Koncepce rozvoje Souborného katalogu ČR do roku 2010 - Příloha 2. Historie Souborného katalogu ČR

Souborný katalog ČR (dříve CASLIN – Souborný katalog ČR, dále jen SK ČR) je reálným výstupem projektu CASLIN (Czech and Slovak Library Information Network). V rámci tohoto projektu byla v letech 1993-1995 vytvořena koncepce budoucího národního souborného katalogu - byl navržen model fungování katalogu včetně pravidel pro sběr a správu dat a byly stanoveny základní standardy. Správcem SK ČR se stala Národní knihovna ČR (NK).

Včasné přijetí mezinárodních standardů pro zpracování a výměnu záznamů (formát MARC a pravidla AACR2R v roce 1994) a vytvoření jejich českých interpretací s minimálními odchylkami od jejich originální verze mělo pozitivní vliv na kooperaci českých knihoven v národním i mezinárodním kontextu a v mezinárodním měřítku mělo mimořádně pozitivní ohlas. Česká republika, která byla první posttotalitní zemí dodávající své záznamy do největšího světového souborného katalogu WorldCat (od roku 1994), je uváděna jako dobrý příklad a vzor pro ostatní země. Jednotná aplikace standardů v českých knihovnách usnadnila i pozdější konverze dat (možnost mnohonásobného využití týchž nástrojů), zapojení do různých portálů atd.

Zatímco standardy navržené v rámci projektu CASLIN se v praxi českých knihoven velmi rychle ujaly, model sdílené katalogizace do jediné centrální báze nikoli.[1] V mezinárodním kontextu se nejedná o žádnou anomálii – tento model byl realizován (a s většími či menšími problémy funguje dodnes) v zemích, které začínaly budovat své souborné katalogy podstatně dříve než ČR (USA 60., Evropa 70. léta), kdy jednotlivé knihovny ještě neměly vlastní integrované systémy. V ČR měla řada knihoven integrované knihovnické systémy k dispozici podstatně dříve, než čtyři největší české a slovenské knihovny coby hlavní protagonisté projektu CASLIN. Heterogenní prostředí bylo hlavní překážkou realizace centrálního modelu SK ČR na počátku 90. let.

Prioritou při budování SK ČR bylo zapojení co největšího počtu knihoven. S ohledem na existující heterogenní prostředí se ukázala jako nejschůdnější cesta jeho budování off-line(dávkově). Při importu jednotlivých dávek dat z přispívajících knihoven byly prováděny od roku 1997 formálně logické kontroly, konverze, deduplikace a vážení (určování kvality) záznamů. Dávkový režim umožnil zapojit jakoukoli knihovnu nebo instituci, která byla ochotna a schopna dodržovat stanovené standardy.

Od roku 1995 prošel SK ČR složitým vývojem. Několikrát došlo ke změně systému (1995-1996 CDS/ISIS, 1997–1999 ALEPH 300, 2000-2002 CUBUS, 2002-2004 kombinace CUBUS + ALEPH 500, od roku 2005 ALEPH 500). Každá z těchto změn vyřešila část problémů, se kterými se souborný katalog potýkal, znamenala ale také na určitý čas omezení funkčnosti, nebo jeho úplné uzavření pro uživatele.

Několikaletá omezená funkčnost a pomalý vývoj SK ČR spolu s heterogenním prostředím vyhovujícím specifickým potřebám jednotlivých institucí vedly k tomu, že vedle národního SK ČR vznikly ještě další souborné katalogy (souborné katalogy jednotlivých univerzit, SKAT, regionální souborné katalogy atd.). I když SK ČR jako národní souborný katalog je bezesporu „nejsoubornějším“ ze všech českých souborných katalogů, od roku 2005 funguje spolehlivě a bez výpadků a nabízí služby v kvalitě srovnatelné se zahraničními národními soubornými katalogy, v počtu zapojených knihoven a míře využití má značné rezervy.

[1] Model sdílené katalogizace do jediné centrální báze pro by pro knihovny znamenal vzdát se primární katalogizace ve svých lokálních katalozích. Každý nový záznam by katalogizátor musel nejprve vytvořit v Souborném katalogu a pak ho do své lokální báze převzít.