|obsah|  |index autorů |  | index názvů |  | index témat | | archiv |

Knihovna plus

2014, číslo 1

Národní knihovna Lotyšska

Andris Vilks / ředitel Národní knihovny Lotyšska

Po mnoha letech úsilí se podařilo postavit v Rize novou budovu pro Národní knihovnu Lotyšska. Novostavba se bude otvírat v r. 2014. S touto knihovnou nás pojí dlouhá léta plodné spolupráce a v neposlední řadě pouta osobních vztahů a přátelství mezi řadou našich současných i bývalých pracovníků. Bylo jen přirozené obrátit se na ředitele Národní knihovny Lotyšska pana Andrise Vilkse s několika otázkami.

1. Jaké jsou nejdůležitější milníky v historii Lotyšské národní knihovny?

• Státní (později Národní) knihovna Lotyšska byla založena 29. srpna 1919. Je zajímavé, že některé její současné funkce jako získávání povinného výtisku, budování sbírek a dokonce tvorba národní bibliografie byly vykonávány několika knihovnami na současném území Lotyšska již ke konci 16. století. Avšak žádná z těchto knihoven se nestala základem pro Státní knihovnu Lotyšska. Její sbírky jsou založeny na sbírkách soukromých osob a institucí, které zůstaly bez vlastníků, např. jde o zrušené vzdělávací instituce a organizace a také o soukromé osoby, jako byli představitelé baltské německé šlechty.
• V r. 1920 začala Státní knihovna Lotyšska přijímat povinný výtisk lotyšských tištěných publikací.
• V r. 1921 začaly vycházet jednotlivé sešity národní bibliografie (analytická řada a řada Knihy, bibliografie souběžná i retrospektivní); v r. 1927 začíná systematické vydávání souběžné národní bibliografie (Státní knihovní bulletin, v r. 1940 také jako Kronika tisku).
• V r. 1922 byly přijaty Zákon o státní knihovně a Zákon o Ústředním knižním katalogu.
• V r. 1928 poprvé vláda zvažovala výstavbu budovy pro Státní knihovnu.
• V r. 1940 byla Státní knihovna Lotyšska změněna na Státní knihovnu Lotyšské SSR a obsahovala ve své struktuře tzv. Knižní kabinet (od r. 1989 Bibliografický institut). Tento kabinet byl nezávislou institucí od r. 1959 a byl znovu začleněn do struktury Národní knihovny Lotyšska až v r. 1993.
• V letech 1941 až 1944 byla Státní knihovna Lotyšska transformována na Zemskou knihovnu (Landesbibliothek) a obsahovala také Rižskou městkou knihovnu (Bibliotheca Rigensis, zal. v r. 1524) a knihovnu Jānise Misiņše (zal. v r. 1885).
• Byly vytvořeny tzv. zvláštní fondy a uzavřené sbírky, které byly zpřístupněny široké veřejnosti až v r. 1988.
• V r. 1947 byla několikrát zvažována výstavba nové budovy pro Státní knihovnu Lotyšské SSR.
• V r. 1958 byla ke knihovně připojena Ústřední státní knihovna hudebnin, a tím vzniklo hudební oddělení.
• V r. 1964 byla vytvořena stálá výstava Dějiny knih v Lotyšsku.
• V r. 1968 bylo vybráno a rezervováno místo pro výstavbu budovy Státní knihovny Lotyšské SSR. Je to totéž místo, na kterém nyní stojí nová budova knihovny.
• V r. 1971 byl vytvořen knihovní depozitář. V r. 1994 se přestěhoval z budovy kostela Ikšķile na dřívější sovětskou vojenskou základnu ve vesnici Silakrogs, v okrese Ropaži, vzdálené 25 kilometrů od Rigy.
• V r. 1977 byl vybrán architekt Modris Ģelzis (1929-2009), aby zpracoval projekt budovy Státní knihovny. Po r. 1989 spolupracoval s novým architektem Gunnarem Birkertsem (1925–).
• V r. 1988 přijala Rada ministrů Lotyšské SSR rozhodnutí o výstavbě nové budovy Státní knihovny.
• V r. 1989 byl ke zpracování návrhu nové budovy Státní knihovny vybrán Gunnar Birkerts, americký architekt narozený v Lotyšsku.
• V r. 1991 Kabinet ministrů Lotyšské republiky přijímá rozhodnutí o výstavbě nové budovy Státní knihovny.
• V r. 1992 byl přijat zákon Lotyšské republiky O Národní knihovně Lotyšska.
• V r. 1995 byla jako projektový manažer na základě veřejného výběrového řízení vybrána společnost Hill International, Inc. (USA). V r. 2005 se společnost Hill International stala projektovým manažerem a v r. 2008 organizací vykonávající stavební dohled.
• V r. 1997 bylo vytvořeno konsorcium pro výstavbu knihovní sítě projektu LATLIBNET (t. č. Středisko pro informace v kultuře).
• V r. 1998 byla založena Nadace Lotyšské národní knihovny.
• V r. 1999 vydalo 30. Generální shromáždění UNESCO rezoluci, ve které požádalo členské státy a světovou veřejnost o podporu projektu Lotyšské národní knihovny. Od té doby dohlížela na rozvoj a realizaci projektu mezinárodní skupina expertů z pověření UNESCO.
• V r. 1999 začala Národní knihovna Lotyšska rozvíjet digitální knihovnu projektem Dědictví 1: Ochrana lotyšských periodik (1822—1940). V r. 2006 byla založena Národní digitální knihovna Lotyšska Letonica.
• V r. 2001 Kabinet ministrů Lotyšské republiky přijal rozhodnutí o Jednotném národním knihovním informačním systému Lightnet, který spojuje elektronicky všechny knihovny v Lotyšsku jako integrální součást projektu Lotyšské národní knihovny.
• V r. 2002 Parlament Lotyšské republiky vydal Zákon týkající se implementace projektu Lotyšské národní knihovny s tím, že kontraktační autoritou je Ministerstvo kultury.
• V r. 2005 založilo Ministerstvo kultury agenturu pro řízení projektu Noví Tři Bratři (Jaunie trīs brāļi), jejíž činnost byla ukončena v r. 2009 (pozn. překladatele: jde o velice symbolický název, neboť Tři Bratři je společný název významné architektonické památky v centru Rigy, skupiny tří k sobě přiléhajících historických domů z 15.–17. stol.).
• V r. 2008 byla na základě veřejného výběrového řízení vybrána Národní asociace stavebních společností, která se skládá ze tří největších lotyšských stavebních společností Re & Re s.r.o., RBSSKALS JSC a Skonto Būve s.r.o., aby zajistila výstavbu nové Národní knihovny Lotyšska, a stavba také v tomto roce začala.
• V r. 2011 bylo oslaveno dosažení nejvyššího bodu stavby knihovny.
• V r. 2013 vydalo Ministerstvo kultury nařízení, kterým přechází nová knihovní budova do vlastnictví Lotyšské národní knihovny dne 20. prosince 2013.^{1, 2}

Obr. 1 - Zahájení výstavby nové budovy Národní knihovny Lotyšska v r. 2008. Uprostřed Andris Vilks

2. Na jaké legislativě spočívají základy existence a aktivit Lotyšské národní knihovny?

Knihovnictví je v Lotyšsku (vč. Národní knihovny Lotyšska) řízeno těmito zákony:

a. Knihovní zákon;

b. Zákon o povinném výtisku;

c. Zákon o národní knihovně Lotyšska;

d. Zákon týkající se implementace projektu Lotyšské národní knihovny.

a. Knihovní zákon určuje postavení Národní knihovny Lotyšska v rámci infrastruktury veřejných knihoven a taktéž definuje specifické pojmy a činnosti jako „národní sbírka“ a „souborný národní katalog“. Relevantní nařízení kabinetu ministrů se dále týkají otázek personálu knihovny, jejího financování a vybavení. Zahrnují také základní požadavky a standardy budov a pracovišť knihoven včetně parametrů týkajících se jejich vybavení.³

b. Zákon o povinném výtisku určuje odpovědnost Národní knihovny Lotyšska za získávání všech exemplářů povinného výtisku a redistribuci jejich části ostatním knihovnám. Základní sekce zákona specifikuje otázky týkající se odevzdávání elektronických publikací.⁴

c. Zákon o Národní knihovně Lotyšska definuje její základní funkce odpovídající mezinárodně přijatým zásadám. Řada odstavců zákona je však zastaralá a současný právní statut Národní knihovny Lotyšska jako přímo řízené organizace neodpovídá budoucím možnostem a potřebám. V současné době návrh nového zákona obsahuje změnu právního statutu tak, aby se Národní knihovna Lotyšska stala samostatným veřejnoprávním subjektem. Tato změna velice zvýší nezávislost Národní knihovny Lotyšska, pokud jde o zřizování nových organizačních částí, způsob řízení, správu finančních prostředků a majetku atd.⁵

d. Zákon týkající se Implementace projektu Lotyšské národní knihovny umožňuje výstavbu nové budovy, vytvoření infrastruktury, zřízení knihovny a rozvoj Jednotného národního knihovního informačního systému. Rovněž stanoví, že je projekt dozorován Ministerstvem financí. Jako zdroje financování byly specifikovány rozpočet a dary a také příjem státního rozpočtu z plateb za použití Státního fondu výnosů z privatizace a mimořádné odvody Lotyšské banky do státního rozpočtu. Platnost tohoto zákona vyprší, jakmile bude projekt dokončen.⁶

3. Architektura a architekti Národní knihovny Lotyšska: stará a nová budova

Od r. 1919 byla Národní knihovna Lotyšska rozmístěna v přibližně 30 objektech. Pro knihovní účely byly užívány celé budovy nebo jen jejich části. Pracoviště Národní knihovny Lotyšska byla v rezidenčních budovách, bankách, skladištních budovách, veřejných budovách (např. ve školách) a továrnách. Některá pracoviště byla dříve umístěna dokonce i ve stavbách ze 13. století a řada těchto budov byla kulturními památkami. Architekti těchto staveb nejsou známí. Současná (hlavní) budova Národní knihovny Lotyšska, jež se nachází na adrese Krišjāņa Barona iela 14 (Ulice Krišjāņa Barona 14) je neoklasicistní památka, jejímž tvůrcem byl architekt Ernests Pole (1872–1914) v r. 1910. Je to velmi významná budova v kontextu dějin vydávání knih a periodik. Budova na Krišjāņa Barona iela 3 (2. poschodí, hudební oddělení) je secesní památka, kterou vytvořil architekt Jānis Alksnis (1869–1939) v r. 1911.⁷ Dne 17. listopadu 1918 se v ní konala schůzka všech politických stran, na níž bylo dosaženo dohody o ustanovení Lotyšské republiky, která byla následujícího dne (18. listopadu 1918) vyhlášena v Národním divadle. Zakladatel lotyšského folkloru Krišjānis Barons (1835–1923) žil v tomto domě. Jeho Kabinet lidových písní je zapsán ve světovém registru programu UNESCO Paměť světa a bude přemístěn do nové budovy Národní knihovny Lotyšska. Dům na Jēkaba iela 6/8 je secesní památka, kterou vytvořili architekti Hermanis Zeiberlihs v r. 1907 a Guido Bertschy (1878–?) v r. 1930.⁸ Jeho otec Paul Max Bertschy (1840–1911) a jeho syn Guido Bertschy byli po půl století hlavními architekty města Liepāja. Dům na Anglikāņu iela 5 je klasicistní architektonická památka vytvořená hlavním architektem města Rigy, jímž byl Christoph Haberland (1750–1803) v r. 1795. Tato budova byla postavena speciálně pro ubytování ruské carevny Kateřiny II. a jejího dvora při její návštěvě Rigy.⁹ Stavba na Tērbatas iela 75 je památka průmyslového dědictví, dřívější továrna na zpracování ryb Kaija, kterou založil Arnolds Sarensens v r. 1882.

Ještě dvě budovy, které dříve patřily Národní knihovně Lotyšska, je třeba zmínit: První budova je na adrese Pils Laukums 2 a vytvořil ji architekt Matiass Schons v r. 1787, dříve v ní sídlilo Lyceum; ¹⁰ další budova je na Jauniela 26 (sídlo viceguvernéra provincie Vidzeme).¹¹

Obr. 2 - Hlavní budova na adrese Kr. Barona iela 14, od r. 1956

Architekt nové budovy knihovny

Gunnar Birkerts (1925) je nejproduktivnějším a nejvýznamnějším lotyšským architektem všech dob; desítky veřejných budov byly postaveny na základě jeho návrhu: univerzity, knihovny, muzea atd. Tyto projekty byly ponejvíce vytvořeny v USA. Birkertsův největší příspěvek lotyšské architektuře je právě nová budova Národní knihovny Lotyšska, která je situována na levém břehu řeky Daugava (pozn. překladatele: česky známá také jako Západní Dvina) naproti historickému centru města Rigy.

Po II. světové válce architekt Birkerts vystudoval Univerzitu ve Stuttgartu a v r. 1949 se přestěhoval do USA – střediska architektonického světa, kde pokračovaly ve svém rozvoji evropské předválečné myšlenky a kde byla k dispozici nejnovější technická řešení. Architekt strávil svá učednická léta ve spolupráci se slavnými světovými architekty, jako byli Eero Saarinen a Minoru Yamasaki.

Birkertsova kancelář byla založena v r. 1962 a po čtyřech letech Birkerts dokončil svůj první nezávislý projekt, budovu Banky federálních rezerv v Minneapolisu (1968–1973), která jej učinila architektem se světovým renomé. Budova měla jak živý vzhled, tak i inovativní design, jež prokázaly architektovu schopnost sloučit ideová a technická řešení. Poté následovaly budovy Corning Museum of Glass (Muzeum skla v Corningu, 1976–1980) a Budova právních studií Michiganské univerzity (1974–1981). V r. 2007 byly tyto stavby začleněny Americkým institutem architektů do seznamu 150 nejlepších staveb USA všech dob. Birkerts také akcentuje severský zájem na organickém a environmentálním tvaru, na světle a vnímavé pozornosti k procesu architektonické tvorby. Birkerts získal řadu významných architektonických ocenění a přednášel na vyhlášených školách architektury. Bylo publikováno několik monografií o jeho odborném díle.

Lotyšská společnost poznala Gunnara Birkertse v druhé části jeho života. Díky iniciativě lotyšských architektů byl Birkerts pozván z exilu, aby zpracoval projekt Národní knihovny Lotyšska. Zámek světla (pozn. překladatele: takto se také nazývá nová budova Národní knihovny Lotyšska) byl první moderní mainstreamový architektonický projekt v Lotyšsku a Birkerts první architekt světové třídy, který mohl uplatnit své lotyšské kořeny.

Birkertsova metoda v projektu Zámek světla (Castle of Light) je zcela zřejmá. Je to moderní budova, která je opřena o svou legendu, a je to živoucí příklad svébytného stylu architekta. Velká zkušenost a inspirace archetypem krajiny Rigy a Lotyšska umožnily Birkertsovi vytvořit nejen moderní stavbu pro kulturu a znalosti, ale také organickou a udržitelnou architekturu. Během realizace projektu byl architekt příkladem své profese architekta a příkladem zastánce nejvyšších lidských ideálů. Birkerts pracoval s ambicí, poctivě a se zaujetím: „Vždy jsem říkal, že knihovna bude postavena.” ¹²

Obr. 3 - Architekt nové budovy tzv. Zámku světla Gunnar Birkerts

Obr. 4 - Zámek světla v říjnu 2013

Obr. 5 - Přízemí Zámku světla

Obr. 6 - Atrium a knižní skleněná stěna

Obr. 7 - Skleněný vrchol Zámku světla

4. Jaké služby jsou nabízeny uživatelům a jak k tomu přispěje nová budova?

Základem služeb knihovny je příjemné využívání jak fyzických sbírek, tak rozličných elektronických služeb. Služby se zakládají na knihovních sbírkách, na bibliografických datech a vyhledávacích nástrojích, jež napomáhají lokalizovat objekty, které plně odpovídají informačním potřebám uživatelů. Očekává se, že po otevření nové budovy a zvýšení počtu digitálních objektů v online sbírkách podstatně vzroste počet uživatelů. Zaměstnanci knihovny budou pracovat v novém prostředí na základě nových pravidel, procesů a technologií. Abychom dosáhli efektivních a bezproblémových služeb, jež odpovídají potřebám uživatelů, a abychom zvýšili počet návštěvníků knihovny, je zvlášť důležité stanovit srozumitelnou vnitřní logistiku s příslušnými službami.

V nové budově Národní knihovny Lotyšska bude volně přístupných kolem 350 000 knih a široký výběr elektronických zdrojů, což vytvoří kvalitní a komfortní pracovní prostředí pro čtenáře a badatele, kteří dávají přednost samostatnému volnému výběru materiálu bez asistence knihovníků. Studovny ve starých budovách jsou malé a v zimních měsících často chladné. Není tam možnost občerstvení ani nic dalšího, co by přispělo k vytvoření prostředí, v němž chtějí lidé zůstat déle. V nové budově bude tisíc čtenářských míst včetně individuálních pracovních kabin a deseti různých místností pro skupinové studium, tiché studovny, všeobecné studovny a zóny oddychu s nádherným pohledem na řeku Daugavu. Nová organizační struktura knihovny a umístění studoven napomohou poskytovat zdroje a služby specifickým cílovým skupinám a odborným komunitám, čímž dojde k užší spolupráci mezi knihovnou a různými cílovými skupinami uživatelů. Nově zřízené oddělení umění a hudby se soustředí na poskytnutí přístupu k moderním audiovizuálním materiálům, zařízení a softwaru. Letonica a Baltské Centrum budou hrát neodmyslitelnou úlohu ve sběru informací o Lotyšsku a Lotyších i jejich zpřístupňování, čímž se vytvoří jednotný prostor věnovaný otázkám Lotyšska a spolupracující s partnery z celého světa. Infrastruktura a technologie v nové budově umožní poskytovat služby uživatelům se zdravotními omezeními, což nebylo dříve proveditelné.

Prvním úkolem Národní knihovny Lotyšska je nabízet kvalitní informační služby veřejnosti. Kvalita služeb závisí na dovednostech zaměstnanců knihovny a jejich odborných znalostech, takže je nezbytné rozvíjet standardy poskytování služeb uživatelům a zabezpečovat jejich zavedení do praxe a také pořádat pravidelná školení zaměstnanců týkající se dovedností při vyhledávání informací i zvyšování jejich odborných znalostí. Aby bylo možno zlepšovat služby, je nutné provádět pravidelné průzkumy spokojenosti uživatelů a zavést systém kontroly kvality služeb.

Druhým úkolem je vyvinout služby, které vyhoví potřebám cílových uživatelských skupin knihovny. Uživatelé Národní knihovny Lotyšska patří do různých skupin s rozličnými informačními potřebami. Velmi důležitou skupinou jsou studenti. Menší, ale neméně důležitou skupinou, jsou pracovníci fakult a badatelé, jejichž informační potřeby jsou užší, ale specifičtější. Dalšími specifickými skupinami jsou badatelé, které zajímá místní historie, senioři i lidé zapojení v celoživotním vzdělávání a zájmové odborné výchově. Aby bylo možno poskytovat lepší služby cílovým skupinám, je třeba nově definovat okruhy uživatelů knihovny a vést dialog s vybranými představiteli cílových skupin s cílem identifikace jejich potřeb a následného vybudování příslušných služeb. Infrastruktura nové budovy umožní poskytovat služby novým cílovým skupinám, jakými jsou například lidé s postižením, kteří se touží naučit různým dovednostem.

Třetím úkolem je zlepšit elektronické služby. Poskytování knihovních služeb v digitálním prostředí je jedna z priorit ve strategii pro léta 2014-2018. Národní digitální knihovna již nabízí řadu zdrojů mimo jiné i velmi populární sbírky periodik (http://www.periodika.lv/) a sbírky obrázků majících vztah k místní historii, Hledání ztraceného Lotyšska. Základním úkolem Národní knihovny Lotyšska v digitálním prostředí je poskytnout zřetelný a jednoduchý přístup ke knihovním službám, a to jak tradičním, tak digitálním, používat sociální média a další online komunikační kanály k informování stávajících i potencionálních uživatelů. Dalším důležitým úkolem je online zpřístupnění kompletních informací o knihovních fondech. Široká veřejnost očekává využívání digitálních sbírek a dalších vzdálených služeb bez jakýchkoli omezení. Zvláštní pozornost je třeba věnovat umisťování informací do nejpopulárnějších webových zdrojů (např. sociálních sítí nebo internetové encyklopedie Wikipedie), jakož i efektivnímu využití elektronické komunikace. Indexování knihovních sbírek populárními webovými vyhledávači je také velmi důležité, protože tyto služby jsou většinou počátkem dalšího vyhledávání informací.

5. Kdo jsou uživatelé Národní knihovny Lotyšska?

O tom jsem již hovořil v odpovědi na předchozí otázku. Dvě největší skupiny uživatelů našich služeb jsou veřejnost a dále ostatní knihovny a paměťové instituce. První skupina je přímým konzumentem našich služeb, zatím co ta druhá je zprostředkovatelem přístupu ke službám Národní knihovny Lotyšska. Kromě výše uvedených cílových skupin slouží knihovna také představitelům kultury a umění, řadě odborníků z oblasti sociálních věd (právníkům, novinářům, sociologům, odborníkům na politické vědy, překladatelům, ekonomům, finančníkům, představitelům turistického průmyslu atd.) a studentům vyšších středních škol.

6. Jaké jsou složení, struktura a objemy sbírek Národní knihovny Lotyšska, jaké jsou nejvýznamnější dokumenty ve fondech a jak funguje povinný výtisk?

V r. 2012 byl objem sbírek Národní knihovny Lotyšska 4 189 597 knihovních jednotek, z čehož bylo 49 % knih (1 990 466 sv.), 21 % periodik (844 942 knihovních jednotek) a 30 % speciálních dokumentů (1 354 189 jednotek), z nich pak 14 % tvořily drobné tisky, 6 % grafické materiály jako plakáty, umělecké katalogy, alba, listová grafika atd., 5 % tištěné hudebniny, 2 % audiovizuální materiály, 1 % mapy, atd.

Tematické sbírky jsou budovány cílenou akvizicí materiálů v určitých vědních oborech: společenské vědy, kultura a umění, interdisciplinární témata. Dle zákona o povinném výtisku dostává Národní knihovna Lotyšska povinný výtisk všech tradičních a elektronických publikací vydaných v Lotyšsku. Největší problém se týká povinného výtisku online publikací, neboť vydavatelé odmítli dodávat elektronické verze analogových publikací.

Jedinečnost knihovních materiálů je většinou určena jejich umístěním ve speciálních sbírkách, jako jsou Letonica a Baltské studie, vzácné knihy a rukopisy, mapy a geoprostorové informace, hudba a umění, tištěné hudebniny a audiovizuální materiály i drobné tisky. Tyto sbírky obsahují jak materiály lotyšského původu, tak i materiály zahraniční, a jsou jedinečným informačním zdrojem pro některé cílové skupiny lotyšské veřejnosti.

Význam elektronických informačních zdrojů rychle roste: databáze, elektronické knihy a volně dostupné webové zdroje, takže budoucí prioritou je úplná a systematická akvizice národních digitálně vzniklých materiálů: webových zdrojů a online publikací.

Jádro národní knihovědy je tvořeno nejstaršími lotyšskými publikacemi, počínaje tou úplně nejstarší, jíž je církevní příručka z r. 1586/87. Významnými materiály pro bádání v lotyšské kulturní historii jsou knihy v cizích jazycích, jež byly vytištěny v Lotyšsku před r. 1830; jde o staré tisky v polském, německém a latinském jazyce. Speciální skupinu tvoří publikace o Lotyšsku. Např. Kosmografie od Sebastiana Münstera (Basilej, 1550) obsahuje nejstarší existující text v lotyšštině, jímž je otčenáš od J. Hazentetera. Naše sbírka starých tisků obsahuje 63 prvotisků (knih vydaných před r. 1500). Knihovna obdržela většinu těchto knih po I. světové válce z opuštěných knihoven soukromých osob a institucí. Nejstarším prvotiskem je kniha Henrica Herpia Spiegel der Vollkommenheit, vytištěná Gutenbergovým pokračovatelem, mohučským tiskařem P. Schäferem (1466). Sbírka prvotisků zahrnuje také známé tituly, jako např. edici Bible v latině a němčině (1478 a 1483) od norimberského tiskaře A. Kobergera a další.

Sbírka vzácných vydání obsahuje mimo jiné 287 knih vydaných v první polovině 16. století. Jde o vydání takových tiskařů jako Planten, Elsevier nebo tiskárna Paris Royal. Tato sbírka také zahrnuje vzácné ruské publikace a rovněž dobové publikace s různými vzácnými znaky: cenzurovaná a zakázaná vydání jako byla jedna z mála dochovaných sbírek písní Līgo (Letní slunovrat – 1874) od Kārlise Baumanise poté, co ruská cenzura spálila celý vydaný náklad; pašované edice v latinské abecedě vydané během zákazu tisku v Latgale, první vydání děl J. W. Goetha, Immanuela Kanta, A. S. Puškina atd.

Oddělení vzácných knih a rukopisů vlastní sbírku knih vytištěných v lotyšském exilu od doby uprchlických táborů až po rok 1950. Zahrnuje více než 400 soukromých sbírek publikovaných a nepublikovaných esejů, literárních rukopisů, dopisů, fotografií atd.

Letonica a Baltské centrum obsahují stálou, všeobecnou a specializovanou sbírku (doslovný překlad), jež obsahově pokrývá kulturu, dějiny a život lidí na území Lotyšska a v Pobaltí. Fond asi 145 000 jednotek má dvě části: Letonica a Baltská sbírka a je doplňován asi 850 jednotkami ročně.

Národní knihovna Lotyšska vlastní sbírku asi 38 000 tištěných map, jež je největší sbírkou map v Lotyšsku.

Hudební knihovna A. Kalniņše vlastní sbírku asi 228 000 partitur a vydání hudební literatury; i v tomto případě jde o největší (tentokrát hudební) sbírku v Lotyšsku. Audiovizuální sbírka má v současnosti více než 69 000 jednotek jako zvukové nahrávky (vinylové desky, audiokazety, CD), videonahrávky (VHS, DVD) a vydání multimédií (CD a DVD).

Grafická sbírka obsahuje více než 4000 jednotek; jsou to plakáty, portréty, pohlednice, katalogy uměleckých výstav, ex-libris, umění, alba fotografií a rytin. Je to největší grafická sbírka v Lotyšsku. Sbírka plakátů obsahuje asi 7000 jednotek od konce 19. století do dnešních dnů a je to největší sbírka plakátů v Lotyšsku. Umožňuje výzkum rozvoje umění plakátu v období delším než sto let. Obsahuje v úplnosti všechny poválečné plakáty. Jde o díla takových autorů jako R. Zariņs, S. Vidbergs, R. Suta, A. Apsītis, N. Strunke, J. Liepiņš a další.

Obr. 8 - Knihy z příruční knihovny

7. Jaké jsou vydavatelské aktivity Národní knihovny Lotyšska v oblasti klasických i digitálních publikací a služeb?

Vydavatelská činnost Národní knihovny Lotyšska není příliš různorodá. Knihovna především vydává bibliografické materiály. Od chvíle, kdy bylo vydávání souběžné národní bibliografie zastaveno, nejsou žádné další pravidelné publikace, které by knihovna vydávala. Největšími publikacemi jsou dva souborné katalogy: Souborný katalog cizojazyčných starých tisků v Lotyšsku, 1588–1830, Staré tisky v lotyšském jazyce, 1525–1855, a Rejstřík autorů letonik (1523–1919). Dalšími vysoce ceněnými publikacemi jsou personální bibliografie věnované největším lotyšským spisovatelům 20. století (Aleksandrs Čaks, Ojārs Vācietis a Imants Ziedonis). Knihovna také vydala jedno velmi důležité album Terra Mariana, jež bylo zhotoveno v jediném exempláři a je součástí sbírek Vatikánské knihovny. Digitální verze sbírek Národní knihovny Lotyšska (mapy, plakáty atp.) byla vydána na CD. Navíc v minulosti Národní knihovna Lotyšska vydávala také specifické publikace pro knihovníky. Nyní jsou tyto informace dostupné na portálu tzv. Lotyšské knihovny, jenž je provozován zaměstnanci Národní knihovny Lotyšska. Ve spolupráci s Knihovnickou asociací Lotyšska byl vydáván odborný časopis Bibliotēku Pasaule (Svět knihoven – 1994–2012). Časopis byl převeden do elektronické podoby v r. 2009 a přestal vycházet v r. 2012. Národní knihovna Lotyšska však pokračuje ve vydávání odborných článků. Od r. 2009 jsou všechny tyto publikace dostupné pouze v elektronické podobě v online datovém úložišti http://academia.lndb.lv.

Obr. 9 - Andris Vilks představuje Souborný katalog cizojazyčných lotyšských starých tisků z let 1588-1830

Obr. 10 - Prezident Lotyšské republiky Andris Bērziņš a ředitel Národní knihovny Lotyšska Andris Vilks při slavnostním předání alba faksimilií Terra Mariana estonskému prezidentu Toomasovi Hendriku Ilvesovi a ředitelce Národní knihovny Estonska Janne Andresoo

8. Financování Národní knihovny Lotyšska

Národní knihovna Lotyšska je financována především ze státního rozpočtu. Projekt nové knihovny byl financován na základě dlouhodobého finančního plánu, který je založen na příslušném zákoně. Související náklady (mimo Lotyšskou Národní digitální knihovnu) jsou hrazeny přímo Ministerstvem kultury, které je smluvní stranou. Na druhé straně je provozní rozpočet alokován přímo Národní knihovně Lotyšska. Během ekonomické recese byly Středisko restaurování papíru a víceposchoďový parking pro auta vyňaty z projektu, ale to nemělo vliv na jeho uskutečnění. 187 406 milionů EUR bylo vynaloženo do dnešní doby. Naproti tomu byl rozpočet Národní knihovny Lotyšska dramaticky redukován. V r. 2008 byl základní rozpočet 6 896 170 EUR, v r. 2009 4 656 660 EUR (-32.47 %) a v r. 2010 pouze 2 921 560 EUR (-54 % ve srovnání s r. 2008). Až v r. 2013 byl základní rozpočet podstatně navýšen, a to na 4 870 814 EUR, a na rok 2014 bylo vyčleněno 5 647 762 EUR. Nicméně po nějakou dobu bude muset v r. 2014 Národní knihovna Lotyšska udržovat pět existujících a jednu novou budovu.

Důležitou podporu Národní knihovně Lotyšska poskytl Evropský regionální rozvojový fond. Dva velké projekty financované 5,3 miliony EUR zabezpečily další rozvoj Lotyšské národní digitální knihovny během hospodářské recese (2009-2013): bylo digitalizováno a opticky rozpoznáno 2,5 milionu stran a byly vytvořeny vlastní informační systémy.

K tomu Národní knihovna Lotyšska ještě využila dalších podpor z evropských strukturálních fondů a Finančních mechanismů EHP a Norska.

Zvláštní podporu poskytla nadace Národní knihovny Lotyšska. Peněžní a věcné dary činily celkem cca 1,4 milionu EUR. Nezanedbatelná část sbírek je pořizována na základě darů. Značné prostředky poskytnuté ve formě grantu (přibližně 100 000 CAD) studentskou korporací Fraternitas Lataviensis umožnily digitalizaci exilových periodik.

Obr. 11 - Knižní skener Treventus je řešením pro projekty masové digitalizace. Nákup tohoto skeneru byl umožněn na základě podpory Evropského regionálního rozvojového fondu

9.Vize do budoucnosti

Národní knihovna Lotyšska je kulturním, vědeckým a vzdělávacím centrem národního významu. Knihovna poskytuje služby orientované na své uživatele v místě a v režimu vzdáleného přístupu (v digitálním prostředí). Národní knihovna Lotyšska se aktivně účastní kulturního života, celoživotního vzdělávání, zvyšování informační gramotnosti a výzkumu. Aby to vše bylo možné uskutečnit, spolupracuje knihovna s ostatními lotyšskými knihovnami a kulturními institucemi a účastní se mezinárodních kulturních aktivit. Národní knihovna Lotyšska:

• má mezinárodní, národní a místní význam; je úzce spojena s aktivitami v oblasti kultury, vzdělávání, výzkumu a vývoje;
• vytváří obsah, poskytuje služby, má personál a kapacity na uskutečnění své mise a svých vizí. Nová budova, proaktivní strategický marketing a projektově orientované aktivity přispějí k rozvoji nového komunikačního a kulturního prostředí;
• vytváří pozitivní pocity návštěvníků knihovny;
• rozšiřuje a zlepšuje kvalitu poskytovaných digitálních služeb;
• rozvíjí kompetence a šíří je do celého lotyšského knihovního systému.

Souhrnně lze říci, že Národní knihovna Lotyšska nabízí vynikající produkt, který spolu s dobrým strategickým marketingem a společným vpravdě rodinným nadšením zaměstnanců, Nadace Národní knihovny Lotyšska, čtenářů a dalších uživatelů, spolupracujících partnerů a dodavatelů umožňuje:

1. uchovat národní publikace pro příští generace a rozvíjet různé typy sbírek;
2. poskytovat informace o národním dědictví a organizovat své fondy s cílem jejich efektivního využití;
3. provozovat informační služby pro své uživatele;
4. rozvíjet Národní knihovnu Lotyšska jako otevřené vědecké, vzdělávací a kulturní centrum a propagovat tištěné kulturní dědictví;
5. zabezpečovat spolupráci mezi lotyšskými paměťovými institucemi, zejména knihovnami;
6. propagovat informační gramotnost.

Dalšími přidanými funkcemi Národní knihovny Lotyšska jsou:

• reorganizace řízení a strukturální přeměny (zahájeno v r. 2012),
• marketing,
• komunikace,
• personální rozvoj,
• informační a komunikační technologie,
• provoz infrastruktury nové budovy,
• plánování příjmů (vč. vlastních ekonomických aktivit, asistence Nadace Národní knihovny Lotyšska, grantových projektů a dalších zdrojů).

Zásadním úkolem je udržet dostupnost všech sbírek Národní knihovny Lotyšska pro budoucí pokolení, k tomu je nezbytná dlouhodobá ochrana fondů. Nová budova a její infrastruktura poskytnou mnohem lepší fyzické podmínky: optimální mikroklima pro různé typy materiálů, uložení v moderních vysoce kvalitních skladištích. Úkoly uchování sbírek digitální knihovny se zakládají na průběžném rozvoji technické infrastruktury, zvyšování znalostí zaměstnanců a přijetí těch nejlepších mezinárodních zkušeností a postupů.

Za rozhovor děkuje Adolf Knoll

Andris Vilks se narodil v Rize v r. 1957, vystudoval doktorský program knihovnictví a informační vědy na Lotyšské univerzitě. Pracuje v Národní knihovně Lotyšska od r. 1978, od r. 1989 jako její ředitel. Andris Vilks přispěl významně k rozvoji knihovního sektoru a rozvoji informační a znalostní společnosti v Lotyšsku a pobaltských zemích. Je a byl aktivním členem mnoha mezinárodních nevládních organizací a komisí UNESCO.

Poznámky

1 Facts from NLL history [online]. [Rīga]: Latvijas Nacionālā bibliotēka, [2013] [citováno 23. prosince 2013]. Dostupné na http://www.lnb.lv/en/about-institution/facts-nll-history.

2 LNB vēstures fakti [online]. [Rīga]: Latvijas Nacionālā bibliotēka, [2013] [citováno 23. prosince 2013]. Dostupné na http://www.lnb.lv/lv/par-instituciju/lnb-vestures-fakti.

3 LR Saeima. Library Law [online]. Rīga: LR Saeima, 1998 [citováno 23. prosince 2013]. Dostupné na http://www.km.gov.lv/en/sector/libraries/library_law.html.

4 LR Saeima. Legal Deposit Law [online]. Rīga: LR Saeima, 2006 [citováno 23. prosince 2013]. Dostupné na http://goo.gl/5mnffE.

5 LR Saeima. On the National Library of Latvia [online]. Rīga: LR Saeima, 2005 [citováno 23. prosince 2013]. Dostupné na http://goo.gl/rR0HV3.

6 LR Saeima. Law regarding the Implementation of the Latvian National Library Project [online]. Rīga: LR Saeima, 2003 [citováno 23. prosince 2013]. Dostupné na http://goo.gl/D1SPz7.

7 Interactive map: The Mežaparks Route [online]. [Rīga]: [Riga Art Nouveau Centre], [2009] [citováno 23. prosince 2013]. Dostupné na http://www.jugendstils.riga.lv/index.php?lang=eng&p=3&pp=1&id=8.

8 Izstāde Nams Jēkaba ielā 6/8 [online]. [Rīga]: Latvijas Nacionālā bibliotēka, [2013] [citováno 23. prosince 2013]. Dostupné na http://www.lnb.lv/lv/izstade-nams-jekaba-iela-68.

9 Lancmanis, Imants. Christoph Haberland [online]. [Rīga]: [LR KM], [n/a] [citováno 23. prosince 2013]. Dostupné na http://www.kulturaskanons.lv/en/1/9/8/.

10 Pils laukums [online]. [The Hague]: [Europeana.eu], [n/a] [citováno 23. prosince 2013]. Dostupné na http://www.europeana.eu/portal/record/92085/lnb_zl_17098.html.

11 Socioloģiskie aspekti mākslas zinātnē [online]. Rīga: Latvijas Mākslas akadēmija, 2009 [citováno 23. prosince 2013]. Dostupné na http://goo.gl/1OWCml.

12 Zībārte, Ieva. Gunars Birkerts (dzimis 1925.gadā) [online]. [Rīga]: [LR KM], [n/a] [citováno 23. prosince 2013]. Dostupné na http://www.kulturaskanons.lv/lv/1/9/20/.

CITACE:
Vilks, Andris a Adolf Knoll. Národní knihovna Lotyšska. Knihovna plus [online]. 2014, č. 1 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus141/wilks_knoll.htm>. ISSN 1801-5948.

| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |

 | index autorů | | index názvů | | index témat |