|obsah| |index autorů | | index názvů | | index témat | | archiv |
Knihovna plus
2007, číslo 1-2
Ladislav Michael Wallis
Západočeská univerzita v Plzni
archandel-michael@seznam.cz
Právo povinného výtisku na Slovensku aktuálně upravuje zákon č. 32/2001 Sb. z. úplné znění zákona č. 212/1997 Sb. z. o povinných výtiscích periodických publikací, neperiodických publikací a rozmnoženin audiovizuálních děl, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákonem č. 182/2000 Sb. z., ve znění redakčního oznámení č. RO04/2001 o opravě chyb v úplném znění zákona č. 212/1997 Sb. z. o povinných výtiscích periodických publikací, neperiodických publikací a rozmnoženin audiovizuálních děl, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákonem č. 182/2000 Sb. z., vyhlášeném ve Sbírce zákonů Slovenské republiky pod č. 32/2001 Sb. z., jakož i ve znění novely provedené zákonem č. 535/2003 Sb. z., kterým se mění a doplňuje zákon č. 212/1997 Sb. z. o povinných výtiscích periodických publikací, neperiodických publikací a rozmnoženin audiovizuálních děl ve znění zákona č. 182/2000 Sb. z. a o změně a doplnění zákona č. 81/1966 Sb. o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích ve znění pozdějších předpisů.
Slovenská legislativa na rozdíl od české právní úpravy upravuje zároveň povinnost odevzdávat povinné výtisky jak periodických, tak i neperiodických publikací, jakož i povinné rozmnoženiny (dále též jen "p. r.") slovenských audiovizuálních děl;[1] navíc tak činí prostřednictvím zvláštního zákona. Za povinný výtisk uvedených publikací označuje tu část jejich nákladu, kterou musí povinný subjekt – vydavatel, odevzdat určeným příjemcům. V případě slovenských audiovizuálních děl se za povinnou rozmnoženinu považuje ta část jejich vyrobeného nákladu, kterou je povinný subjekt – výrobce, povinen odevzdat určeným příjemcům. Nicméně ani slovenská právní úprava práva povinného výtisku nestanoví, co se jejich odevzdáváním sleduje.
Zákon určuje, že za periodické publikace dlužno považovat periodický tisk nebo jiné periodikum vydávané nejméně dvakrát ročně pod stejným názvem, s označením periodicity a v úpravě charakteristické pro tento druh tiskoviny, naopak ze periodickou publikaci považovat nelze tiskovinu určenou pro úřední, služební a provozní potřeby státních orgánů, obcí a jiných právnických osob a fyzických osob.
Neperiodická publikace je účelová tiskovina, rozmnoženina literárního, fotografického, vědeckého nebo uměleckého díla vydaná zpravidla jednorázově, a to i po částech, nezávisle na formě a způsobu zpracování, vydání nebo výroby. Neperiodická publikace není trojrozměrné kartografické dílo, základní státní mapové a tematické státní mapové dílo, trojrozměrná rozmnoženina výtvarného díla, rozmnoženina určená k použití ve společenském nebo rodinném životě, zejména pozvánka a oznámení, bankovka, mince, známka, kolek, los, cenný papír, vkladový list, platební karta a jiné ceniny, telefonní karta, voličský průkaz, seznam voličů, hlasovací lístek a zápis o výsledcích voleb a o výsledcích referenda, rozmnoženina literárního, vědeckého nebo uměleckého díla mající méně než 50 výtisků.
Za povinné subjekty zákon označuje v případě periodických i neperiodických publikací vydavatele, v případě audiovizuálních děl pak výrobce.
Vydavatel neperiodické publikace a výrobce slovenského audiovizuálního díla jsou oprávněni z každého vydání takové publikace, resp. díla, vydat, resp. vyrobit, navíc 160 výtisků, resp. rozmnoženin, nad skutečný náklad za účelem odevzdání p. v., resp. p. r., jakož i pro hodnotící, propagační, archivační a dokumentační účely. Tyto výtisky, resp. rozmnoženiny, jsou neprodejné a povinné subjekty jsou povinny vést o způsobu jejich použití evidenci.
Vydavatel periodické publikace je povinen ve lhůtě tří dnů od započetí jejího rozšiřování, bezúplatně a na svoje náklady, odevzdat povinné výtisky této publikace následujícím příjemcům:
Tito příjemci jsou oprávněni v následujícím rozsahu a záběru:
ad a) po dvou p. v. tisku s celostátní působností, Sbírky zákonů a úředních věstníků, po jednom p. v. tisku s krajskou působností a ostatního tisku s regionální působností
ad b) jako sub a)
ad c) po jednom p. v. tisku s celostátní působností, Sbírky zákonů a úředních věstníků
ad d) jako sub c)
ad e) jako sub c)
ad f) jako sub c)
ad g) jako sub c)
ad h) jako sub a), ovšem jen po jednom p. v.
ad i) jako sub c)
ad j) po jednom p. v. tisku s krajskou působností
ad k) po jednom p. v. ostatního tisku s regionální působností
Dále jsou příjemci uvedení sub lit. a) a b) oprávněni k příjmu po jednom povinném výtisku i v elektronické nebo jiné formě, byl-li v ní tento původně vydaný.
Vydavatel neperiodické publikace a výrobce slovenského audiovizuálního díla, jejichž náklad přesáhne 500 výtisků,[2] resp. rozmnoženin, jsou povinni ve lhůtě deseti dnů od započetí jejich rozšiřování,[3] bezúplatně a na svoje náklady, odevzdat povinné výtisky této publikace, resp. povinné rozmnoženiny tohoto díla, následujícím příjemcům:
Uvedení příjemci jsou oprávněni k příjmu p. v., resp. p. r., v tomto rozsahu a záběru:
ad a) po dvou p. v. tiskovin, např. knih, hudebnin, kartografických děl, grafiky, speciálních tisků, vědeckých a[4] vysokoškolských kvalifikačních prací vydaných tiskem, cestovních a výzkumných zpráv vydaných tiskem, firemní literatury (určené veřejnosti), normativních dokumentů, po jedné p. r. rozmnoženin audiovizuálních a multimediálních děl, zvláště videokazet, audiokazet, kompaktních disků, po jednom p. v. publikací v Braillově písmu
ad b) jako sub a), avšak bez obou p. v. firemní literatury (určené veřejnosti) a normativních dokumentů
ad c) po jednom p. v. tiskovin, např. knih, hudebnin, kartografických děl, grafiky, speciálních tisků, vědeckých a vysokoškolských kvalifikačních prací vydaných tiskem, cestovních a výzkumných zpráv vydaných tiskem
ad d) jako sub c) a navíc po jednom p. v. firemní literatury (určené veřejnosti) a normativních dokumentů
ad e) jako sub c)
ad f) jako sub c) a navíc po jednom p. v. firemní literatury (určené veřejnosti) a normativních dokumentů
ad g) jako sub c)
ad h) jako sub c)
ad i) po jedné p. r. rozmnoženin audiovizuálních a multimediálních děl, zvláště videokazet, audiokazet a kompaktních disků
ad j) jako sub i) a navíc po jednom p. v. publikací v Braillově písmu
Dále jsou příjemci uvedení sub lit. a) a b) oprávněni k příjmu po jednom povinném výtisku i v elektronické nebo jiné formě, byl-li v ní tento původně vydaný.
Vydavatel neperiodické publikace a výrobce slovenského audiovizuálního díla, jejichž náklad nepřesáhne 500 výtisků, resp. rozmnoženin, jsou povinni ve lhůtě deseti dnů od započetí jejich rozšiřování, bezúplatně a na svoje náklady, odevzdat povinné výtisky této publikace, resp. povinné rozmnoženiny tohoto díla, následujícím příjemcům:
a) Slovenská národní knihovna
b) Univerzitní knihovna v Bratislavě
c) Státní vědecká knihovna v Košicích
d) Státní vědecká knihovna v Banské Bystrici
e) Centrum vědecko-technických informací Slovenské republiky
f) Slovenský filmový ústav
g) Slovenská knihovna pro nevidomé Mateje Hrebendy v Levoči
Tito příjemci jsou oprávněni takto:
ad a) po dvou p. v. tiskovin, např. knih, hudebnin, kartografických děl, grafiky,
speciálních tisků, vědeckých a[5] vysokoškolských kvalifikačních prací vydaných tiskem, cestovních a výzkumných zpráv vydaných tiskem, firemní literatury (určené veřejnosti), normativních dokumentů, po jedné p. r. rozmnoženin audiovizuálních a multimediálních děl, zvláště videokazet, audiokazet, kompaktních disků, po jednom p. v. publikací v Braillově písmu
ad b) po dvou p. v. tiskovin, např. knih, hudebnin, kartografických děl, grafiky, speciálních tisků, vědeckých a vysokoškolských kvalifikačních prací vydaných tiskem, cestovních a výzkumných zpráv vydaných tiskem, po jedné p. r. rozmnoženin audiovizuálních a multimediálních děl, zvláště videokazet, audiokazet, kompaktních disků
ad c) po jednom p. v. firemní literatury (určené veřejnosti) a normativních dokumentů
ad d) jako sub c)
ad e) jako sub c)
ad f) po jedné p. r. rozmnoženin audiovizuálních a multimediálních děl, zvláště videokazet, audiokazet, kompaktních disků
ad g) po jednom p. v. publikací v Braillově písmu
Dále jsou příjemci uvedení sub lit. a) a b) oprávněni k příjmu po jednom povinném výtisku i v elektronické nebo jiné formě, byl-li v ní tento původně vydaný.
Ministerstvo kultury Slovenské republiky (dále jen "MK") odevzdá přijaté povinné výtisky do tří let od jejich přijetí, a to takto:
a) p. v. tisku s celostátní působností, Sbírky zákonů, úředních věstníků – Slovenskému národnímu archivu
b) p. v. tisku s krajskou působností – příslušnému státnímu archivu
c) p. v. ostatního tisku s regionální působností – příslušné pobočce příslušného státního archivu
Příjemci povinných výtisků nebo povinných rozmnoženin tyto trvale uchovávají; knihovny je mohou ve svých prostorách půjčovat, mimo ně tak mohou učinit jen na základě písemné žádosti vypůjčitele, je-li to nevyhnutelně třeba k zabezpečení odborné činnosti, a jen za dodržení podmínek stanovených zákonem č. 618/2003 Sb. z. o autorském právu a právech souvisejících s autorským právem (autorský zákon).
Dohled nad dodržováním výše uvedených povinností vykonává MK, pro periodické publikace ve spolupráci s národní agenturou ISSN[6] v Univerzitní knihovně v Bratislavě, pro publikace neperiodické a slovenská audiovizuální díla pak ve spolupráci s národní agenturou ISBN a národní agenturou ISMN[7] ve Slovenské národní knihovně.
Za porušení uvedených povinností může MK uložit pokutu do výše 100.000,-- Sk. Uložit ji je možno nejpozději do jednoho roku od vydání publikace nebo vyrobení díla. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí, jímž byla udělena, nabylo právní moci.
Na řízení se vztahuje zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu.
V Italském království vznikla v roce 1869 komise pro vědeckou a tematickou reorganizaci italského knihovního systému. Ministr Ruggero Bonghi prosazoval centralistickou koncepci podle francouzského a britského vzoru a plánoval založit knihovní fond budoucí národní knihovny na zkonfiskovaných klášterních sbírkách (cca 300 tisíc svazků), které později umístil v bývalé jezuitské koleji v Římě. Avšak kvůli špatné organizaci byla knihovna po několika letech fungování uzavřena a její provoz byl obnoven až roku 1881.
V této době v Itálii existovaly už čtyři velké knihovny označované jako národní – v Římě, Florencii, Neapoli a Torině. Ovšem za centrální národní byly považovány jen ony v Římě a Florencii.
Legislativní úprava povinnosti odevzdávat povinné výtisky aktuálně nachází oporu v zákoně z 2. února 1939, č. 374, publikovaném v Úředním listu[8] 6. března 1939, č. 54, pod názvem "Normy pro povinné odevzdávání exemplářů tiskovin a publikací", ve znění místodržitelského nařízení z 31. srpna 1945, č. 660, publikovaném v Úředním listu 27. října 1945, č. 129, pod názvem "Novela zákona ze 2. února 1939, č. 374, který obsahuje normy pro povinné odevzdávání exemplářů tiskovin a publikací".
Nicméně, v zákoně z 15. dubna 2004, č. 106, publikovaném v Úředním listu 27. dubna 2004, č. 98., pod názvem "Normy vztahující se k povinnému výtisku dokumentů kulturního významu určených k veřejnému užití", byla přijata nová úprava práva povinného výtisku, která zanedlouho vstoupí v účinnost. Proto o ní bude dále pojednáno.
Na rozdíl od tuzemské úpravy ona italská hned prvními slovy proklamuje účel povinného výtisku – tedy "uchovat paměť kultury a života italské společnosti".[9]
Povinný výtisk vytváří národní a regionální[10] sbírku – archiv vydavatelské produkce, a je určen k její dokumentaci, uchování dokumentů, jež jsou předmětem povinného výtisku, zajištění přístupu k nim, k poskytování a rozšiřování národních informačních bibliografických služeb, poradenství, ovšem při zachování práv autorských a práv s nimi souvisejících, jakož i předpisů upravujících nezákonné reprodukce knižních děl. Konečně povinný výtisk slouží k dokumentaci vydavatelské produkce i na regionální úrovni.
Předmětem povinného výtisku[11] jsou dokumenty určené k veřejnému užití a využitelné prostřednictvím četby, poslechu nebo sledováním, bez ohledu na způsob jejich technického zpracování, vydání nebo rozšíření, včetně dokumentů určených handicapovaným.
Povinnosti odevzdat p. v. podléhají dokumenty členěné do následujících kategorií:
- knihy
- brožury
- periodické publikace
- zeměpisné a topografické mapy
- atlasy
- umělecká grafika
- umělecké videozáznamy
- plakáty
- hudebniny
- mikrozáznamy
- fotografické dokumenty
- dokumenty zvukové a videozáznamy
- filmy zapsané ve veřejném kinematografickém rejstříku spravovaném Italskou společností autorů a vydavatelů[12]
- náměty italských filmů zpracované do podoby scénáře, dle čl. 20 nařízení vlády[13] z 22. ledna 2004, č. 28
- dokumenty rozšířené na podporu informatiky
- dokumenty rozšířené prostřednictvím informační sítě a výše neuvedené
Odevzdávají se p. v. dokumentů úplně nebo i jen částečně vyrobených v Itálii, nabízených k prodeji nebo jinak rozšiřovaných, pokud ovšem nejsou rozšiřované výlučně v soukromém prostředí, pokud jde o p. v. dokumentů zvukových a audiovizuálních, odevzdávají se také těch, které jsou rozšiřované italským obchodem v licenci. Nehledí se na materiál, ze kterého jsou dokumenty vyrobené, jejich p. v. se odvádějí v bezvadném stavu a kompletní, tj. se všemi případnými přílohami. To se týká i vydání zvláštních, nových nebo aktualizovaných, jakož i reprodukcí dokumentů, které již nejsou rozšiřované.
Z výše řečeného nesmějí být vyvozovány nové nebo větší zátěže veřejných financí.
Příjemci povinných výtisků jsou:
- Centrální národní knihovna v Římě
- Centrální národní knihovna ve Florencii
- Ministerstvo kultury[14]
Povinnými subjekty jsou:
- vydavatel nebo ten, kdo je odpovědný za vydání; ať už jde o osobu fyzickou nebo právnickou
- tiskař, není-li vydavatele
- výrobce nebo distributor dokumentů nikoli knižních nebo podobných vydavatelských produktů
- Ministerstvo kultury
- výrobce filmových děl
Lhůta k doručení povinných výtisků příjemci je 60 dní od okamžiku zahájení rozšiřování příslušného dokumentu.
Během šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona bude, dle prováděcího nařízení vydaného ve smyslu ust. čl. 17 odst. 2 zákona z 23. srpna 1988, č. 400, ve znění novel, na návrh Ministerstva kultury a po slyšení zainteresovaných subjektů, stanoven počet odevzdávaných povinných výtisků a další příjemci.
Dle předpisu cit. v předchozím odstavci budou dále stanoveny:
- případy osvobození od povinnosti odevzdat p. v., a to jak v plném, tak i v částečném rozsahu
- identifikační znaky připojované ke každému dokumentu
- kritéria k určení obchodní ceny dokumentu pro případ uložení správní sankce
- nástroje kontroly
- příjemci oprávnění k příjmu p. v. jen některých kategorií dokumentů
- způsoby aplikace správní sankce, jakož i eventuální možnosti jejího snížení
- zvláštní kritéria a způsoby odevzdání p. v., třeba i ročně, plakátů, dokumentů rozšířených na podporu informatiky a dokumentů rozšířených prostřednictvím informační sítě a neuvedených v ostatních kategoriích
- kritéria a způsoby odevzdání p. v. dokumentů dle následujícího odstavce
Bez dotčení povinností dle tohoto zákona mohou knihovny Senátu republiky, Poslanecké sněmovny, Ministerstva spravedlnosti, knihovny krajů a autonomních provincií Trento a Bolzano žádat odevzdání povinných výtisků úředních dokumentů vydaných orgány státu, krajů, provincií, obcí a veřejných korporací. To se týká i vydavatelů vydávajících dokumenty pro uvedené orgány. Takto požádané orgány, resp. vydavatelé, jsou povinni žádosti vyhovět.
Dále jsou orgány státu, krajů, provincií, místní, veřejné a ekonomické korporace, na žádost knihovny Senátu republiky, Poslanecké sněmovny a Ministerstva spravedlnosti povinny odevzdat jeden p. v. jakéhokoli dokumentu pro ně nebo s jejich přispěním vydaného.
Bez dotčení povinností dle předchozích dvou odstavců mají povinné subjekty také za povinnost odevzdat centrální knihovně Národní rady pro výzkum[15] jeden p. v. dokumentu z oblasti vědy a techniky.
Kdo se proviní proti ustanovení tohoto zákona, bude stižen peněžitou správní sankcí rovnající se obchodní ceně dokumentu, zvýšené troj- až patnáctinásobně, maximálně však do výše 1.500,-- €. Tato sankce může být snížena na částku ve výši 1/3 – 2/3, jestliže povinný subjekt povinný výtisk po stanovené lhůtě odevzdá a o porušení této právní povinnosti ještě nebude rozhodnuto.
Ovšem zaplacení sankce povinný subjekt povinnosti odevzdat p. v. nezprošťuje.
Okamžikem účinnosti prováděcího nařízení vydaného ve smyslu ust. čl. 17 odst. 2 zákona z 23. srpna 1988, č. 400, ve znění novel, pozbývají účinnosti tyto právní předpisy dosud upravující právo povinného výtisku:
- zákon z 2. února 1939, č. 374, ve znění místodržitelského nařízení z 31. srpna 1945, č. 660
- předpis uvedený v královském dekretu z 12. prosince 1940, č. 2052
- čl. 23 místodržitelského nařízení z 1. března 1945, č. 82
Obě centrální národní knihovny získají ročně ne více než 70 %[16] národní produkce monografií, tj. cca 430 tisíc p. v., efektivita práva povinného výtisku je tedy v porovnání s některými jinými státy spíše nižší; pro srovnání – v Německu, Belgii, Irsku a Portugalsku je 80%, ve Velké Británii, Dánsku, Lucembursku a Nizozemí 90% a ve Francii a Španělsku je 95%.
Za odevzdání povinných výtisků se v Itálii žádná kompenzace neposkytuje.
Poznámky
[1] Za slovenské audiovizuální dílo se dle ust. § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 1/1996 Sb. z. o audiovizi (ovšem jen pro jeho účely) považuje takové dílo, jehož výrobce má nebo měl v době jeho prvního veřejného předvedení trvalý pobyt nebo sídlo na Slovensku. Za slovenské audiovizuální dílo se také považuje dílo, na jehož vytvoření se tento výrobce podílel účastí ve výši nejméně 20 % celkového rozpočtu díla.
[2]Zákon však v ust. § 5 určuje výrobci slovenského audiovizuálního díla povinnost odevzdat povinnou rozmnoženinu takového díla, bez stanovení zvláštních režimů v závislosti na výši nákladu, příjemcům dle přílohy č. 2. Ta je nadepsána slovy "povinné výtisky neperiodických publikací a rozmnoženin audiovizuálních děl při nákladu nad 500 výtisků". Z tohoto textu vyplývá, že by mělo jít mj. o povinné výtisky rozmnoženin audiovizuálních děl (zde dokonce nikoli slovenských, navíc je řeč jen o 500 výtisků a nikoli ještě rozmnoženin), byť ust. § 2 – vymezení některých pojmů – odst. 6 hovoří o povinné rozmnoženině… Obdobně tak příloha č. 3 – "povinné výtisky neperiodických publikací a rozmnoženin audiovizuálních děl při nákladu do 500 výtisků", byť na ni ust. § 5 vůbec neodkazuje (podtrhal autor)!
[3] V případě slovenského audiovizuálního díla zákonodárce dokonce hovoří o veřejném rozšiřování. Je to poněkud nadbytečné, neboť z významu slova "rozšiřování" vyplývá, že ani jiné než veřejné být nemůže (podtrhl autor).
[4] V úplném znění zákona spojka "a" je, v novelizovaném znění provedeném zákonem č. 535/2003 Sb. z. již chybí, přičemž ze smyslu textu vyplývá, že její nepřítomnost není záměrem, ale jen nedopatřením.
[5] Viz pozn. 4.
[6] International Standard Serial Numbering – systém mezinárodního standardního číslování seriálů.
[7] International Standard Music Numbering – systém mezinárodního standardního číslování hudebnin.
[8] Gazzetta Ufficiale, ve zkratce GU, resp. Gazz. Uff., italská Sbírka zákonů.
[9] Conservare la memoria della cultura e della vita sociale italiana.
[10] Na úrovni krajů.
[11] Doslovně "deposito obbligatorio" – v zákonném textu je však užívaný termín deposito legale, tj. zákonné uložení.
[12] Società italiana autori ed editori (SIAE).
[13] S právní silou zákona, na základě zmocnění parlamentem.
[14] Ministero per i beni e le attività culturali.
[15] Consiglio nazionale delle ricerche (CNR).
[16] Údaje k tomuto odstavci získány z: VITIELLO, Giuseppe: Il deposito legale nell´Europa comunitaria: Legal Deposit throughout the European Communities, vyd. neuv., Editrice Bibliografica, Milano, 1994, s. 11 a 108, ISBN 88-7075-400-6.
CITACE:
Wallis, Ladislav
Michael. Vývoj institutu právo povinného výtisku 9 : O právu povinného výtisku na Slovensku.
Knihovna plus [online]. 2007, č. 1-2 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus71/wallis9.htm>.
ISSN 1801-5948.
| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |
| index autorů | | index názvů | | index témat |