|obsah| |index autorů | | index názvů | | index témat | | archiv |

Knihovna plus

2009, číslo 2

Budování pobočky Městské knihovny v Praze v prostorách Národní technické knihovny

Alexandra Laubová / Laubova.Alexandra@seznam.cz

Historie pobočky Dejvice

Městská knihovna v Praze (dále též MKP) je díky svým výkonovým ukazatelům a počtu poboček největší městskou knihovnou v České republice. Jednou z jejích poboček je knihovna Dejvice, která po několik desetiletí sídlila v ul. Čs. armády v Praze 6. I když funguje pod historicky zažitým názvem pobočka Dejvice, její působiště bylo od začátku 60. let 20. století v Bubenči. Přestěhováním na Flemingovo nám. na podzim 2009 se stane tento název opět opodstatněným.

Dejvice založily knihovnu v roce 1890, tedy rok před vznikem Veřejné obecní knihovny královského města Prahy, která byla první knihovnou ve vnitřní Praze. Když v roce 1922 vznikla Velká Praha a Dejvice se staly její součástí, Veřejná knihovna obce dejvické se začlenila do knihovní sítě Knihovny hlavního města Prahy jako pobočka s číslem 38. To je číselné označení, které jí zůstalo do současnosti.

Od 20. let 20. století se pro tuto pobočku hledalo lepší umístění. To bylo knihovně v roce 1929 přislíbeno v chystané novostavbě „úřadovny magistrátní“, která se měla vystavět na rohu ulic Terronská a Na Růžku (Čs. armády). V roce 1931 se knihovna skutečně stěhuje – do suterénní místnosti, která byla původně určena pro cvičnou kuchyni, v nové školní budově na nám. Národní obrany (nám. Svobody).

V únoru 1937 pořádají čtenáři podpisovou akci za rozšíření dejvické knihovny a její přemístění do vhodnějších prostor. V tomto roce trvá záměr vystavět plánovanou úřední budovu, ale uvažuje se o jejím umístění na Vítězném nám. I zde se počítalo s vybudováním knihovny, kterou bylo požadováno 800 až 900 m², což by byla i dnes optimální výměra pro tuto pobočku. Skutečnost ale byla opět trochu jiná. Po okupaci německou armádou byla knihovna uzavřena a v roce 1940 se pro ni hledá příhodné místo. Z dalších dochovaných dokumentů vyplývá, že knihovna se i nadále často stěhovala, ale žádné její působiště nebylo ideální – nevyhovovaly rozměry ani samotné umístění.

V roce 1947 je opět zmiňována výstavba „městské magistrátní úřadovny dejvické“, která měla stát na nám. Presidenta Dr. Edvarda Beneše (Vítězné nám.). Tady měl sídlit Dům lidové kultury, a tak představitelé knihovny doufali, že zde bude zastoupena i knihovna. Z archivních materiálů vyplývá, že se tak nestalo a že na začátku roku 1953 působila knihovna v Dostálově ul. 5 (V. P. Čkalova).

V roce 1962 jsou knihovně přiděleny dvě místnosti po prodejně mléka v ul. Národní obrany 29. Postupem času byl prostor rozšířen o další místnosti na plochu 222 m² a pobočka zde pro veřejnost fungovala do konce května 2009, i když prostory dávno nedostačovaly výměrou ani prostorovým řešením. [tamtéž] Oddělení pro dospělé a pro děti byla umístěna samostatně, odděloval je vchod do domu, takže pobočka nemohla naplnit funkci knihovny rodinného typu. Proto existovala různá otvírací doba v obou odděleních, což bylo z provozního hlediska nevyhovující. V pobočce chyběly možnosti rozvoje kulturně vzdělávací činnosti. Nebyly zde vytvořeny podmínky pro práci vedoucí pobočky, chyběla vhodná kancelář. Nedostačující a nepohodlné bylo zázemí pro zaměstnance. Mobiliář v celé pobočce byl zastaralý, opotřebovaný, prostor stísněný. Pobočka byla umístěna na jedné z nejrušnějších ulic v Bubenči, kde venkovní provoz je hlučný a prašný, a tak pobočka nenabízela čtenářům příjemné prostředí. Protože nedošlo k dohodě s majitelem domu ohledně vedení kabelů, zůstaly Dejvice jedinou pobočkou v síti MKP, která veřejnosti neposkytovala internetové připojení. Byly to velmi nedůstojné podmínky, v kterých již nešlo naplňovat poslání knihovny v 21. století.

V 90. letech 20. století proběhla mnohá jednání s městskou částí Praha 6, zda by nebylo možné pobočku přemístit do příhodnějších prostor, nejlépe prostor obecních. Jednání byla bezvýsledná a pokračovalo se v nich i po roce 2000. V únoru 2001 obdržela Mgr. Anna Bimková, tehdejší ředitelka MKP, dopis od MUDr. Pavla Béma^[1], v té době starosty MČ Praha 6, že do rámcového stavebního programu městské části byl zařazen záměr výstavby polyfunkčního domu na Vítězném nám. a že pro knihovnu bude v přízemí vyčleněn prostor o přibližně 600 m². V roce 2003 se však situace změnila. Na podzim toho roku zastupitelstvo MČ Praha 6 neschválilo pozměňovací návrh, který by zahrnoval umístění knihovny do již zmíněného polyfunkční domu (k výstavbě nakonec nedošlo).

Následující léta byla ve znamení nabídek prostor, které pro knihovnu vytipovávala městská část, i když nebyla jejich majitelem. V roce 2004 byl nabídnut pobočce Dejvice podzemní sál a přilehlé prostory bývalého kina Orlík v Terronské ul. (nyní koleje ČVUT). Tyto prostory se ukázaly pro provozování knihovny jako nepřijatelné. Byly odmítnuty z několika důvodů: nedostatečný prostor pro naplnění všech funkcí, které má moderní knihovna plnit, nepřiměřeně vysoké investiční náklady a následné náklady provozní. K odmítnutí vedl i technický stav nabízeného objektu. Inženýrské sítě budovy byly vedeny pod stropem sálu, kde měla být půjčovna. Nebylo zde přirozené větrání a osvětlení. Další variantou bylo umístění knihovny do prostor po autoservisu firmy Papoušek v ul. V. P. Čkalova. Opět nevyhovovala a opět byla odmítnuta. Poté byla MČ Praha 6 předložena další možnost umístění pobočky. Tentokrát se jednalo se o prostory v ul. Jugoslávských partyzánů, kde sídlí Odbor státní sociální podpory Obvodního úřadu v Praze 6. Podmínkou ale bylo, že se tento odbor přestěhuje a prostory uvolní. Tyto prostory by byly po náležité rekonstrukci a úpravě akceptovatelné. Komplikací však mohlo být uspořádání vlastnických vztahů v domě, kde odbor působí. Zásadním problémem ale bylo (a je), že odbor v těchto místech funguje stále, i když k jeho přestěhování mělo dojít již před několika lety. MKP proto přestala s touto variantou počítat.

V roce 2005 se začaly rozbíhat úvahy využít pro budoucí působení pobočky MKP Dejvice část objektu nově budované Národní technické knihovny (dále též NTK). Na základě shody mezi zřizovateli[2] (hl. m. Praha a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR) byla 20. 2. 2007 podepsána řediteli zúčastněných knihoven dohoda o spolupráci při přípravě výstavby a vlastní výstavbě budovy NTK (za Státní technickou knihovnu Ing. Martinem Svobodou a za Městskou knihovnu v Praze RNDr. Tomášem Řehákem)^.[3] Tato dohoda byla podepsána z toho důvodu, že stavba NTK byla již zahájena, tak aby bylo možné spolupracovat při projektové činnosti a při stavbě samotné i v době, než bude vzájemný vztah mezi oběma knihovnami zakotven nájemní smlouvou. Smlouva o nájmu nebytových prostor byla mezi NTK a MKP podepsána v únoru 2009. Předmětem nájmu jsou ve smlouvě definovány prostory v 1. a 2. NP o celkové podlahové ploše 930,71 m².[4]

Stručná historie výstavby nové budovy Národní technické knihovny

Z června 2000 pochází materiál MŠMT ČR s názvem Projekt výstavby Národní technické knihovny. Tento materiál mimo jiné hodnotí současný stav informační infrastruktury výzkumu a vývoje, vzdělávání a informačních služeb v ČR a popisuje, proč je zapotřebí v této oblasti vybudovat centrální uzel. Autoři projektu konstatují, že Česká republika postrádá silné a koncentrované informační centrum výzkumu a vývoje. Jedním z důvodů předložení projektu je také ne zcela nepodstatný problém společného umístění Národní knihovny ČR a Státní technické knihovny v areálu pražského Klementina. Tato záležitost nebyla po dlouhou dobu řešena, takže došlo k tomu, že obě knihovny byly výrazně funkčně i prostorově omezeny. Projekt dále poukazuje na nesnáze, s kterými se potýkají ČVUT a VŠCHT. Chce jim pomoci řešit prostorovou nouzi, která jim brání v zabezpečení a poskytování kvalitních informačních služeb, které by odpovídaly soudobým standardům. [3, s. 3-7]

V červenci 2000 přijala vláda ČR usnesení, kterým schvaluje Projekt výstavby NTK jako uzlu informační infrastruktury výzkumu a vývoje, vzdělávání a veřejných informačních služeb ČR, a v tom samém měsíci byla vyhlášena veřejná architektonická soutěž na zpracování návrhu urbanistického, architektonického a projektového řešení budovy NTK. Soutěž byla uzavřena v lednu 2001. První místo obsadila společnost AK Architekti (nyní Projektil Architekti, s. r. o.), která se později stala hlavním architektem projektu. [4, s. 3]

Soutěžní porota se k vítěznému návrhu vyjádřila a zdůvodnila jeho prvenství takto: „Architektura tvoří jednotu s urbanistickým řešením. Je ve vnějším výrazu zcela soudobá, pojetí vnitřku klade důraz na průsvitnost a otevřenost. Promyšlená konstrukce přispívá k ekonomii výstavby a výhodnému komfortnímu provozu. Zpřístupnění parteru knihovny s volným rozmístěním veřejných provozů knihkupectví, galerie, kafetérie a přednáškové místnosti správně reaguje na prostředí studentské klientely. Horizontálně diferencované prostory samotné knihovny vytvářejí typické klidové knihovnické a vědecké prostředí. Návrh je výjimečný, svým řešením se vymyká schématům ostatních soutěžních návrhů.“ [5, s. 3]

V následujících dvou letech se především řešily otázky týkající se financování výstavby. V roce 2003 předložila STK poradě vedení MŠMT Aktualizovaný harmonogram výstavby budovy NTK a návrh způsobu financování, který byl v únoru 2004 schválen vládou ČR. V tom samém roce proběhla soutěž na získání veřejné zakázky Projektová dokumentace pro výstavbu NTK. Zvítězila společnost Helika, a. s., která se tak stala projektantem objektu NTK. V roce 2005 byla vypracována dokumentace návrhu stavby a proběhl první stupeň veřejné soutěže na plnění veřejné zakázky Komplexní zajištění realizace výstavby NTK. Tato soutěž byla dokončena druhým stupněm o rok později, kdy se vítězem stalo sdružení, které tvoří společnosti Sekyra Group, a. s., SG Projekt Management, s. r. o., a SG Public Private, s. r. o. Rok 2006 byl pro výstavbu nové budovy přelomový. V lednu 2006 vydal Úřad MČ Praha 6 územní rozhodnutí o umístění stavby NTK v Praze 6 – Dejvicích. V červnu téhož roku byla odborem výstavby Úřadu MČ Praha 6 stavba NTK povolena a v říjnu byla poté, co na určeném území proběhl archeologický výzkum, stavba zahájena. Kolaudace stavby proběhla v říjnu 2008 a v prosinci téhož roku byla stavba předána NTK. [4, s. 4]

Budova NTK

Budova NTK je umístěna v areálu vysokých technických škol v Praze 6 – Dejvicích. Pozemek je vymezen ulicemi Technickou, Thákurovou, Bechyňovou a Studentskou a má celkovou rozlohu 11 737 m². Umístění budovy NTK je velmi vhodné, protože leží přímo ve středu vysokoškolského kampusu. Pojetí vychází z urbanistické koncepce architekta Antonína Engla, který podobu moderních Dejvic vytvořil již ve 20. letech 20. století. [6, s. 4-7] Budova knihovny je navržena na půdorysu zaobleného čtverce, který má vnější rozměry cca 75 x 75 m. Ten má uprostřed zastřešené obdélníkové atrium o rozměrech 17,3 x 28,35 m, které uvnitř budovy NTK tvoří dvoranu – centrální halu služeb. [7]

Budova je navržena tak, aby byla prostupná ze všech stran, aby nebyla jednoznačně orientovaná právě z důvodu centrálního umístění mezi budovami jednotlivých vysokých škol. Do vnitřní ústřední haly budovy vedou celkem čtyři vstupy, žádný z nich není určen jako hlavní. Vzhledem k okolnímu provozu se dá ale předpokládat, že nejvíce využíván bude vstup, který vede z ul. Studentské.

Budova knihovny je kompaktní, je tak řešena z důvodů energetických a provozních. Je opláštěná skleněnými díly, takže fasáda kolem celé budovy je průsvitná, a tím pádem stavba nepůsobí těžkopádně. Na střechu, kde je mezi přiznanými technickými prvky vysázena zeleň, ústí atria nacházející se o podlaží níž. Umožňují studovat nebo relaxovat pod otevřeným nebem.

Na budově NTK je velmi sympatické její energetické řešení, které klade důraz na šetrný postoj k životnímu prostředí. Jednotlivé provozy knihovny jsou situovány do světových stran tak, aby byl přístup světla optimální z hlediska jejich fungování nejen během dne, ale i v průběhu celého roku. Regulace přístupu světla je v 1. NP vyřešena vnitřními roletami. Před okny v dalších nadzemních podlažích jsou stínicí žaluzie, které jsou umístěny vně oken, ale uvnitř předsazené skleněné fasády. Pohyblivé žaluzie jsou řízeny pokyny čidel, která zaznamenávají sluneční světlo a venkovní teplotu. Masivní betonová konstrukce budovy akumuluje chlad nebo teplo. Větrání je realizováno tzv. hybridním systémem, který minimalizuje strojní větrání (opět dojde k úsporám elektrické energie) a v maximální možné míře využívá přirozené větrání, které by mělo právě díky konstrukci stavby být velmi efektivní. [8] Tento přirozený způsob provětrání může být realizován i z toho důvodu, že vnější skleněná fasáda je složena z jednotlivých dílů, mezi kterými jsou ponechány vertikální mezery, které umožňují proudění vzduchu.

Centrální umělecké dílo v budově NTK

K předložení návrhů na centrální umělecké dílo v NTK byli vyzváni tři mezinárodně uznávaní výtvarní umělci. Záměrně byli osloveni pouze výtvarníci ze zahraničí, a to z toho důvodu, aby přínos uměleckého díla návštěvníkům knihovny a do české kultury jako takové byl cizokrajný. „Kritéria výběru byla následující: vztah k místu a fenoménu technické knihovny, významová kvalita v kontextu NTK, začlenění do architektury budovy, komunikativnost, sdělnost vůči návštěvníkům knihovny, potenciální atraktivnost v souvislosti s image NTK, aktuálnost v souvislosti s trendy současného umění, realizovatelnost, bezpečnost a interaktivnost.“ [9] Na doporučení odborné komise byl vybrán Dan Perjovschi, umělec a novinář rumunského původu, který pojal vnitřní prostor haly NTK jako skicák svých kreseb.

Pobočka MKP v budově NTK

Když se v roce 2005 vyskytla příležitost umístit pobočku Dejvice do rodící se budovy NTK, vznikl v MKP tým, který začal pracovat na stavebním programu, který by byl ušit na míru těmto prostorám. V týmu, který vedl referent pro rekonstrukci knihoven, se scházeli lidé, kteří v MKP pracují na různých pozicích, ale každého se nějakým způsobem výstavba nové pobočky dotýká. Podobné týmy vznikají v MKP při všech rekonstrukcích a výstavbě poboček a velmi dobře fungují. Týmová práce se v této oblasti osvědčila.

Pobočka MKP se bude v budově NTK nacházet v části 1. a 2. NP (458,73 m² v 1. NP a 471,98 m² v 2. NP)[5] a je situována jihozápadně s výhledem na křižovatku ulic Technická a Studentská. Je to umístění velice atraktivní, protože směřuje na nejživější průsečík komunikací, které v blízkosti budovy NTK procházejí. Pobočka bude přístupná dvěma vchody v přízemí – z jednoho ze vstupních koridorů, který vede ze Studentské ul., a z centrální haly. Podlaží jsou uvnitř spojena schodištěm a zdvižnou plošinou. Než dostala MKP tyto prostory k dispozici, vedlo z 1. NP nahoru pouze schodiště, takže 2. NP by v pobočce nebylo přístupné pro handicapované osoby. A tak jedním z prvních zásahů do projektové dokumentace ze strany MKP byl požadavek vybudovat uvnitř pobočky výtah nebo plošinu, aby se vnitřní prostor pobočky stal bezbariérovým. Z technických důvodů byla zvolena vertikální zdvihová plošina, která se bude pohybovat v částečně proskleném plášti, takže její přítomnost v interiéru pobočky nepůsobí nijak rušivě. Díky tomuto zásahu má tak pobočka jako jediná z nájemních prostor v NTK, které sahají přes 1. a 2. NP, bezbariérové vnitřní propojení obou pater.

Výkonové ukazatele pobočky

Při tvorbě stavebního programu musely být brány v úvahu výkonové ukazatele pobočky i fakt, který vychází ze zkušenosti s automatizací jiných poboček MKP, že výkonové ukazatele po automatizaci narůstají o 30 až 50 %. Např. předpokládaná denní návštěvnost pobočky by měla být 250 až 300 osob.

V lokalitách blízkých umístění pobočky Dejvice došlo navíc v minulých letech ke zrušení několika poboček. V letech 2002 až 2003 byly uzavřeny pobočky Hadovka a Střešovice. Na jaře 2008 přestala pracovat pobočka na sídlišti Dědina z důvodu rekonstrukce objektu Delta, kde do té doby knihovna působila, a tak tato pobočka nebude určitě do konce roku 2009 existovat. Přestěhování pobočky Dejvice na Flemingovo nám. bude pro čtenáře ze zavřených poboček vhodnou příležitostí, jak své členství v MKP obnovit. Další okolností, která by mohla vést ke zvýšení návštěvnosti a dalších statistických údajů, je skutečnost, že nyní bude pobočka velmi dobře dopravně dostupná. Flemingovo nám. se nachází přibližně pět minut pěšky od jedné z nejrušnějších zastávek pražského metra, konečné stanice linky A. Neméně důležitým faktorem, který jistě přispěje k nárůstu výkonových ukazatelů pobočky, je předpokládaná vysoká návštěvnost NTK, která je odhadována až na milion návštěvníků ročně.

Služby a otvírací doba pobočky Dejvice

Smyslem přemístění pobočky je zlepšení jejích prostorových podmínek, které byly do této doby výrazně limitovány. Cílem je rozšíření služeb a automatizace pobočky: zapojení do datové sítě MKP, připojení k Internetu, vstup do databází, které má MKP k dispozici. Od počátku se v nové pobočce Dejvice předpokládala také určitá specializace služeb v rámci MKP, která se týká především zaměření knihovního fondu.

Pobočka se rovněž stane jedním z kontaktních míst opencard. Připojí se k 13 pobočkám MKP, které jsou v současné době sběrnými a výdejními místy těchto karet, jejichž vydavatelem je Magistrát hl. m. Prahy a které mohou být mimo jiné používány v MKP jako čtenářský průkaz.

Počítá se také s rozšířením otvírací doby pobočky. Ta v neautomatizovaném provozu činila v odd. pro dospělé čtenáře 40 hodin týdně a v odd. pro děti 30 hodin týdně (otevřeno pondělí až pátek). Po přestěhování bude mít pobočka otevřeno 54 hodin týdně a to od pondělí do soboty. Tato provozní doba bude v rámci otvíracích hodin automatizovaných poboček MKP mimořádná, protože bude otevřeno i v pondělí.

Stavební program pobočky Dejvice a jeho realizace v budově NTK

Prostor pobočky je navržen jako střízlivý, jednoduchý, s moderním vybavením, ale měl by působit příjemným dojmem. Bude uspořádán tak, aby umožňoval návštěvníkům dobrou orientaci. Stejně tak by měl dovolit knihovníkům snadnou kontrolu.

V 1. NP bude vstupní prostor a služby pro dospělé uživatele a čtenáře. Vstup do pobočky bude z centrální, veřejně přístupné haly a ze vstupního koridoru, který vede ze Studentské ul. Vstupní prostor slouží jako zádveří, v jehož blízkosti najdou návštěvníci pobočky šatní a zavazadlové skříňky. Návštěvníci budou moct využívat také šatnu, která bude v přízemní hale budovy.

Hlavním hlediskem řešení prostoru v přízemí je přehlednost. Objekty, které zde rozdělují prostor na určité zóny, jsou centrální pult, schodiště, otevřený prostor, který sahá přes obě patra, a sloupy. Jednotlivé zóny, které ale tvoří jeden navzájem prostupný celek, jsou tři. Za prvé je to část za plošinou, která je situována za centrálním pultem směrem k fasádě do ul. Studentské. Tato zóna bude vyhrazena regálům s částí naučné literatury. Druhou zónou je část v otevřeném prostoru, který prostupuje do 2. NP. Tato zóna je nejpřitažlivější z celého prostoru, a tak je určena pro relaxační posezení. Třetí, největší zóna bude věnována volnému výběru beletrie a naučné literatury.

V přízemí bude dále fungovat informační bod s jedním pracovním místem, které bude obsazeno knihovníkem podle aktuální potřeby. Budou zde také dvě pracovní čtenářská místa k stání, vybavená elektronickým katalogem (OPAC). Podél prosklené fasády do Technické ul., bude rozptýleno deset čtenářských míst, aby byl využit dostatek přirozeného světla.

2. NP je s přízemím spojeno jednoramenným schodištěm a zdvižnou plošinou. Také 2. NP funguje jako otevřený prostor a je podobně jako přízemí rozčleněno na několik zón. Členící prvky zde tvoří vyústění schodiště, sloupy, prostor, který sem prochází z přízemí, a prosklená stěna oddělující zázemí pro zaměstnance. Orientačním bodem v prostoru bude infobod – pult, obrácený čelní stranou k schodišti.

Když návštěvník vystoupá po schodišti do 2. NP, uvidí po levé straně odd. pro děti a po pravé straně počítače s přístupem k Internetu a k elektronickým službám. Vpravo od schodiště budou regály s populárně-naučnou literaturou pro dospělé zaměřenou na trávení volného času. V 2. NP je světlá výška stropů pouze 2,85 m, takže zde budou použity regály 4policové, a to nejen v části s literaturou pro děti. 6policové regály bude možné postavit pouze u jedné stěny.

V odd. pro děti budou kromě regálů také stolky s pevným sezením, různé hrací prvky a variabilní sezení umožňující pořádání besed a akcí pro různé věkové skupiny a různý počet návštěvníků.

Zázemí pro zaměstnance se nachází v patře kolmo na fasádu. Je zde také administrativní část provozu, kam bude kromě kanceláře vedoucí pobočky přestěhováno vedení Obvodní knihovny pro Prahu 6 a 7, které v této době sídlí v pobočce Břevnov.

Knihovní fond v pobočce Dejvice

Do pobočky MKP v prostorách NTK je plánováno uložit kolem 50 000 svazků knižních dokumentů (čtyři pětiny pro dospělé čtenáře, jedna pětina pro děti). Poprvé v síti poboček MKP zde nebude žádný chráněný fond, tj. všechny dokumenty budou umístěny na volném výběru nebo ve skladu, nebude zde žádná část fondu, která by byla vydávána pouze na požádání, jak se to nyní děje například s CD.

Jak bude knihovní fond vypadat, to bylo předmětem jednání subtýmu, který vznikl speciálně za tímto účelem při týmu pro rekonstrukci pobočky. Od začátku byla jasná jedna věc: v rámci MKP je zapotřebí vybudovat výjimečný fond, který bude protipólem fondu odborné literatury v NTK. Základní myšlenkou je fond s funkcí rekreační, v kterém má zastoupení především beletrie a populárně-naučná literatura zaměřená na trávení volného času (např. průvodce, mapy, zahrádkářství, chovatelství). Tomu bude odpovídat i nabídka periodik.

Jednou z prvních úvah, jak ozvláštnit fond pobočky, bylo začlenit do něj v rámci spolupráce s festivalem festivalu Jeden svět jeho filmotéku. Velké množství titulů (v té době 6 000 na nosičích VHS a DVD a roční přírůstek asi 1 000) a z toho plynoucí prostorové nároky na umístění byly některými z důvodů, proč tým od myšlenky partnerství s festivalem v této podobě ustoupil. Kompromis, že by se veřejnosti zpřístupňovaly pouze dva poslední ročníky na fyzických nosičích a starší se digitalizovaly, se zase ukázal být příliš nákladným. Zásadními důvody proti byly ale především nevyřešené problémy s autorskými právy, protože smlouva při přihlašování filmů na festival nezahrnuje jejich další zpřístupňování.

Dalším z nápadů při hledání vhodného zaměření knihovního fondu bylo vybudovat sbírku 5 000 svazků audiálních nosičů (především CD) zaměřenou na populární hudbu, např. rock, pop, country, muzikál. Po hlubším zvážení všech okolností, kdy předpokládáme, že v nové dejvické pobočce dojde vzhledem k umístění v areálu vysokých škol k výraznému snížení věkového průměru čtenářstva, a kdy vývoj technologií umožňujících stahování a nahrávání zvukových materiálů jde rychle kupředu, jsme od tohoto záměru upustili. Z audiálních dokumentů bude v pobočce umístěna pouze malá sbírka mluveného slova na CD (divadelní hry, dramatizace literárních děl, pohádky), asi 500 kusů.

Specifickou službou, kterou bude pobočka poskytovat v rámci sítě poboček MKP, bude půjčování cizojazyčné beletrie, především bestsellerů. Jedná se o fond o velikosti asi 2 000 svazků beletrie v angličtině, francouzštině, němčině a ruštině.

Interiér pobočky MKP v budově NTK

Zmiňovány pouze jednotlivosti, které autorka považuje za nejdůležitější nebo nejzajímavější.

Podlahové krytiny

Barevné řešení mobiliáře v pobočce Dejvice vycházelo z toho, jaké barvy byly použity v interiérech při úpravě povrchů stěn a podlah. Stěny a stropy jsou z pohledového betonu v šedivé barvě. Podlaha v 1. NP je stejná jako v celém tomto podlaží. Je litá bituteracová, což je směs asfaltu v přírodním černém odstínu s použitím drobného kameniva.[6] Bituteraco patří mezi nové materiály, které zatím nebyly na jiných stavbách v ČR použity. Podlaha v dalších podlažích budovy je kaučuková, probarvená, poskládaná z nepravidelných barevných ornamentů. V prostorách pobočky je použit kaučuk v barvě bílo-smetanové, spoje nepravidelných dílů jsou provedeny z černých, cca 8 cm širokých pruhů.

Mobiliář

Mobiliář pobočky byl navržen v pestřejším barevném provedení, protože vnitřní prostor je pojat jako velmi střízlivý, v přirozených barvách, technicistní (např. přiznané rozvody elektrického proudu a sprinklery na stropě). Regály budou plechové, na vrchní a boční straně okapotované plechovým panelem. Povrchová úprava bude vyřešena pozinkováním s vypalovanou práškovou barvou.

Centrální výpůjční pult

Ústředním bodem prostoru pobočky v 1. NP je centrální pult. Po mnoha diskuzích mezi členy pracovního týmu MKP, architekty z ateliéru Projektil Architekti, s. r. o., a projektanty z firmy Hippos Design Architektura, kteří podobu pultu navrhovali, se pult v konečném návrhu skládá ze tří samostatných částí a má tvar obdélníku, kterému jedna z kratších stran chybí. Toto uspořádání poskytuje dostatečný prostor k pohybu knihovníků i k manipulaci s knihovními jednotkami. To podporují i dostatečné mezery mezi jednotlivými částmi. Pult bude obsazen třemi pracovními místy. Zadní část pultu bude sloužit jako uzavíratelný a uzamykatelný úložný prostor, který není nahoře opatřen deskou. Jeho vrchní část je otevřená, rozdělená na menší oddíly, jejichž velikost lze měnit. Zde budou uloženy knihovní jednotky, které si čtenáři rezervovali či zablokovali. Právě jejich uložení v otevřeném vrchním dílu bude zaručovat dobrou orientaci a manipulaci s touto částí fondu.

Oddělení pro děti

MKP si vždy při každé rekonstrukci pobočky nebo při výstavbě pobočky nové dává mimořádně záležet na zařízení té části knihovny, která má být určena dětem. Je kladen důraz na originalitu a barevnost, aby vznikl prostor, kde se dětští návštěvníci budou cítit dobře. Zde je to část v 2. NP, která je opticky oddělená od ostatního prostoru sloupem a šesti sestavami 4policových mobilních regálů, které jsou postaveny tak, aby nevytvářely souvislou řadu.

Mezi regály s literaturou pro děti a zdvižnou plošinou bude zařízen koutek pro nejmenší návštěvníky pobočky. Na části podlahy bude položen tzv. puzzle carpet, což je skládačka nahrazující koberec. Jako sedačky budou také sloužit abstraktní figurky plastového pejska, kterých zde bude celkem šest kusů ve třech velikostech a v různých barevných variantách. Pro malé děti bude určen objekt, který je možné nazvat jeskyní nebo skrýší, kde děti mohou trávit čas s knížkou nebo bez ní, aniž by byly rušeny okolím. K zařízení dětského koutku patří i netradiční kontejner na leporela. Je oválný, vyrobený z bílého polyetylénu, takže připomíná velké vejce.

Mezi plošinou a okny je ponechán volný prostor, kde se při různých akcích bude rozkládat sezení. Byly vybrány čalouněné kostky, které jsou potaženy omyvatelnou látkou a které možné postavit tak, aby svojí výškou i rozložením v prostoru vyhovovaly různým věkovým kategoriím. Kostky mohou stát jednotlivě, nebo se z nich mohou skládat větší plochy.

Hodnocení

Je snadnější hodnotit dílo, které je již ukončeno, a ještě lépe dílo, které již nějakou dobu funguje. Čas a služba účelu, za kterým dílo vzniklo, nejlépe prověří, co se povedlo, eventuálně co mohlo být uděláno jinak, nebo lépe. Otevření pobočky MKP č. 38 Dejvice je naplánováno na září 2009, takže se zaměřuji pouze na to, co mohu hodnotit již nyní.

Stavba budovy, na kterou jsem již četla několik recenzí – často velmi protichůdných, není podle mého stavba výrazně nápadná. Nepoutá k sobě takovou pozornost, jakou vzbuzovala už jen samotná studie nové budovy Národní knihovny ČR od Jana Kaplického. Podle mého názoru budova NTK, výborně položená v areálu vysokých technických škol, velmi dobře zapadá mezi jejich budovy, které vznikaly v různých obdobích během 20. století. Je moderní, ale přitom respektuje lokalitu, pro kterou byla navržena. Nepůsobí jako cizorodý prvek, ale naopak jako něco, co sem patří.

Interiér budovy z pohledového betonu, kde jsou přiznány veškeré rozvody kabelů, vzduchotechniky a trubky s vodou do sprinklerů, považuji za dobrý nápad, jestliže je budova pojata jako učebnice architektury a stavitelství. Předpokládám, že pozitivně budou interiér přijímat studenti těchto oborů a mladí lidé vůbec. Ty zřejmě také osloví výtvarné dílo od Dana Perjovschiho v ústřední hale NTK.

Jinak se domnívám, že výzdoba centrální haly může působit kontroverzně, protože mnoho návštěvníků nebude tyto kresby, pojímané jako anekdoty, považovat za umění. Ale jistě se také najde dost lidí, především mezi mladší a nejmladší generací, kteří na tento betonový skicák budou pohlížet se zalíbením. Mnoho příznivců bude také určitě mezi milovníky graffiti.

Ústřední, veřejně přístupná hala budovy na mne nepůsobí přívětivým dojmem. Je poměrně tmavá, protože se sem nedostane mnoho přirozeného světla zvenčí. Světlo, které proudí do centrální haly NTK proskleným stropem, sem už příliš nedosáhne. Nemyslím si ale, že by se zde studenti z okolních vysokých škol nescházeli. To určitě budou, protože je to v okolí jediný zastřešený veřejný prostor, kde se mohou posadit, eventuálně i položit, protože sedací čalouněný nábytek v hale k tomu přímo vybízí. Kladně vnímám, že do haly není z venku určen pouze jeden vstup, ale vedou sem čtyři rovnocenné vchody ze všech světových stran.

Jistá těžkopádnost, kterou na mne budova působí v interiéru, vyplývá z použitého materiálu (betonu), který byl ale tímto způsobem použit kvůli energetickému řešení stavby. Nejvýraznější pocit velké betonové hmoty se projevuje v části 1. a 2. NP, kde jsou nájemní prostory a kde bude také umístěna pobočka MKP. Původně neměly být tyto prostory na dvě patra rozděleny. Galerie měla být pouze v hale a v zázemí NTK. Rozdělením, respektive přidáním patra, vznikly prostory s relativně nízkými stropy, takže prostory nyní nepůsobí příliš vzdušně.

K dojmu stísněnosti přispívají i sloupy, které nesou strop v 1. i ve 2NP (po třech sloupech v každém podlaží pobočky). Sloupy jsou masivní a hlavice sloupů ještě navíc strop snižují. Sloupy také ovlivňovaly možnosti využití prostoru, někdy přímo určovaly postavení mobiliáře. Sloupy považuji za jeden z ne příliš šťastných komponentů interiéru, i když je samozřejmě vnímám jako nutné z hlediska statiky.

Jako esteticky dobře provedenou vnímám zdvihovou plošinu, i když vyprojektovanou dodatečně na žádost pracovního týmu. V prostoru pobočky nijak neruší a nepůsobí nepatřičně.

O podlahových krytinách jsem již psala, protože jsou však pro vzhled i fungování interiéru důležité, zmiňuji je znovu. Mohu zatím hodnotit pouze estetický dojem a uvažovat, jak se na nich projeví provoz v pobočce.

V celém parteru budovy NTK, a tedy i v části pobočky MKP, je položeno bituteraco (ochranná značka Bitu Terrazzo)[7]. Materiál je v ČR použit poprvé, takže pracovní tým měl z jeho položení jisté obavy. V zahraničí byl použit na takových stavbách, jako jsou galerie, muzea, kavárny a obytné domy či byty, tedy v prostorách, kde množství návštěvníků nedosahuje takových čísel, jak se předpokládá v NTK. Při hodnocení pohledem bituteraco položené v parteru NTK nevypadalo stejně efektně jako při prezentaci na firemních webových stránkách. Ale to bylo ještě v době, kdy nebyl ještě povrch bituteraca vyčištěn a vyleštěn a všude v budově ještě probíhaly dokončovací práce, takže podlaha byla zaprášená. Domnívám se, že velkým plusem této podlahové krytiny budou dobré akustické vlastnosti, pohyb po ní by neměl být hlučný, což bude v těchto prostorách přínosem. Záporem je podle mého černá barva, která je citlivá na jakékoliv běžné znečištění, které návštěvníci nutně způsobí, i když projdou čisticí a dočisťovací zónou před vstupem do pobočky. I údržba této podlahy bude muset být pečlivá, aby se zachoval lesk a černá barva bez zašednutí.

V dalších nadzemních podlažích je jako podlahová krytina použit probarvený kaučuk, který je v prostorách NTK různobarevný, ale po obvodu 2. NP, a tedy i v pobočce MKP, je v barvě bílo-smetanové s černými spoji. Světlé a jednobarevné provedení podlahy považuji za vhodné vzhledem k ploše, kterou pobočka v 2. NP zabírá, a také vzhledem k tomu, že se tak odráží víc světla a prostor působí světleji. Na druhou stranu se mi toto barevné provedení zdá velmi nevhodné kvůli předpokládané denní návštěvnosti pobočky.

Ve většině interiéru pobočky je ponechán pohledový beton, pouze schodiště, stěny toalet a sprchového koutu v zázemí pro zaměstnance jsou opatřeny černým nátěrem. Je to řešení netradiční, z hlediska architektonického působivé, ale nepraktické, protože na tmavém nátěru poblíž umyvadel budou neustále vidět stopy zaschlé vody. Schodiště, přesněji řečeno jeho horní část, které se budou lidé přidržovat, bude viditelně ohmatané, protože schodiště není opatřeno madlem a na černé barvě otisky rukou vyniknou.

Obdobně jako černé nátěry na stěnách sociálního zařízení, považuji za neuvážené vybavit čajovou kuchyňku v zázemí, kterou bude používat přibližně 16 osob, kuchyňskou linkou v černé barvě, na které bude znát každá nečistota. Dvířka linky byla plná mastných skvrn ještě v době, kdy ji nikdo nepoužíval.

Zázemí pro zaměstnance je od prostoru pro veřejnost odděleno prosklenou stěnou a podle původního návrhu mělo být toto sklo čiré. Pracovní tým prosadil u zástupců Projektil Architekti, s. r. o., alespoň to, aby skleněná stěna, která dělí kuchyňku od části pro čtenáře a návštěvníky, byla pokryta průsvitnou, ale neprůhlednou fólií. Jsem přesvědčená, že pro zaměstnance by bylo velmi nepříjemné se v těchto prostorách stravovat, když by na ně z prostoru pro veřejnost bylo vidět. Navíc bych považovala pohled do těchto prostor za neestetický, protože pochybuji o tom, že zde půjde při předpokládaném počtu zaměstnanců udržovat dokonalý pořádek.

Podle smlouvy o nájmu nebytových prostor mezi STK a MKP musí mobiliář odpovídat standardům budovy a účelu nájmu.[8] Vzhled mobiliáře vychází ze souborného výtvarného, barevného a dispozičního řešení interiéru, jak ho zpracovali architekti firmy Projektil Architekti, s. r. o., kteří předtím také řešili interiér v NTK. Vycházeli ze stavebního programu, jak byl pro pobočku vypracován. Řešení interiéru vznikalo za úzké spolupráce s pracovním týmem MKP, který návrhy architektů průběžně připomínkoval. V současné době (červenec 2009) probíhá montáž nábytku, takže ještě nemohu posoudit, zda konečný výsledek bude plně odpovídat vypracovanému projektu.

Nejvíce diskuzí zažil tým při jednáních, když se projednávala podoba centrálního výpůjčního pultu. Už samotné umístění pultu, které je podmíněno vývody elektrických a datových kabelů v podlaze, nepovažuji za optimální. Pult bude stát mezi oběma vstupy (nejbližší část pultu stojí cca 2 m od každého z nich) a jedním ze sloupů (vzdálenost cca 1,7 m). Je možné, že kolem pultu nebude dost místa, pokud se kolem něj shromáždí větší množství čtenářů. Tvar pultu vycházel z určeného místa. Po několika společných schůzkách s architekty a projektanty se dospělo k obdélníkovému tvaru. Pult bude proveden z laminátu. Zástupci MKP se s tvůrci pultu shodli, že pult v knihovně nemá fungovat jako překážka oddělující knihovníky od čtenářů, takže pult bude vytvořen v duchu myšlenky otevřeného prostoru. Pult bude čtenářům přístupný ze všech stran a poprvé v síti poboček MKP bude jedna jeho vrchní část otevřená. Bude vyhrazena pro rezervované nebo blokované knihy, takže nyní nedovedu vůbec odhadnout, jak bude tento systém fungovat.

Za problematické považuji umístění výtvarných děl do interiéru pobočky v podobě, v jaké je vybudován, protože do tohoto technicistního prostoru se skutečně hodí pouze máloco. Bude tedy příhodné, pokud výtvarník Dan Perjovschi, který je autorem výzdoby v NTK, provede kresby na bočnice schodiště spojujícího v pobočce 1. a 2. NP. Schodiště je natřeno černě, takže kresby by byly bílé, na rozdíl od černých kreseb na šedivém podkladu v hale NTK. Byly by to také jediné kresby mimo halu.

Jako oživení strohého interiéru bych uvítala zeleň, která by byla v pobočce rozmístěna. Tato otázka byla projednána s architekty, kteří následně předložili vyjádření zahradního architekta, že s umístěním zeleně je třeba počítat již ve fázi studie a později její dodání není vhodné.[9] Vzhledem k tomu, že jsme dotaz na zeleň v pobočce vyslovili pozdě, až během řešení definitivní podoby interiéru v říjnu 2008, tak pobočka zůstane bez interiérové zeleně. A to je, myslím, škoda.

Pracovní tým připravující novou podobu pobočky Dejvice se po celou dobu své činnosti maximálně snažil, aby vytvořil pro návštěvníky a čtenáře přitažlivé a příjemné prostředí, pro zaměstnance dobré pracovní podmínky a pohodlné zázemí. Jsem přesvědčená, že tomu tak bude, ale co se při budování pobočky Dejvice povedlo a co se povedlo méně, to se projeví, až se provoz rozběhne, až získáme nějaké zkušenosti, až budeme znát ohlasy čtenářů a návštěvníků a až uslyšíme názory zaměstnanců, pro které se pobočka Dejvice v budově NTK stane novým pracovištěm.

Vysvětlivky:

CITACE:
Laubová, Alexandra. Knihovna Budování pobočky Městské knihovny v Praze v prostorách Národní technické knihovny. Knihovna plus [online]. 2009, č. 2 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus92/laub.htm>. ISSN 1801-5948.

| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |

| index autorů | | index názvů | | index témat |