 |
 |
 |
|
|
Rok 2002, č. 2, s. 115–116
Dr. Janáčková se narodila 24. září 1901 v Českých Budějovicích, kde maturovala na reálném gymnáziu roku 1920. Soustavně a dlouhodobě se vzdělávala v oboru sborového zpěvu a ve hře na klavír až do počátku čtyřicátých let. Mezi jejími učiteli najdeme zvučná jména, včetně známého klavírního pedagoga prof. Viléma Kurze. Pro nastávající vědeckou práci byla vybavena i jazykově - skvělou znalostí latiny, francouzštiny a především němčiny. Třicátá a čtyřicátá léta jsou obdobím, kdy teorie a praxe se v působnosti dr. Janáčkové velice úzce prolínaly. Věnovala se tehdy klavírní hře, sborovému zpěvu, zejména přímo sbormistrovské práci a související práci pedagogické, především hudebně-výchovné (té až do první poloviny padesátých let). Do aktivit čtyřicátých let spadá i odborné vzdělávání dr. Janáčkové. Hned roku 1945 se zapsala na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze ke studiu hudební vědy, ovšem po neblaze známých prověrkách roku 1949 odtud musela odejít, neboť patřila k zastáncům muzikologa prof. dr. Josefa Huttera, neohroženého oponenta tehdy všemocného Zdeňka Nejedlého. Přechodně pak dokonce musela učit nehudební předměty na základní škole. Doktorátu dosáhla až počátkem sedmdesátých let na Pedagogické fakultě UK na základě disertace o lidové písni na Kladensku. V letech 1950 až 1958 působila dr. Janáčková jako odborná asistentka v Ústavu etnografie a folkloristiky ČSAV v Praze, kde se teoreticky i prakticky věnovala problematice sběru a dokumentace lidových písní. Hudební folkloristika patřila k celoživotně intenzivním zájmům dr. Janáčkové a ideálně těžila ze zkušeností nabytých v pěstování sborového zpěvu. Obojí - se zvláštním akcentem na kulturu lidové písně a sborového zpěvu na Kladně a na Kladensku, ale také ve východních a jižních Čechách - došlo výrazu v četných článcích, statích a studiích, jednak publikovaných v odborném i dalším periodickém tisku (mj. zvláště Český lid, Gramorevue, Hudební rozhledy, Hudební věda), jednak zanechaných v autorčině rukopisné pozůstalosti. Z publikovaného odkazu dr. Janáčkové si trvalou pozornost zaslouží práce “Jakub Jan Ryba o svém životě”, z němčiny přeložený vlastní Rybův životopis, který autorka a zároveň překladatelka připravila k vydání, doplnila četnými poznámkami a vysvětlivkami a vydala v knižní podobě roku 1946. V rukopisné pozůstalosti zůstávají hlavně rozsáhlejší studie jako: “Mozart a jeho první pražští vydavatelé” (dokončeno přibližně k roku 1980 a určeno periodiku Hudební věda), dále “Sborový zpěv na Kladně” a “Sborový zpěv na Kladensku” a podle Československého hudebního slovníku osob a institucí (Praha 1963) to má být “Rakovnický kancionál Johanny Rejčkové z roku 1594”. Vědeckou odbornou dominantou celoživotní aktivity dr. Janáčkové jsou nepochybně její soupisové a bibliografické práce. Zatímco pro mnohé muzikology činnost tohoto druhu náleží k obligátním, nepopulárním a brzy opouštěným počátkům jejich kariéry, dr. Janáčková toto úsilí bohatě rozvíjela a naplňovala v požehnaně dlouhém důchodovém věku. Připomeneme, že po odchodu do důchodu v roce 1958 se dále věnovala sběru lidových písní pro tehdejší hudební oddělení Národního muzea v Praze, dnes České muzeum hudby, v šedesátých letech externě pracovala pro Souborný hudební katalog Národní knihovny ČR a pro Generální katalog NK pracovala až do svých osmdesáti let! Těžiště pozornosti dr. Janáčkové je v pozdním období jejího života a neutuchající činnosti soustředěno na detailní podchycení produkce pražských hudebních nakladatelů a vydavatelů, z hlediska historického pak na poměrně širokou dobu národního obrození. Takto se zaměřila na pražská vydání děl skladatelů Wolfganga Amadea Mozarta (“W. A. Mozart a pražští vydavatelé jeho díla”, Gramorevue, 1977, č. 11; “W. A. Mozart a první vydavatelé jeho díla”, Hudební rozhledy, 1987, č. 10) a Václava Jana Tomáška (“Pražští vydavatelé V. J. Tomáška”, Hudební věda, 1981, č. 2). Životním opusem dr. Janáčkové co do rozsahu i hloubky bezpochyby zůstává práce “Marco Berra. Pražský vydavatel hudebnin obrozenecké Prahy”, jejíž rozsáhlá edice je redigována a připravována v hudebním oddělení Národní knihovny ČR. Vyjde bohužel už in memoriam. Úctyhodné jubileum dr. Janáčkové se málem naplnilo - tento svět a svou práci však náhle opustila 10. prosince 2000 ve věku nedožitých sta let. Julius Hůlek
|
|
|
Určitě se nestává často, aby celé jedno století bylo vyplněno
životem jednoho člověka. V našem případě tomu tak je - nedávno uplynulé 20. století můžeme bez nadsázky považovat za
století života a činorodé aktivity PhDr. Ireny Janáčkové. Působila v oblasti sborového zpěvu, klavírní hry, včetně
teorie a pedagogiky obou oborů, dále hudební etnografie a zejména pak na poli hudební dokumentace. Jednotlivé odbornosti
v určitých obdobích jejího dlouhého života různě převládaly, střídaly jedna druhou a především se průběžně rozšiřovaly a
rozvíjely, někdy i přes nepřízeň osudu a nevítaný zásah vnějších okolností.