|obsah| |index autorů | | index názvů | | index témat | | archiv |
Knihovna plus
2008, číslo 1-2
Iva Burešová
Problematika otevřeného přístupu (open access) je v současné době předmětem mnoha diskuzí nejen v akademické sféře nebo v oblasti práva, ale i v oblasti knihovnictví a informační vědy. Každá z těchto oblastí se zaměřuje na problematiku otevřeného přístupu v rámci svých potřeb, a proto existují podstatné rozdíly v konečném pojetí a chápání tohoto termínu.
Otevřený přístup je podle Budapešťské iniciativy [1] přístup k odborným publikacím volně na internetu dovolující uživatelům texty stahovat, tisknout a dále používat s tím, že uvedou informace o původu článku a autorských právech. A ačkoliv je většina odborné veřejnosti otevřenému přístupu nakloněna, existuje jistá váhavost především v oblasti humanitních věd.
Otevřený přístup je způsob přístupu k informacím, ne druh financování publikační činnosti, licencování plných textů nebo obsahu. Každý digitální (nebo zdigitalizovaný) dokument může mít otevřený přístup, od pouhých textů a dat po software, zvukové dokumenty, video či multimédia. Otevřený přístup jako hnutí se však téměř výhradně zaměřuje na recenzované odborné články a jejich zpřístupňování. I přesto, že většina z nich je prostým textem, roste množství vkládaných obrázků, videí, dat či strojových kódů.
Už před více než padesáti lety jeden z největších fyziků, Albert Einstein, téměř předpověděl éru otevřeného přístupu, když prohlásil, že: "volná, neomezená výměna nápadů a vědeckých výsledků je nezbytná pro zdravý vývoj vědy, stejně jako pro všechny ostatní sféry života".
Otevřený přístup je definován jako "trvalý a bezplatný online přístup k dokumentům, zejména pak plným textům pro všechny uživatele". Tento statut v sobě zahrnuje volné a neomezené "čtení, stahování, kopírování, sdílení, ukládání, tištění, vyhledávání a hypertextové propojování" [3].
Různé digitální knihovny a různí vydavatelé umožňují přístup k různým typům dokumentů (preprinty, postprinty, výzkumné články, zprávy z konferencí apod.) – např. v BioMed Central se toto liší u každého jednotlivého časopisu.
Mezi první a nejvýznamnější archivy s otevřeným přístupem patří arXiv.org (http://arxiv.org), archiv pro elektronické preprinty a vědecké materiály z oblasti fyziky, matematiky, počítačové vědy a kvantitativní biologie a nelineárních věd. Tento projekt byl odstartován 16. srpna 1991 Paulem Ginspargem. Ke konci devadesátých let začaly podle modelu archivu arXiv.org vznikat další repozitáře a archivy s otevřeným přístupem, do nichž měli autoři možnost ukládat své práce. Tato situace vedla ke vzniku Iniciativy otevřených archivů (Open Access Initiative, http://www.openarchives.com) a protokolu OAI-PMH1 (Protocol for Metadata Harvesting) [3].
Počátky publikování článků ve vědeckých časopisech se datují k roku 1665, kdy byla v Paříži a Londýně publikována první čísla takových periodik. Ani tehdy nebyli autoři za své články placeni. Otevřený přístup byl fyzicky a ekonomicky nemožný v době tisku, a to i kdyby si to držitelé copyrightu přáli. Zpoplatnění bylo pro tištěné časopisy nevyhnutelné, ale otázka volného šíření vědeckých článků začla být naléhavá až v sedmdesátých letech, kdy ceny začaly růst rychleji než inflace (od roku 1986 to je 4x více než inflace) [5]. Od osmdesátých let minulého století se tak hodně diskutuje o stávajícím modelu publikování, šíření nových poznatků a o růstu cen časopisů.
Dějiny otevřeného přístupu se podle Petera Subera [6] začaly psát už v roce 1969, kdy Steve Cocker publikováním první Žádosti o komentáře (First Request for Comments (RFC)) spustil publikování série volných online dokumentů o vývoji internetu.
V osmdesátých letech je potom důležitým milníkem založení časopisu Psycoloquy (http://psycprints.ecs.soton.ac.uk). Časopis byl založen Stevanem Harnadem a je to jeden z prvních časopisů s otevřeným přístupem, který se stal zároveň recenzovaným.
Od devadesátých let online časopisů s otevřeným přístupem přibývalo, – v roce 1990 byl založen elektronický časopis Journal of Communication, který byl také recenzován (http://www.cios.org/www/ejcmain.htm). V červnu roku 1995 byl potom založen elektronický časopis D-Lib Magazine (http://www.dlib.org) se zaměřením na digitální knihovny, včetně technologií, aplikací nebo třeba sociálních či ekonomických kontextuálních otázek.
Koncem června roku 1997 byl Národním centrem pro Biotechnologické informace (National Center for Biotechnology Information) odstartován systém PubMed. Ve stejné době se obsah bibliografické databáze MEDLINE (také už online) stal volně dostupným, když se včlenil do portálu PubMed.
V roce 1999 byla založena Iniciativa otevřených archivů (Open Archives Initiative, OAI, http://www.openarchives.org) a ještě téhož roku byl Institutem Otevřené společnosti (Open Society Institute) zahájen projekt Elektronické informace pro knihovny (Electronic Information for Libraries Direct, eIFL Direct, http://www.eifl.net/cps/sections/home). 22. října byla vydána Konvence ze Santa Fe, která specifikuje technické a organizační požadavky nutné k vzájemnému propojení elektronických archivů.
26. dubna 1999 vydavatelství BioMed Central ohlásilo plán nabídnout volný online přístup ke svým časopisům a 19. července 2000 potom toto vydavatelství publikovalo svůj první volně dostupný online článek. V tomto roce také bylo Dr. Varmusem založeno neziskové vydavatelství recenzovaných časopisů – PLoS (Public Library of Science, http://www.plos.org).
Od 1. ledna 2002 vydavatelství BioMed Central začalo účtovat zpracovatelské a administrativní poplatky autorům, aby pokrylo náklady na bezplatný online přístup pro uživatele. V červenci 2002 potom vydavatelství deklarovalo svůj "otevřený přístup" a zaručilo dlouhodobý bezplatný přístup k obsahu svých časopisů nezávisle na jakýchkoli budoucích změnách ve vlastnických poměrech k vydavatelství.
V lednu roku 2002 se také redakční rada amerického recenzovaného časopisu PNAS (The Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, http://www.pnas.org) rozhodla pro volné zpřístupňování publikovaných článků po šesti měsících od data publikování.
14. února 2002 byla Institutem Otevřené společnosti založena Budapešťská iniciativa otevřeného přístupu (Budapest Open Access Initiative, BOAI, http://www.soros.org/openaccess). V lednu 2003 potom Budapešťská Iniciativa otevřeného přístupu publikovala dva obchodní rádce pro publikování s otevřeným přístupem, jeden pro zakládání nových časopisů s otevřeným přístupem a jeden pro konverzi tradičních periodik na otevřený přístup. Napsány byly Raymem Crowem a Howardem Goldsteinem.
Počátkem srpna 2002 byl také odstartován projekt RoMEO (Rights Metadata for Open archiving) a projekt SHERPA (Securing a Hybrid Environment for Research Preservation and Access). 23. srpna téhož roku Mezinárodní federace knihovnických asociací a institucí (IFLA) publikovala IFLA internetový manifest volající po "svobodném přístupu k informacím" a po odstranění "bariér toku informací".
V polovině května 2003 byl založen Adresář časopisů s otevřeným přístupem (The Directory of Open Access Journals, DOAJ, http://www.doaj.org), jehož cílem je usnadnit uživatelskou orientaci v oblasti otevřeného přístupu. Tato služba je dostupná samozřejmě zdarma. Na počátku července 2004 potom začal Adresář časopisů s otevřeným přístupem nabízet vyhledávání na úrovni článků.
24. února 2004 IFLA vydala Prohlášení o otevřeném přístupu k vědecké literatuře a výzkumným dokumentům (IFLA Statement on Open Access to Scholarly Literature and Research Documentation, http://www.ifla.org/V/cdoc/open-access04.html).
3. července 2004 také vydavatelství Elsevier ohlásilo svou novou – "otevřenou – politiku" povolující autorům posílat konečné verze jejich plnotextových článků (uveřejněných v Elsevieru) do institucionálních repozitářů nebo na své webové stránky.
V říjnu 2004 společnost Google oficiálně vyhlásila projekt Google Print (od listopadu 2005 přejmenovaný na Google Book Search, http://books.google.com), jehož snahou je zdigitalizovat fondy největších světových knihoven a uživatelům umožnit online vyhledávání v těchto textech. 28. listopadu 2004 potom také společnost Google ohlásila vznik své "vědecké odnože" Google Scholar (http://scholar.google.com). V prosinci roku 2006 se společnost Google také rozhodla kromě knih postupně digitalizovat i staré ročníky časopisů.
4. srpna 2006 The Science Navigation Group (mateřská společnost vydavatelství BioMed Central) ohlásila vznik Chemistry Central, prvního projektu mimo oblast biomedicíny. Ve stejnou dobu ohlásila i stejné plány pro PhysMath Central. Nová zastřešující organizace – Open Access Central bude koordinovat rostoucí rodinu projektů z různých disciplín.
Vydavatelství BioMed Central (http://www.biomedcentral.com) je nezávislé open acces elektronické vydavatelství, které vydává 193 recenzovaných online časopisů z oblasti biologie a lékařství. Publikované články jsou přístupné volně a trvale ihned po vydání [7].
BioMed Central byl založen roku 1999 Vitkem Traczem a po celou dobu existence je pečlivě kontrolována kvalita obsahu a aktivně zahrnovány nové vývojové komponenty jako wiki, sémantický web nebo uživatelem generovaný obsah (obsah, který si uživatelé tvoří sami jako např. blogy) [8]. V říjnu roku 2008 bylo vydavatelství BioMed Central prodáno německému vydavateli Springer, zatím ovšem zůstává narozdíl od Springera vydavatelstvím otevřeným.
Časopisy publikované v BioMed Central lze rozdělit do následujících širších skupin:
Skupina recenzovaných časopisů s otevřeným přístupem pokrývající většinu oblastí biomedicíny, jejichž obsah je editován přímo vydavatelstvím BioMed Central.
Skupina recenzovaných časopisů s otevřeným přístupem, jejichž obsah je editován skupinou nezávislých vědců.
Skupina časopisů, která se od předchozích dvou odlišuje tím, že mají buď i tištěnou verzi, nebo je část jejich obsahu přístupná pouze pro předplatitele (přičemž část jejich obsahu – minimálně 50 % – je stále nabízena volně).
Autoři článků si podrží copyright své práce a je pouze na jejich rozhodnutí, zda článek umístí na veřejně dostupný server nebo na jiné místo. 183 časopisů z celkové produkce BioMed Central má tzv. otevřený přístup (open access) – seznam takto publikovaných časopisů je dostupný na webové stránce vydavatelství (http://www.biomedcentral.com/info/libraries/oajournals). Otevřený model publikovaní v tomto vydavatelství znamená, že články jsou pro uživatele na internetu dostupné zdarma – a to bez jakéhokoli embarga. Vzhledem k této skutečnosti je u tohoto typu časopisů vyžadována platba autorů (pouze k pokrytí nákladů vydavatele) v rozmezí € 360 až € 1 715 (bez DPH) za přijatý rukopis – konkrétní ceny za publikování v jednotlivých časopisech jsou uvedeny přímo na webové stránce vydavatelství BioMed Central (http://www.biomedcentral.com/info/about/apcfaq#howmuch).
Všechny články v BioMed Central jsou bezprostředně indexovány v systémech PubMed, Scirus, Google Scholar, Citebase, OAIster a dalších webových službách včetně nového produktu vydavatelství Elsevier – Scopus. BioMed Central také podporuje různé propojovací systémy včetně CrossRef, SFX, LinkSource a PubMed. Ačkoli se jedná o poměrně nový projekt – vznikl v roce 2000, všech 27 časopisů z vydavatelství BioMed Central má již impakt faktor. Aktuální seznam je dostupný na webových stránkách (http://www.biomedcentral.com/info/about/faq?name=impactfactor).
BioMed Central je pouze jednou z částí projektu Open Access Central (http://www.openaccesscentral.com), který v současné chvíli zastřešuje kromě BioMed Central ještě Chemistry Central a PhysMath Central. Chemistry Central je projekt zaměřený na publikování recenzovaných online časopisů s otevřeným přístupem pro chemické obory. První článek byl publikován v lednu roku 2007. PhysMath Central je nezávislé vydavatelství zaměřené na matematiku a fyzikální výzkum úzce spolupracující s BioMed Central. První článek v tomto vydavatelství byl vydán v říjnu roku 2007. A další oborově profilované online vydavatelství s otevřeným přístupem a přívlastkem Central budou jistě přibývat.
V BioMed Central je možné vyhledávat přes jednoduché (Quick Search) a pokročilé vyhledávání (Advanced Search). Dříve (přibližně do listopadu roku 2006) byla registrace a přihlášení nutná pouze pro práci s uloženými dotazy. Nyní se musí registrovat každý, kdo chce v BioMed Central vyhledávat. Registrace je samozřejmě bezplatná.
V pokročilém vyhledávání jsou předem nastavena čtyři selekční pole, do nichž je možné zapsat jedno či více hledaných slov (včetně frází, které se píší do uvozovek). V menu po levé straně se mění pole, ve kterých chceme vyhledávat (např. autor, časopis, DOI, název článku, rok publikování apod.), v menu po pravé straně se volí, zda chceme vyhledávat přesnou frázi (může nahradit vkládání uvozovek), všechna slova nebo kterékoli ze slov. Jako základní úskalí tohoto vyhledávání bych viděla nemožnost volit vztah mezi jednotlivými řádky – a priori je nastavené jako A (AND) a není žádná možnost jak ho změnit na NEBO (OR). Vyhledávání má přímo u sebe odkaz na vyhledávací tipy (http://www.biomedcentral.com/search/BMCSearchTips.html), takže orientace je snadná i pro nové uživatele.
Záložka pro tzv. booleovské vyhledávání má jediný vyhledávací řádek a opět umožňuje totéž co základní pokročilé vyhledávání, pouze s tím rozdílem, že vše musí zadávat příkazově přímo uživatel, toto vyžaduje podrobnější znalosti dotazovacího jazyka. Uživatel je nucen zadávat příkazy i selekční pole, která se mají prohledávat. Selekční pole se nevolí z menu, zadávají se do hranatých závorek. Seznam zkratek jednotlivých polí je opět hned pod vyhledávacím formulářem.
U obou způsobů vyhledávání (základního i tzv. booleovského) se záznamy formulovaných rešeršních dotazů (Search History) řadí pod vyhledávacím formulářem, takže je vidět, kolik dotazů bylo provedeno a s jakými výsledky. Formulace rešeršních dotazů lze dále upravovat, ukládat a kombinovat.
Po rozkliknutí výsledného záznamu rešerše (jako hypertextové
propojení zde slouží název článku) se zobrazí podrobnější záznam článku.
Úplně nahoře je zobrazen typ článku a status článku – tedy buď modrá
ikona otevřeného přístupu
nebo šedá ikona
předplatného . Také se může objevit ikona
,
která jednoznačně identifikuje články, ke kterým je často přistupováno.
Tato informace je vztažena k časopisu, ve kterém byl článek publikován a
k jeho stáří. Aby článek obdržel tuto ikonu, musí být minimálně 14 dní
starý a tato ikona mu potom zůstává navždy.
Další oblast záznamu uvádí lokační údaje článku – tedy ročník a číslo, v němž byl článek publikován, a DOI identifikátor. Dále je zde uvedeno datum publikování, některé časopisy uvádí i datum obdržení a přijetí článku. Pod těmito údaji je stručný abstrakt. Výsledné záznamy rešerše se automaticky řadí podle data, je však možné je řadit i podle relevance. Míra relevance je znázorněna graficky – zeleným obdélníkem po levé straně – čím víc je zelený, tím relevantnější (vůči našemu dotazu) dokument je nalezen. Pod každým záznamem článku je, kromě možnosti zobrazit si abstrakt, také odkaz na úplný text ve formátu PDF a HTML. Ještě je tu také možnost podívat se na záznamy souvisejících článků (related articles) – tato služba uživatele přesměruje do databáze PubMed.
Financování činnosti vydavatelství BioMed Central
Vydavatelství BioMed Central, stejně jako ostatní vydavatelé s otevřeným přístupem, své publikační aktivity financuje především příjmy z reklamy a placenými nadstavbovými službami, kterými jsou např. institucionální repozitáře a služba Faculty of 1000. Poplatky autorů v žádném případě nejsou využívány k financovaní činnosti vydavatelství BioMed Central, ale jsou z nich hrazeny výhradně náklady potřebné k samotnému publikování článků.
BioMed Central jako komerční vydavatel není dotován žádnou vládní agenturou, ani z jiných vládních prostředků nebo grantů. Vydavatelství svou činnost hradí výhradně z prodeje nadstavbových služeb, reklamy, dotisku žádaných periodik a vydáváním speciálních příloh (suplementů) časopisů.
Nespokojenost s tradičním modelem publikování, který se neměnil stovky let, podporuje experimenty s vytvářením zcela odlišných publikačních modelů. Elektronická forma vědeckého publikování spolu s rozvojem informačních a komunikačních technologií přinesla nové možnosti rozšiřování vědeckých poznatků. Zatímco dříve se k primárnímu dokumentu dospělo pouze návštěvou knihovny (nebo jiné informační instituce), dnes může být koncovým uživatelům dostupný prakticky ihned. Bariéra času tak byla překonána, bariéra finanční však nikoli. Rozpor mezi technologickými možnostmi a finančním omezením je zřejmě největší hnací silou hnutí za otevřený přístup. Příznivci toho hnutí často prohlašují, že věda a výzkum jsou z větší části (pomineme-li soukromé komerční výzkumy některých firem) placeny z veřejných financí, měly by být tedy také veřejně a zdarma dostupné i výsledky těchto výzkumů.
Zatím není jasné, zda volný (otevřený) i placený přístup k informacím vedle sebe mohou dlouhodobě existovat jak je tomu dnes v mnoha vědních oblastech (např. ve fyzice, lékařství a dalších), nebo zda některá z těchto forem převládne a druhá potom zanikne úplně, nebo se stane pouze okrajovou záležitostí. Otevřený přístup je každopádně v současné době stále ještě menšinovou aktivitou s otevřenou budoucností, který na knihovníky a informační pracovníky klade jisté nároky v následujících oblastech [9]:
Integrace volně přístupných zdrojů s dosavadními fondy a službami – knihovny by měly postupně začleňovat časopisy s otevřeným přístupem do svých katalogů a nabízet uživatelům vyhledávací služby2 specializované na materiály s otevřeným přístupem.
Školení a podpora uživatelů – s nástupem otevřených archivů, časopisů a digitálních knihoven přestal být dokument vázán na konkrétní vydání daného periodika. Uživatele je proto potřeba poučit o jiných jednoznačných identifikátorech než je ročník, číslo a strana. Někdy se může i téměř (nebo úplně) totožný text objevit ve více zdrojích. To může být pro uživatele velice matoucí. Existence více verzí jednoho článku ztěžuje práci i informačním pracovníkům, kteří se zabývají citační analýzou. Má se pro jeden konkrétní článek sčítat počet citací všech jeho verzí? Nebo se mají brát v potaz pouze citace jedné, oficiální, verze? Posuzování kvality zdrojů – knihovny by měly poskytovat především kvalitní informační zdroje, bez ohledu na to, zda jsou volně přístupné či nikoliv. V souvislosti s otevřeným přístupem se objevují i spekulace o jejich odborné úrovni. O co je pro autory snazší publikovat, o to je těžší posoudit kvalitu článků. Placené zdroje dávají jistou záruku správnosti, aktuálnosti i původnosti. Než se takový zdroj dostane k uživateli, projde dvojím výběrem – nejprve na straně vydavatele (recenzní řízení) a potom na straně knihovny, která do svého fondu pečlivě vybírá jednotlivé tituly. V případě mnoha vydavatelů s otevřeným přístupem může snaha o úsporu nákladů vést k vypouštění recenzního řízení i redakčních úprav rukopisu, a tudíž hrozí nebezpečí, že budou publikovány i méně kvalitní práce. V případě otevřených archivů je zpravidla filtrace ze strany správců minimální, ale při hodnocení obsahu mohou pomoci další nadstavbové služby, jako jsou např. automaticky vytvářené citační rejstříky nebo sledování počtu přečtení článku.
Trvalá ochrana a zpřístupnění zdrojů s otevřeným přístupem – trvalá ochrana tištěných zdrojů je doménou depozitních knihoven (v ČR je to Národní knihovna České republiky) a ty nejspíš přijmou i odpovědnost za trvalé uchovávání a zpřístupňování materiálů s otevřeným přístupem. Hlavní myšlenkou otevřených archivů je nabídnout autorům prostor pro publikování příspěvků, otázka trvalé ochrany a zpřístupňování je odsunuta do pozadí, především kvůli finančnímu zázemí, které není dlouhodobě jisté.
Veřejné zpřístupňování výsledků vědecké práce je diskutovaným tématem nejen na půdě akademické, ale i politické – např. 17. ledna minulého roku byla Evropskou komisí zveřejněna petice "Open Access Self-Archiving Mandate" (http://openaccess.eprints.org/index.php?/archives/198-guid.html), podporující otevřený přístup k informacím pocházejících z veřejně podporovaného výzkumu. Během prvních tří měsíců ji podepsalo přes 25 000 jednotlivců a 1 214 institucí.
Otevřený přístup má před sebou ještě dlouhou cestu, než bude dosaženo všeobecné shody všech zúčastněných stran.
Od počátku devadesátých let, kdy se model otevřeného přístupu začal rozvíjet, se situace změnila a otevřený přístup se tak pomalu stává nedílnou součástí mnoha vydavatelských aktivit, ať už jsou to vydavatelství čistě komerční či nezisková, podporovaná státem, univerzitami nebo jinými subjekty.
Elektronické zdroje s otevřeným přístupem jistě přináší autorům a uživatelům mnoho výhod včetně pohodlnější manipulace s textem a doprovodným aparátem dokumentů – ovšem knihovnám (a nejen jim) však přináší také problémy. Začínají už při získávání těchto zdrojů – absence legislativy, která by zajišťovala jakoukoli bibliografickou kontrolu těchto materiálů, o povinném výtisku nemluvě. Ani zpracování elektronických zdrojů není jasnou záležitostí – dokumenty se často a rychle mění, přemisťují se nebo úplně zanikají, takže knihovny ke kontrole těchto materiálů potřebují mnoho specialistů. Problémem je rovněž existence softwaru, který samostatně a automaticky provádí kontrolu online dokumentů, z tohoto hlediska nelze lidský faktor úplně vyloučit.
Také vědečtí a informační pracovníci sehrávají významnou roli na cestě od tradičního k elektronickému a navíc ještě otevřenému publikování – respektive od tištěných placených zdrojů k elektronickým volně dostupným odborným informacím a informačním zdrojům.
Práce s elektronickými informačními zdroji sice knihovnám přináší starosti, ale také jim to umožňuje "držet" krok s dobou a nestát se tak pouze "papírovými" muzei. Díky nim knihovny mohou svým uživatelům poskytovat opravdu moderní informační služby.
Poznámky
1 OAI-PMH je jednoduchý protokol umožňující "poskytovatelům služeb" automatizované získávání (sklízení) metadat nabízených "poskytovateli dat" [4].
2 Mezi takovéto vyhledávací služby patří například DOAJ či OAIster.
Literatura
[1] Open Society Institute. Open Society Institute and Soros Foundation [online]. New York : Open Society Institute, 2007 [cit. 2007-09-08]. Budapest Open Access Initiative. Dostupný z WWW: <http://www.soros.org/openaccess>.
[2] BRYNKO, Barbara. BioMed Central opens door for physic community. Information Today [online]. May 2007, vol. 24, no. 5, s. 1, 36 [cit. 2007-10-04]. Dostupný také z WWW: <http://vnweb.hwwilsonweb.com>. ISSN 0739-988X.
[3] BRATKOVÁ, Eva. Otevřený přístup, digitální knihovny a citační služby. In INFORUM 2006 : 12. ročník konference o profesionálních informačních zdrojích, Vysoká škola ekonomická, Praha, 23.-25. května 2006 [online]. Praha : Albertina icome Praha, 2006 [cit. 2007-10-18]. Dostupný z WWW: <http://www.inforum.cz/inforum2006/pdf/Bratkova_Eva.pdf>.
[4] ŽABIČKA, Petr. OAI-PMH : Protokol pro metadatovou interoperabilitu. In Automatizace knihovnických procesů - 9.: sborník z 9. ročníku semináře pořádaného ve dnech 15.-16. května 2003 v Liberci, 15.-16.5. 2003 [online]. Praha : ČVUT, 2003. Dostupný také z WWW: <http://knihovny.cvut.cz/akp2003/sbornik/05_zabicka.pdf>. ISBN 80-01-02738-4.
[5] SUBER, Peter. Open Access Overview : focusing on Open Access to peer-reviewed researcharticles and their preprints. [online]. Richmond : Earlham College, 2007. Last revised, September 19, 2007 [cit. 2007-10-13]. Dostupný z WWW: <http://www.earlham.edu/~peters/fos/overview.htm>.
[6] SUBER, Peter. Timeline of the Open Access Movement : formerly called the Timeline of the Free Online Scholarship Movemen. [online]. Richmond : Earlham College, 2007. Last revised, September 17, 2007. [cit. 2007-09-21]. Dostupný z WWW: <http://www.earlham.edu/~peters/fos/timeline.htm>.
[7] BioMed Central, Ltd. BioMed Central : The Open Access Publisher [online]. London : BioMed Central, c1999-2007 [cit. 2007-09-25]. About us. Dostupný z WWW: <http://www.biomedcentral.com/info>.
[8] ALBANESE, Andrew. BioMed Central changes Tack. Library Journal [online]. March 2004, vol. 129, no. 5, s. 17-18 [cit 2007-10-13]. Dostupný také z WWW: http://vnweb.hwwilsonweb.com>.
[9] VÍTŮ, Martin. Volný přístup k vědeckým informacím – co přinese knihovnám a kdo ho zaplatí? In INFORUM 2006 : 12. ročník konference o profesionálních informačních zdrojích, Vysoká škola ekonomická, Praha, 23.-25. května 2006 [online]. Praha : Albertina icome Praha, 2006 [cit. 2007-10-30]. Dostupný z WWW: <http://www.inforum.cz/inforum2006/pdf/Vitu_Martin.pdf>.
CITACE:
Burešová, Iva.
Vydavatelství BioMed Central a otevřený přístup k informačním zdrojům.
Knihovna plus [online]. 2008, č. 1-2 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus81/bures.htm>.
ISSN 1801-5948.
| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |
| index autorů | | index názvů | | index témat |