Rok 2004, roč. 15, č. 3, s. 169-171
Augustin Merta – život a dílo
Josef Schwarz
Význam a přínosy Augustina Merty pro českou informační vědu a knihovnictví
Ing. Augustin Merta, CSc., patří k nestorům a zakladatelům informační vědy u
nás. Jeho hlavní přínos spočívá v konstituování a rozpracování teorie informační
vědy, v tehdejším pojetí „sociální informatiky“, které se věnoval v řadě studií
a zejména ve své kandidátské práci [6] vydané v roce 1970 pod názvem Společenské
aspekty komunikace odborných informací [10]. Mertův teoretický zájem o obor však
nebyl akademický, pramenil z vlastních praktických zkušeností a poznatků z
budování informačních systémů v konkrétních oborech a institucích. A. Merta
zpočátku své profesní dráhy, kterou nastoupil v roce 1949, působil v oborech
koroze a povrchové ochrany kovů, organizace a řízení strojírenství a
zdravotnické techniky jako vedoucí informačních, resp. dokumentačních středisek.
Budování a řízení oborových informačních středisek jej přivedlo k otázkám
efektivní organizace a struktury informačních procesů a systémů vědeckých a
technických informací; tyto problémy později (v letech 1963–1968) řešil v rámci
své činnosti v Československé akademii věd (ČSAV), kde mj. pracoval na návrhu
optimálního řešení knihovnicko-informační sítě. Přirozeným vyústěním jeho úsilí
o bezprostřední praktickou aplikaci nejnovějších teoretických poznatků bylo jeho
působení na pozici ředitele úseku výzkumu a racionalizace Ústředí vědeckých
technických a ekonomických informací (v letech 1969–1970), které však v době
nastupujících normalizačních čistek dobrovolně opustil.
Integrální součástí Mertova profesního působení je také jeho pedagogická
činnost, která zásadně ovlivnila několik generací studentů a které se Merta
věnoval od roku 1953 nejprve jako externí učitel na katedře knihovnictví a
vědeckých informací FF UK (dnes Ústav informačních studií a knihovnictví), od
roku 1972 pak jako vědecký a pedagogický pracovník této katedry. Své poznatky a
zkušenosti sděloval také formou stovek jednotlivých přednášek a školení pro
knihovníky a informační pracovníky.
Snaha A. Merty o sledování nejnovějšího vývoje oboru jej přivedla ke spolupráci
s mnoha významnými zahraničními teoretiky (např. jedním ze zakladatelů sovětské
školy sociální informatiky A. I. Michajlovem) a k aktivní činnosti v řadě orgánů
zahraničních institucí, mj. v mezinárodní redakční radě časopisu Information
Processing and Management (v letech 1963–1992; v letech 1963–1974 vycházel
časopis pod názvem Information Storage and Retrieval), výboru FID/RI, Poradním
sboru UNESCO pro projekt UNISIST, vědecké radě Mezinárodního centra vědeckých a
technických informací (MCVTI) v Moskvě (do r. 1973) a dalších.
Odbornou praktickou, vědeckou a pedagogickou činnost A. Merty
doprovázela vždy činnost publikační, jejímž výsledkem je téměř 180
monografických i článkových prací publikovaných v českém i zahraničním
odborném tisku (blíže viz oddíl Bibliografie Augustina Merty).
Základní životopisná data Augustina Merty1)
30.11.1914 |
Narozen v hornické rodině v Radvanicích (dnes součást Ostravy). |
1932 |
Maturoval na reálce v Ostravě. |
1932–1942 |
Učitelem na jednotřídce v obci Koválovec na západním Slovensku
(1932–1935), později (1935–1942) odborným učitelem (předměty matematika,
kreslení a tělocvik) na měšťanských školách ve Slezské Ostravě a
Radvanicích. |
1937–1939 |
Absolvoval vojenskou prezenční službu. |
1939 |
Po demobilizaci v březnu 1939 se zapojil do činnosti ostravské skupiny
odbojové organizace Obrana národa2),
která prováděla zejména zpravodajskou činnost a převáděla vojenské a
politické osobnosti do Polska. Po odhalení skupiny se po určitou dobu
ukrýval u příbuzných v Přáslavicích na Hané. |
1942–1944 |
S manželkou Ludmilou se ilegálně přes rakouské Alpy a Lichtenštejnsko
dostal do Švýcarska, kde byli krátce uvězněni v Buchsu. Po intervenci
vedoucího Československé kanceláře při Společnosti národů v Ženevě dr.
Jaromíra Kopeckého byli oba propuštěni a spolupracovali s kanceláří až
do podzimu 1942. Protože se A. Merta hlásil do československé zahraniční
armády, byl pověřen ilegálním převodem skupiny osmi vedoucích vojáků
československé armády do Marseille. Po německém záboru zbytku Francie
ovšem museli pokračovat dále ilegálně přes Pyreneje do Španělska, kde
však byla celá skupina zatčena frankovskou policií a uvězněna v Geroně a
Barceloně a později převezena do koncentračního tábora v Miranda de Ebro
v Katalánsku. Na jaře 1943 byl tábor rozpuštěn a A. Merta se spolu se
skupinou 60 Čechů a Slováků dostal přes Gibraltar konvojem do Velké
Británie, kde vstoupil do československé zahraniční armády. Odsud byl
přidělen do zpravodajské sekce československého ministerstva zahraničí,
měl několik relací v češtině a angličtině v česko-slovenské sekci BBC.
Na jaře 1944 se na vlastní žádost vrátil do československé zahraniční
armády. |
1944–1945 |
Jako tankista se účastnil invaze do Francie a operace obléhání přístavu
Dunkerque3). Byl vyznamenán
válečnými medailemi Za chrabrost, Za zásluhy, Za členství v Čs. obrněné
brigádě ve V. Britanii, Junácký kříž. Po válce obdržel Pamětní medaili k
20. výročí osvobození ČSSR (1965), Pamětní medaili k 50. výročí ukončení
2. světové války (1995), Medaili k 55. výročí konce 2. světové války
(2000). |
1945–1948 |
Po návratu do Československa byl přijat do zpravodajské sekce
ministerstva zahraničí, kde pracoval až do února 1948, kdy se jako
bývalý voják západní československé zahraniční armády stal jedním z
terčů politické perzekuce a byl propuštěn (do roku 1963 byl z tohoto
důvodu propuštěn celkem ze čtyř zaměstnání). |
1945–1949 |
Studoval Vysokou školu politickou a sociální, kterou ukončil v roce 1949
získáním titulu inženýra. |
1948–1949 |
Působil na hotelové škole v budově dnešní Vysoké školy ekonomické jako
učitel angličtiny a tělocviku. Z místa byl propuštěn z politických
důvodů. |
1949–1963 |
Působil v informačních a patentových střediscích v resortech
strojírenství a zdravotnictví. Pracoval v n. p. Kovofiniš (vedoucí
dokumentace), n. p. Vývoj, Technicko-organizačním výzkumném ústavu
strojírenském – TOVÚS (vedoucí studijního oddělení) a n. p. Chirana
(vedoucí střediska VTEI a patentů). |
1953–1972 |
Externím učitelem na katedře knihovnictví a vědeckých informací
Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK) – předmět Rešeršní
teorie, metodika a technika. |
1961–1963 |
Postgraduální studium patentového inženýrství na Vysokém učení
technickém v Brně. |
1963–1968 |
Po částečné rehabilitaci československých zahraničních vojáků působil
jako výzkumný pracovník ve Středisku pro vynálezy a vědecké informace
ČSAV4), kde mj. realizoval
tříletý průzkum komunikace informací na většině pracovišť akademie.
Návrh vzešlý z tohoto průzkumu nebyl pro nezájem vedení a ústavů
akademie realizován. |
1967–1970 |
S kolektivem spolupracovníků realizoval státní výzkumný úkol L-1-09
„Výzkum systému VTEI v ČSSR“, jehož výsledků bylo využito při
formulování programu státní informační politiky pro období 1971–1975. |
1968 |
Vědeckým tajemníkem ústředního ředitele ÚVTEI; v tomtéž roce Fakultě
sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy (FSVP UK) předložil na
oboru logiky svou kandidátskou disertační práci Společenské aspekty
komunikace odborných informací ve vědě [6]. |
1969–1970 |
Ředitelem úseku výzkumu a racionalizace ÚVTEI; z této funkce odešel
kvůli změněné politické situaci. |
1970 |
23. dubna obhájil na FF UK5) svou
kandidátskou disertační práci a 7. května mu byl udělen titul kandidáta
filozofických věd. V tomtéž roce byla obhájená práce vydána ÚVTEI (pod
zkráceným názvem Společenské aspekty komunikace odborných informací
[10]). |
1971 |
Odchod do odbojářské penze. |
1971–1975 |
V rámci programu P-18 státní informační politiky se podílel na řešení
„Projektu informatické výchovy uživatelů VTEI“, který navazoval na
projekt řešený v letech 1968–1970 v rámci státního výzkumného úkolu
L-1-09, jenž byl zaměřen na popis a analýzu soudobého stavu vzdělávání
uživatelů informací v Československu i zahraničí. |
1972–1984 |
Interním vědecko-pedagogickým pracovníkem katedry knihovnictví a
vědeckých informací FF UK (předměty sociální informatika, teorie a praxe
rešerší). |
1984–1990 |
Externím spolupracovníkem katedry knihovnictví a vědeckých informací FF
UK. |
1988 |
1. vydání Anglicko-českého slovníku informatiky (spoluautorka Dagmar
Mertová) [132]. |
1994 |
2. vydání Anglicko-českého slovníku knihovnictví a informatiky
(spoluautorka Dagmar Mertová) [133]. |
1998 |
Ocenění odborných aktivit udělením Pamětní medaile Univerzity Karlovy v
rámci oslav 650. výročí jejího založení. |
1999 |
Od francouzského ministerstva obrany obdržel diplom Za spoluúčast na
osvobození Francie v letech 1944–45. A. Merta má hodnost plukovníka v.
v. |
Poznámky:
1) Sestaveno na základě zdrojů, uvedených v bibliografii v podkap. Práce o
Augustinu Mertovi; řadu informací upřesnil a doplnil přímo A. Merta v osobní
komunikaci (rukopisný materiál v držení autora). Panu Augustinu Mertovi za
poskytnutí těchto cenných informací děkuji, děkuji také Dagmar Mertové a Barboře
Benešové za jejich zprostředkování. Za poskytnutí upřesňujících informací
vztahujících se k Mertově kandidatuře děkuji Ondřeji Polišenskému z Archivu
Univerzity Karlovy.
2) „Obrana národa (ON) – čs. vojenská odbojová organizace z let 2. sv. války.
Vznikla koncem března 1939 jako tzv. podzemní armáda a její síť zasahovala i do
Sudet a na Slovensko. K hlavním formám činnosti patřilo organizování odchodů čs.
dobrovolníků do zahraničí, zpravodajství, sabotážní činnost a příprava
ozbrojeného povstání. Vedle býv. vojáků z povolání její kádr tvořili členové ČOS,
býv. legionáři, železničáři, zaměstnanci pošt a jiných státních organizací. Poč.
1940 se podílela na vytvoření Ústředního vedení odboje domácího. Od konce r.
1939 byla vystavena několika úderům gestapa, které vyvrcholily 31. 12. 1941
zatčením posledního velitele ON gen. B. Homoly. Na činnost ON navázaly další
voj. ilegální skupiny, které se uplatnily zejm. za povstání v květnu 1945.“
Universum 3 : všeobecná encyklopedie – multimediální verze. Verze 3.1.
Aktualizované vydání. [CD-ROM]. [Praha] : Euromedia Group, 2003.
3) „Dunkerque [denkerk, vlámsky Duinkerk] – přístav. m. a pevnost na fr. pobřeží
Lamanšského průlivu poblíž belg. hranice [...] Ve 2. sv. válce 20. 5. až 4. 6.
1940 z obklíčeného D. evakuace brit. expedič. sboru (215000 Britů) a část fr.
armády (120000 Francouzů). Koncem války od 8. 10. 1944 do 9. 5. 1945 obléhala
něm. posádku čs. obrněná brigáda z Vel. Británie.“ Universum 3 : všeobecná
encyklopedie – multimediální verze. Verze 3.1. Aktualizované vydání. [CD-ROM].
[Praha] : Euromedia Group, 2003.
4) Konkrétně se jednalo o Řídící útvar vědeckých informací, který působil při
Středisku pro vynálezy a vědecké informace (SVVI) od roku 1961. V roce 1968 byl
sloučen se Základní knihovnou ČSAV.
5) To, že práce byla podána na FSVP UK, ale obhájena na FF UK, bylo způsobeno
tehdejší reorganizací dotyčných fakult UK.
|