské literatury, jako jsou představitelé Sedmihradské školy (Şcoala Ardeleană), Ion Eliade Rădulescu, Vasile Alecsandri, Mihai Eminescu, George Coşbuc, Alexandru Vlahuţă, Alexandru Odobescu, Mihail Sadoveanu, Camil Petrescu, Tudor Arghezi nebo historikové Nicolae Iorga a A. D. Xenopol.
Sbírka vzácných zahraničních knih má výrazný humanistický charakter; obsahuje takřka všechny klasické autory od antiky až do 20. století v edicích princeps, prvních vydáních, původních a definitivních vydáních, vydáních s erudovanými komentáři významných světových osobností jako Donatus, Erasmus, Melanchton, Guillaume Budé, Paulus Manutius nebo Henri Estienne, edice ilustrované slavnými umělci jako Pierre Le Rouge, Wolgemuth, Lucas Cranach, Gustave Doré atd.
Kabinet rukopisů: rukopisy latinské, arabské, perské, staroslověnské a řecké, dále asi 30.000 bibliografických jednotek korespondence a stránek z deníků významných osobností (Titu Maiorescu, Martha Bibescu, George Enescu, Simona Lahovari, Mircea Eliade, Emil Cioran, Vasile Voiculescu, Mihail Sebastian atp.); literární rukopisy (Octavian Goga, Nicolae Iorga, Ion Pillat, Duiliu Zamfirescu, Lucian Blaga, Camil Petrescu, Mihai Sadoveanu, Tudor Arghezi, George Călinescu atd.).
Historický archiv: fondy M. Kogălniceanu (1162 svazků), I. C. Brătianu (724 svazků), Al. Saint-Georgese (5804 svazků).
Stará rumunská periodika (od počátku 19. století do r. 1948): kalendáře, almanachy, výroční zprávy, anály, noviny, orgány politických stran, kulturní, právnické, ekonomické aj. časopisy.
Kabinet grafiky obsahuje rumunská grafická díla počínaje zakladateli tohoto žánru v Rumunsku Carolem Popem de Szatmary a Theodorem Amanem, přes tvorbu umělců jako Nicolae Grigorescu, Sava Henţia, Theodor Pallady, Iosif Iser, Francisc Şirato, Jean Al. Steriadi, Nicolae Tonitza, až po současníky, jako jsou Dimitrie Ghiaţă a Corneliu Baba.
Sbírka zahraniční grafiky se skládá většinou z prací francouzské, italské, holandské, anglické a německé školy. Uchovává litografie podepsané autory jako Auguste Raffet, Alois von Saar, Eugène Ciceri, Wüllner, Bodmer, kteří navštívili Rumunsko v 19. století. Tyto litografie mají reálný historický význam, neboť popisují dobová rumunská sídla, krajiny, zvyky a kroje.
Sbírka rytin a grafiky: rumunské kresby: 7000 jednotek; zahraniční kresby: 240 j.; rumunské rytiny: 3400 j.; zahraniční evropské rytiny: 5300 j.; japonská grafika: 840 j.; alba s originálními rytinami: 235 j.; ex-libris: 18000 jednotek.
Kabinet fotografií: cca 113.000 knihovních jednotek – originální fotografie a ilustrované poštovní pohlednice.
Kartografický kabinet: cca 3661 knihovních jednotek – historické mapy, jazykové mapy, etnografické mapy, demografické mapy, vojenské mapy, turistické mapy a topografické plány, plány měst a států; asi 1000 atlasů zeměpisných, ekologických, klimatických, meteorologických, hydrografických a knih s mapami půdy a životního prostředí.
Sekce audiovizuální: gramofonové desky, disky, CD, DVD, partitury, monografie atp.
Osobní sbírka biskupa Ignáce Batthyánye se stala jádrem Batthyányova institutu ve městě Alba Iulia a vytváří dnes zlatý fond knihovny. Dary výjimečných osobností a sedmihradských institucí se staly dalším prostředkem obohacení knihovny transylvánského biskupa. Knihovna sídlí již dvě stě let v budově bývalého trinitářského kostela v Alba Iulii. Od roku 1951 nesla název Dokumentační knihovna Batthyaneum a v roce 1962 se stala pobočkou Ústřední státní knihovny (dnes Národní knihovna Rumunska). Fond knihovny má celkem (fond starých knih a sloučené novodobé fondy) 70958 knihovních jednotek, mezi nimiž je 24.000 starých knih.
Z pohledu dokumentačního a bibliofilského je nejvýznamnější sbírkou knihovny sbírka rukopisů. Obsahuje 1775 svazků jedinečného významu pro evropskou a sedmihradskou kulturu 9. až 20. století. Jsou napsány v těchto jazycích: latina, němčina, maďarština, italština, španělština, francouzština, hebrejština, arménština, arabština a turečtina (ale také čeština, pozn. překladatele). Více než sto kodexů je napsáno na pergamenu a 66 jich je ilustrovaných.
Sbírka prvotisků obsahuje 571 titulů, z nichž většina pochází z původního knihovního fondu. Nejstarší prvotisk je Opera od Apuleia Lucia Madarensia, vytištěný v Římě italskými průkopníky knihtisku, Konradem Sweynheymem a Arnoldem Pannartzem 28. února 1469. Existuje více než třicet prvních vydání a velký počet velmi vzácných vydání. Sbírka starých knih, vytištěných mezi lety 1500-1800 v různých evropských nakladatelstvích obsahuje 24.000 knihovních jednotek, mezi nimiž 7950 je z 16. a 17. století.
Z řady rumunských typografických rarit z Batthyanea můžeme zmínit: Palia (Orăştie, 1582), Noul Testament (Bălgrad, 1648), Sicriul de Aur (Sebeş, 1683), Evanghelie (Blaj, 1765), Îndreptarea legii (Târgovişte, 1652), Evanghelia învăţătoare (Mănăstirea Dealu, 1644), Psaltirea (Râmnic, 1743) atd.
Knihovna uchovává i další sbírky, které mají archivní nebo muzejní hodnotu. Fond archivních dokumentů sestává především z archivu Římskokatolické kapituly z Alba Iulia a z archivu Konventu z Kluže-Mănăştur 17.163 dokumentů), k nimž je třeba přidat rukopisnou korespondenci několika římskokatolických transylvánských biskupů (43.081 dokumentů).
Pravděpodobně nejcennějším dokumentem je Codex Aureus, latinský rukopis, zhotovený z rozkazu Karla Velikého – zpřístupněný na http://www.bibnat.ro/Codex-Aureus-s109-expo1-ro.htm. Pro rumunskou kulturu je také nezastupitelný význam první knihy vytištěné na území Rumunska (Macariův Liturgiář) nebo tisky z dílny Dimitrie Liubavicie, viz Manuscriptorium na URL http://www.manuscriptorium.com/apps/main/index.php?request=show_static_collection_detail&collId=12000000891351694973.
Ústřední státní knihovna zahájila svou činnost v roce 1956, kdy se otevírá pro veřejnost s 41.959 knihovními jednotkami. Fondy rostou velmi rychle: hlavními zdroji doplňování jsou povinný výtisk, masivní transfery ze Státního knihovního fondu, běžné akvizice, dary, mezinárodní výměna publikací a dokonce celé knihovny některých zrušených institucí. Největší přírůstek, přes jeden milion publikací, byl zaznamenán vroce 1970 začleněním onoho Státního knihovního fondu; všeobecné fondy dosahují počátkem sedmdesátých let 7.000.000 svazků. Objem a profil fondů je odrazem především národních funkcí, které musí knihovna plnit. Dnes lze hovořit zhruba o počtu 12.000.000 svazků, z nichž většina ještě čeká na bibliografické zpracování a zařazení do katalogů. Z pohledu druhu dokumentů jsou v knihovně knihy (novodobé knihy, staré knihy, bibliofilie a prvotisky), periodika (novodobá a stará periodika, vzácná periodika a bibliofilie), rukopisy (originální dokumenty svázané do svazků nebo uložené v deskách), mikrodokumenty (mikrofilmy a mikrofiše), kartografické dokumenty (mapy, atlasy, plány, globy), tištěné hudebniny, grafika (rytiny, umělecké reprodukce, grafické listy, malířské studie, technické nákresy), disertace a doktorské práce, normy, průvodce, návody a další technické dokumenty, numizmatické a filatelistické dokumenty, plakáty a letáky, litografie, fotografie, audiovizuální a elektronické dokumenty.
Národní ústředí ISBN-ISSN-CIP
První etapa toku První segment národního kulturního dědictví je zabezpečován Národním střediskem ISBN-ISSN-CIP, které registruje rumunská nakladatelství, spravuje kódy ISBN, ISSN, ISMN a záznamy CIP a také udržuje styk s příslušnými mezinárodními agenturami. Národní ústředí ISBN bylo založeno v roce 1989 v rámci Ministerstva kultury a v roce 1996 bylo převedeno do Národní knihovny Rumunska. Od roku 1996 se realizuje v Národní knihovně Rumunska také program CIP (katalogizace v publikaci) – v Národním ústředí CIP. Od roku 2003 je uvádění záznamu CIP povinné podle zákona č. 186/2003 (nové vydání zákona v roce 2006).
Povinný výtisk
Povinný výtisk představuje druhý segment národního kulturního dědictví a hlavní způsob rozvoje fondů a budování národního knihovního fondu.
Paradoxně je koncept povinného výtisku i příslušná činnost v rumunském prostředí starší než založení veřejných knihoven a jednotného národního státu. Vládci, tj. zákonodárci rumunských provincií si uvědomovali důležitost tištěného dokumentu pro vzdělání a kulturní rozvoj národa, a proto byla založena povinnost tiskáren odevzdávat zdarma určitý počet exemplářů klášterním knihovnám, šlechticům a některým školám. V r. 1708, v době panování Constatina Brâncoveanu, se již objevuje koncept povinného výtisku, kdy je zdarma zasílána klášterním knihovnám jakákoli kniha, dokonce zpětně od dob objevení knihtisku. V r. 1792 vzniká první pokus organizovat povinný výtisk v Rumunsku na základě dokumentu Anaforeaua de reforme şcolare (Vyhlášení školské reformy), vydaného metropolitou Iacobem Stamatem a schváleného Alexandrem Moruzim, panovníkem Moldavska.
1831-1832 – tzv. Organická nařízení přinášejí první úpravy jak v Moldavsku, tak i v Rumunské zemi (Valašsku). V kapitole 5 se ohledně veřejného školství říká: "Je třeba udělat ještě jednu úpravu, aby autor nebo vydavatel, kteří vydají v knížectví Rumunské země knihu, byli povinni odevzdat 5 exemplářů Školní knihovně v Bukurešti a 3 exempláře Školní knihovně v Craiově. Vydavatelé novin a dalších hodnotných prací odevzdají pak uvedeným knihovnám po jednom exempláři".
1885 – Tzv. Zákon povinných výtisků neboli Zákon o povinném výtisku je publikován v Oficiálním věstníku. Měl tři články a předjímal povinnosti tiskáren a nakladavatelství zasílat 3 exempláře Ústřední knihovně v Bukurešti, 3 exempláře Knihovně Akademie věd a 3 exempláře Ústřední knihovně v Jasech (Iaşi). Význam zákona z roku 1885 je v tom, že byl prvním zákonem, který zabezpečil povinnost všech rumunských typografií odevzdávat povinný výtisk, ale protože měl mezery, a také proto, že mj. nebyly specifikovány kategorie dokumentů, které byly předmětem povinného výtisku, byl připraven nový projekt, který se stal zákonem v březnu 1904.
1904 – Nový zákon o povinném výtisku ustanovil jako příjemce Knihovnu Rumunské akademie věd, Univerzitní nadaci v Bukurešti a Ústřední knihovnu v Jasech.
1941 – vychází Dekret/Zákon č. 444 o povinném výtisku pro Knihovnu Rumunské akademie věd a další knihovny, čímž se ruší Zákon z r. 1904 včetně všech jeho pozdějších změn.
1956 – Ústřední státní knihovna, nynější Národní knihovna, přebírá funkci depozitní knihovny ústředního povinného výtisku.
1995 – je schválen Zákon o zřízení a fungování povinného výtisku tiskovin a dalších grafických a audiovizuálních dokumentů2, známý jako Zákon č. 111/1995.
Současný zákon o povinném výtisku (č. 111/1995 a jeho pozdější novela z r. 2007) předepisuje povinnost odevzdávání povinného výtisku jak pro instituce (tiskárny a nakladavatelství), tak i pro fyzické osoby, které vydávají dokumenty, a stanovuje kategorie dokumentů, instituce, které spravují povinný výtisk, povinnost zasílání materiálů a kategorie materiálů, pro které odevzdávání neplatí.
Příjemci povinného výtisku
Národní knihovna Rumunska organizuje povinný výtisk na ústřední úrovni: přijímá od povinných osob dokumenty, podléhající povinnému výtisku, eviduje je, zpracovává je, přiděluje jim číslo povinného výtisku, ponechává si jeden exemplář pro statistické účely a zpracování souběžné národní bibliografie Rumunska a jeden exemplář pro mezinárodní výměnu publikací, zatímco další exempláře rozesílá dalším příjemcům, jimiž jsou:
- Knihovna Rumunské akademie věd,
- Ústřední univerzitní knihovna Lucian Blaga v Kluži-Napoce (Cluj-Napoca),
- Ústřední univerzitní knihovna Mihaie Eminesca v Jasech (Iaşi),
- Ústřední univerzitní knihovna Eugena Todorana v Temešváru (Timişoara).
Národní knihovna je zmocněna vykonávat funkci Národní agentury pro povinný výtisk a jako taková sleduje a kontroluje způsob, jakým příjemci povinného výtisku zpracovávají, uchovávají a chrání dokumenty, které jako povinný výtisk získaly.
Zpracování dokumentů
Zpracování dokumentů ze sbírek Národní knihovny Rumunska je třetím segmentem kulturního dědictví a realizuje se dle norem, metodiky a procesů, jež jsou specifické pro každý druh dokumentu a zároveň identické s mezinárodními standardy. Vyúsťují do Rumunské národní bibliografie s jejími známými řadami (Knihy, alba, mapy; Seriálové publikace; Hudebniny, desky, kazety; Doktorské práce; Články v periodických časopisech; Românica) a vytvářejí základ výměny informací v informačních systémech. Jako Národní bibliografická agentura zpracovává Národní knihovna Rumunska "autoritativní“ a úplné bibliografické záznamy pro každou domácí publikaci.
Několik poznámek k řadě Românica: Registruje publikace věnované zcela nebo částečně rumunské tematice nebo vytvořené či vydávané rumunskými autory nebo autory rumunského původu v zahraničí. K její tvorbě jsou používány jak vnitřní informační zdroje (fondy Národní knihovny, Katalog zahraničních knih v rumunských knihovnách), tak externí (národní bibliografie, Index translationum, další publikace bibliografického charakteru, odborné databáze – online katalogy světových knihoven, webové stránky knižních distributorů atd.).
Zhodnocení sbírek
Zhodnocování národního kulturního dědictví knihovny se realizuje různými formami od zápisu do katalogů a databází, vydávání speciálních děl, přes organizaci tematických kulturních akcí, dokumentografickou podporu při realizaci tištěných nebo audiovizuálních kulturních materiálů v jiných institucích atp. až po účast v národních a mezinárodních projektech na ochranu a zhodnocení národního kulturního dědictví.
Sdílení knihovních dokumentů a zpracování informačních a dokumentografických produktů s přidanou hodnotou, jakožto i specifické knihovní služby respektují zákonný rámec autorského práva a práv k němu vztažených.
Už v době svého vzniku byla Národní knihovna Rumunska významným nakladatelem. Její publikace sledovaly jak linii zhodnocení sbírek, tak i udržení funkcí knihovny jako národní bibliografické agentury, národního metodického centra, národního centra ochrany a restaurování knih atd.
Z kategorie seriálových publikací stojí za zmínku řady Národní bibliografie a publikace s referenční a metodickou hodnotou – Abstracte în Bibliologie şi Ştiinţa Informării (Abstrakta v knihovní a informační vědě), Biblioteconomie. Sinteze. Traduceri. Metodologii (Knihovnictví. Syntézy. Překlady. Metodologie), Informare şi Documentare (Informace a dokumentace), Revista Română de Conservare şi Restaurare a Cărţii (Rumunský časopis pro konzervaci a restaurování knih), Aniversări Culturale (Kulturní výročí), Biblioteca (Knihovna); dále publikace knihovnického a kulturního charakteru - Revista Română de Istorie a Cărţii (Rumunský časopis o dějinách knihy), a Revista Bibliotecii Naţionale a României (Časopis Národní knihovny Rumunska).
Reprezentativní projekty
Národní knihovna Rumunska se jako jedna z prvních světových knihoven velmi aktivně a rychle přihlásila jako asociovaný partner k evropskému projektu ENRICH, který řídila Národní knihovna České republiky a jehož základním cílem byla bezešvá agregace ( seamless aggregation) digitalizovaných historických dokumentů do digitální knihovny Manuscriptorium. Z pohledu administrátora projektu se Národní knihovna Rumunska velmi rychle, úspěšně a pružně vypořádala, na rozdíl od řady zahraničních a českých knihoven, s technickými požadavky na vzdálené sdílení dokumentů. Značné množství reprezentativních dokumentů z pobočky Batthyaneum z Alba Iulia bylo v r. 2012 souborně představeno jako jedna z tzv. kolekcí měsíce v Manuscriptoriu: lze s nimi pracovat na adrese http://www.manuscriptorium.com/index.php?q=cs/content/manoscriti-qui-theca-batthyanyana. Kromě toho obsahuje Manuscriptorium i stovky historických knih z fondů umístěných v Bukurešti.
Na základě těchto pozitivních zkušeností pozvala Národní knihovna České republiky Národní knihovnu Rumunska do dalšího evropského projektu, REDISCOVER (http://rediscover.manuscriptorium.com/), financovaného tentokrát z programu Kultura. Projekt se týkal zhodnocení historického kulturního dědictví a účastnily se jej ještě národní knihovny Polska a Litvy.
První dokumenty Národní knihovny Rumunska v Evropské knihovně TEL (http://theeuropeanlibrary.org) se objevily prostřednictvím agregační služby Manuscriptoria již v r. 2007 a v lednu 2009 se Národní knihovna Rumunska stala plnoprávnou členskou knihovnou TEL v plném rozsahu několika svými elektronickými katalogy a zdroji. Jako každá evropská národní knihovna je Národní knihovna Rumunska přítomna prostřednictvím TEL svými digitálními dokumenty i v portálu EUROPEANA (http://europeana.org).
Balkánské itineráře. Tento projekt si klade za cíl seznámit veřejnost s kulturními zvláštnostmi balkánského prostoru v moderní době tak, jak je to vnímáno z frankofonní perspektivy. Tři velké knihovny z balkánských zemí se v tomto projektu spojily, aby poukázaly na význam a využitelnost knihovních dokumentů v oblasti kultury a vzdělávání a aby po síti zpřístupnily ty dokumenty, které jsou tradičně velmi nesnadno dostupné. Kromě Národní knihovny Rumunska na projektu spolupracovaly: Univerzitní knihovna Klimenta Ochridského v Sofii a Univerzitní knihovna Svetozara Markoviće v Bělehradu. Takto jsou digitálně zpřístupněny vzácné dokumenty ze speciálních sbírek těchto knihoven ve francouzském jazyce, které se týkají cestování v balkánském prostoru a které přispívají k lepšímu poznání rumunské, bulharské a srbské kultury a civilizace 16. až 19. století.
Na nové sídlo knihovny se čekalo desítky let. Nakonec bylo pro veřejnost otevřeno 23. dubna 2012, který je Národním knihovnickým dnem. Přes 12 milionů dokumentů shromážděných během času ve sbírkách Národní knihovny Rumunska je nyní konečně soustředěno v nové budově a čeká na své čtenáře.
Rumunsko se stává jednou ze zemí, které postavily reprezentační budovu pro ochranu národního kulturního dědictví uchovaného v dokumentech ve své národní knihovně. Diskuse o sídle Národní knihovny Rumunska byly vedeny od konce šedesátých let (v r. 1968 byl vyhotoven první návrh) a byly obnoveny po zemětřesení roku 1977, kdy byl projekt doplněn dodatečnými studiemi odolnosti, a upřesnilo se pozdější rozvržení budovy. Stavba byla zahájena v roce 1986, ale události z prosince 1989 vedly k zastavení investice. Až v roce 2005 byly do rozpočtu instituce alokovány fondy, které umožnily úpravy některých skladových prostor pro sestěhování sbírek nacházejících se v různých lokalitách. V roce 2007 si projekt nového sídla Národní knihovny Rumunska bere za své Rumunská vláda jako projekt národního významu, který může využít financování Světové banky.
Národní knihovna jako příjemce a společnost SC Carpaţi Proiect jako projektant představily argumenty na podporu reprezentativního projektu nového sídla Národní knihovny Rumunska. Základním argumentem byla symbolická důležitost spjatá s národním kulturním dědictvím, kterou má národní knihovna pro jakoukoli zemi. Podklady pro nové (obnovené) projektování byly připraveny ve spolupráci s odborníky z Národní knihovny Rumunska a s ambicí přispět k úspěchu této instituce v procesu propagace obrazu Rumunska ve světě. Vlastní výstavba trvala 3 roky (leden 2009 – prosinec 2011).
Architektonické řešení prostoru je moderní a vytváří výjimečný dojem v souladu s rozsahem a významem funkcí instituce. Prostory věnované funkcím národní knihovny jakožto i knihovny veřejné byly dobře promyšleny, prověřeny a strukturovány, protože to jsou právě ty, které ukrývají dokumenty mající hodnotu kulturního pokladu. Jsou určené informační činnosti, registraci čtenářů, informačnímu systému pro orientaci osob po budově, kontrole vstupu, referenčním studovnám, bibliografickému vyhledávání, tradičním a elektronickým katalogům a studovnám (včetně badatelských studoven a individuálních studijních míst), skladům knih, rukopisů, grafiky, fotografií, map, plánů, periodik, doktorských prací, povinného výtisku atd., knihovnickým informačním systémům, digitální knihovně a elektronickým publikacím, audiovizuálním a multimediálním akcím, laboratořím pro ochranu a restaurování knih, expedici knih, komunikaci, strategii a spolupráci, mezinárodním a národním kulturním vztahům, převozu knih, vydavatelství a tiskárně a Muzeu knihy a knihovny.
Prostory s funkcemi převážně kulturními jsou: Aula (400 míst), sály o různých kapacitách pro konference a kulturní akce, veřejné víceúčelové (pro různé schůzky, akce, kulturní setkávání), multimediální sály, několik knihkupectví a antikvariát, prostory pro veřejné stravování (bufety i kavárny) a zábavu, výstavní prostory a prostory pro kulturní představení.
Celková cena investice byla téměř 113.000.000 euro, zastavěná plocha je 50.217 m2, celkem je k dispozici plocha 112.000 m2 v 11 podlažích, z nichž jedno je podzemní, objem stavby je 395.234 m3.
Velkým problémem je malý počet pracovníků: v současné době má Národní knihovna Rumunska 303 pracovních míst, ale dle knihovnického zákona3 by měla mít více než trojnásobek, přesně 995 míst.
Přeprojektování věnovalo zvláštní pozornost vnějšímu vzhledu budovy s tím, že se sledovalo vytvoření moderního dojmu 21. století. Nové sídlo Národní knihovny Rumunska bylo zamýšleno tak, aby uspokojilo nejen funkce národní knihovny, ale také funkce kulturní a poskytlo možnosti příjemného trávení volného času.
Svými specifickými funkcemi je Národní knihovna Rumunska institucí, která zabezpečuje vytváření fondu národního kulturního dědictví, uloženého v dokumentech a zajišťuje jeho ochranu pro budoucí generace. Svou metodickou funkcí je institucí, která koordinuje Národní systém knihoven a v této roli propaguje a podporuje příslušnou odbornou legislativu, ověřenou praxi ve specifických činnostech a jednotné pracovní standardy a normy, koordinuje programy a projekty na národní úrovni, hraje významnou roli v rozvoji digitalizace pro oblast rumunských knihoven a reaguje na podněty k rozvoji celé řady kompetitivních služeb.
Průběžná činnost knihovny, projekty a programy, řešené v rámci instituce, jsou na sobě navzájem závislé a jsou podřízeny cíli plnit specifická poslání Národní knihovny Rumunska: rozmnožování a uchování národního intelektuálního dědictví formou organizace, zpracování, zhodnocování, zpřístupnění a ochrany dokumentového dědictví na jakémkoli nosiči informací a jeho integrace do evropského a světového kulturního dědictví.
Dr. Elena Tîrziman
generální
ředitelka Národní knihovny Rumunska
Absolvovala:
1. Filologickou fakultu Univerzity v Bukurešti, sekce knihovní a informační vědy
2. Akademii ekonomických studií, Fakulta finance, banky, účetnictví
3. Národní školu politických a ekonomických studií, sekce sociální komunikace a styk s veřejností
V r. 2001 obdržela doktorát z filologie na Univerzitě v Bukurešti a doktorát z informačních a komunikačních věd na Univerzitě Michela de Montaigne v Bordeaux III, Francie. V současné době je docentkou Filologické fakulty Univerzity v Bukurešti, sekce knihovnictví a informační vědy, a generální ředitelkou Národní knihovny Rumunska (od r. 2007). Napsala 19 knih a více než 100 článků a studií v odborných časopisech, spolupracovala na 20 výzkumných národních a mezinárodních projektech. Oblasti její vědecké práce na teoretické a aplikační úrovni jsou: informační a dokumentační systémy, informatizace knihoven, digitalizace dokumentových fondů, informační a komunikační věda, knihovnictví a knihovnické procesy, specializovaná informační a dokumentační práce.
Obr. 1 Nová (přestavěná) budova Národní knihovny Rumunska na bulváru Unirii (Bulevardul Unirii – foto Luminiţa Gruia, NK Rumunska)
Obr. 2 Nedokončená a chátrající původní novostavba NK Rumunska z konce 80. let 20. století, stav v r. 2006 (foto Adolf Knoll)
Obr. 3 Historický sál pobočky Batthyaneum v sedmihradském městě Alba Iulia (foto Luminiţa Gruia, NK Rumunska)
Obr. 4 Uvnitř nové budovy NK Rumunska (foto Luminiţa Gruia, NK Rumunska)
Obr. 5 Staré sídlo NK Rumunska v centru Bukurešti v ulici Ion Ghica (Str. Ion Ghica nr. 4 - foto Luminiţa Gruia, NK Rumunska)
Obr. 6 Graduale Latino-Bohemicum, Ms 17, folio 19r s textem v českém jazyce, sbírka Batthyaneum, Alba Iulia, (Digitální knihovna Manuscriptorium http://www.manuscriptorium.eu, NK Rumunska)
Obr. 7 Ze sbírky historických pohlednic, most přes Dunaj v Cernavodă (Biblioteca Digitală Naţională/Národní digitální knihovna, NK Rumunska)
Obr. 8 Ze sbírky grafiky, reklamní poutač na zubařskou praxi v Bukurešti (NK Rumunska)
Obr. 9 Nejstarší tištěná kniha na území Rumunska, staroslověnský liturgiář, zhotovený srbským tiskařem mnichem Macariem (Târgovişte, Tiskárna kláštera Dealu, 1508 - Digitální knihovna Manuscriptorium http://www.manuscriptorium.eu, NK Rumunska)
Obr. 10 Tzv. Codex Aureus z r. 810, jeden ze sedmi rukopisů zhotovených na příkaz Karla Velikého (Digitální knihovna Manuscriptorium http://www.manuscriptorium.eu, NK Rumunska; taktéž virtuální expozice NK Rumunska na http://www.bibnat.ro/expozitie-virtuala/Codex-Aureus-c1-ro.htm)
přeložil Adolf Knoll
Poznámky
1Dimitrie Liubavici, psaný někdy také jako Dimitrije Ljubavić (cca. 1519 - 1564) byl srbský tiskař, který působil ve Valašsku (Rumunská země). Jeho přítomnost a činnost byly zásadním impulsem rozšíření knih v rumunském jazyce.
2 Lege Nr. 111 din 21 noiembrie 1995 privind constituirea, organizarea şi funcţionarea Depozitului legal de tipărituri şi alte documente grafice şi audiovizuale, novelizované znění z r. 2007 viz http://www.dreptonline.ro/legislatie/legea_depozitului_documente_suport.php
3 Lege 334(r1)/2002 Legea bibliotecilor, viz http://lege5.ro/Gratuit/gm4tenbz/lege-334r1-2002-legea-bibliotecilor
CITACE:
Tîrziman, Elena. Národní knihovna Rumunska.
Knihovna plus [online]. 2013, č. 1 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus131/tirzi.htm>.
ISSN 1801-5948.
| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |
| index autorů | | index názvů | | index témat |