Knihovna plus

2007, číslo 1-2

Vývoj institutu právo povinného výtisku 7: Povinný výtisk elektronických online zdrojů

Ladislav Michael Wallis
Západočeská univerzita v Plzni
archandel-michael@seznam.cz

De lege ferenda je aktuální otázka práva povinného výtisku "elektronických online zdrojů".^[1] Vzhledem k pokroku společnosti a jejích technických možností se stále větší množství informací zveřejňuje prostřednictvím počítačové sítě Internet. Nesporné výhody – rychlost zveřejnění, celosvětové rozšíření a operativnost změn takových informací na jedné straně jsou na straně druhé zatíženy nevýhodou spočívající v jejich jisté neuchopitelnosti, proměnlivosti a zániku.

V roce 2000 na tento fakt reagovala Národní knihovna České republiky programovým projektem výzkumu a vývoje "Registrace, ochrana a zpřístupnění domácích elektronických zdrojů v síti Internet" za částečné grantové podpory Ministerstva kultury a za spolupráce Masarykovy univerzity v Brně.

Cílem projektu je připravit nejen technické, ale i legislativní podmínky pro vyhledávání, získávání, zpracovávání, uchovávání, zpřístupňování a ochranu dat, jejichž budoucí obrovské objemy dnes zatím jen tušíme.

V rámci projektu vzniká WebArchiv elektronických online zdrojů, tj. speciální konzervační fond, který bude trvale uchovávat povinné výtisky českých elektronických online zdrojů (jakkoli má "národní" definování informací zveřejněných prostřednictvím nadstátní sítě Internet relativizující podtext).

Na základě dohody jsem pro Národní knihovnu České republiky zpracoval "Analýzu současné legislativy týkající se povinného výtisku elektronických zdrojů a návrh úpravy legislativy potřebné pro funkci povinného výtisku online (webových) zdrojů z hlediska aplikace pro archivaci webových zdrojů v knihovnách". Takto započatá spolupráce i nadále pokračuje a jejím cílem je mj. podílet se na prosazení novely příslušné legislativy s ohledem na sledované cíle.

Právo povinného výtisku ve vztahu k neperiodickým publikacím upravuje zákon č. 37/1995 Sb., ve vztahu k periodickému tisku pak zákon č. 46/2000 Sb. Ovšem žádný z těchto zákonů nelze aplikovat na povinné výtisky elektronických online zdrojů, ačkoli vzhledem k pokroku společnosti a techniky, jakož i ke skutečnosti, že značný objem informací je dostupný převážně nebo dokonce výhradně v elektronické formě a poměrně rychle nenávratně mizí, jeví se jako důvodné i tyto informace trvale uchovat pro budoucí generace.

Vzhledem k tomu, že oba výše uvedené zákony sice upravují právo povinného výtisku, ale jen jako součást reglementace vydávání neperiodických publikací a periodického tisku (zde dokonce zákon hovoří o hmotných rozmnoženinách), není z důvodů nejen systematických, ale i z podstaty věci, možné, aby zároveň upravovaly sice právo povinného výtisku, ale tak odlišného fenoménu, jakým online elektronické zdroje jsou.

Jako vhodné, byť ani zde ne zcela jednoznačně, se jeví právo povinného výtisku elektronických online zdrojů spojit se zákonem č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). V této souvislosti je na místě také zmínit fakt, že návrh na přijetí novely knihovního zákona patrně nevyvolá tolik rozporuplných reakcí, jaké by bylo lze očekávat v případě návrhu na přijetí novely zákonů č. 37/1995 Sb. a č. 46/2000 Sb.

Návrh novely zákona č. 257/2001 Sb.:^[2]

1. V § 2 se za písmeno g) vkládá nové písmeno h), které zní:

"h) WebArchivem elektronických online zdrojů speciální konzervační fond sestávající z knihovních dokumentů ve formě elektronických rozmnoženin a jejich záložních elektronických rozmnoženin elektronických online zdrojů, které knihovna získala jako příjemce povinného výtisku podle tohoto zákona,",

Dosavadní písmena h) a i) se označují jako písmena i) a j).

2. Za § 13 se vkládá nový § 13a, který včetně nadpisu a včetně poznámek pod čarou č. 7a – 7c zní:

"§ 13a WebArchiv elektronických online zdrojů

(1) Národní knihovna,^[3] Moravská zemská knihovna v Brně a Vědecká knihovna v Olomouci (dále jen "příjemci") pro své archivní a konzervační účely trvale uchovávají WebArchiv elektronických online zdrojů.

(2) Každý, kdo má sídlo nebo trvalý pobyt v České republice a prostřednictvím počítačové sítě Internet zveřejní elektronický online zdroj (dále jen "zveřejnitel"), je povinen umožnit každému příjemci zhotovit si trvalou, přímou nebo nepřímou, elektronickou rozmnoženinu,7a) tj. povinný výtisk, takového elektronického online zdroje.

(3) Zveřejnitel je povinen splnit povinnost podle předchozího odstavce bez žádosti, bezplatně, na svůj náklad a zároveň se zveřejněním příslušného elektronického online zdroje. Za týchž podmínek je povinen poskytnout příslušné přístupové právo, heslo apod., podmíní-li jimi přístup k dotčenému elektronickému online zdroji. Možnost zhotovit si rozmnoženinu podle předchozího odstavce za podmínek podle tohoto odstavce musí trvat po celou dobu zveřejnění elektronického online zdroje.

(4) Každý příjemce má právo si rozmnoženinu podle odstavce 2 uložit, trvale ji uchovávat a pro tytéž účely si zhotovit její záložní rozmnoženinu.

(5) Každý příjemce má právo rozmnoženiny i jejich záložní rozmnoženiny v místě svého sídla půjčovat, aniž tak zasahuje do autorského práva,7b) pro účely zejména výchovné, vzdělávací, vědecké, výzkumné, vývojové a umělecké. Příjemce nesmí rozmnoženiny nebo jejich záložní rozmnoženiny užít za účelem dosažení zisku.

(6) Krajský úřad uloží zveřejniteli pokutu do výše 50 000 Kč, pokud nesplní kteroukoli povinnost uloženou mu podle odstavců 2 a 3. Místní příslušnost krajského úřadu při řízení o uložení pokuty se řídí sídlem nebo trvalým pobytem zveřejnitele.

(7) Pokutu podle předchozího odstavce lze uložit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy se krajský úřad dozví o porušení povinnosti, nejdéle však do tří let ode dne, kdy k porušení této povinnosti došlo.

(8) Na řízení o uložení pokuty se vztahují obecné předpisy o správním řízení.7c)

(9) Pokuta uložená a vybraná krajským úřadem je příjmem kraje.

(10) Uložením a vybráním pokuty podle předchozích odstavců nezaniká povinnost, za jejíž porušení byla tato pokuta uložena.

(11) Působnosti stanovené krajskému úřadu podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti."

7a) Ve smyslu § 13 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění novel.

7b) Vy smyslu § 38 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb.

7c) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád.".

Komentář k návrhu novely zákona č. 257/2001 Sb. (dále jen, avšak pouze pro účely této kapitoly, "KZ"):

Ad § 2 písm. h) – za WebArchiv elektronických online zdrojů považuji speciální konzervační fond sestávající z knihovních dokumentů ve formě elektronických rozmnoženin a jejich záložních elektronických rozmnoženin elektronických online zdrojů, které knihovna získala jako příjemce povinného výtisku podle KZ. Jde o obdobu ust. odst. 2 písm. f) KZ, což se plně shoduje se záměrem sledovaným návrhem novely KZ.

Nepovažuji za vhodné v tomto speciálním případě vysvětlovat, co se odevzdáváním p. v. elektronických online zdrojů sleduje, protože tak nečiní ani ve vztahu k tomuto obecná úprava p. v. dle zákonů č. 37/1995 Sb. a č. 46/2000 Sb., byť z hlediska obecného vztahu stát – občan by jistě bylo vhodné alespoň rámcově osvětlit, jakým účelům stanovená povinnost slouží.

Ad § 13a odst. 1) – pro subjekty oprávněné k příjmu p. v. analogicky užívám termín příjemci, jak obdobně stanoví zákony č. 37/1995 Sb. a č. 46/2000 Sb.

Při stanovení konkrétních příjemců p. v. elektronických online zdrojů jsem vyšel z jejich určení Mgr. L. Celbovou z Národní knihovny ČR, přičemž je zřejmé, že toto sleduje obdobnou úpravu dle cit. zákonů; za úvahu by stálo rozšíření počtu příjemců o krajské knihovny. Taková případná změna nijak nenaruší vnitřní souvislosti a vztahy tohoto návrhu novely.

Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé K. E. Macana jsem mezi další potenciální příjemce nezařadil s ohledem na to, že tato knihovna je obecně oprávněna jen k příjmu p. v. neperiodických publikací pořízených slepeckým písmem, resp. periodického tisku určeného pro nevidomé nebo slabozraké, což v případě elektronických online zdrojů přirozeně odpadá.

Určení účelů, k nimž se p. v. odevzdávají, zde de facto stanoví režim, v jakém mají příjemci s přijatými p. v. zacházet. Postupuji shodně s ust. § 37 odst. 1 autorského zákona.

Ad § 13a odst. 2) – Záměrně neužívám termín vydavatel, neboť tento termín je vyhrazen pro účely zákonů č. 37/1995 Sb. a 46/2000 Sb. a pro účely odevzdávání p. v. elektronických online zdrojů by značně zužoval okruh subjektů jejich odevzdáváním povinných. Zveřejnitelem se stane každý, kdo prostřednictvím počítačové sítě Internet zveřejní elektronický online zdroj, aniž musí být zároveň vydavatelem ve smyslu cit. zákonů.

Jen zveřejnitel se sídlem nebo trvalým pobytem v Česku podléhá české jurisdikci, ale je zřejmé, že vzhledem k "nadstátnosti" Internetu odevzdání p. v. některých elektronických online zdrojů nebude možné, např. tehdy, jestliže zveřejnitel se sídlem nebo trvalým pobytem např. v Rakousku bude užívat doménu .cz, neboť jakkoli jej budeme moci považovat za "českého", českému právu podléhat nebude. A naopak – zveřejnitel se sídlem nebo trvalým pobytem v Česku bude povinen odevzdávat p. v., i když bude užívat doménu .at.

Místo obratu "vydání" užívám termín zveřejnění, neboť ono slovo je již definováno pro účely zákona č. 46/2000 Sb. a pro účely návrhu novely KZ se nehodí.

Odevzdávání povinných výtisků nespojuji s existencí nebo neexistencí díla ve smyslu autorského zákona, neboť tak nečiní ani zákony č. 37/1995 Sb. a č. 46/2000 Sb. (Rozhodné je, že došlo ke zveřejnění elektronického online zdroje, resp. vydání neperiodické publikace / periodického tisku, tedy určitého média nesoucího určité informace, které je "jen" způsobilé býti vyjádřením díla. Zda tímto způsobem došlo nebo nedošlo k vyjádření díla ani nesouvisí s tím, že některé neperiodické publikace jsou z povinnosti odevzdat p. v. vyloučeny. A bezpochyby i v případě elektronických online zdrojů budou příjemci vybírat, od kterých z nich si zhotoví rozmnoženinu, tedy povinný výtisk, a od kterých ne, bez ohlednu na to, zda tento bude nebo nebude vyjádřením díla.)

Užívám zde termín každý příjemce a nikoli obrat "příjemci", aby tak nemohl vzniknout mylný dojem, že k činnostem dle návrhu novely tohoto zákona jsou oprávněni všichni příjemci "zároveň", ale aby bylo zřejmé, že jsou tak oprávněni každý "zvlášť".

Pro stanovení formy rozmnoženiny vycházím z příslušného ust. § 13 autorského zákona, k čemuž odkazuje odkaz 7a) na poznámku pod čarou v návrhu novely KZ. Taková rozmnoženina bude mít funkci povinného výtisku.

Možnost zhotovení dočasné rozmnoženiny vzhledem k účelu p. v. vynechávám, stejně tak analogové vyjádření, které z podstaty věci odpadá.

Ad § 13a odst. 3) – povinnosti zveřejnitele analogicky vycházejí z obdobných ustanovení zákonů č. 37/1995 Sb. a č. 46/2000 Sb. V případě úplatného přístupu k elektronickému online zdroji se dá předpokládat, že zveřejnitel bude tento podmiňovat uživatelským jménem (login name) a heslem (password). Zde mu tudíž návrh novely KZ stanoví povinnost tyto příjemcům poskytnout. Toto je stěžejní záležitost, neboť ust. § 37 odst. 1 autorského zákona již dnes umožňuje příjemcům p. v. zhotovit si rozmnoženinu elektronického online zdroje pro své archivní a konzervační účely bez zásahu do autorského práva (sic!), jakož i její půjčování dle ust. § 38 odst. 1 téhož zákona (ovšem samozřejmě jen rozmnoženinu toho zdroje, který je dostupný volně, tzn. při neexistenci technických zábran v přístupu k němu). Domnívám se, že extenzivním výkladem lze dospět k závěru, že toto půjčování je možné, neboť půjčování originálů či rozmnoženin vydaných děl (a nejen jich) je nejvlastnější činností knihoven; dále – budování konzervačního fondu není samoúčelné, i z něho lze čtenářům půjčovat dokumenty, a tedy i ty, které byly pořízeny jako rozmnoženiny děl pro konzervační účely. Nutno však zdůraznit, že existuje i výklad zcela opačný.

Vzhledem k tomu, že příjemci budou provádět zjišťování existence nových zveřejněných elektronických online zdrojů a zhotovování jejich rozmnoženin v určitých časových odstupech (patrně prostřednictvím SW harvester NEDLIB), návrh novely KZ jim zde umožní zhotovit příslušnou rozmnoženinu i po uplynutí libovolně dlouhého času od jejich zveřejnění, ovšem přirozeně jen po tuto dobu.

Ad § 13a odst. 4) – pro své archivní a konzervační účely bude mít příjemce právo si rozmnoženinu uložit a trvale ji uchovávat. Pro všechny případy bude mít právo zhotovit si její záložní rozmnoženinu a s touto nakládat stejným způsobem, tedy jako s rozmnoženinou nikoli záložní.

Ad § 13a odst. 5) – Každý příjemce má právo rozmnoženinu, resp. její záložní rozmnoženinu, půjčovat jen v místě svého sídla, aby se tak eliminovaly obavy zveřejnitelů, že by si čtenář při tzv. dálkovém přístupu neoprávněně zhotovil její kopii. Z významu slova "půjčovat" vyplývá, že si čtenář kopii nebude moci zhotovit. Záměrně neužívám termíny prezenční výpůjčka a absenční výpůjčka, neboť v případě dálkového přístupu by ztrácely na jednoznačnosti.

Záměrně užívám termín půjčovat a nikoli obrat "půjčit", aby tak byla zdůrazněna možnost opakování této činnosti.

Zde považuji za nutné zdůraznit, že půjčováním rozmnoženiny nebo její záložní rozmnoženiny nedojde k zásahu do autorského práva, a to vy smyslu ust. § 38 odst. 1 autorského zákona. To pro případ, že elektronickým online zdrojem bude vyjádřeno dílo ve smyslu téhož zákona.

Účely půjčování uvádím demonstrativně, ovšem tak, aby z nich vyplývala nekomerčnost povinného výtisku.

Pro ujištění zveřejnitele, že příjemce neužije bezúplatně získanou rozmnoženinu, resp. záložní rozmnoženinu, ke komerčním aktivitám, zdůrazňuji, že ji nesmí užít za účelem dosažení zisku.

Ad § 13a odst. 6 – 11) – pro případ nesplnění povinnosti zde uvádím sankce a stanovuji působnost příslušnému krajskému úřadu, analogicky jak je stanoveno pro p. v. dle zákonů č. 37/1995 Sb. a č. 46/2000 Sb. Výše pokuty dle odst. 6 a délka subjektivní, resp. objektivní, lhůty dle odst. 7 může být předmětem diskuze. Jejich změnou se vnitřní souvislosti tohoto návrhu novely KZ nezmění.

Pokud jde o vybranou pokutu dle odst. 9, ponechávám k diskuzi, nakolik by měla být příjmem kraje, v souladu s duchem výše cit. zákonů, nebo by měla být příjmem např. příjemců, kteří by se o ni rovným dílem podělili…

Poznámky

^[1] Což je jiný termín pro digitální dokumenty užívaný v mezinárodně standardizovaném bibliografickém popisu.

^[2] Zde uvedené znění návrhu novely není, a přirozeně ani nemůže být, definitivní, ale bude předmětem delší diskuse v odborných knihovnických kruzích.

^[3] Užívám legislativní zkratku uvedenou zákonodárcem v ust. § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2001 Sb.

CITACE:
Wallis, Ladislav Michael. Vývoj institutu právo povinného výtisku 7 : Povinný výtisk elektronických online zdrojů. Knihovna plus [online]. 2007, č. 1-2 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus71/wallis7.htm>. ISSN 1801-5948.